PsychologovΘ tvrdφ, ₧e hlavnφmi d∙vody, kterΘ p°itahujφ nßvÜt∞vnφky dneÜnφch filmov²ch megahit∙ typu "Skßly", "Mission: Impossible" Φi "Dne nezßvislosti" jsou nep°iznanß fascinace masovΘho divßka strachem z p°edpoklßdanΘho Üokujφcφho zß₧itku, jako₧ i eskalace zßjmu o v²jimeΦnost slavn²ch hv∞zd. Potvrdil to ostatn∞ i znßm² komik Eddie Murphy, kdy₧ popsal svΘ dojmy z ka₧dΘho filmu s Arnoldem Schwarzenegerem: "Celß ta hromada Ürotu umφ kupodivu Üpatn∞, ale p°ece jen chodit a mluvit." Dßle ho na Arniem zajφmß problΘm "vyvolßvß-li onu znßmou p°edstavu obrovitosti skuteΦn∞ tak velk² Mistr∙v vzr∙st, anebo jenom p°φliÜ malß hlava."

Ale vß₧n∞: z uvedenΘho lze usuzovat, ₧e ka₧d² takov² nßkladn² a vzruÜujφcφ trhßk m∙₧e p°inΘst nejenom zisk, ale i finanΦnφ ztrßtu producent∙m a vyΦerpßnφ publiku; a tak nastßvß po pozdnφm lΘt∞ a ΦasnΘm podzimu, pln²ch v²Üe zmφn∞n²ch, konta i nervy drßsajφcφch nov²ch projekt∙, zapla¥pßmbu, obdobφ uklidn∞nφ. Nßsledujφcφ Φlßnek je tak ve znamenφ komedißlnφho ₧ßnru a p°edstavuje jak²si oddechov² Φas p°ed dalÜφm stejn∞ oΦekßvan²m nßporem siln²ch emocφ, doprovßzejφcφch u₧ p°edvßnoΦnφ a novoroΦnφ program Φesk²ch kin.

Ze souΦasn²ch premiΘr si nßvÜt∞vu urΦit∞ zaslou₧φ sci-fi komedie Harolda Ramise JAKO VEJCE VEJCI (Multiplicity, 1996), nevÜednφ historka s Michaelem Keatonem (Batman, psychopat ze San Francisca) a Andie McDowellovou (Zelenß karta, Na Hromnice o den vφce) v hlavnφch rolφch. ┌st°ednφ nositel d∞je, uÜtvan² stavbyvedoucφ, kter² pro jedno nestφhß druhΘ a nemß Φas ani na prßci, ani na rodinu, je obecn∞ znßm² typ. MΘn∞ obvykl² je ovÜem zp∙sob, jak²m svou svφzelnou situaci °eÜφ: co objekt v∞deckΘho experimentu s klonovßnφm lidφ si nechß vytvo°it dvojnφka. Zßhy vÜak zjistφ, ₧e mß-li staΦit na vÜe, co si p°edsevzal, pot°ebuje jeÜt∞ druhΘho ...a kdy₧ si k tomu ob∞ jeho kopie, zap°a₧enΘ te∩ stejn∞ jako d°φve jejich originßl, dajφ pro svoje pohodlφ vyrobit t°etφ, vymkne se samoz°ejm∞ celß zßle₧itost vÜem z rukou. Vynikajφcφ Keaton odsti≥ujφcφ p°esv∞dΦiv∞ postavy podobnΘ si opravdu jako vejce vejci, ale majφcφ zcela odliÜnΘ charaktery, komickΘ i napφnavΘ gradovßnφ zßm∞n, technicky bezchybnΘ triky, svi₧n² spßd a v neposlednφ °ad∞ vkusn² a decentnφ humor (dokonce i ve scΘn∞, kdy mß hrdinova man₧elka v lo₧nici vÜechny dvojnφky najednou) zaruΦujφ inteligentnφ zßbavu divßk∙m jakΘhokoliv v∞ku.

Blßznivß komedie ZAMILOVAN▌ PROFESOR (The Nutty Professor, 1996) re₧isΘra Toma Shadyaca zase dokazuje, ₧e se skromn∞jÜφm rozpoΦtem je mo₧nΘ natoΦit i dobrou zßbavu, vpravd∞ lidovou. Groteskn∞ nadsazenß variace na motivy doktora Jekylla pana Hyda je ovÜem zcela ve znamenφ osobnosti ji₧ vzpomenutΘho Eddie Murphyho (Policajt v Beverly Hills, Dokonal² gentleman); proti Φty°jedinΘmu Keatonovi v Ramisov∞ filmu hraje Murphy v Shadyacov∞ hned sedm postav. Tou st∞₧ejnφ je dvousetkilov² neohraban² universitnφ pedagog, kter² se chce lφbit novΘ kolegyni, po₧ije proto osobn∞ p°ipraven² roztok, vyzkouÜen² zatφm jen na pokusn²ch morΦatech, a zm∞nφ se ve ÜtφhlΘho elegantnφho mu₧e. Lektvar ale ·Φinkuje (jak v komedii jinak!) jen doΦasn∞, zmaten² v∞dec st°φdav∞ tloustne a hubne a vyvolßvß tφm situace a₧ bizarnφ (zvlßÜt∞ ve scΘn∞ protagonistova vystoupenφ na plesu). Pon∞kud ₧ivoΦiÜn² humor, vychßzejφcφ z tradic kabaretnφch monolog∙, naz²van²ch v americk²ch show "stand-up", m∙₧e n∞komu p°ipadat znaΦn∞ poklesl²; p°edm∞stskß pivnice ale takΘ nespl≥uje nßroky kladenΘ na restauraci hotelu Sheraton, a p°ece dokß₧e uspokojit mnohem vφc host∙. A proto₧e komika Eddie Murphyho odpovφdß tentokrßt spφÜe tomu p°edm∞stφ, zatφmco profesionalita trika°∙ dosahuje v²Üin spφÜe sheratonsk²ch, je z°ejm∞ divßck² ·sp∞ch zaruΦen.

D∞j romantickΘ komedie ZELEN▌ SV╠T (Tin Cup, 1996), re₧φrovanΘ Ronem Sheltonem, se zdß ve srovnßnφ s p°edchozφmi tituly mnohem realistiΦt∞jÜφ, ale je to opravdu jenom zdßnφ. P°φb∞h profesionßlnφho hrßΦe golfu, kterΘmu jeho povaha znemo₧≥uje, aby beze zbytku z·roΦil sv∙j talent, a prohranß sßzka nedßvß jinou mo₧nost, ne₧ d∞lat nosiΦe holφ svΘmu sokovi ve h°e i v lßsce, se toti₧ ve chvφli, kdy se hrdina rozhodne dokßzat milovanΘ krßsce, ₧e je pro ni schopen vyhrßt i presti₧nφ turnaj US Open, stßvß sportovnφ obm∞nou hollywoodsk²ch spoleΦensk²ch pohßdek. A proto₧e tφm profesionßlem je Kevin Costner (Osobnφ strß₧ce, Waytt Earp), sokem Don Johnson (╧ßbl∙v advokßt, VΦera narozenφ) a ₧ena, o ni₧ jde, Rene Russovß (S nasazenφm ₧ivota, Smrtφcφ epidemie), nenφ t°eba dodßvat, ₧e je to obm∞na zda°ilß. Stßle jeÜt∞ trochu v²luΦnΘ prost°edφ rozlehlΘho golfovΘho trßvnφku a vzdßlen²ch jamek, p°inßÜejφcφ do humornΘ love story pat°iΦnΘ nap∞tφ odv∞kΘho soupe°enφ dvou mu₧∙ o vφt∞znou trofej i ruku vyvolenΘ (nejsiln∞ji ve scΘnßch zßv∞reΦnΘho turnaje), je neklamn²m znakem dramatickΘho ·tvaru, kterΘmu AngliΦanΘ °φkajφ "a women play". DßmskΘ Φßsti publika by jinde ne₧ v ╚echßch urΦit∞ poskytovali majitelΘ kin p°i hromadn²ch nßvÜt∞vßch podstatnou slevu.

Z film∙, kterΘ premiΘra teprve Φekß, se shodou okolnostφ nabφzφ jako nejzajφmav∞jÜφ op∞t titul stejnΘho ₧ßnru, lyrickß komedie Francise Forda Coppooly JACK (Jack, 1996), ve kterΘ se fantazijnφ nadsßzkou rovn∞₧ zrovna neÜet°φ. Vskutku neobvyklou historiφ dφt∞te, kterΘ hned od p°edΦasnΘho narozenφ stßrne Φty°ikrßt rychleji ne₧ jeho vrstevnφci, nepou₧ili tentokrßt auto°i k bezv²chodnΘmu rozhrßnφ osudu lidskΘ anomßlie, jak by se nabφzelo, ale s vynikajφcφ pomocφ hlavnφho p°edstavitele Robina Williamse (Tßta v suknφch, Jumanji) ji naopak prom∞nili v optimistick², jφmav∞ humorn² obraz jistoty p°ßtelstvφ v nejistΘm ₧ivot∞. Desetilet² chlapec s fyziognomiφ Φty°icßtnφka, skr²vajφcφ p°ed okolφm, mß ve svΘm pokoji vÜe, co si m∙₧e p°ßt, hraΦky, knihy, milujφcφ matku, starostlivΘho otce i soukromΘho uΦitele. Teprve v den, kdy se poprvΘ dostane do Ükolnφ t°φdy mezi d∞ti, jejich₧ duÜi mß ve svΘm dosp∞lΘm t∞le, si vÜak pln∞ uv∞domφ, jak osam∞l² dosud byl. Jeho dojemnΘ objevovßnφ sv∞ta, komickΘ zneu₧φvßnφ starÜφho vzhledu (p°edevÜφm ve scΘn∞, v nφ₧ p°edstφrß, ₧e je °editelem Ükoly) a postupnΘ nachßzenφ vztahu k ₧ßkovskΘ part∞ tvo°φ pßte° filmu, kter² nenφ velk² sv²mi nßklady, v²pravou ba ani technick²mi kouzly, sv²m zßb∞rem i zpracovßnφm ale dosahuje velikosti, o nφ₧ se v∞tÜin∞ oslavovan²ch megahit∙ m∙₧e jen nechat zdßt.

... filma°i ...

Z osobnostφ, kterΘ se objevujφ v titulcφch dneÜnφho v²b∞ru z film∙, se k dalÜφm, podrobn∞jÜφm °ßdk∙m p°φmo nabφzejφ hned dv∞: herec Eddie Murphy a re₧isΘr Francis Ford Coppola.

"NejhezΦφ Φern² kluk na zßpad od Afriky," jak sßm sebe Eddie Murphy nazval, spat°il sv∞tlo sv∞ta 3. dubna 1961 v newyorskΘm Brooklynu, kde se takΘ u₧ v necel²ch patnßcti letech zaΦal ₧ivit v noΦnφch klubech jako excentrick² baviΦ. Agresivnφ humor, hbit² jazyk a verbßlnφ fantazie, kterou jeden z jeho chlapeck²ch kamarßd∙ definoval v∞tou, "Eddie v₧dycky ₧vanil, co mu slina na jazyk p°inesla, a₧ nakonec sßm nev∞d∞l, co je pravda a co v²mysl...", z n∞ho zßhy ud∞laly oblφbenΘho p°edstavitele tzv. stand-up komiky i v televizi. A otev°enost, s jakou se vyslovoval k sexu a jin²m lidsk²m intimitßm, patrnß dnes u₧ jenom ze st°ihovΘho snφmku s p°φznaΦn²m nßzvem "Spros¥ßk Eddie" (Eddie Murphy Raw, 1987), ho ve dvaceti uΦinila znßm²m po cel²ch Spojen²ch stßtech. Mezinßrodnφ ohlas mu ovÜem p°inesl a₧ film a postava upovφdanΘho strß₧ce zßkona Axela Foleye z krimikomedie "Policajt v Beverly Hills" (Beverly Hills Cop, 1984). Ta ho za°adila mezi hollywoodskΘ hv∞zdy prvnφ velikosti. I dalÜφ z Murphyho poΦßteΦnφch titul∙, od prvotiny "48 hodin" (48 HRS, 1982) p°es "Zßm∞nu" (Trading Places, 1983) a "ZlatΘ dφt∞" (The Golden Child, 1986) a₧ po "Cestu do Ameriky" (Come to America, 1988) a "Noci v Harlemu" (Harlem Nights, 1989), se vÜak staly divßck²mi hity a p°edevÜφm zßsluhou hlavnφho p°edstavitele vynesly producent∙m zisk 51 milion∙ dolar∙ za film. V devadesßt²ch letech jeho popularita znaΦn∞ poklesla, ale Big Eddie si ₧ßdn² ·stup ze slßvy nep°ipouÜtφ. "JeÜt∞ stßle se divφm, jak² mßm talent a jak dob°e vypadßm," °φkß rßdoby skromn∞ a jedinß v∞c, je₧ mu pr² d∞lß starosti, je pouh²ch 9 milion∙ dolar∙, kterΘ dostßvß za hlavnφ roli, proto₧e kdy₧ odeΦte dan∞, kartß°ku a t∞ch pßr kapek benzinu do Rolls-Royce , "mß se co ohßn∞t, aby vyÜel."

U₧ jmΘno Francise Forda Coppoly jakoby naznaΦovalo dv∞ tvß°e osobnosti, nesoucφ v sob∞ italskou patriarchßlnost i americkΘ hazardΘrstvφ. Kdysi novinß°i napsali, ₧e "Coppola chce z ka₧dΘho zbyteΦnΘho Φlena svΘ rodiny ud∞lat toho nejpot°ebn∞jÜφho zbyteΦnΘho Φlena hollywoodskΘ komunity", a nemysleli to ₧ertem. Jako sprßvn² "paddrino di famiglia" se velk² F.F. skuteΦn∞ postaral, aby se z jeho sestry Tally a synovce Nika staly dnes slavnΘ hv∞zdy Talia Shireovß a Nicolas Cage, svΘmu otci Carminemu dal slo₧it hudbu k °ad∞ sv²ch film∙, dceru Sophii u₧ takΘ p°ivedl p°ed kameru a pro "zbytek p°φbuzenstva" zatφm v₧dy dokßzal najφt uplatn∞nφ v natßΦecφm Ütßbu. A kdy₧ pozd∞ji parafrßzovali tu v∞tu v tisku tak, ₧e "Coppola musφ z ka₧dΘho svΘho malΘho filmu ud∞lat ten nejv∞tÜφ mal² film v historii kinematografie", trefili se op∞t do ΦernΘho. Re₧isΘr∙v maximalismus je vyhlßÜen² a jeho pohrdßnφ rozpoΦtem ve snaze vyjßd°it co nejp°esn∞ji sv∙j zßm∞r, vyvrcholilo p°i t°φletΘ prßci na vßleΦnΘm dramatu "Apokalypsa" (Apocalypse Now, 1979) kdy p°ivedl poprvΘ, ne vÜak naposled, vlastnφ v²robnφ spoleΦnost Zoetrope na sßm okraj ·padku. Tyto spφÜe medißlnφ znaky Coppolova charakteru v poslednφ dob∞ spφÜe p°ekr²vajφ skuteΦnost, ₧e tento absolvent KalifornskΘ university (UCLA) a bohem nadan² filma°, dr₧itel dvou Oscar∙ za scΘnß°, jednoho za re₧ii a dalÜφho za produkci, vytvo°il takovß dφla jako muzikßl "Divotvorn² hrnec" (Finian's Rainbow, 1968), mafißnskou sßgu "Kmotr I -- III" (The Godfather I -III, 1972, 1974, 1990), kriminßlnφ drama "Rozhovor" (The Conversation, 1974), gangsterskΘ retro "Cotton Club" (The Cotton Club, 1984), komedie "Peggy Sue se vdßvß" (Peggy Sue Got Married, 1986) nebo horror "Dracula" (Bram Stoker 's Dracula, 1992) .A vytvo°il je, podle vlastnφch slov, "jednou z pozice milionß°e, podruhΘ bankrotß°e, ale v₧dy jak nejlφp um∞l." VÜechna Φest.

... a sv∞t filmu.

V hierarchii sv∞ta filmu v∞nujme se dnes, potΘ co jsme se posledn∞ zamysleli nad rolφ n∞mΘ tvß°e, profesi na zcela opaΦnΘm konci ₧eb°φΦku: re₧isΘr∙m.

Prßv∞ jim bylo souzeno, aby m∞li p°i natßΦenφ naopak roli vedoucφ. Jak k nφ p°iÜli, lze pochopit z barrandovskΘ, Φesk²m pom∞r∙m p°izp∙sobenΘ definice, kterß pravφ: "Kdo umφ psßt, ale ne Φφst, b²vß scΘnßristou. Kdo Φφst, ale ne psßt, stßvß se dramaturgem. A kdo nenφ schopen obΘho, je re₧isΘrem."

Velcφ sv∞tovφ producenti sice pochopili moudrost toho u₧ n∞kdy v dobßch n∞mΘ kinematografie, p°estali se spolΘhat na takto intelektußln∞ nevybavenΘ jedince re₧isΘry a vsadili rad∞ji na herce a hereΦky, u nich₧ vzd∞lßnφ nehraje roli, nicmΘn∞ re₧isΘ°i si dodnes dr₧φ zuby nehty svoje prßvo, b²t pova₧ovßni za vrchol filmovΘ pyramidy. Copak, n∞kte°φ si to dokonce i zaslou₧φ. Ale vzhledem k tomu, ₧e hlavnφ zisk pat°φ nakonec stejn∞ v²robc∙m a distribuci a slßva hv∞zdßm, nikdo se nebrßnφ: a tak o jmΘnech uvßd∞n²ch pod titulkem re₧ie se Φasto pφÜe hlavn∞ tehdy, odvedla-li propadßk. Je jist∞ rozporupln² pocit, radit neustßle herc∙m, o nich₧ se domnφvßte, ₧e bez vßs by nebyli niΦφm, a p°itom v∞d∞t, ₧e opravdu ocen∞ni budou nakonec stejn∞ jen oni. Proto se u re₧isΘr∙ s lΘty vyvinul jak²si komplex neviditelnosti, ventilovan² syndromem zneuznßnφ, snahou zviditelnit se. V prvnφ °ad∞ -- jak jinak -- obleΦenφm. Tak slavn² AmeriΦan Cecil B. DeMille a N∞mec Josef von Sternberg nosili zßsadn∞ jezdeckΘ rajtky a holφnky, Francouz RenΘ Clair mßlokdy odklßdal sv∙j plßÜ¥ z jemnΘho manÜestru, ╚ech Martin FriΦ zase klobouk uÜit² ze stejnΘ lßtky jako jeho letnφ koÜile nebo sako a "nastajaÜΦij ₧entleman" Jurij Ozerov svΘ jako on vypasenΘ a °vav∞ k°iklavΘ kravaty.

Toho si ovÜem povÜimli v∞tÜinou jen nejbli₧Üφ spolupracovnφci, a tak se stalo nezbytnostφ upoutat na sebe pozornost ve°ejnosti bu∩ skandßly typu rozvodovΘho stßnφ Rogera Vadima, hazardnφch sßzek italskΘho Vittoria de Sicy, svßd∞nφ nezletil²ch dφvek polskΘho Romana PolanskΘho Φi protialkoholickΘ lΘΦby americkΘho Dennise Hoppera, nebo vytrval²m kritizovßnφm politick²ch pom∞r∙, jak²m prosluli liberßl z USA Oliver Stone, pa°φ₧sk² socialista Constantin Costa Gavras, komunista z Itßlie Pier Paolo Pasolini nebo ne·navnß pra₧skß nezßvislice V∞ra Chytilovß.

Co ovÜem ani tak nedßvalo a nedßvß re₧isΘr∙m spßt, je popularita znßm²ch herc∙ a hereΦek. P°ih°ßt se na v²slunφ jejich slßvy mohou nejjednoduÜeji tak, ₧e se s nimi o₧enφ nebo s nimi alespo≥ ve°ejn∞ ₧ijφ. Vzpome≥me namßtkou dvojice Michelangelo Antonioni a Monica Vitti, Jean Cocteau a Jean Marais, nebo Mel Brooks a Anne Bancroftovß. A pokud takovß symbi≤za nenφ zrovna k mßnφ, sna₧φ se aspo≥ b²t fotografovßni v blφzkosti t∞ch, kdo₧ jsou ve st°edu pozornosti, nebo nad nimi p°itom jeÜt∞ n∞Φφm vyniknout, jak vidno u Davida Lynche na festivalu v Cannes nebo AngliΦan∙ Terry Gilliama a Terry Jonese ze skupiny Monty Python (druh² a t°etφ zleva).

Ti z°ejm∞ nejzakomplexovan∞jÜφ ovÜem odmφtajφ podφlet se jenom na slßv∞ druh²ch a ve sv²ch filmech vystupujφ prost∞ sami. Ne ₧e by tφm neveÜli ve v∞tÜφ obecnou znßmost, ale soud Jacka Nicholsona, jen₧ o hrajφcφch re₧isΘrech °ekl, ₧e "Φφm jsou oÜkliv∞jÜφ, tφm vφce se derou p°ed kameru", sv∞dΦφ o tom, ₧e sotva jde o prßv∞ takovΘ zviditeln∞nφ, po jakΘm prahnou.

Pokud jde vÜak nap°φklad o takovΘho Alfreda Hitchcocka, je ovÜem Nicholson∙v odsudek pon∞kud nespravedliv². Ne snad, ₧e by ten tlouÜtφk byl n∞jak² Adonis, ale proto, ₧e i v tΘto svΘ snaze udr₧el vkus a p°edevÜφm pak mφru. U₧ od tehdy jeÜt∞ n∞mΘho thrilleru "P°φÜern² host" (1926) se celkem v Üestat°iceti ze sv²ch film∙ objevil v kratiΦk²ch, Φasto jen jednozßb∞rov²ch saekvencφch, z nich₧ se tak stala doslova mezinßrodnφ hra pro divßky, Φekajφcφ u₧ pak film od filmu, kdy a v jakΘ podob∞ (Φasto jen zcela druhoplßnov²ch) se tam objevφ. Tato jeho miniaturnφ vystoupenφ, zvanß "cameos" nebo "sneak appearances" (vÜechna je najdete jako mini-videoklipy na adrese http://nextdch.mty.itesm.mx/~plopezg/Kaplan/Hitchcock.html), mu nakonec zjednala takovou popularitu, ₧e divßk si u₧ pamatoval jeho tvß° stejn∞ dob°e jako t°eba profil Garyho Coopera. Osobn∞ si vÜak myslφm, ₧e v∙bec nejlΘpe si s ve°ejnou prezentacφ sebe sama stejn∞ vyrovnal Frederico Fellini prost°ednictvφm Marcella Mastroianniho.

Karel Cop