U₧ zapomφnßm (Äivot), 1. 7. Lstφ se mi poda°ilo vylßkat Äφ₧alku (to je ta mladÜφ) na prochßzku (letos u₧ po druhΘ), krßtkou, kolem sφdliÜt∞. M∞la n∞co na prßci. Jdeme tak steziΦkou, kdy₧ najednou mok°ina. Obchßzet nem∞lo smysl, na p∞Üince bylo z°ejmΘ, co je mokrΘ a co ne, zatφmco v trßv∞ zb²vala jen metoda pokus-omyl. "P°enesu t∞," navrhl jsem Äφ₧alce obutΘ v promokav²ch sandßlech. Neuv∞°itelnΘ se stalo skutkem, souhlasila. "Jen jestli m∞ uneseÜ." Nadhodil jsem si ji, zafun∞l, p°enesl p°es deset metr∙ mok°iny a s ·levou ji sesunul. Vß₧φ p°itom n∞co kolem p∞tapadesßti, co₧ mi p°ipadalo jako nic. (Pytel cementu se nese blb∞, zatφmco dßma se tulφ, Φφm₧ se nadlehΦuje.) U₧ je to dlouho, co jsem nenesl dßmu a zapomφnßm, co to obnßÜφ. Nenφ ka₧d² Rhet Buttler nesoucφ Vivian po schodech do lo₧nice. Musφm si dßt pozor, a₧ budu zase chtφt b²t gentleman a kavalφr. Kdy₧ se vßs ptß dcera, jestli jeÜt∞ m∙₧ete, tak to jde. Kdy₧ se vßs zeptß dßma vaÜeho srdce (nebo jin²ch dr∙bk∙), t∞₧ko zaujmete odpov∞dφ "Eeeegrgrheeeeehhhehehheheheehuuuuuff, aaaaaaannnnoehegrgrgryyufΘΘΘΘ". Gentleman