Kulturnφ vφkend (Äivot), 26. 8.

Minul² vφkend byl vskutku napln∞n². M∞l jsem mo₧nost jet na Helfenburk na KonopiÜt∞, do Trutnova, do Ä∩ßru, na chalupu ke znßmΘmu, na chalupu svou, b²t doma, jet na mecheche s modelkama aj. PoΦasφ tentokrßte sehrßlo roli p°φmo osudovou. Na pßteΦnφ odjezd to nevypadalo, i zaÜel jsem do LMB na Lauru a jejφ tygry, sem je dlouho nevid∞l (blφ₧e v DenφΦku na SWWWN, link je v pravΘm sloupci dole).

Sobotnφ poΦasφ nic moc, a₧ v poledne zavolali znßmφ, ₧e na Helfenburku je neprÜlavo, tak₧e jsem vyjel. LouΦenφ s lΘtem na Helfenburku je pojem, v ruinßch je otev°enΘ p≤dium, st°edov∞kΘ hry, zßbava pro d∞ti, koncerty folkov²ch, spφÜ heavyfolkov²ch kapel, jinak °eΦeno souΦasn² folk (ne jako Plφhal Φi Nedv∞d, ₧ßdnß romantika). P°ehled kapel op∞t najdete na SWWWN (nestihl bych tolik psßt). Za zmφnku stojφ divadlo jednoho herce Vφti MarΦφka. Od desφti veΦer, co to je za volovinu, remcal jsem. Hodinovß hra Robinson Crusoe v jeho podßnφ je interaktivnφ skvost, kter² doporuΦuju vid∞t. Koncerty konΦφ hluboko po p∙lnoci, ve t°i odjφ₧dφme. Konec lΘta se vyvedl.

Historka pro zasmßnφ. Sedφme v hospod∞, dojde na jφdlo, moc toho nemajφ, kdyby aspo≥ m∞li stylov∞ peΦenΘ koleno. "Jak se °ekne koleno?" zajφmß se dßme po mΘm pravΘm boku. "Knie, Eisbein, Haxe," vzpomφnßm, "ale obecn∞ je to Knie". Nastane spor o Φlen, do kterΘho se zapojφ gymnazista po pravici. "Zavolßm naÜi n∞mΦinß°ku, sedφ tßmhle," °eÜφ iniciativn∞ problΘm. P°ichßzφ se sleΦnou jeho v∞ku. "Asi das, ne?" tßpe profesorka, "na podzim vßs z toho vyzkouÜφm," °φkß studentφkovi. Je patrn∞ jen o lekci nap°ed.

Gentleman

Gates a b∙h (Polemika), 26. 8.

DalÜφ reakce Φtenß°e na n∞kterΘ nßzory ohledn∞ Microsoftu. Autor z∙stane v anonymit∞, proto₧e jeho zam∞stnßnφ mu neumo₧≥uje se podepsat (jß jej samoz°ejm∞ znßm).

Ach jo, tak uz je to zase tady. Reakce, protireakce...a jak to byl pekny dopis. Na zacatku. Beru reakci pana z druhe strany velke louze. Ocenuji jeho chladnou hlavu. Nesouhlasim pouze s tvrzenim, ze Microsoft je treba ocenovat. Je fakt, ze Microsoft pomohl prosadit mnoho zajimavych reseni. Ale ma to hacek. Ty standardy, o kterych pan z USA mluvi, davno existuji. Staci se podivat treba na standardy IEEE, popisujici mnoho z pocitacove komunikace. Vyrobci UNIXu je dodrzuji uz davno a vysledkem jsou vyborne spolupracujici prostredi s mnoha rozdilnymi operacnimi systemy - vezmeme si treba univerzity, kde najdeme Solaris, AIX, HP-UX, Linux... A neni problem neco nekam posilat nebo treba nekde tisknout nebo se s nekym spojit. Hlavni zakernost a nejvetsi provineni Microsoftu spociva v nedodrzovani standardu. On totiz ty existujici standardy ve svych produktech trochu pozmeni a vydava je za "zlepseni". Vysledkem je nekompatibilita se zbytkem sveta. Trati na tom pochopitelne firmy, ktere tyto standardy dodrzuji, a pak nejsou schopny efektivne spojit sva jiz existujici reseni s nejnovejsim microsoftskym produktem, ktery je postaven na "vylepsenem" standardu. Nebo velice vtipne popise programatorske rozhrani (pro svet) a pak pouziva rychlejsi "nepublikovane" funkce (pro svoje vyvojare). Dale pak Microsoft vyuziva sveho postaveni a zamerne nici konkurenci. Ono staci rici "my na tom pracujeme" a chudak firma uz nenajde zakaznika, jenz ocekava microsoftsky originalni produkt, ktery ne a ne prijit. Nebo svuj konkurencni produkt soupne do operacniho systemu jako jeho "soucast" (ted se staricky Netscape obratil na diskete). A to je duvod, proc nemam rad MicroSoft. Na svete snad neexistuje firma, ktera se tak chova.

S Helenou na RiviΘru 7/11 (Äivot), 26. 8.

Verona

Je n∞kolik d∙vod∙, proΦ jsem volil cestu autem a nikoli letadlem, Φi jin²m dopravnφm prost°edkem. Cesta p°es Alpy je nßdhernß. Nejd°φve vyÜplhßte na Brennersk² pr∙smyk (p°ed tφm zaplatφte Üestnßct marek m²tnΘho) a pak pomalu sjφ₧dφte dol∙ s Alp. HorskΘ byst°iny jsou modrΘ. Mßte skuteΦn∞ pocit, ₧e po skoro bφl²ch valounech °φΦnφch koryt teΦe voda obarvenß lehce Ümolkou, a p°itom tak pr∙zraΦnß, ₧e kamφnky na dn∞ koryta jsou vßm na dosah ruky. Na svazφch hor se pase dobytek a kv∞tiny v oknech penzion∙ lßkajφ k odpoΦinku. Bohu₧el jsem toho lßkßnφ nevyu₧il a jel dßl. Cestou jsme jeÜt∞ potkali bou°ku provßzenou krupobitφm a pr∙tr₧φ mraΦen, kdy jsem musel zastavit, proto₧e jsem nevid∞l ani na metr p°ed sebe. Blesky kolmo dol∙ buÜily o zßvod do horsk²ch velikßn∙ okolo nßs a z dßlnice se rßzem stala °eka pohybujφcφho se ledu.

Sjeli jsme z dßlnice doposud za hrobovΘho mlΦenφ Heleny p°ed Veronou. Domnφval jsem se, ₧e najφt zde ubytovßnφ bude stejn∞ jednoduchΘ, jako v N∞mecku nebo v Alpßch. Bohu₧el, opak byl pravdou.

Asi po deseti kilometrech je₧d∞nφ po m∞steΦkßch a vesnicφch na okraji Verony jsme objevili ukazatel "Hotel Elephant". Zamφ°il jsem uveden²m sm∞rem a po n∞kolika dalÜφch kilometrech jsme skuteΦn∞ narazili na hot²lek, jeho₧ parkoviÜti vΘvodil velk² prkenn² slon. VeÜli jsme dovnit° a jß se sluÜn∞ n∞mecky zeptal, zda majφ pokoj pro dv∞ osoby? RecepΦnφ °ekl, ₧e majφ. Dotßzal jsem se tedy, kolik takov² pokoj stojφ? Vychrlil na mne italsky cifru, z nφ₧ jsem pochopil pouze zßv∞reΦnΘ "mille", co₧ italsky znamenß tisφc. Poprosil jsem tedy, zda by mi ne°ekl, kolik ₧e to Φinφ v markßch. Helena hladov∞ mlΦela za mnou. RecepΦnφ se neochotn∞ odebral k druhΘ stran∞ pultu, kde chvφli ¥ukal do klßvesnice kalkulaΦky. Pak zvedl hlavu a °ekl: "StoΦty°icetsedm."

Musel jsem vypadat hodn∞ hloup∞, nebo¥ recepΦnφ cenu zopakoval. ╪ekl jsem n∞mecky "Danke!", italsky "Arivedere", pokynul Helen∞ a odeÜel st°edem.

"A kde budeme bydlet?" zeptala se nechßpav∞ Helena.

"Jinde!" odsekl jsem.

Ujeli jsme dalÜφch padesßt kilometr∙ po okolnφch m∞stech a obcφch, ale krom∞ dvou luxusnφch hotel∙, kde ceny za ubytovßnφ dosahovaly z hlediska mΘho rozpoΦtu astronomick²ch v²Üin, jsme neobjevili ani penzionek ani jednu cedulku "Zimmer frei". ZaΦφnalo se stmφvat a Helen∞ kruΦelo v ₧aludku tak mocn∞, ₧e to bylo slyÜet. Nakonec jsme op∞t p°ijeli na okraj m∞sta Verony a spat°ili velikßnskou informaΦnφ tabuli, na nφ₧ byly hezky podle hv∞zdiΦek rozt°φd∞ny veronskΘ hotely. ProblΘm byl pouze v tom, ₧e krom∞ hv∞zdiΦek nebyly u hotel∙ uvedeny ani adresy ani jinΘ orientaΦnφ ·daje. Zklaman∞ jsme jeli dßle, kdy₧ tu jsme narazili na ceduli s nßpisem "Hotel Garda". Ukazovala-neukazovala do ·zkΘ uliΦky mezi dv∞ma ₧iv²mi ploty. Pustili jsme se uveden²m sm∞rem a asi po dvou stech metrech jsme objevili nevelk² rodinn² hotel. VeÜel jsem dovnit° a otßzal se nejd°φve, kolik u nich stojφ pokoj pro dva. Italsk² recepΦnφ mi sm∞sicφ italÜtiny, n∞mΦiny a angliΦtiny vysv∞tlil, ₧e tolik a tolik lir, co₧ v markßch Φinφ rovn²ch stoΦty°icet marek. A pokoj ₧e majφ. Rezignoval jsem. Ubytovali jsme se a odjeli se najφst do blφzkΘ pizzerie, kterou nßm recepΦnφ poradil. Pizza a Paulanner Bier byly nejlepÜφ zßle₧itostφ z celΘho dne. Ubytovßnφ jsem nakonec zaplatil ve francφch, nebo¥ Φßst zbyl²ch marek zlikvidovala veΦe°e.

Druh² den jsme pokraΦovali sm∞rem na Janov. Cesta po dßlnici A7 nßm p∞kn∞ ubφhala, minuli jsme Milano, Torino a jeÜt∞ p°ed ob∞dem jsme sjφ₧d∞li k Janovu. Liboval jsem si, jak p∞kn∞ brzo dojedeme do Cannes a jak se jeÜt∞ odpoledne stihneme dojφt vykoupat, a piln∞ se poohlφ₧el po odboΦce na dßlnici A10 sm∞rem na San Remo, Savonu, Φi snad dokonce Marsej nebo Nice. Nic takovΘho. ObΦas se sice objevil ukazatel na uvedenou dßlnici, ale jako cφl bylo uvedeno Ventimiglia, co₧ mi nic ne°φkalo, tak₧e jsem tam neodboΦoval. Janov jsme pomalu minuli a dßlnice zaΦala stoupat do hor. DßlniΦnφ ukazatele p°edklßdaly jako dalÜφ cφl Livorno a jß po dalÜφch padesßti kilometrech nabyl pocitu hraniΦφcφho s jistotou, ₧e nejedeme sprßvn∞. Helena vedle mne jako obvykle spala. Zastavil jsem na odpoΦφvadle a rozlo₧il mapy. Ty nezvratn∞ dokazovaly, ₧e se nalΘzßme asi sto kilometr∙ za Janovem, avÜak sm∞rem na jih a nikoli na zßpad. Ujeli jsme dalÜφch deset kilometr∙, ne₧ se nßm poda°ilo z dßlnice sjet, zaplatit m²tnΘ, na nejbli₧Üφ k°i₧ovatce se otoΦit a najet na dßlnici v opaΦnΘm sm∞ru. Pracovnφk m²tnice, kterΘmu jsme p°ed t°emi minutami platili m²tnΘ, se, kdy₧ nßs uvid∞l si op∞t brßt dßlniΦnφ lφstek, tvß°il pon∞kud nechßpav∞.

Vrßtili jsme se zp∞t k Janovu a jß nakßzal Helen∞, ₧e musφ p°eruÜit spßnek a sledovat ukazatele. Rozlo₧ivÜi si na klφn∞ dv∞ mapy, sledovala st°φdav∞ jejich obsah a porovnßvala jej se skuteΦnostφ. KoneΦn∞ se objevily ukazatele oznamujφcφ p°ejezd na dßlnici A10. A na nich op∞t tajemnΘ slovo: Ventimiglia. Äßdnß Savona Φi San Remo. Ventimiglia. Zamφ°il jsem tφm sm∞rem, kdy₧ tu mne n∞co napadlo.

"HelΦo," povφdßm, "koukni, kde je na tΘ silnici n∞jakß Ventimiglia."

Helena chvφli zkoumala mapu. "To je hraniΦnφ p°echod s Franciφ," konstatovala nakonec a jß se m∞l za blbce.

P°ece ukazatele "Rozvadov" zaΦφnajφ taky hned za Prahou.

Dag Jeger, dag@lancom.cz