Napamatuji se, ze bych si nekdy pocatkem noveho roku davala nejake predsevzeti. Nevim, jestli je to skoda nebo nedostatek. Ale urcite jsem vzdycky vzhlizela do noveho roku s novou nadeji. Bude ten novy rok lepsi? Prinese vice pozitivniho nez ten minuly? Ackoliv jsem nikdy nepatrila mezi pasivni rodice deti s postizenim, byly roky, kdy se mnohe snahy tocily v bludnem kruhu, neslo zamirit primo k cili. A pak prisel rok 1989. Narodila se mi zdrava dcera a padl komunisticky rezim. Vraceli jsme sve postizene deti po novem roce do ustavu a tizivy pocit se poprve misil s tak velkou nadeji. Ted uz se to urcite konecne zmeni. Ubehlo devet let. Mnohe se zmenilo, neco i s nasim pricinenim, pro nase deti i pro nas. Bilancuji rok 1998 a zda se mi jakobych stala na kolejich. Ohlizim-li se zpatky, usli jsme velky kus cesty, ale cil jakoby byl stale v nedohlednu.
Stale je co menit. Vzdycky mam radost, kdyz se neco podari. I v roce 1998 se toho mnoho podarilo. I mne. Na prahu noveho roku casto druhym i sobe prejeme hodne uspechu. Ale co je to uspech? Jedna definice rika, ze "uspech je schopnost jit od selhani k selhani bez ztraty odvahy." Hodne odvahy v roce 1999 nam vsem preje
Marta Duskova