V tΘto rubrice se ode dneÜka nad∞jete ledaΦeho: od praktick²ch rad, jak procestovat sv∞t - i kdy₧ jen virtußln∞, po Internetu -- a₧ k nabφdce cestovnφch kancelß°φ, s nimi₧ lze cestovat dφk Internetu pohotov∞ji i levn∞ji. Dnes volφme tak trochu obojφ: ukßzky z autentickΘho denφku mladΘho mu₧e, jen₧ neΦekal na nabφdky p°edbφhajφcφch se vydavatel∙ a vydal jej i s p∙vodnφmi fotografiemi sßm: prßv∞ na Internetu. P°esv∞dΦit se m∙₧ete na http://zabava.seznam.cz/TIBET.

LidΘ cestujφ z d∙vod∙ r∙zn²ch. Kdy₧ jsme se spolu s kamarßdem Freddym octli uprost°ed lΘta 1994 kdesi v TibetskΘ pouÜti daleko od civilizace, u₧ druh² den marn∞ Φekajφce na stopa, polo₧il jsem si otßzku, proΦ vlastn∞ cestuji jß. Voda nßm doÜla a k jφdlu jsme m∞li jen pßr balφΦk∙ Φφnsk²ch vojensk²ch suÜenek. Odpov∞∩ jsem na tuto otßzku nikdy nedostal...

...a tak tedy p°ijm∞te aspo≥ pozvßnku na krßtkou prochßzku po TIBETU.

Tak tohle je Φφnskß studentskß pr∙kazka...

...pφÜe se v nφ, ₧e se v Xianu uΦφm Φφnsky. Je faleÜnß a nechali jsem si ji ud∞lat v Pekingu. Nejd°φve jsme si mysleli, ₧e je k niΦemu, ale kdy₧ jsme se asi za jeden a p∙l m∞sφce octli v Pekingu op∞t, tentokrßt p°i zpßteΦnφ cest∞ dom∙, tΘm∞° bez prach∙ a s nepou₧iteln²mi zpßteΦnφmi letenkami, byla nßm dost dobrß. RodiΦe nßm poslali penφze a my se vydali na dalekou cestu p°es Mongolsko, Rusko a Ukrajinu zp∞t.

Kola, kola, kola a zase kola. V Pekingu jsme si koupili kola. Abych byl p°esn∞jÜφ, koupili jsme si je nedobrovoln∞, proto₧e chlßpek, co nßm je pronajal, zmizel i se zßlohou. Ty kola byly kraden², k identifikaΦnφ cedulce na zadnφm blatnφku chyb∞l techniΦßk. Klasick² Φφnsk², t∞₧k², neforemn², neobratn² a oÜkliv² kola, jak²ch jezdφ po ╚φn∞ miliony, ale byla to kola naÜe. ╚ekala na nßs p°ed hotelem ka₧d² den, ne₧ je za t²den, den p°ed naÜφm odjezdem z Pekingu, ukradl n∞kdo zase nßm.

Na pekingskΘm nßdra₧φ jsme potkali Cristine. M∞li jsme spoleΦnou cestu do Tibetu a ona se p°ipojila k nßm. Bude nßs vφc, nebudem se bßt vlka nic.

M∞la sluÜivΘ, ale pro cestovßnφ naprosto nepraktickΘ Üaty, vkusnΘ, ale absolutn∞ nevhodnΘ boty a v batohu m∞la krom∞ toho, co skuteΦn∞ pot°ebovala, jeÜt∞ velikou igelitovou taÜku medikament∙, kterΘ neum∞la pou₧φt (studovala druh²m rokem medicφnu), velik² sprej s desinfekcφ, velik² budφk a holenφ na nohy.

Kdy₧ se uprost°ed cesty, ve m∞steΦku Xining m∙j kßmoÜ rozstonal, nejela dßl a z∙stala s nßmi. Le₧el v posteli m∞l horeΦky a my nev∞d∞li, co s nφm. Byl jsem jφ za jejφ p°φtomnost v duchu vd∞Φn². Oplßcel jsem jφ tφm, ₧e jsem vyprazd≥oval jejφ zavazadlo.

"VφÜ Cristine," d∞lal jsem si z nφ p°i ka₧dΘ p°φle₧itosti srandu, "tam v Tibetu bude urΦit∞ nejd∙le₧it∞jÜφ, jak dob°e mßÜ vyholen² nohy."

Po hotelov²ch pokojφch pak nechßvala budφk, desinfekci, a dalÜφ zbyteΦnΘ v∞ci. Holenφ na nohy se nevzdala.

Vlak z Xiningu odjφ₧d∞l a₧ v poledne. Byl pßtek a tak jsme se Üli podφvat do meÜity. Tam jsme ho potkali. Vypadal, ₧e je debilnφ. Podivn∞ kroutil hlavou a ze slin vypouÜt∞l do vzduchu bublinky. Jmenoval se Klee a byl z Ameriky. Ve vlaku jsme na n∞j narazili znova. P∙lku noci stßl v chodbiΦce a tlaΦil do Cristiene.

Ne·sp∞Ün∞.

V Golmudu zase zalarmoval hotel, proto₧e netekla voda ve slφben² Φas. Projel u₧ p∙lku Asie a jeho nejoblφben∞jÜφm spisovatelem byl Kundera.

V Golmudu jsme se v podstat∞ seÜli vÜichni. VÜichni poutnφci, cestovatelΘ, dobrodruzi, backpacke°i a jinΘ pochybnΘ existence, vÜichni, kdo₧ jsme mφ°ili do Tibetu. Hlavn∞ proto, ₧e tady vlak konΦil. Do Lhasy vedla u₧ jenom jedinß cesta: t°i dny jφzdy autobusem za cenu sta dolar∙. Stop je pr² zakßzan², po celou dΘlku tisφce kilometr∙ nic nenφ, a po cest∞ jsou vojenskΘ checkpointy (kontrolnφ body), kterΘ se musφ v₧dy v noci obejφt. Sto dolar∙ je sto dolar∙, a tak nßm nic jinΘho nezbylo: v Golmudu jsme se s Cristiene rozlouΦili. B²t na stopa t°i, a jeÜt∞ k tomu s holkou ... Sto dolar∙ za autobus nebylo sice ani pro ni mßlo, ale naÜt∞stφ si to jeÜt∞ mohla dovolit.

TΘm∞° vÜichni u₧ m∞li koupenΘ p°edra₧enΘ jφzdenky na autobus, jen Klee s nßmi sed∞l v pokoji a z turistickΘho pr∙vodce trhal kapitoly, kterΘ u₧ procestoval. Aby m∞l lehΦφ batoh. Pojede pr² taky stopem.

Druh² den rßno jsme se octli vÜichni t°i, Klee, Freddy a jß, na silnici za Golmudem. Kolem byla pouÜ¥, pßr kilometr∙ p°ed nßmi byl checkpoint a za nßmi se plahoΦil Klee. Brzy zmizel kdesi vzadu.

Do Tibetu jezdφ vlastn∞ jen t∞₧kΘ trucky (truck = nßkla∩ßk), a nezdß se, ₧e by jich bylo zas n∞jak moc. A t∞ch, co zastavφ, je u₧ skuteΦn∞ mßlo.

Prvnφ checkpoint jsme obeÜli skuteΦn∞ pouÜtφ, ale moc nßm to nepomohlo. A₧ po p∙ldennφm zoufalstvφ zastavily dva trucky ISUZU. Dva zßzraΦnΘ trucky, s poloprßzdnou kabinou a korbou, jedoucφ a₧ do p∙lky cesty sm∞rem ke Lhase. P°ipadali jsme si jako ve snu. Freddy si sednul do zadnφho a jß do p°ednφho. Byla to skv∞lß jφzda. èvihali jsme si to pouÜtφ o sto Üest a p°edjφ₧d∞li jsme vÜechny nafoukance, co nßm necht∞li zastavit. Brzo jsme dokonce p°edjeli i stodolarov² autobus, kde se maΦkali ostatnφ poutnφci, cestovatelΘ, dobrodruzi, backpacke°i a jinΘ pochybnΘ existence, vÜichni kdo₧ mφ°ili do Tibetu. Parßda.

èpatnou nßladu mi nezkazil ani pohled na Φerstv∞ p°ekocen² truck stejnΘ znaΦky, kter² le₧el bezmocn∞ uprost°ed silnice. M∙j °idiΦ -- ani₧ by projevil nßznak zßjmu -- ho objel. Ji₧ za pßr hodin jsem pochopil, ₧e na t²hle silnici z Golmudu do Lhasy jede ka₧d² na vlastnφ p∞st. Nikdo tu nikomu nepomßhß. Kdy₧ jsme vyjeli na nßhornφ ploÜinu, jφzda se zpomalila. Na mnoha mφstech tu trestanci opravovali silnici. Asfalt se vytratil ·pln∞. Nebylo tu nic. Nic. Ani nomßdi.

Hluboko v noci jsme zastavili, u₧ jenom n∞jak²ch 400 kilometr∙ od Lhasy. OdpoΦinkovß stanice. Pßr p°φzemnφch barßk∙, odporn²ch restauracφ pro °idiΦe a vÜudyp°φtomnß vojenskß jednotka. "Zatφm to stopovßnφ probφhß skv∞le," mysleli jsme si. To jsme jeÜt∞ netuÜili, ₧e ty dva trucky jsou opravdu zßzraΦnΘ a ₧e takovΘ jezdφ jenom jednou za sto let.

P°espali jsme v jednΘ dφ°e u muslima. Vstali jsme brzo rßno a vydali se na silnici. Nic. Truck obΦas projel, ale nezastavil nßm nikdo. A₧ kolem polednφho se nad nßmi slitovali dva, co vezli ₧eleznΘ armatury. V kabin∞ jsem se tφsnil jeÜt∞ se dv∞ma zßvoznφky. Cena, kterou si °ekli, byla vysokß, ale oni pomoc nepot°ebovali, my ano. Jeli pomalu a jen sto kilometr∙, pak jsme se octli zase na silnici.

╚ekßme. ╚ekßme a Φekßme. Sedla tu dosahujφ v²Üky 6000 metr∙. To nejvyÜÜφ, odd∞lujφcφ provincii QINGHAI od okupovanΘho Tibetu, mß pr² 6200 metr∙. ╚ekßme, a nic. ZßzraΦnΘ trucky u₧ nejezdφ. Vlastn∞ ani obyΦejnΘ u₧ n∞jak nenφ moc vid∞t. KoneΦn∞ dva. Sm∙la. U₧ zdßlky je poznat, ₧e jsou pln∞ nalo₧en². Ale co to? Kolona se zastavila akorßt u nßs. Z ok²nka se na nßs sm∞je Klee. "Tak chlapci rychle, rychle nasedßme!"

Smluvili jsme cenu, batohy p°ivßzali na st°echu a jeli. Jeli jsme krokem. Truck fun∞l a zalykal se na °φdkΘm vzduchu. Klee strkal do primitivnφho autorßdia kazety s U2, °idiΦ je pak zase po chvφli vytahoval a pouÜt∞l jakousi Φφnskou hv∞zdu. U stropu se pohybovala fotografie tatφΦka Maa. P°ehoupli jsme se p°es nejvyÜÜφ sedlo a frΦeli dol∙ ke Lhase.

Noc nßs zastihla v civilizovan∞jÜφ Φßsti Tibetu. P°espali jsme v malΘ dφ°e urΦenΘ pro °idiΦe truck∙. VeΦer jsme se pokouÜeli rozd∞lat v mal²ch kamφnkßch ohe≥ z jaΦφho trusu, ale neÜlo to.

Druh² den rßno jsme vyrazili jeÜt∞ za tmy. Cesta ubφhala mizern∞ pomalu, ale zaΦφnaly se objevovat prvnφ tibetskΘ vesnice, tak₧e bylo alespo≥ na co koukat. Pozd∞ odpoledne u₧ jsme byli nedaleko Lhasy, netuÜe, ₧e p°φjezd do nφ bude trochu dramatick².

Zastavila nßs vojenskß hlφdka. NaÜe p°φtomnost tady v kabin∞ byla protizßkonnß. ╪idiΦ musel zaplatit pom∞rn∞ sluÜn² ·platek, aby ho pr² nezav°eli. Po n∞kolika kilometrech se nßm omluvil. Pr² mß rodinu a nechce p°ijφt o nßkla∩ßk. Z jeho gestikulace jsme pochopili, ₧e si vojßci dali echo a n∞kde p°ed Lhasou Φekß dalÜφ vojenskß hlφdka specißln∞ na nßs.

Blφ₧il se veΦer a my op∞t stßli na silnici. NaÜt∞stφ jsme hned chytili dalÜφ nßkla∩ßk. Klee si sednul do kabiny a my s Freddym jsme se schovali na korbu. Uhßn∞li jsme po Tibetu, jß le₧el na zßdech a pozoroval prvnφ hv∞zdy. Za chvφli nßs ale vyhodili i tihleti. Op∞t ty znßmΘ posunky: Aha vojenskß hlφdka. Co te∩?

NetuÜili jsme, ₧e jsme u₧ tak blφzko m∞stu, ₧e tu jezdφ i oficißlnφ mikrobus. Zjevil se za zatßΦkou jako zßzrak. Nasedli jsme a ani ne p∙l kilometr∙ dßl jsme je na silnici potkali. Vojenskß hlφdka, Φφhajφcφ s nejv∞tÜφ pravd∞podobnostφ na nßs. Mikrobus nestav∞li. VÜichni t°i jsme se nahlas rozesmßli, ale to u₧ se zaΦala objevovat prvnφ sv∞t²lka hlavnφho m∞sta Tibetu -- Lhasy.

Kleeho jsem pak potkal ve Lhase a₧ o n∞kolik t²dn∙ pozd∞ji. Zdvo°ilostn∞ jsme se informovali o tom, co jsme vÜechno vid∞li a navÜtφvili. I on se u₧ pr² chystal dom∙. Od tΘ doby u₧ jsem ho nevid∞l. Zapomn∞l jsem se ho zeptat, jestli jeÜt∞ z turistickΘho pr∙vodce trhß procestovanΘ strßnky.

---

A zase trucky, trucky a trucky. Ani ve vnitrozemφ trochu dßl za Lhasou nic jinΘho nejezdφ. Pronßjem Land Roveru stojφ v p°epoΦtu sto dolar∙ na den. Trucky, trucky a zase trucky.

Jedeme na korb∞. M∙j nov² batoh le₧φ kdesi na podlaze v prachu a dv∞ma tibetsk²m mnich∙m slou₧φ jako pohodlnΘ sedßtko. SpφÜe lehßtko. Asfalt tu neznajφ, nßkla∩ßk s sebou hß₧e sem a tam a my se vlnφme jako do rytmu. VÜichni: dva RakuÜanΘ, Japonka, skupina Izraelc∙, tibetsk² mnich, trio tibetsk²ch ₧en, ╚φ≥an a tibetskß sta°enka. Jsme spolu na jednΘ lodi. Po t°φdennφm treku po Himalßjφch nßs tohle jeÜt∞ vφce dod∞lß.

Zastavujeme. Pod plachtu nakoukne vojenskß hlφdka. Musφme v tom Üeru a prachu vypadat ·d∞sn∞. "Bylo u₧ vid∞t letiÜt∞?", ptß se RakuÜßk.

"LetiÜt∞? ProΦ letiÜt∞?"

"Pr² odtamtud u₧ bude asfalt."

Maminko, tatφnku, jestli tohle p°e₧ijeme, u₧ budu sekat dobrotu.

Jindy nßs jeden vojßk vyhodil z gaziku hned u checkpointu. Nenφ lepÜφho mφsta pro stop. Ka₧dΘmu tu zastavφ. OvÜem pokud jeÜt∞ dnes n∞co pojede. Ale jede. Co naplat, ₧e je korba napln∞nß hromadou kamenφ. Hop, rychle se na nφ jeÜt∞ s n∞kolika ╚φ≥anama vyhoupneme.

A₧ kdy₧ jsme se u₧ blφ₧ili k nepßlsk²m hranicφm, chytili jsme dalÜφ zßzraΦn² truck. Mß prßzdnou Φistou korbu a pravideln∞ d∞lß zastßvky k Φ∙rßnφ. Bere ka₧dΘho, a tak se brzy zase vÜichni sejdeme. VÜichni, kdo jsme se v Tibetu mφjeli a potkßvali, se sejdeme zase tam. Blφ₧φ se sedlo, Tibe¥anΘ se stavφ na sajtny a do vzduchu hßzφ modlitebnφ papφrky.

---

LidΘ cestujφ z d∙vod∙ r∙zn²ch. N∞kte°φ z nudy, n∞kte°φ si cht∞jφ n∞co dokßzat, n∞kdo chce utratit penφze, n∞kdo prahne po dobrodru₧stvφ a jin² po poznßnφ.

Kdy₧ jsme se spolu s kamarßdem Freddym octli uprost°ed lΘta 1994 kdesi v TibetskΘ pouÜti daleko od civilizace, u₧ druh² den marn∞ Φekajφce na stopa, polo₧il jsem si otßzku, proΦ vlastn∞ cestuji jß.

Abych byl v²sti₧n², odlo₧il jsem vedle sebe knihu, kterou jsem Φetl, slo₧il jsem deÜtnφk, kter² m∞ chrßnil proti slunci, a vyk°ikl jsem: "K...., p..., do p...., co my tu vlastn∞ d∞lßme?" Voda nßm doÜla a k jφdlu jsme m∞li jen pßr balφΦk∙ Φφnsk²ch vojensk²ch suÜenek. Odpov∞∩ na tu otßzku jsem nedostal, ale tehdy n∞kdy jsem pochopil, ₧e nßÜ ₧ivot je doslova p°epln∞n otßzkami, na kterΘ nikdy odpov∞∩ nedostaneme, ba co vφc, na n∞kterΘ otßzky mo₧nß ani odpov∞∩ neexistuje, a tak je v∙bec nejlepÜφ si je p°estat klßst.

---

BßjeΦnß perspektiva. Po jeden a p∙l m∞sφci v ╚φn∞ a Tibetu jsme se vrßtili do Pekingu, a co mßme p°ed sebou... ? BßjeΦnou perspektivu: na zpßteΦnφ letenky spoleΦnosti Tarom jsou prost∞ mφsta volnß a₧ n∞kdy v °φjnu. P°itom mn∞ za Φtrnßct dnφ zaΦφnß Ükola a kamarßd mß doma firmu.

A penφze? Mßme jich neuv∞°iteln∞ mßlo. NaÜt∞stφ jsme mohli faxovat dom∙ a rodiΦe nßm poslali dv∞ st∞ dolar∙ ka₧d²mu. Trochu se u₧ vyznßme, tak₧e vφme, jak ₧φt co nejlacin∞ji, ale p°edstava, ₧e se v Praze objevφme a₧ v °φjnu, nßs nelßkß. Jedeme vlakem. Lφstek z Pekingu do Moskvy stojφ 390 dolar∙, jen₧e my mßme maximßln∞ 230 na osobu. Kdy₧ se pr² jezdφ od hranice k hranici, vyjde to levn∞ji. A tak jsme jeli.

PomaliΦku, po kousφΦkßch, jsme se asi 14 dnφ blφ₧ili ku Praze. Ta cesta by mohla b²t kapitolou sama pro sebe. V Jininu jsme akorßt m∞li problΘmy s cizineckou policiφ, ale dopadlo to dob°e.

V Erenhotu, na Φφnsko-mongolsk²ch hranicφch, jsme Φekali t°i dni na vlak a tehdy jsme ho potkali: NßÜ Mongol. Freddymu bylo ten den dvacet dva a on se nßs ujal jakoby mφsto dßrku. Mladej mongolskej obchodnφk, pendlujφcφ mezi Pekingem a Irkutskem. Ubytoval nßs, nakrmil a pomohl koupit lφstky. V Ulan-Bataru, kde jsme Φekali na dalÜφ vlak, jsme bydleli u n∞j. Jel s nßmi a₧ do Irkutska, kde nßm pomohl koupit lφstky do Moskvy. JeÜt∞ p°ed odjezdem nßm dal igelitovou taÜku plnou instantnφch polφvek, abychom nem∞li hlad.

Ten jsme skuteΦn∞ nem∞li. V kupΘ si nßs toti₧ vzali na paÜkßl dva mladφ man₧elΘ, kte°φ nßs doslova p°ekrmovali. V Moskv∞ jsme pak strßvili noc asi tφm nejnebezpeΦn∞jÜφm zp∙sobem, ale p°e₧ili jsme to.

Rßno jsme Üli na vlak do Prahy. Ten odjφ₧dφ v 11.00 z kyjevskΘho nßdra₧φ, jen₧e stojφ sto dvacet dolar∙, a to jsme u₧ skuteΦn∞ nem∞li. Kamarßd jeÜt∞ z kapsy vylovil zßchrannou stodolarovou bankovku, kterou ve Lhase inkasoval za prodan² stan. Ani to nestaΦilo, tak₧e jsme si koupili lφstky do ╚opu. Po tu dobu nßs zase vykrmoval jeden chlßpek, co m∞l pln² taÜky jφdla od rodiΦ∙ ze Sibi°e.

P°ed ╚opem jsme p°eÜli do Φesk²ho vag≤nu a to u₧ jsme v∞d∞li, ₧e je vÜechno OK, ₧e do t² Prahy p°eci jen dojedeme. Kdy₧ jsme po tom vÜem vystoupili na per≤n, najednou nßm ta Praha p°ipadala neskuteΦn∞, ale neskuteΦn∞ malß.

Ivo LukaΦoviΦ, ivo