Vladimφr P°ibsk², narozen r. 1932 v P°ibyslavi, absolvoval studium historie na FilosofickΘ fakult∞ University Karlovy, jako jeden z mßla naÜich spisovatel∙ u₧ od roku 1960, kdy vyÜla jeho prvotina Cel² den do konce t²dne (╚S), ve svobodnΘm povolßnφ. Z dalÜφch d∞l: Znßmost s EliÜkou, My podez°elφ, Vzplanutφ, Nej₧hav∞jÜφ noc, °ada knih pro d∞ti, na dvacet rozhlasov²ch her. Pat°φ k zakladatel∙m alternativnφho Literßrnφho klubu 1989, z°φzenΘho v²luΦn∞ spisovateli, kte°φ nebyli Φleny komunistickΘ strany (dnes v rßmci Obce spisovatel∙). Pat°il k inicißtor∙m a vydavatel∙m zßslu₧nΘ edice ╚eskß povφdka, Φtvrtletnφku systematicky mapujφcφho a₧ do roku 1996 jako jedinß pravidelnß publikace souΦasnou Φeskou povφdkovou tvorbu.

      Protφraje si zrak, sßpal jsem se popam∞ti k telefonu. Blbci. N∞kde se to zhulßkß a nenapadne je nic lepÜφho, ne₧ co zavolat Mokr²mu. ve t°i rßno! Bude mφt ohromnou radost! KretΘni.

      "Mokr²," zask°ehotal jsem do toho p°φstroje, p°ipraven vypustit vzßp∞tφ lßvu nadßvek. Byl jsem personifikovanß sopka hn∞vu, kterß cht∞la spßt dalÜφch tisφc let, a te∩ tohle!

      "No co je, kdo volß?"

      "Tady Mokr²," odpov∞d∞l mi na druhΘm konci drßtu n∞jak² ohromn² vtipßlek.

      Normßln∞ jsem ho poslal do prΦic.

      "T∞ volßm jß, brßcho, brßcha!"

      "Pet°e? To jseÜ ty? Co blbneÜ?"

      "Jß vφm, vzbudil jsem t∞, ale slyÜφÜ?"

      "Jß t∞ slyÜφm, proΦ bych t∞ kruci nem∞l slyÜet?"

      "No nic, poslechni si to. SlyÜφÜ to huΦenφ?"

      "Co₧e?" prot°el jsem si oΦi. Jß snad spφm...?

      "Obsazujou nßs Rusßci, Jirko," °ekl m∙j bratr Petr.

      Kousl jsem se do prstu. Nikoliv, nespal jsem!

      "Jirko? JseÜ tam? Otev°i si okno. P°istßvaj v Ruzyni jeden za druh²m, je to p∞knej rachot."

      To je fakt, byl slyÜet n∞jak² divn² hukot...

      "Hukot n∞jakej slyÜφm, ale, Pet°e, neblbni, proΦ by nßs m∞li akorßt te∩ obsazovat Rusßci? Brßcho, ty mßÜ teda nßpady, do prΦic, poΦkej, shodil jsem tu n∞jakej talφ°ek, no jo, je na cimprcampr, moment..." sebral jsem talφ°ek a u₧ mi bylo jasnΘ, ₧e jß i Petr oba bdφme. Na mΘ uÜi nebylo spolehnutφ, to mohl klidn∞ d∞lat i krevnφ tlak, jenom₧e... "...to je fakt, PΘ¥ane," chopil jsem se znovu sluchßtka, "takov² jako vzdßlen² huΦenφ, vi∩?"

      "Je to v prdeli," °ekl m∙j bratr.

      A jß jsem °ekl: "No dob°e, ale to je teda vßlka."

      "Vßlka? S k²m, prosφm t∞?"

      "No nΘ, jestli₧e nßs opravdu obsazujou, potom se do toho musφ vlo₧it i armßda."

      "Jakß armßda, prosφm t∞? Odkdy mßme v ╚echßch armßdu? Mßme tu jen tanky mφru!"

      "N∞kdo je p°ece musφ zastavit!"

      "Jo? A kdo? Ty mßÜ doma kvΘr, abys po nich mohl zaΦφt st°φlet? Jß se u₧ dφval, a kvΘr tu nemßm."

      "To je k posrßnφ," usoudil jsem. "P°ece ale nem∙₧e jen tak mφrnyx d²rnyx ≥ßkß cizφ armßda vtrhnout do ≥ßk² zem∞?"

      Bratr mi neodpov∞d∞l. Bu∩ o tom p°em²Ülel, anebo moje otßzka byla tak naivnφ, ₧e si odpov∞di ani nevy₧adovala. OvÜem, pomyslel jsem si, v₧dy¥ ₧ijeme ve dvacßtΘm stoletφ. Vßlky jsou tu na dennφm po°ßdku, ale nevyhlaÜujφ se. Prost∞ se z Φistajasna zaΦnou v p°φsn∞ utajenou hodinu Hß. K tomu se nejlΘpe hodφ t°i hodiny v noci, to ka₧dej sluÜnej Φlov∞k spφ. Tak₧e tohle je vyvrcholenφ naÜeho nerozbornΘho p°ßtelstvφ se Sov∞tsk²m svazem, hrßzφ mφru, °ekl jsem si, a ani netuÜil, jak jsem trefil h°ebφk na hlaviΦku.

      "A co se teda te∩ jako podle tebe bude asi dφt?" ptßm se bratra.

      "T∞₧ko °φct. Ale N∞mci v b°eznu t°icet dev∞t u₧ p°ijeli rovnou se seznamama."

      Stßhla se mi °i¥.

      "A my cht∞li od prvnφho zaΦφt vydßvat ObΦansk² listy."

      "Tak bu∩ rßd, ₧e jeÜt∞ nebylo prvnφho."

      A tehdy ze mne prohovo°il p°φsluÜnφk nßroda na hlavu v₧dy pora₧enΘho v letech 1620, 1848, 1939 i 1948:

      "To mßme z toho, ₧e jsme blbli."

      Je p∙l ΦtvrtΘ rßno 21. srpna 1968, v deset mßm b²t u zuba°e. Nepudu, jsem obsazen Rudou armßdou, osvoboditelkou. Konec konc∙ na Sibi° se dß cestovat i bez Üvestky vlevo naho°e, jak to namaloval nedßvno jeden populßrnφ karikaturista.

      "Pet°e?"

      "Ano."

      "Co te∩ mφnφÜ d∞lat?"

      "Jß? Te∩ si ud∞lßm kafe, abych se po°ßdn∞ probral. Pustφm si tran∩ßk a poslechnu si, co tomu °φkß naÜe milß, v₧dy tak dob°e informovanß cizina. Pak ti zase zavolßm. ╚au!"

      Fajn, °ekl jsem si, a s tφm kafem to nenφ Üpatn² nßpad. Kde je rßdio?

      Kdy₧ jsem naÜel tranzistor, natoΦil vodu do d₧ezvy, nasypal kßvu do hrnφΦku a pustil Prahu 1, hrßli vß₧nou hudbu, patrn∞ stejnou, jakß se hrßla v rßdiu, kdy₧ nßs p°epadli N∞mci.

      Francouzi mi to °ekli jako prvnφ v Evrop∞: "l\occupation la TchΘcoslovaquie...les troupes soviΘtiques...tous les frontiΘres tchΘcoslovaques..."

      Tak₧e to nebyl sen, ale novß skuteΦnost, o kterΘ u₧ v∞d∞l cel² sv∞t.

      Nespal jsem a p°esto jsem se jasn∞ vid∞l, jak se plφ₧φm podΘl zdφ p°ibyslavsk²mi uliΦkami, idßch b°eznov²ch roku 1939, a ve t°i Φtvrt∞ na osm cestou do Ükoly je potkßvßm N∞mci... èedozelenΘ uniformy, kterΘ jako by jim byly malΘ. ╚φm to, ₧e nßs poka₧dΘ p°epadajφ tak Üpatn∞ obleΦenΘ armßdy? vrtalo mi hlavou. Nepochyboval jsem o tom, v jak²ch ₧e zaolejovan²ch hadrech se k nßm prßv∞ v t∞chto hodinßch valφ Rusßci. Hitlerova vΘrmacht nap°φklad neznala koÜile. N∞mci m∞li vojensk² mund·r rovnou na triΦku, a jeliko₧ mund·r byl z lßtky, z jakΘ se v ╚echßch Üily jenom deky, muselo je to p∞kn∞ pφchat a ₧rßt.

      Civ∞l jsem na rßdio, telefon, hrnek s tekutinou, z nφ₧ plaÜe stoupal kou°, a m∞l jsem pocit, ₧e prßv∞ nastßvß konec sv∞ta. Nikdo, vΦetn∞ t∞ch, kdo₧ nikdy ni myÜlenkou nezh°eÜili, tentokrßt ji₧ nebude uÜet°en. VÜichni se udusφme v pytli s visaΦkou CCCP. To, co jsme jeÜt∞ vΦera m∞li za dßvnou, hnusnou minulost, je tady znovu v celΘ svΘ krßse. Nebo¥ jak pravφ ΦeskΘ p°φslovφ od°φkanΘho chleba nejv∞tÜφ krajφc.

      Evropou prochßzφ jedna vich°ice za druhou, 1914, 1938, 1948, 1968 a my d∞lßme stßle stejnou chybu.

      No jasn∞, byli tady.

      CelΘ to zvlßdli od t°φ do Üesti rßno. Kdy₧ Üli rßno lidi do rachoty jako ka₧d² den v tomhle vÜivΘm stoletφ, nic nechßpali. Kroutili hlavami. ╚eÜi. Od roku 1620 nem∞li v rukßch zbra≥, ani cep, a cizφ hordy ve spoluprßci s mφstnφmi zrßdci se poka₧dΘ spolehliv∞ postaraly o to, abychom byli nav₧dy bezbrannφ. B²t bezbrann² a bezmocn² cel²ch 348 let, to je dlouho.

      ╚eskoslovenskß lidovß armßda, ozbrojenß p∞st d∞lnickΘ t°φdy, nechala peΦliv∞ vyklizenΘ p°istßvacφ plochy, tak₧e nedoÜlo k ₧ßdnΘmu incidentu. GenerßlovΘ vzeÜlφ z pracujφcφho lidu se rovn∞₧ osv∞dΦili. Ani jeden z nich to nepova₧oval za nßrodnφ hanbu a ponφ₧enφ, ani jeden z nich se nezast°elil. A p°esto₧e vlast byla p°epadena cizφmi armßdami, v ulicφch Φesk²ch a slovensk²ch m∞st se neobjevil ani jeden Φeskoslovensk² vojßk s puÜkou. V ulicφch Φesk²ch a slovensk²ch m∞st i m∞steΦek jsou pouze tanky Sov∞tskΘ armßdy T 55, kterΘ se jak²msi zßzrakem poda°ilo p°ece jen nastartovat. Bezbrannφ civilistΘ postßvajφ p°ed zastaralou sov∞tskou vojenskou technikou a civφ do rozespal²ch tvß°φ Kazach∙ a Kirgiz∙.

      Loudßm se ulicemi Prahy, prom∞n∞n²mi b∞hem n∞kolika mßlo hodin ve vojensk² v²cvikov² prostor Sov∞tskΘ armßdy. Jsem podporuΦφk armßdy mφstnφ, avÜak do tΘto chvφle mi nikdo z nich neoznßmil, nikdo m∞ nepovolal do zbran∞, nikdo m∞ nevyzval, abych brßnil se zbranφ v ruce p°epadenou vlast. Tak se to pφÜe jen v romßnech a ukazuje ve filmech, ve skuteΦnosti s ₧ßdn²mi podporuΦφky ani s °adov²mi vojφny zdejÜφ generalita nepoΦφtß. Tady se u₧ dvacet let nepoΦφtß s nik²m. Jen proboha komunistΘ, aby z∙stali u moci. O n∞ jde te∩ p°edevÜφm. Co bude s komunisty?

      To je te∩ hlavnφ starost ΦeskoslovenskΘho rozhlasu i televize. HlasatelΘ ronφ slzy nad naÜimi p°edstaviteli, kterΘ nikdo v ₧ßdn²ch svobodn²ch volbßch nezvolil, a kte°φ te∩ byli zadr₧eni p°φmo na sekretarißt∞ ┌V KS╚. Nynφ jsou na neznßmΘm mφst∞. Nikdo v rozhlase ne°ekl Φert je vem! ╚ert vem politiky, kte°φ dokß₧ou vlastnφ nßrod dovΘst k takovΘmuhle mart²riu. Krk bych dal za to, a¥ jsou kde jsou, ₧e ani jednomu z nich nezk°ivφ vlßsek. Jim o krk nejde, o krk jde te∩ tomuhle nßrodu, kter² to vφ, a proto zaplnil ulice vÜech m∞steΦek i m∞st.

      Dneska se nemakß, dneska se jenom nadßvß. Ve°ejn∞, na Rusßky i komunisty; zrßdce nßroda. UdavaΦi kamsi zalezli, StB dostala volno. P°ed Zav°elovic hospodou n∞kdo °φkß: "Jedin², co je na tom pozitivnφ, ₧e si koneΦn∞ po dvaceti letech m∙₧em ve°ejn∞ zanadßvat na bolÜevika."

      ProdavaΦky z Obuvi vylepujφ nad boty ve v²kladu plakßt

      IVANE, JDI DOMU, NATAèA TI TAM CHR┴PE S VASILEM!

      ProdavaΦky, ba i vedoucφ prodejny Obuvi, ·°ednice z ╚edoku, kterΘ vßs vypravφ za hranice vÜednφch dn∙, ale ne do Rakouska, taxikß°, Ütudßci, chlßpek s kytarou a pφsniΦka, kterou rßno slo₧il na tΘma Φeskoslovensko-sov∞tskΘho p°ßtelstvφ, to vÜechno letφ ulicφ a jß mßm pojednou lepÜφ nßladu. Nevφm, dost mo₧nß, ₧e nakonec vÜechno dopadne jinak, ne₧ jak to zatφm vypadß. Mo₧nß i Rus pochopφ, ₧e drtit patou cizφ nßrody se nevyplßcφ. Koneckonc∙ i tihle vojßΦci v p°φÜern∞ zmazan²ch kombinΘzßch tankist∙ na tom nejsou o nic lΘpe ne₧ my: posedßvajφ na kopulφch tank∙, bez p°estßnφ zφvajφ, a kdyby se neopφrali o kalaÜnikov, sesuli by se pod pßsy sv²ch tank∙ a obrn∞n²ch transportΘr∙: a v tu rßnu by spali. Jejich komand²°i s nimi zachßzejφ jako s dobytkem, jak u₧ je tomu na Rusi tisφc let dobr²m zvykem, tam lid nikdy nem∞l valnou cenu, je jich prost∞ mn≤go a Φlov∞k je k pou₧itφ jen jako ta₧nß sφla Φi jako kan≤nenfutr. V₧dy¥ tihle kluci z Uzbekistßnu dodnes netuÜili, ₧e existuje n∞jakΘ ╚eskoslovensko, jsou to jen vesniΦtφ dacani urΦenφ do prvnφ linie. A kdyby se nßhodou p°ece jen n∞co Üustlo, chytφ to oni z prvnφ ruky. Teprve po nich p°ijdou elitnφ jednotky, absolventi moskevsk²ch imperißlnφch uΦiliÜ¥, a ti tu pak zavedou po°ßdek a °ßd dle pouΦek a tezφ.

      A jak tak krßΦφm po Vßclavßku sm∞rem k muzeu, napadne m∞, ₧e kdyby ti vyd∞Üenφ kolchoznφci zaΦali z niΦeho nic st°φlet do davu, krßsn∞ tu za°vu p°φmo p°ed secesnφm hotelem Evropa. Kruci, a jß jsem p°i tom cht∞l stihnout jeÜt∞ tolik v∞cφ! A te∩ tu mo₧nß zhebnu jen proto, ₧e n∞jak² osmnßctilet² dacan z Kazachstßnu ztratil nervy a zmßΦkl spouÜ¥...

      Chlapi s aktovkami a ₧enskΘ s nßkupnφmi taÜkami obklopili tanky, a n∞kdo to zkouÜφ pa r·sky: Panimßjet∞, tavßriÜΦi, u nßs n∞t kontrarevolj·cija, u nßs mir, panimßjeÜ, soldßt? Soldßt kroutφ hlavou, krΦφ rameny. Pastevec z Kazachstßnu rusky neumφ, jeho nahnali do slavnΘ Sov∞tskΘ armßdy, proto₧e na ja°e mu bylo osmnßct, a davaj ag≤≥ za sav∞tskuju r≤dinu!

      "M∙jtybo₧e!" °φkßm si pro sebe nahlas.

      Je to v∙bec mo₧nΘ, takhle totßln∞ ignorovat veÜkerou dobrou lidskou zkuÜenost a vrhnout to rßzem o p∞t set let zpßtky? AΦkoliv p°ed p∞ti sty lety by v ╚echßch nebylo nic takovΘho mo₧nΘ, to nßm, ╚ech∙m, v ₧ilßch jeÜt∞ kolotala husitskß krev a p°esilu t°ebas i desetinßsobnou bychom hnali a₧ za Ural anebo na Kavkaz.

      Bohu₧el ₧ijeme ve 20. stoletφ. Jsme u₧ jenom pob∞lohorÜtφ ╚echovΘ. T°istaletß d∙kladnß habsburskß represe z nßs ud∞lala to, co jsme dnes, 21. srpna 1968. Nep°φtel z V²chodu nßs p°epadl uprost°ed srpnovΘ noci a my vylepujeme plakßty do v²klad∙ s obuvφ:

      IVANE, VRAì SE DOMU! LENINE, VZBU╧ SE, BREÄN╠V SE ZBL┴ZNIL!

      Ale kde₧, soudruzi, v₧dy¥ tohle je Vladimφr IljiΦ Uljanov v krystalickΘ podob∞. Prßv∞ te∩ prochßzφ Prahou a spiklenecky se Üklebφ pod svΘ rezavΘ vousy. Vrßtil se zase do Prahy po 56 letech, tentokrßt nikoliv na sjezd, ale na vjezd. VÜechno podle plßnu. Podle tezφ. My tu jeÜt∞ vylepφme pßr plakßt∙ a pak se p∙jdeme na sekretarißt optat, nechajφ-li nßs RusovΘ v KS╚.

      Mu₧i by pozvedli zbra≥. Nenφ-li v ╚echßch nic podobnΘho po ruce, pak nezb²vß, ne₧ nalφt benzφn do flaÜek od piva a hrrr, brat°i, hrrr na tanky T 55! Bohu₧el: poslednφ mu₧i v ╚echßch padli na BφlΘ ho°e poblφ₧e letohrßdku Hv∞zda v KrßlovskΘ obo°e. Od tΘ doby i ti nejlepÜφ z nßs pφÜou, ₧e kdyby nebylo Rakouska, Velkon∞meckΘ °φÜe, Φi Sov∞tskΘho svazu, museli bychom si je vytvo°it. To se nßm za₧ralo pod k∙₧i. Dodnes nechßpeme, ₧e ╚eÜi nikdy nepot°ebovali ₧ßdnΘ Rakousko, ₧ßdnou °φÜi a ₧ßdn² Sov∞tsk² svaz. ╚eÜi akorßt pot°ebujφ sv∙j Φesk² stßt, do kterΘho by nikdo nemohl strkat sv∙j drz² cizφ rypßk. Dodnes jsme nepochopili, ₧e jsme nikdy nepot°ebovali ₧ßdnΘ ochrßnce, ₧ßdnΘ osvoboditele, ₧ßdnΘ neziÜtnΘ p°ßtele. Bu∩ si to koneΦn∞ u₧ jednou uv∞domφme, anebo p°estaneme jako nßrod existovat.

      Tohle, co prßv∞ te∩, 21. srpna 1968, vidφme na vlastnφ oΦi v Φesk²ch m∞stech, je logick² d∙sledek vlßdy jednΘ Strany. Nik²m nezvolenφ komunistiΦtφ tzv. p°edstavitelΘ se prßv∞ dnes, 21. srpna 1968, prolhali k pravd∞. Zatφm jsou neznßmo kde, mo₧nß v Praze, ale nejspφÜ v Kremlu. V ka₧dΘm p°φpad∞ jsou u₧ vÜichni o₧ralφ. V rukou dr₧φ pera a ptajφ se, kde to majφ podepsat tentokrßt. Dr. Emil Hßcha to vidφ a ironicky se usmφvß. KoneΦn∞ je rehabilitovßn, koneΦn∞ je pomst∞n, koneΦn∞ m∙₧e °φct: Uka₧te te∩ vy, co umφte...!

      KΘ₧ by se z toho Φlov∞k mohl vyblφt nad kanßlem na Nßrodnφ. Ve t°i rßno jim tady zaΦali p°istßvat jejich p°ßtelΘ nejv∞rn∞jÜφ, nejspolehliv∞jÜφ nejmilovan∞jÜφ. Ve t°i deset u₧ m∞li burcovat vÜechny d∙stojnφky a mu₧stvo, aby se ka₧d² bezodkladn∞ dostavil na mobilizaΦnφ stanoviÜt∞ Φφslo 6789. Ve t°i t°icet p∞t jsem u₧ m∞l mφt k ruce Φetu se samopaly, kulometem a dv∞ma minomety. Ve Φty°i nula nula nejpozd∞ji jsme u₧ m∞li b²t zalehnuti v palebnΘm postavenφ Φ. 123 n∞kde u Vltavy.

      Ve Φty°i patnßct to klidn∞ mohlo zaΦφt. My kvΘry, vy kvΘry, a te∩ nßm uka₧te, sov∞tÜtφ soudruzi, co umφte. I my, ╚eÜi, se umφme trefit tarasnicφ do tanku T 55 velkΘho jako krßva. Mo₧nß byste zφrali, jak se umφ Praha brßnit cizφm nßjezdnφk∙m.

      Nemohla. Nov∞ pojmenovanou DubΦekovou ulicφ jsem se dal k nov∞ pojmenovanΘmu nßm∞stφ generßla Svobody, abych nasedl na tramvaj Φφslo 13. T°eba₧e jsem od rßna nevzal do ·st, bylo mi zle. Kdy₧ jsem vystoupil z tramvaje, uvid∞l jsem na P°φkopech serißl kreseb populßrnφho karikaturisty, kterΘ zesm∞Ü≥ovaly okupanty. Pod kresbami stßlo: Tyto obrßzky vytvo°il neznßm² um∞lec, kter² k nim bez v∞domφ autora pou₧il postaviΦek znßmΘho karikaturisty.

      Tφm se °φkalo vÜe nejen o srpnu 1968, ale i o letech, kterß teprve nadchßzela.

      (Ukßzka z dosud nevydanΘho romßnu "Hlavn∞, aby p°iÜla Olina".)