Moud°ejÜφ se do niΦeho nehrne (Politika), 20. 10.

Jugoslßvie, Kosovo, NATO. "Globalizace" vφt∞zφ. MiloÜeviΦ dohody neplnφ, resp. plnφ (dostateΦn∞ pro jeho zßm∞ry) pomalu, tak₧e bububu s varovn²m raketov²m ·tokem, siln²mi °eΦmi ponechanΘ v p∙vodnφ platnosti na sobotu 17. 10., je najednou posunuto o dalÜφch 10(!) dn∙. On by to, jak vÜichni najednou chßpou, jaksi d°φve - dostal na to p°edtφm 4 dny - nestihl. Z toho, co °φkßm, neplyne v ₧ßdnΘm p°φpad∞, ₧e bych laΦnil po krvi a vßlce. Jen musφm myslet na Kisingerova prorockß slova, ₧e v₧dycky musφme v∞d∞t, co chceme. A¥ sedßme za jednacφ st∙l Φi hrozφme ·tokem, a¥ za·toΦφme, nebo neza·toΦφme - musφme v∞d∞t, co ud∞lßme, kdy₧ se nedohodneme, ale stejn∞ tak co ud∞lßme, kdy₧ kdy₧ se dohodneme. Musφme zkrßtka v∞d∞t, oΦ nßm jde.
A tak, kdy₧ te∩ Φtu, zejmΘna v souvislosti s Kosovem, Srby a globalizacφ, jak je EU a NATO pro nßs d∙le₧itΘ, mohu se jedin∞ pousmßt nad nepouΦitelnostφ lidφ, kte°φ se po°ßd sna₧φ v∞°it tomu, ₧e poruΦφ v∞tru-deÜti. Kdyby si dnes N∞mecko usmyslelo, ₧e si zopakuje Mnichov, nevsadil bych na "spojence" ani p∞tnφk. N∞kterΘ v∞ci zkrßtka °eÜit nelze, kdy₧ ten druh² nechce a cφtφ, ₧e proti n∞mu nenφ jednotnß a rozhodnß sφla. N∞co nelze °eÜit ani dohodou, ani silou - jedin∞ vymazßnφm z mapy.
Pak ovÜem nastane otßzka: a co ud∞lßme te∩?

Vlastn∞ se nic nestalo (Äivot), 20. 10.

VΦera se mi stala tahle historka. Jedu po Kon∞vce, nßhle se ozve d∞sivß rßna, jako kdy₧ na auto spadne panel, pravΘ p°ednφ sklo zb∞lß sφtφ prasklin a ve v²Üi hlavy spolujezdce se objevφ otvor velikosti pomeranΦe. Brzdφm, nadßvßm, vyskakuju a b∞₧φm zp∞t. Na ulici, kde roste sem tam pßr stΘbΘlek trßvy, piln∞ pracovali mu₧i s motorov²mi kosami a "obsekßvali" u obrubnφk∙ ta vybledlß podzimnφ stΘbΘlka. Äe je tam spousta kamenφ, to t∞m chytrßk∙m uniklo. Jeden zachytila rotujφcφ Φepel kosy a vmetla ho z dvou metr∙ plnou silou na auto. Celkem banßlnφ p°φhoda, °eknete. A₧ na to, ₧e vedle m∞ sed∞la moje starÜφ dcera, ₧e bylo p∞knΘ poΦasφ a dost teplo. StaΦilo mßlo a m∞la sta₧enΘ ok²nko.
S velkou pravd∞podobnostφ by ji ten kßmen trefil.
S velkou pravd∞podobnostφ bych toho chlapa zabil.
Tohle jsem napsal odpoledne, kdy p°edstavy mo₧nΘ tragΘdie byly p°φliÜ ₧ivΘ. Te∩ u₧ je to za mnou, i kdy₧ p°i vzpomφnce mi nenφ do zp∞vu. Nikomu se nic nestalo, nep°φjemn² pocit uvnit° vÜak z∙stßvß. P°em²Ülφm o provin∞nφ, trestu, spravedlnosti, odplat∞. Ne pro p°φpad, ₧e by dopolednφ jφzda neskonΦila jen rozbit²m oknem. To bych spekuloval.
Ale p°em²Ülφm o sob∞. Mßm chtφt po tom Φlov∞ku... co? Omluvil se, zaplacenφ faktury budu po ÜΘfovi firmy vymßhat, z principu. Je to postaΦujφcφ? Mßm chtφt n∞co vφc? Mßm ₧ßdat o zabezpeΦenφ podobn²ch pracφ? Dosßhnu toho? Jsem rßd, ₧e se nic nestalo, nebo jsem jen pohodln²? Nevφm. Ale rad∞ji se budu zab²vat p°em²Ülenφm o tom, jestli jsem se zachoval sprßvn∞, ne₧ o tom, co by se mohlo stßt. LepÜφ je minulost, ne₧ minulß budoucnost.