#

Cca 7 000 chars (prosφm ov∞°it) = cca 3.5 A4 + 1 ilustrace

PEREX:

DßÜe BlßhovΘ, o jejφm₧ vztahu k australskΘmu buÜi pφÜeme v tomto Φφsle i jinde, uΦarovaly zvlßÜtnφ, o zemi i nebe op°enΘ legendy prav∞k²ch Australan∙ natolik, ₧e na jejich motivy napsala knφ₧ku pohßdek pro ΦeskΘ d∞ti. Vyjde v nakladatelstvφ Jota s ilustracemi Jana Dungela.

TEXT:

P∙vodnφm obyvatel∙m zem∞ Australis, nejv∞tÜφho ostrova zvanΘho dnes Austrßlie, se °φkß Aboriginci. Majφ Φernou ple¥ a ΦernΘ oΦi jako hlubokΘ tajemnΘ studßnky. V∞°φ, ₧e skrze svΘ ritußly, tance, pφsn∞ a vyprßv∞nφ jsou ve spojenφ se sv²mi p°edky, tj. prvnφmi lidmi, kte°φ byli stvo°iteli jejich sv∞ta. V∞°φ, ₧e tito vyvolenφ pro₧φvali v dalekΘ minulosti obdobφ sn∙ -- "Dreamtime" -- a jejich duÜe byly bu∩ p°φrodou nebo vlastnφmi Φiny p°evt∞leny ve zvφ°ata, p°etvo°eny v p°φrodnφ ·tvary Φi rostliny, aby se tak staly Φßstφ scenΘrie a harmonickΘho ₧ivota na tΘto planet∞.

Mnohß mφsta majφ pro p∙vodnφ obyvatele r∙zn² v²znam. A¥ u₧ proto, ₧e t°eba urΦitß plß≥ Φi les, kter² tam naz²vajφ "buÜ", je bohat² na potravu, jako lesnφ rajΦata, divokΘ Üvestky, ko°φnky vodnφch liliφ Φi ko°eny podobnΘ bramborßm, zvanΘ "Mam", nebo proto₧e jsou pro n∞ pro zm∞nu nebezpeΦnß a Φlov∞k se k nim rad∞ji nemß p°iblφ₧it. Jako lesnφ jezφrka "bilabong", nebo divokß pob°e₧φ, kde jsou pod vodou utajenΘ skßly a mo°e je p°i odlivu obna₧φ, jakoby zlov∞stn∞ vystrΦilo svΘ zuby. Jsou to mφsta pohßdkovß, zakletß, a lidΘ v∞°φ, ₧e kdy₧ vznikla, stalo se v₧dycky n∞co zvlßÜtnφho. Je docela mo₧nΘ, ₧e jeÜt∞ dnes jsou v t∞chto mφstech zaklety duÜe lidφ, jejich₧ t∞lo na sebe vzalo jinou podobu dnes ₧ijφ jako ptßk, ryba, skßla nebo hora Φi ostr∙vek.

A dodnes jsou nesmrtelnou souΦßstφ tΘto zem∞. Zem∞ sn∙.

***

Jak vzniklo sv∞tlo

AustralÜtφ Φernφ obyvatelΘ vyprßv∞jφ mnoho historek o nebi plnΘm tajemstvφ a zemi plnΘ p°ekvapenφ, na kterΘ ₧ijφ. Jednou z nich je, ₧e Zem∞ plave uprost°ed nekoneΦnΘho oceßnu. Druhß je, ₧e Zem∞ je disk, kter² se pod hv∞zdami toΦφ po nebi. A dalÜφ, ₧e za horizontem je Zem∞ mrtv²ch. Zem∞ s Φist²mi pot∙Φky, rozlo₧it²mi stromy poskytujφcφmi spoustu stφnu p°ed ₧hav²m sluncem a nep°ebernΘ mno₧stvφ jφdla.

Jedna z t∞ch historek, kterou mßm rßda, vyprßvφ, ₧e kdysi se nebe nebezpeΦn∞ p°iblφ₧ilo zemi, a₧ neodolalo a spadlo na ni. Tφm pßdem nastala tma. LidΘ byli donuceni lΘzt po kolenou a hledat potravu mezi nebem a zemφ.

Nastal zmatek. Jedni z nejchyt°ejÜφch ptßk∙ jsou straky a ty se dohodly, ₧e pro sv∞t n∞co ud∞lajφ. "Je t°°°eba sebrrrat vÜechny sφly a vytlaΦit nebe tam kam pat°°°φ," krßkaly.

ZaΦaly sbφrat klacφky a podpφrat nebe kousek po kousku. Pomalu zvedaly nebe na vyÜÜφ kopce a hory. LidΘ zaΦali narovnßvat h°bety a takΘ pomohli zvedat. VÜichni se tehdy dohodli, ₧e bez Slunce se nedß ₧φt.

TlaΦili a tlaΦili, a₧ najednou - prßsk! - nebe prasklo v p∙li a odhalilo Slunce.

Ta nßdhera tak zasßhla straky, ₧e otev°ely zobßk a dodnes ho nezav°ely. Od tΘ doby zpφvajφ p°i v²chodu Slunce nßdhern²m klokotav²m hlasem a p°i zßpadu Slunce jakoby v hrdle m∞ly zlato. Co₧ vysv∞tluje, ₧e si obΦas musejφ uzobnout Φi ukrßst n∞jakΘ to pozlßtko, aby se udr₧ely v kondici.

AustralskΘ straky jsou ΦernobφlΘ. Asi odraz sv∞tla a tmy. ╚eskΘ straky jsou ΦernΘ a veΦer u₧ mlΦφ. Asi proto, ₧e p°es den si u₧ nakradly dost.

***

Austrßlie

P°ed mnoha a mnoha lety ne₧ila v Austrßlii ₧ßdnß zvφ°ßtka. Pouze ptßci p°ilΘtali ze vzdßlen²ch kraj∙ ka₧d² rok. Kdy₧ se vrßtili dom∙, vyprßv∞li s nadÜenφm o zvlßÜtnφm krßsnΘm ostrov∞. "VÜude tolik mφsta, velkΘ ΦistΘ nebe, vo≥avΘ lesy, horskß ·dolφ, jezφrka, °eky, pφsΦitß pouÜ¥. Je tam mφsto pro ka₧dΘho," Üt∞betali. "Stromy pro medvφdka Koalu, pouÜ¥ a louky pro Klokana, m∞kkß p∙da pro tlus¥ocha Vombata, pot∙Φky pro Ptakopyska, pro ka₧dΘho se n∞co najde."

Kdy₧ to zvφ°ßtka vyslechla, okam₧it∞ se domluvila, ₧e cht∞jφ v tΘ zemi ₧φt. Ale jak se tam dostat? "Nemßme lo∩ku ani k°φdla jako ptßci!"

Vtom si n∞kdo vzpomn∞l, ₧e velryba mß kßnoi dost velkou, aby se do nφ vÜichni veÜli. "Ale p∙jΦφ nßm ji?"

"Ne," °ekla vztekle velryba, kterß nem∞la pochopenφ pro ty, kte°φ si cht∞jφ ₧φt na suchu a d²chat vzduch.

Hrdinou se stala ryba zvanß Hv∞zda, kterß p°emluvila velrybu, aby si lehla na zßda, ₧e ji bude Ükrabkat po b°iÜe. Velryb∞ se Ükrabkßnφ moc zamlouvalo a za chvilku spokojen∞ upadla do hlubokΘho spßnku. Zvφ°ßtka naskßkala do kßnoe a zaΦala pßdlovat o ₧ivot ke vzdßlenΘmu ostrovu co nejrychleji, ne₧ se velryba probudφ. Ale netrvalo dlouho a velryba otev°ela oΦi a zjistila, ₧e kßnoe je fuΦ. Jejφ vztek neznal mezφ. Rozbou°ila mo°e a chud∞rku rybu se sna₧ila rozcupovat na kusy. Co₧ dnes vysv∞tluje, ₧e tato ryba mß zvlßÜtnφ tvar hv∞zdice.

Nu a ve chvilce byla velryba zvφ°ßtk∙m a svΘ kßnoi v patßch. "VÜichni zabrat!" k°iΦφ mal² mΘ∩a Koala. "A ty, Klokane, nenechßvej sv∙j ocas zahßlet, strΦ ho do vody a kormidluj!"

A tak za velkΘho povzbuzovßnφ medvφdka Koaly zvφ°ßtka stihla proplout jezerem Illavarra do zem∞ Austrßlie a rozprchla se do r∙zn²ch Φßstφ tohoto kontinentu, kter² dodnes spokojen∞ ob²vajφ.

A velryba dodnes plave nahoru a dol∙ v²chodnφm pob°e₧φm vztekle odfrkßvajφc, v nad∞ji, ₧e svoji kßnoi se zvφ°ßtky najde.

Co₧ m∙₧e vysv∞tlovat, ₧e Φas od Φasu se vyrojφ velryby na pob°e₧φ a lidΘ je pak musφ zachra≥ovat. PoÜkrabou je na b°φÜku a poÜlou zpßtky do oceßnu, kde je jim nejlφp.

***

Bφl² papouÜek Kakadu

Kdysi dßvno, v obdobφ sn∙, ₧il u velikΘho koÜatΘho stromu star² mu₧, kter² m∞l dva syny. SynovΘ se o svΘho starΘho otce dob°e starali. Ka₧d² den rßno vyb∞hli na lov, zatφmco otec hlφdal pochoutky. ObΦas ulovili klokana, obΦas jeÜt∞rku "Goanu", kterß -- opeΦenß na ohni -- byla zvlßÜ¥ oblφbenou otcovou pochoutkou. ObΦas p°inesli dom∙ plnΘ hrsti lesnφch plod∙. Nejrad∞ji si pochutnßvali na divok²ch bor∙vkßch, mal²ch divok²ch rajΦßtkßch nebo na t°eÜnφch zvan²ch Lili-Pili.

Jednoho dne, kdy₧ chlapci byli op∞t na lovu, objevili na planin∞ opuÜt∞nΘ malΘ jezφrko. Vzpomn∞li si, jak jim otec kdysi, kdy₧ byli malφ, vyprßv∞l o jezφrku, kterΘ je zakletΘ. "Je to posvßtnΘ mφsto, pramen ΦistΘ vody, kter² lidskß ruka nesmφ poÜpinit," zn∞lo jim v uÜφch.

"Poj∩me rad∞ji dom∙, stmφvß se, otec mß u₧ jist∞ hlad," °ekl starÜφ syn.

Kdy₧ se ovÜem veΦer vÜichni sesedli u ohn∞ k jφdlu, mladÜφmu synovi to nedalo a zaΦal se otce na jezφrko zv∞dav∞ vyptßvat.

"Opova₧te se k tomu jezφrku znovu p°iblφ₧it," varoval je otec.

Druh² den rßno vyrazili synovΘ jako obvykle na lov.

"B∞₧ nap°ed! Dohonφm t∞, nenφ mi dob°e," vymluvil se mladÜφ syn. Ale jakmile byl starÜφ bratr z dohledu, mladÜφ se otoΦil a pelßÜil k tajemnΘmu jezφrku. V uÜφch mu zn∞lo otcovo varovßnφ, ale nemohl si pomoci. SkoΦil rovnou do jezφrka a p°eplaval na druh² b°eh. V okam₧iku, kdy vylezl z vody, vyrazilo mu na t∞le n∞kolik bφl²ch pe°φΦek a po chvφli i bφlß brka a za chvφli bylo jeho celΘ t∞lo obrostlΘ bφl²m pe°φm. A ne₧ staΦil ·divem otev°φt ·sta, prom∞nila se mu v zahnut² zobßk.

Prom∞nil se v bφlΘho papouÜka.

Vyd∞Üen vzlet∞l k nebi, pßr ₧lut²ch brk se mu hr∙zou zje₧ilo na hlav∞ a vydal se hledat rodn² strom.

Otec zatφm sed∞l u ohn∞ a Φekal. A kdy₧ nßhle uslyÜel srdceryvn² papouÜΦφ sk°ek, vzhlΘdl a pochopil, ₧e mladÜφ syn poruÜil zßkaz. Ale u₧ mu nemohl pomoci.

Tak₧e, kdy₧ dnes potkßte bφlΘho papouÜka, kter² mluvφ, porozumφte mu. Nezapomn∞l lidskou °eΦ a chce °φct, ₧e neradno je d∞lat v∞ci pokradmo.

DßÜa Blßhovß