OhlΘdnutφ za chrßpßnφm (Invex), 12. 10.

Ani druh² den po nßvratu z Invexu nejsem schopen formulovat ostrß moudra Φi b°itkΘ myÜlenky (a naopak), navφc m∞ Φekß psanφ reportß₧e, tak₧e dnes jen takovß prvnφ, pon∞kud lφnß reminiscence. Ubytovßn jsem byl s Ond°ejem Neffem a mladou dßmou M., p∙lhodiny p∞Üky od V²staviÜt∞, co₧ bylo s ohledem na spoleΦenskΘ veΦernφ akce ideßlnφ mφsto. Noci byly vlahΘ a teplΘ, prochßzka uklid≥ujφcφ. Snad to dobrΘ pov∞sti Ond°ejov∞ neublφ₧φ, ale hned prvnφ veΦer jsem zjistil, ₧e pat°φ do kategorie spolubydlφcφch zvanΘ "Kdo prvnφ usne, vφt∞zφ". Tuto kategorii jsem zavedl po t∞₧kΘm noΦnφm souboji s Dagem Jegrem, ÜΘfredaktorem Lancomu, obΦasn²m p°isp∞vatelem na tyto strßnky. Asi tuÜφte, ₧e jde o chrßpßnφ.
Ned∞lnφ noc zaΦala v poklidu, ale asi po p∙lhodin∞ se z Ond°ejova kouta zaΦaly oz²vat podez°elΘ zvuky. SlabΘ temnΘ dun∞nφ pomalu sφlilo a najednou p°eÜlo v regulΘrnφ chv∞nφ m∞kkΘho patra, drnΦφcφho o patro tvrdΘ. M. naÜt∞stφ mlaskßnφm zajistila nezbytn² klid. Ond°ej se rßno mistrn∞ podivil" "Jß ₧e chrßpu?". Druhou noc jsem dorazil d°φve a vyrovnal na 1:1, budilo m∞ jen neustßlΘ mlaskßnφ (n∞kte°φ lidΘ zkrßtka bez mlaskßnφ neusnou), Ond°ej kupodivu jen tiÜe protahoval sklφpky kyslφkem. T°etφ noc mi to ovÜem vrßtil i s ·roky, tak₧e M. krom∞ mlaskßnφ obΦas i nespokojen∞ zamruΦela. ╚tvrtß noc byla pro oba spolunocle₧nφky kritickß, dvojφ promoknutφ b∞hem veΦera lΘΦenΘ alkoholem mi dodalu sφlu Twisteru, usnuli a₧ k rßnu. Vyrovnal jsem tedy na 2:2, a dobr² pocit nezm∞nila ani zßv∞reΦnß noc, kdy Ond°ej zvolil klasickΘ chrßpßnφ proklßdanΘ hlasit²m d²chßnφm zhluboka, z°ejm∞ jakousi j≤ginskou p°φpravou na dalÜφ chrup. Naprosto decimovanß M. u₧ ani nemlaskala, jen obΦas ₧alostn∞ z polospßnku rezignovan∞ zaknφkla, jako Üt∞n∞, kterΘmu vzali kachniΦku.
Naprost² rekordman je ovÜem jist² Tonda K°φ₧ z U., jeho₧ chrßpßnφ znamenit∞ popisujφ jeho spolupracovnφci. Perfektn∞ ovlßvß takovΘ ty p°echody: chrßpßnφ graduje a₧ do nesnesitelnΘho fortissima, pak nastane n∞co jako oko uragßnu - klid. Spolubydlφcφ nejprve nev∞°φcn∞ naslouchajφ, pak se ukolΘbßni uvolnφ, kdy₧ jsou na prahu cesty do nev∞domφ, s obrovsk²m rachotem ┌┌┌UUUU┴┴┴┴┴┴┴┴┴┴┴┴AAAAAAAAAAAAHHh se najednou obsah plic vymrÜtφ nadzvukovou rychlostφ ven a jen zßzrakem s sebou nestrhne vnit°nosti, mandle a zuby.
Nocovßnφ s nφm, dokonce i v sousednφm pokoji (n∞kdy i ve stejnΘm hotelu), mß zhoubn² dopad na veΦernφ zßbavu, noΦnφ Φinnost a hygienu vÜech ostatnφch. Jakmile oznßmφ, ₧e jde spßt, kolegovΘ odhazujφ skleniΦky, kytary, doutnφky, objφmanΘ kolegyn∞ a prchajφ do sv²ch postelφ, kam se skokem zabo°φ (v∞tÜina se dokß₧e po odrazu kompletn∞ svlΘknout, jeden pedant si v letu i zuby vyΦistφ) a upadajφ do rychlΘho spßnku. Kdo to nestihne, ten druh² den jako by nebyl.
Te∩ m∞ napadß, ₧e ₧eny si sice Φasto st∞₧ujφ na chrßpßnφ koleg∙, kamarßd∙, milenc∙, man₧el∙ i ·pln∞ cizφch mu₧sk²ch, ale p°esto ho snßÜejφ lφp. Co vy na to?