Asimilovat nebo integrovat? (Äivot), 14. 10.

DoΦφtßm noviny z minulΘho t²dne a nachßzφm Mack∙v v²rok, kter² vyvolal pozdvi₧enφ. ╪ekl, ₧e po sv²ch zkuÜenostech by necht∞l bydlet v dom∞ s Romy. Pro °eÜenφ romskΘ problematiky pou₧il slovo "asimilace", Uhl mu oponoval tφm, ₧e sprßvnou cestou je "integrace" a k asimilaci bychom nem∞li nikoho nutit. Jinφ odsuzovali Mack∙v v²rok s poukazem na nßsiln² obsah termφnu asimilace. V MFD pak vyÜel redakΦnφ komentß°, kter² sice p°ipouÜtφ velice podobn² obsah obou termφn∙ (splynutφ), leΦ asimilaci oznaΦuje za nucenΘ splynutφ s jednostrann²m ·stupkem spl²vajφcφ menÜiny, zatφmco integrace mß b²t vzßjemnΘ zapojenφ ₧ßdajφcφ od obou partner∙ iniciativu i hledßnφ motivace. ╪ekl bych, ₧e integrace do Evropy je tedy dost tvrdß asimilace.
Pokud jde o Macka, nejsem jeho p°φvr₧enec, ale soudφm, ₧e zßm∞rn∞ lidi provokuje k p°em²Ülenφ nad rßmec zaveden²ch kliÜΘ (nejen v romskΘ otßzce). Ony vÜechny ty °eΦiΦky o °eÜenφ romskΘho problΘmu jsou Φasto jenom zßst∞rkou rasismu mluvΦφch, pop°φpad∞ ukßzkou naprostΘho zlehΦovßnφ a nepochopenφ problΘmu, ve svΘ podstat∞ etnickΘho s rozdφln²mi nßzory na b∞₧nΘ problΘmy. Tak₧e ani asimilace, ani integrace nenφ ta pravß cesta. Ukßzkou neuv∞dom∞lΘho rasismu je v∞ta z reportß₧e M. Dvo°ßkovΘ Bez prßce (Reflex/41), kdy autorka - coby "nezam∞stnanß" - shßn∞la prßci po pracovnφch ·°adech. Popis Φekßnφ na ·°ad∞: "Po pravici odbarvenß d∙chodkyn∞, po levici obtloustlß Romka, kolem nφ₧ se se bez ustßnφ pino₧φ partiΦka uÜmudlanc∙".
My, v∞tÜina, chceme, aby "oni", menÜina, byli jako my. Proto₧e vφme, ₧e pohromad∞ se chovajφ "jinak" ne₧ chceme, jevφ se nßm ·ΦelnΘ je rozpt²lit, a tak snadn∞ji zvlßdnout. Bereme je jako malΘ d∞ti, kterΘ kdy₧ zlobφ, rozesadφme nebo umφstφme do samostatn²ch mφstnostφ. RomovΘ jsou jinφ, jako jsou jinφ ItalovΘ, Eskymßci Φi Japonci. StaΦφ se podφvat na Vietnamce. Zbo₧φ, kterΘ prodßvajφ na tr₧iÜtφch, je totΘ₧, co prodßvajφ "naÜi". To, co nßm p°edevÜφm vadφ u "Rßkosnφk∙", je jejich mnohem v∞tÜφ pφle a pracovnφ nasazenφ, kterou t∞m naÜim lφn²m krßmka°∙m berou prßci.
Neschopnost obou stran se tolerovat a snßÜet a najφt modus vivendi - a nenφ snadnΘ jej najφt, tisφc komisφ s tφm nehne - to je ten prav² problΘm. Je t°eba myslet dßl. Abych parafrßzovat Kissingera v jeho nßzoru na Jugoslßvii: Dobrß, bombardujme, ale musφme nap°ed v∞d∞t, co pak, kdy₧ to nepovede k °eÜenφ. Jednejme, ale musφme v∞d∞t, co ud∞lßme, kdy₧ to nepovede k cφli. A¥ d∞lßme cokoli, musφme v∞d∞t, Φeho chceme dosßhnout a co ud∞lßme, kdy₧ toho nedosßhneme.
To platφ i pro romskou otßzku, kterß neznφ: asimilovat, nebo integrovat?

Koncertφk jedna bßse≥ (Kultura), 14. 10.

VΦera jsem v Palßci Akropolis navÜtφvil koncert koncert skupiny Matt Darriau s Paradox Trio, jinak americkΘho kvarteta hrajφcφho balkßnskou lidovou hudbu. Jak na dneÜnφ, tak na p∙vodnφ nßstroje. P°i p°emlouvßnφ znßm²ch jsem si uv∞domil, jak se Üpatn∞ vysv∞tluje, oΦ p∙jde. Nenφ to lidovß hudba tehdejÜφ hranß "modern∞", nenφ to transkripce do dneÜnφho hudebnφho pojetφ, nenφ to pietnφ hranφ tehdejÜφ lidovΘ hudby.
P°ed lety se lidovß hudba hrßvala "modern∞" zpravidla tak, ₧e se zaΦalo kvazilidov∞, pak se p°eÜlo do volnΘho improvizovßnφ, a skonΦilo op∞t p°ipomφnkou toho, co se vlastn∞ hrßlo. Dnes se lidovß hudba hraje zp∙sobem oznaΦovan²m jako "world music", voln∞ °eΦeno tak, jak by ji asi hrßli tehdy dnes, jeÜt∞ lΘpe, jak ji Φasto dnes hrajφ. Lidovß hudba nenφ ₧ßdnß konzerva, v₧dycky ji hrßli lidΘ na nßstroje v tΘ Φi onΘ dob∞ pou₧φvanΘ. Je tedy nesmysl vyt²kat n∞komu, ₧e hraje Ej od Buchlova na klßvesy, baskytaru, bicφ a saxofon, tvrd∞ rockov∞. P°ed sto lety se lidovß hudba dv∞st∞ let starß hrßla na dobovΘ nßstroje a nikdo nevy₧adoval ty historickΘ.
Tak₧e nejde o ₧ßdnΘ zneuct∞nφ ani o uctφvßnφ, ale o hranφ pro radost sob∞ a jin²m.