Hledß se (Inzerce), 17. 12.
Dva mladφ sympatiΦtφ mladφ samostatnφ veselφ zßbavnφ mu₧i, kterΘ opustila jejich spolubydlφcφ - dala p°ednost jistot∞ dvojnßsobku p°ed nejistotou tzv. p°φtele - hledajφ touto cestou, a hlavn∞ proto, ₧e nesnßÜejφ zbyteΦnou aktivitu, nßhradnφka. Jednß se o pokoj v p°im∞°en∞ za°φzenΘm t°φpokojovΘm byt∞ na bohnickΘm sφdliÜti, cena m∞sφΦnφho nßjmu je 3.500 tisφce plus telefon. Mlßdenci jsou schopni se postarat sami o sebe, zamknou p°i odchodu, myjφ si ruce p°ed jφdlem, poznajφ ÜpinavΘ pono₧ky od Φist²ch aj., tak₧e vφtßna je i sleΦna, kterß nemusφ mφt obavu, ₧e bude za slu₧ku. Na druhΘ stran∞ podot²kßm, ₧e vdavekchtivΘ uchazeΦky majφ p°edem sm∙lu, obrannΘ reakce obou mlßdenc∙ jsou bleskurychlΘ a ani ka₧dodennφ teplß veΦe°e (samoz°ejm∞ podßvanß v dob∞, kterou si urΦφ oni sami) po dobu n∞kolika let neoslabφ jejich ostra₧itost.
Zßjemci obΘho pohlavφ nech¥ se hlßsφ na mailu jan.stoklasa@vogel.cz, pro jistotu (Honza je obΦas pon∞kud nad v∞cφ) na sarka.vlckova@atlas.cz (to je ta, kterß je opustila!!!).

Vßnoce grog za grogem (Vßnoce), 17. 12.
Vß₧enφ a milφ, p°iÜla jen jedna ₧ßdost o zm∞nu termφnu, navφc p°iÜla informace, ₧e zßnovnφ p°isp∞vatelka GD, Üpan∞lskß Medv∞dice, se chystß p°ijet, tak₧e platφ p∙vodnφ termφn p°edvßnoΦnφho vßnoΦnφho putovßnφ Prahou. Bude se konat v pond∞lφ 21. 12. v 16:00, v tuto hodinu se vyrß₧φ sm∞r Starom∞stskΘ nßm∞stφ p°es Nßm∞stφ republiky zp∞t na M∙stek a po°ßd pryΦ. P°ipomφnßm, ₧e konverzace se konß zßsadn∞ za chodu, prohlφ₧enφ stßnk∙ a jinΘ aktivity pouze na vlastnφ nebezpeΦφ. Chodφ se a₧ do zav°enφ stßnk∙ s tepeln∞ upravenou lihovinou. Co bude pak, zßle₧φ na poz∙stal²ch.

Hranice po°ßdku (Äivot), 17. 12.
P°ed Φasem jsem strßvil p°φjemn² veΦer se zajφmav²m zß₧itkem. Se znßm²mi jsme byli na koncert∞ v klubu, po kterΘm - znßte to - nastala otßzka, co dßl. Nikdo nem∞l tak siln² nßpad, kam jφt, snad ani ta pot°eba nebyla nejsiln∞jÜφ, navφc s blφ₧φcφ se p∙lnocφ u v∞tÜiny zßjem klesal, tak₧e nakonec se spoleΦnost atomizovala a rozpadla. èel jsem s kamarßdkou mφ°φcφ stejn²m sm∞rem (metro bylo po cest∞), byl jeden z poslednφch p°φjemn²ch veΦer∙ p°ed v∞trn²m, deÜtiv²m a poslΘze mraziv²m poΦasφm nastoupivÜφm poΦßtkem listopadu.
Putovali jsme voln∞ Prahou, klßbosili, zastavili se na skleniΦku tu Φi onde, tak₧e kolem t°etφ rßno jsme se - po°ßd sledujφce trasu naÜich bydliÜ¥, jß mezitφm ovÜem u₧ na noΦnφ autobus - ocitli na navigaci u Vltavy, mezi V²tonφ a mostem PalackΘho. Navigace byla oplocena, kv∙li generßlnφ rekonstrukci, prakticky ji₧ dokonΦenΘ. NovΘ kamennΘ oblo₧enφ svφtilo do noci, ·vazovß pacholata (to jsou ty velkΘ Φudlφky na b°ehu, ke kter²m se uvazujφ lod∞ - jako klukovi se mi ten termφn hrozn∞ lφbil a te∩ koneΦn∞ mßm mo₧nost ho pou₧φt) lemovala nßb°e₧φ jako zapomenutΘ figurky ╚lov∞Φe, nezlob se.
Logicky jsme uΦinili to, co se nabφzelo (tedy logicky a skleniΦkov∞): p°elezli jsme zßbradlφ a Üli po nßb°e₧φ. Kamarßdka cestou d∞lala na pacholatech holubiΦky - pon∞kud neuvß₧n∞, leΦ rozvß₧n∞, tak₧e to ustßla - tak₧e jsme se k PalackΘho mostu, kde ohrazenφ konΦilo, blφ₧ili pom∞rn∞ pomalu. Asi deset metr∙ od mostu se za nßmi ozvalo: "St∙jte, kam jdete, nevid∞li jste ohrazenφ..." atd. OtoΦili jsme se. Mlad² Φern² Üerif stßl jako ΦernΘ sv∞domφ p°ed nßmi a pokraΦoval: "U₧ vßs pozoruju p∞knou dobu". Nu, co₧, jß jsem se mu ani nedivil, dva cvoci nad rßnem zaujmou, holubiΦky se v tu noΦnφ dobu taky jen tak nevidφ.
Jen₧e on trval umφn∞n∞ na tom, abychom se vrßtili zp∞t stejnou trasou (po kterΘ se dle n∞j nesmφ chodit), dokonce necht∞l p°ipustit, abychom vylezli po kovov²ch ₧eb°φcφch zadlaban²ch ve zdi a uÜet°ili si cestu. Nep°ijet mu ÜΘf (musel b∞₧et ke svΘ kukani podat hlßÜenφ), snad nßs fakt nutil se vrßtit a₧ na start. Po°ßdek je zkrßtka po°ßdek.
Na truc jsme vylezli po ₧eb°φku. Byl to romantickΘ.
P°φjemnΘ, a zßrove≥ smutnΘ je, ₧e takovΘ p°φhody se nedajφ naplßnovat. Stanou se jednou za Φas, zpravidla v okam₧iku, kdy Φlov∞k nenφ p°ipraven. Nenφ ₧ßdnΘ pravidlo, jak rozpoznat, ₧e prßv∞ TE╧ za₧ijete n∞co zajφmavΘho, p°φjemnΘho, pozoruhodnΘho. Musφte b²t v prav² okam₧ik na pravΘm mφst∞, a dokßzat zapomenout na ty straÜn∞ d∙le₧itΘ v∞ci, kterΘ Φekajφ na vy°φzenφ a nesnesou odkladu. Druhß mo₧nost je vrhat se denn∞ do podobn²ch situacφ a podle zßkona velk²ch Φφsel oΦekßvat, ₧e to jednou vyjde. To je ovÜem velice ·navnß varianta, a navφc nespolehlivß.
Nßhoda p°eje p°ipraven²m, neΦekanΘ zß₧itky nep°ipraven²m.