Japonsk² denφk - o autorce (Äivot), 30. 10.

(Sanriku, 25. 10. 1998) Nekteri ctenari webove stranky Gentlemanuv denicek si povsimli nove rubriky nazvane Japonsky denik a celkem logicky se zacali ptat, kdo je ta pani ci divka, ktera pise ony vypravenky, a jak se ji to stalo, ze je v Japonsku. Musim priznat, ze Gentleman me zadal o par radek, kterymi bych se predstavila. Ja ho vsak poslala do vzdalenych mist (potvrzuji, G.), protoze posledni dobou mam starosti az nad hlavu a hodiny, ktere travim u pocitace, bohuzel v zadnem pripade nemohu venovat sepisovani veselych historek na Japonske tema, jak jsem zhusta cinivala drive. Ovsem po te, co mi dorazilo par ctenarskych ohlasu, jsem usoudila, ze by bylo zahodno napsat nekolik slov uvodem.
Tak tedy kdo jsem a jak se mi to stalo.
Jmenuju se Irena Hulova. Pochazim ze stredoceske visky kdesi u Kladna. Jelikoz jsem ve skole nikdy nijak zvlast netrpela, po ukonceni gymplu bylo celkem dano, ze zkusim nejakou vejsku. Z informacniho letacku jsem si vybrala obor biochemie - pripadalo mi to takovy zajimavy. Trosku me zarazilo, ze prijimacky byly z matiky a z fyziky. No co, vzali me. Ja pak ke svemu prekvapeni zjistila, ze studuju chemii. Nepripadalo mi to ale jako obzvlast velky prikori. Navic zivot studenta prirodovedecke fakulty v Praze mi pripadal a stale pripada jako to nejkrasnejsi, co cloveka muze potkat.
Kdyz sem byla ve tretaku, tak doslo k nasemu slavnymu kapitalistickymu prevratu, coz me taky nadchlo, protoze mi odpadly statnice z marxaku a otevrely se obzory, ktery patrily do ty doby do rise fantastickych snu. Diky tomu, ze na skole zacali pusobit ucitele anglictiny z anglicky mluvicich zemi a jejich metody vyuky mi z neznameho duvodu vyhovovaly, se i moje znalost anglictiny vyrazne vylepsila. Kdyz jsem byla v pataku, opet vyvstala otazka co ted a co potom. O svem budoucim zamestnani jsem nemela vyraznejsi predstavu, 15 dni dovoleny pro me i nadale zustava nocni murou, vzit si me za manzelku taky nikdo nechtel, a tak jsem zustala na skole jakozto postgradualni student. K svemu prekvapeni jsem zjistila, ze je ze me vedec a ze mam badat na poli rybiho sexu na jednom z ustavu Ceske akademie ved. To zni sice moc zajimave, ale ve skutecnosti je veda vycerpavajici, nikdy nekoncici, nijak neohranicena, nevdecna drina. Je pravdou, ze kazdej k tomu pristupuje jinak a ma to i sve svetle stranky.
Badanim jsem stravila ctyri roky a vubec jsem se nemohla nikam dobadat. Aby vas to nemylilo, plat vedce je skutecne akademicka zalezitost. Zjistila jsem, ze ziju ze dne na den, financne jsem zavisla na rodicich, ze vsichni moji kamaradi nejak starnou a novy kamaradi nejak mladnou. Tak sem si rekla, ze s tim musim neco udelat. Predevsim jsem ukoncila badani, napsala o tom disertacni praci a zacala se rozhlizet, co dal. O svem budoucim zamestnani jsem nemela vyraznejsi predstavu, vzit si me za manzelku taky nikdo nechtel, ale zrovna na nastence visel maly papirek nadepsany "rocni stipendium v Japonsku" - informujte se tam a tam. Tak sem se informovala. Tam a tam mi bylo receno, ze prihlasku musim odevzdat ten samy tyden. Proc ne? K prihlasce ovsem bylo potreba spousta veci. Krome akademickyho titulu pak predevsim japonsky profesor na japonsky instituci, ktery bude fungovat jako hostitel. Zadnyho japonskyho hostitele jsem neznala. Ale protoze pri badani musite vedet, co vybadali ostatni, a to se dozvite z vedeckejch clanku, tak sem napsala jednomu japonskymu profesorovi, co sem od nej cetla nejaky ty vedecky clanky a co studuje taky rybi hormony, ze bych jako prijela a jestli mu to nevadi. On rek, ze mu to nevadi, a tak ted badam tady, v Sanriku. A je to uzasny. Sanriku je unikat. Je to uzasny do ty miry, ze jsem si puvodni rok prodlouzila o 4 mesice. O tom, co bylo dal, se dozvite z dalsich dopisu, ktere jsem psala a ktere Gentleman snad bude pravidelne uvadet.
Ja si jen dovolim malou poznamku v tom smyslu, ze vsechny dopisy jsou starsiho data. Zatim jich bylo tusim 28 a posledni jsem psala na zacatku srpna 98. Ja osobne bych ty moje vypravenky spis shrnula pod nazev "Muj zivot s mravenci," ale to uz je detail. Chtela bych dotvorit dalsi, ale ted to nejde. Domu se vracim v prosinci a momentalne nevim, kde mi hlava stoji. Hruza toho zbyva dodelat a hruza toho zbyva udelat. Ted je mi 29, o svem budoucim zamestnani nemam vyraznejsi predstavu a vlastne nemam ani vyraznejsi predstavu o tom, co jsem. Kdyz jsem odjizdela do Japonska, myslela jsem, ze jsem celkem tuctova ceska vesnicka buchta. Sice nevlastnim dlouhy vlas, bujne poprsi ani impozantni pozadi, ale jinak to snad de. Tady se ze me stalo vsechno mozny, od exotickyho zvirete, pres transformovanyho mravence, Elenoa-sensei, tough lady scientist, poor Ajrina, fuj baba jedovata, gladiatora, mravkolva ....... nejcasteji me pokladaji za LME (Lethaly Mad European) a ja se jen desim, jako co si budu pripadat az se vratim.

Gentleman radφ (Vrba), 30. 10.

Mil² Gentlemane,
mßm vß₧n² problΘm. Jsem pov∞rΦiv² (co₧ samo o sob∞ problΘmem nenφ). V∞°φm na ΦernΘ koΦky, rozsypanou s∙l, projφ₧d∞jφcφ sanitu apod. M∙j problΘm spoΦφvß v tom, ₧e nevφm, jak dlouho trvß sm∙la navozenß v²Üe uvedenou udßlostφ. Jin²mi slovy nevφm, jak dlouho potΘ, co mi nap°φklad p°es cestu p°eb∞hne Φernß koΦka, se mßm obßvat pr∙Üvihu. Zda hodinu, den Φi do konce ₧ivota. Zajφmalo by mne rovn∞₧, jak² je pr∙b∞h intenzity pravd∞podobnosti pr∙Üvihu. Zda je po dobu trvßnφ konstantnφ a pak vymizφ, zda klesß lineßrn∞ nebo jinak.
Gentlemane, pomoz!!! Dag
Toto je velmi zajφmav² dotaz, kter² ukazuje, ₧e pov∞ra je dosud velmi mßlo prozkoumanß. O mechanismu pov∞r se nap°φklad nevφ skoro nic, p°φmo bych °ekl, ₧e tato oblast je plnß pov∞r.
Vezm∞me si jako p°φklad Φernou koΦku. Mßlokdo tuÜφ, ₧e pov∞ra plodφ pr∙Üvih jen za zcela urΦit²ch podmφnek, podobn∞, jako je to u vir∙. HIV se nap°φklad p°enese jen p°φm²m kontaktem, jinak bφdn∞ hyne. Zmφn∞nß Φernß koΦka p∙sobφ jen tehdy, kdy₧ ji Φlov∞k spat°φ, vidφ. KoΦka, kterß p°ebφhß p°es cestu pravideln∞ celΘ hodiny, ale nikdo tudy nejde Φi nejede, je pov∞rov∞ naprosto neplodnß. Z tohoto hlediska je v∞ta "asi mi p°eb∞hla Φernß koΦka p°es cestu" naprost²m nesmyslem.
DalÜφm faktorem urΦujφcφm ·Φinek pov∞ry je vzdßlenost mezi koΦkou a Φlov∞kem. Platφ zde znßm² fyzikßlnφ zßkon, podle kterΘho se p∙sobenφ jakΘhokoli vlivu zmenÜuje se Φtvercem vzdßlenosti. NejhorÜφ je tedy koΦka p°eb∞hnuvÜφ t∞sn∞ p°ed - autem, kolem, chodcem.
Pom∞rn∞ nev²razn² co do p∙sobenφ je odstφn ΦernΘ - nenφ ka₧dß koΦka stejn∞ Φernß. S ·bytkem Φerni prudce klesß vliv koΦky, hn∞dß je prakticky neÜkodnß. V²zkumy zjistily, ₧e ·Φinek sm∙ly klesß p°φmo ·m∞rn∞ s procentem ΦernΘ plochy koΦiΦφ k∙₧e - i Φernobφlß koΦka p°inßÜφ sm∙lu, leΦ mnohem menÜφ. Sv²m zp∙sobem je zde skryto nebezpeΦφ p°ecen∞nφ koΦiΦφ sm∙ly, proto₧e v podveΦer, v noci a za ÜpatnΘ viditelnosti je obtφ₧nΘ urΦit barvu, a tφm i intenzitu sm∙ly.
Pokud jde o Φasov² pr∙b∞h intenzity sm∙ly, je situace znaΦn∞ slo₧itß a souvisφ se zm∞nou mφsta. ZjednoduÜen∞ lze °φci, ₧e sm∙la p∙sobφ nejsiln∞ji v mφst∞ kontaktu (pozor, zde je zm∞na: jejφ intenzita v Φase klesß se vzdßlenostφ nejprve velice pomalu, a pak prudce klesß na nulu), a to bezprost°edn∞. Pokud se vΦas a opatrn∞(!) vzdßlφme a na mφst∞ po nßs nic nez∙stane, jsme z toho venku. Polom∞r sm∙ly je p°φmo ·m∞rn² sytosti Φerni a procentu ·ΦinnΘ Φerni na koΦce, doba p∙sobenφ je nep°φmo ·m∞rnß vzdßlenosti p°i kontaktu.
Proto je nejlΘpe, nekoukat, kde je jakß koΦka, a hled∞t si svΘho. Dobrß prevence je mφt koΦku u sebe, vlastnφ koΦka toti₧ je sm∙lov∞ naprosto neutrßlnφ a navφc ruÜφ vliv koΦek jin²ch, Φasto velice razantn∞.