Petr Broz: Modrovous, Myticka bytost (tempera)
Trikrat o jednom
Je lepe se opotrebovat nez zrezivet.
Jakmile clovek prestane pracovat, zacne umirat.
(Sheily Haileyova)
Kdyz nemuzes, tak pridej.
(kredo kanoisty Martina Doktora)
BASNIK MEZI NAMI
Ukamenovali proroka
ne kamenem,
ale hovnem.
Nehodili po nem
on do nej slapl
(a mozna, ze ani nebyl)
prorok.
V dubnovem cisle "Muzes" jsem napsal neco o soucasne cinnosti socioterapeutickeho klubu "Klubko". Dnes bych se chtel vratit do minulosti, ktera saha az do roku 1984. Protoze zakladatele naseho spolecenstvi z rad odborniku skromne poukazuji na to, ze zasluha o vznik "Klubka" nalezi celemu jejich tymu, zminil bych se jmenovite o zakladajicim clenu z rad pacientu, Jaroslavu Kocverovi (1943-1995). Byl to prave on, kdo jako prvni prijal nabidku vstoupit do dialogu odbornik-pacient jako rovnopravny partner.
Jarda pracoval jako delnik v ruznych profesich, pred odchodem do plneho invalidniho duchodu naposled jako rytec v textilce Tiba. Kazdy kdo ho poznal, byl vsak prekvapen siri jeho intelektualnich zajmu, z nichz nejvetsim byla prave poezie. Sice nebyva zvykem, aby vzpominka na zesnuleho byla uvedena versovanym sprymem, navic zcela zjevne ne citankove uhlazenym. Presto vsak jsem se rozhodl pripomenout Jardu prave jeho basnickou z roku 1965 nebo dokonce 1964, ktera je v jeho sebeironicky nazvane sbirce "Slataniny" uvedena hned jako prvni a pravdepodobne je nejstarsi dochovanou Jardovou basnickou vubec. Ac ne zcela vazna, leccos napovi o nevsedni dusi naseho stareho pritele... Byl uprimne vericim krestanem. Byl basnikem. Basnikem pres veskerou undergroundovou prislusnost navysost cudnym, nepodbizivym a neprovokujicim. Hybnou myslenkou jeho basni neni hlucny protest, ale ticha obava - a prave proto nejsou ani urceny mase ctenaru. Skepse a nejistota prostupuji jeho mysl i tvorbu. Kam se ubira cely tento svet kaluzemi prolite krve? A nejsem i ja sam za nej spoluvinen? Pomuze necemu, budu-li se proti te spouste zla stavet anebo je mi souzeno vse jen trpelive snaset?
Byl starostlivym otecem, demokratem, vlastenecem a pritom stetoobcanem. Narozeniny slavil 7.brezna a dbal, aby tato shoda s T.G.Masarykem nebyla jen pouhou nahodou.
Pres vsechnu vyjimecnost a komplikovanost byl jednim z nas. Dalo se s nim mluvit o vsem, i o tech nejbeznejsich kazdodennich starostech. Umel trpelive poslouchat, poradit, dodat klidu a bodre rozptylit chmury. Dalo se s nim i jen tak posedet u kafe. Byval dobrym spolecnikem a zbyva mi jen litovat, ze jsem v jeho pritomnosti nepobyl casteji... Jardo, nezapomeneme.
Jan Bazler
NEBEZPECNY PACIENT
V cisle 44/98 tydeniku Tyden vysel clanek Nebezpecny pacient o nedobrovolnych hospitalizacich dusevne nemocnych. Dekujeme autorce, pani Ivane Dubnove, za svoleni ke zverejneni nasledujicich pasazi z jejich puvodnich materialu k clanku (Tyden otiskl zkracenou verzi).
Jake jsou v soucasnosti realne duvody pro nedobrovolnou hospitalizaci? Jakym zpusobem a za jak dlouho soud rozhoduje? Na tyto otazky jsem se zeptala MUDr.Jiriho Krombholze, soudniho znalce, v jeho soukrome psychiatricke ambulanci SANIMA. "Pro nas pravni rad plati dve podminky, za nichz muze byt clovek nedobrovolne dopraven do lecebny a nasledne hospitalizovan: nebezpecnost sobe nebo nebezpecnost svemu okoli. Navic toto nebezpeci musi byt aktualni a zjevne, nikoli pouze potencialni", rika MUDr. Krombholz. "Vsechny ostatni duvody jsou podruzne a pravne irelevantni. Mezi ne patri neschopnost pece o sebe, nebezpeci majetkove ujmy, potreba leceni, riziko vazneho zhorseni stavu a neschopnost cinit rozhodnuti o lecbe." Jakmile prijme lecebna pacienta k hospitalizaci, je povinna do ctyriadvaceti hodin nahlasit tuto skutecnost soudu v miste pusobnosti lecebny. Soud pak musi vynest rozsudek do sedmi dnu. Pokud uzna hospitalizaci za opravnenou, urci zaroven delku pacientova pobytu v lecebne. Jestlize po uplynuti teto doby stale neni mozne pacienta propustit, soudni rizeni pokracuje a v teto fazi je pribiran soudni znalec. V den, kdy je pacient prijat, posuzuji jeho stav minimalne dva lekari. Odesilajici lekar a ten, ktery mel sluzbu na prijmu v lecebne. Pacienta take kontroluje psychiatr, ktery provadi vizitu na oddeleni. Muze se stat, ze prijimajici lekar neuzna hospitalizaci za nutnou a muze pacienta odmitnout.
Jakmile soud obdrzi oznameni o pacientove hospitalizaci, zahaji se zastupcem lecebny, pacientem a jeho opatrovnikem tzv. Rizeni o vysloveni pripustnosti prevzeti nebo drzeni v ustavu zdravotnicke pece. Toto probiha ve zneni Obcanskeho soudniho radu podle zakona c. 99/63 Sb. 191 a) - g) v platnem zneni.
U nas zatim stale neni medicina chapana v prvni rade jako sluzba. Psychiatrie stale nema vytvoreny mechanizmy, ktere by zajistovaly zpetnou vazbu a kontrolu, jak dalece opravdu slouzi potrebam svych klientu. Mnoho lekaru stale nechape, ze mit tyto mechanizmy neni zadna ostuda. "Prevazujici paternalisticky system nasi psychiatrie nedava pacientum dostatecny prostor, aby mohli zrat do role dospelych lidi a nuti je zustavat v podrizene, zavisle pozici. Samozrejme toto se netyka vsech lekaru, nemuzeme je hazet do jednoho pytle", rika MUDr. Pfeiffer. Pokud se lekari a ostatni personal budou k cloveku chovat dospele, pacient bude reagovat stejne. Kdyz ho ale postavi do role ditete, budou mit proti sobe male dite. Trucovite, zlobive, leckdy agresivni. Lide, kteri se dostanou na psychiatrii, jsou casto nuceni pristoupit na hru o pacientech a doktorech. Tato hra ma ruzne varianty, ale vzdy je doktor ten, ktery vi vsechno lepe nez pacient. Napriklad v Holandsku se pacienti podileji na planovani lekarskych sluzeb, na chodu nemocnic, dokonce schvaluji nove reditele psychiatrickych zarizeni. Za tuto spolupraci jsou i placeni. Prave oni funguji jako kontrolni zpetna vazba a psychiatri vedi, ze je dobre dat na jejich nazor. V nasi republice vsak stale prevlada mineni, ze reformovat psychiatrii muze jedine blazen.
DEKLARACE LIDSKYCH PRAV A PSYCHIATRIE
Jiri Sotona z Liberce se ve dnech 7.-8.prosince zucastnil setkani k padesatemu vyroci prijeti Deklarace lidskych prav v OSN, a to za oblast psychiatrie. Setkani v polskem Krakove bylo sponzorovano nadaci pro rozvoj lidskych prav v psychiatrii z Washingtonu. Z jeho zpravy vyjimame.
"Pripomneli jsme si, ze lidska prava v psychiatrii, deklarovana v Listine prav a svobod a v jinych narodnich dokumentech, proste mame, a to bez ohledu na to, zda jsme si je schopni jit do knihovny precist, ci zda se na cteni nesoustredime nebo cist nemuzeme anebo jsme treba momentalne v kleci. Zda jsme muzi, zeny, bili, cerni, ruzneho statniho obcanstvi ci mene se vyskytujici sexualni orientace. Pravo mame i tehdy, kdyz momentalne nemame treba propisovacku ci 4,60 Kc na znamku, abychom si (u soudu) postezovali...
Dale jsme hovorili o tom, ze velke koncentracni blazince jsou jiz v Zapadni Evrope prezitkem. Clovek nemusi mit soucasny polovojensky rezim, kdyz mu neni dobre. Mozna vsak, ze na nektere typy pacientu, kteri pak do armady stejne v dusledku nemoci nejdou, muze mit trochu rezimu v nejake okresni nemocnici jisty vliv, kdyz uz nemuzeme veskera psychiatricka oddeleni, kde je tradicni stary rezim, mavnutim ruky ze systemu pece zcela vykorenit. Mavnutim ruky ne, ale behem nekolika mesicu musime s temito obrovskymi lecebnami v Ceske republice neco, Pane Boze, udelat!
SYN aneb CO MUZE SVEPOMOC
Mam dve deti, dvojcata a zazila jsem s nimi usmevne historky i vypjate situace. Dcera se vdala a ma dvouleteho chlapecka. Sestadvacetilety syn zije s nami, rodici.
Problemy s nim zacaly v puberte. Potize s ledvinami, s pateri, potom zmena ucebniho oboru. Tenkrat jsme to nezvladli. V necelych sedmnacti konstatovala dorostova lekarka, ze jeho projevy nejsou vrtochy puberty, ale tezka dusevni deprese.
Prezili jsme prvni, druhou i treti lecbu, ale nechceme to vzdat. Prestoze je syn invalidni, hledame moznosti zmeny i reseni. Nejsme na to uplne sami - jsme v kontaktu s Domem dusevniho zdravi v Ostrave-Porube (Skautska 1081). V dennim stacionari si zde vsimli, ze muj syn neustale hleda odpoved na jedinou otazku: "Mohu se jeste vyucit?" Ano, pochopitelne - nekde tam se zasekl. Ale co s tim, kdyz je mu sestadvacet let?
Spravnym zpusobem se zeptala nase pani doktorka: "Proc mu nevyhovet? Zkuste to, zajdete, ptejte se. Uvidime, co se da delat."
Vydala jsem se do skoly za vychovnou poradkyni, sdelila jsme ji diagnozu i podrobnosti synova aktualniho zdravotniho stavu. Pani poradkyne mi doporucila rekvalifikaci, bylo to same bohuzel, hledala duvody, proc mi nevyhovet. Se vsim vsudy mi dala vychutnat to, cemu se rika diskriminace. Netrapila jsem se tim ale dlouho, jednu cennou informaci jsem prece jen ziskala. Pry jsou pripady, kdy je mozno zadat o vyjimku.
Na skolskem urade se mi divili, v cem ze spociva problem. Existuje prece skola pro zaky typu meho syna. Jak velka uleva to pro mne byla!
Syn se prihlasil na Stredni odborne uciliste pro telesne postizenou mladez v Ostrave-Porube (tr.17.listopadu 1123). Zatim zdarne zvladl prvni ctvrtleti prvniho rocniku ucebniho oboru zpracovatel prirodnich pletiv. Urcite problemy zustaly, ale takovy je zivot. Problemy mame na to, abychom je resili. Nevyhneme se jim, ani nenajdeme nekoho, kdo je vyresi za nas.
Moje dcera vyletla z hnizda ve dvaadvaceti, synovi k osamostatneni nestacilo dvacet sest let. Ale zalezi na tom? Neni dulezite, ze se veci pohnuly spravnym smerem? Takova je tedy nase svepomoc....
Eliska Kucajova
JAK LECI KAVARNA
Mam-li popsat soucasnou situaci v kavarne, hrozne se zmenilo. Jsou kladeny vetsi pozadavky na klienty, celkove vztahy mezi klienty a zakazniky se blizi hodne do bezneho provozu, rekneme mensi restaurace. Ja jsem zde napriklad odboural strach ze zakazniku, zachazeni s penezi, ceka mne vyladeni kontaktu s nadrizenymi. Zde se skutecne zapotim, nebot je-li mi spilano, odmlouvam a vztekam se - a pripravuji se o prizen.
Drive to byla vetsi "idylka", ted se, jak rikam, hodne blizime pomerum v beznem zamestnani. Bude to bolet, ale je to tak dobre. Nebot navic ziskane schopnosti, at se jedna o cokoliv, pouzijeme i jinde, vse smeruje k nastupu do bezne prace, kde si nemusime nic nalhavat o tvrdych pomerech. Mohu uvest sebe jako priklad. Mam lehkou mozkovou dysfunkci, tedy zalezitost detstvi, ktera se odbourava, jak jsem se dozvedel, prave soustavnym ucenim dovednosti.
Zkuste si predstavit pro nazornost cloveka, ktery dejme tomu neni schopen zametat. Nastoupi jako uklizec do zamestnani, je peskovan pro neschopnost a nasledne po mesici vyhozen, ale za tu dobu se stihl s kostetem naucit zachazet a pro priste vi, ze dokaze kdekoliv zametat.
I kdyz je problemem zminene pristi pracovni uplatneni, jsem jinak spokojen, jen platy by se mohly pro ty nejlepsi trochu zvednout. Preji vsem zdar do noveho roku, hodne sil (budeme je potrebovat) a kavarne dlouha leta.
Pavel Szanto
P.S. Predstirat se nema... Pavlova vzpominka byla napsana pred rokem a novorocni prani se tykalo roku devadesateho osmeho. V kvetnu lonskeho roku prestal byt Pavel klientem Kavarny na pul cesty, ovsem trvale zamestnani neziskal. Marne snazeni? Behem obdobi prace v kavarne ziskat Pavel osvedceni jako maser a alespon neformalne zamestnany je. Po dohode s Cervenym krizem a jinymi organizacemi obchazi socialni zarizeni a za drobne odmeny poskytuje sve sluzby starym nebo dusevne nemocnym lidem. Moc nebo malo? Pro mne je to pribeh s happy-endem.
(mp)
PODZIM
(Ivanu Wernischovi)
A umirati s podzimem
Odletat jako tazni ptaci
Ten pocit
Co se kazdym rokem vraci
Pomalu umirat
Jak postrelena zver
Co na spadlem listi vykrvaci
Zustat jak
Opadany strom
Co cas a prostor ztraci
A cekat
Nekonecne cekat
Az proces zrozeni
Se vraci...
Jaroslav Kocvera
DOPIS
Mily dopis prisel koncem zari z Mladocova, uverejnujeme jej jen s malymi upravami.
Vazena redakce, odebiram Vase noviny nekolik let. Dnes jsem dostal devate cislo. Velmi rad jsem v nem uvital rubriku o dusevnim zdravi. Take jsem dusevne nemocny clovek, a proto invalidni duchodce. Rad se venuji duchovnim cinnostem, coz mi take pomaha najit smysl zivota a neztracet nadeji v hodnotny zivot, i kdyz mnozi mne opustili a posmivali se mi, ale pres vsechny problemy jsem dokazal, ze zivot ma smysl, kdyz je urcen k jednomu cili.
Abych se s Vami podelil o moji tvorbu, posilam Vam jednu basnicku. (Tu mozna otiskneme priste. Pozn. red.)
Preji vsem nemocnym jednu radu. Kdyz chces lecit telo, zacni dusi (pravidlo starych cinskych lekaru).
Vas ctenar Pavel Jana, Mladocov
TELEGRAFICKY
- Zakladatelce a predsedkyni libereckeho Fokusu MYklub MUDr.Michaele Petiskove se koncem rijna narodil syn Tomas. Blahoprejeme.
- 15.rijna 1998 se v Usti uskutecnila jiz cvtrta konference zastupcu svepomocnych skupin zabyvajici se cinnosti a perspektivami svepomoci v Ceske republice. Pristi, jarni, setkani se planuje do Havlickova Brodu.
- Den, ktery vejde do historie? Pet pacientskych aktivistu ma 6.ledna 1999 vystoupit na pude Psychiatricke spolecnosti, aby (poprve!) prednesli sve nazory pritomnym lekarum - psychiatrum.
prosinec 1998, (mp)
MISTO TIRAZE
Mili ctenari "Klubu pro dusevni zdravi",
nad strankou s problematikou dusevniho zdravi a dusevni nemoci se schazime dnes uz po seste. Dekuji ctenarum za prizen a autorum za prispevky.
Myslim, ze nejdulezitejsi na teto klubove strance je prave to, ze lide s nejruznejsimi psychickymi potizemi a problemy pisi sami o sobe a pro sebe a moc si preju, aby to tak bylo i nadale. Prispevky prichazeji, ale casto je treba je upravovat, predevsim zkracovat, je treba brat ohled na nevelky rozsah "Klubu".
Dovolte, abych shrnula nektere zasady a "pravidla dobre spoluprace":
- Prispevky do "Klubu" (nebo pripadne ohlasy) adresujte do Centra pro rozvoj pece o dusevni zdravi (ing.Pribylova), 170 00 Praha 7, Kamenicka 25.
- Snazte se, aby Vase prispevky nebyly delsi nez 25 - 30 radek, pokuste se psat usporne.
- Vitame: prispevky profesionalu, verse dobre urovne a technicky kvalitni snimky (bez naroku na vraceni).
- Mejte na pameti, ze korektni autor zasila svuj prispevek vzdy pouze jedne redakci (nikoliv nekolika redakcim zaroven).
- Predpokladame, ze dalsi "Klub" by mohl vyjit v dubnu, NAPISTE!
Stastny novy rok vsem !
Martina Pribylova