AΦkoliv je u nßs uvßd∞no Φφm dßle tφm vφce filmov²ch premiΘr, °adov² divßk si to mnohdy ani nestaΦφ uv∞domit; i kdyby cht∞l, nemohl by u₧ z Φasov²ch d∙vod∙ vÜechny promφtanΘ filmy zhlΘdnout. Stßle se zmenÜujφcφ poΦet kin a hrozba zßniku, visφcφ nad dosud existujφcφmi, vede provozovatele k podivnΘ praxi nasazovßnφ nov²ch titul∙ co nejΦast∞ji. Snaha o v∞tÜφ nßvÜt∞vnost tak vytvß°φ paradoxnφ jev, p°i kterΘm se v∞tÜφ Φßst potencißlnφch nßvÜt∞vnφk∙ nedostane na snφmek, kter² cht∞la vid∞t, proto₧e byl u₧ sta₧en z programu. Nahrazenφ pravidelnΘho a sv²m zp∙sobem u₧ obeznalΘho publika nßhodn²m, kterΘ Φasto ani nevφ, na co se jde podφvat, se ovÜem dlouhodob∞ nemusφ vyplatit. Zßkonit∞ by mohlo p°ivΘst kinematografii do situace, ve kterΘ je u₧ °adu let pop-music, nucenß co nejrychleji zpen∞₧it nov² hit a pak na n∞j stejn∞ rychle zapomenout. O filmy tak jako o pφsn∞ v podobnΘm systΘmu nakonec v∙bec nejde a oficißln∞ tak vz²van² divßk je neoficißln∞ pova₧ovßn za pouhΘho konzumenta, kter² musφ p°ijmout vÜe, co se mu p°edhodφ. Nenφ potom divu, ₧e se i n∞kdejÜφ filmovφ entuziastΘ p°eÜkolujφ na ctitele televize ta alespo≥ nem∞nφ okam₧it∞ repertoßr podle poΦtu t∞ch, kde veΦer usedajφ k obrazovce.
Nechme vÜak marnΘho lamentovßnφ, podφvejme se rad∞ji do kin na programovou realitu, v nφ₧ p°evlßdajφ v souΦasnΘ dob∞ tituly dvou proveniencφ (samoz°ejm∞ americkΘ a kupodivu ΦeskΘ), a zkusme hßdat, kterΘ z nich se doΦkajφ delÜφ ₧ivotnosti.
Z film∙, kterΘ p°iÜly ze Spojen²ch stßt∙, by si to rozhodn∞ zaslou₧ilo kriminßlnφ drama s neobvykl²m nßzvem CO D╠LAT V DENVERU, KDYÄ ╚LOV╠K NEÄIJE (Things to Do in Denver When You\re Dead, 1995), prvnφ re₧ijnφ pokus Gary Fledera, kter² natoΦil solidnφ p°φb∞h gangstera, jemu₧ zb²vß jen pßr dnφ do smrti, proto₧e je "na odpis", s Andy Garciou (Kdy₧ mu₧ miluje ₧enu, Hrdina proti svΘ v∙li) v hlavnφ roli; je to profesionßln∞ odvedenß, na debutanta takΘ neobvyklß prßce. A totΘ₧, mo₧nß jeÜt∞ vφce, lze p°ßt romantickΘ komedii Michaela Hoffmana B┴JE╚N▌ DEN (One Fine Day, 1996), chyt°e a s mil²m humorem vystav∞nΘ "love story" dvou vÜednφmi starostmi uÜtvan²ch lidφ s Michelle Pfeifferovou (Intimnφ detaily, NebezpeΦnΘ myÜlenky) a Georgem Clooneyem (Od soumraku do ·svitu) jako ·st°ednφ dvojicφ. P°φliÜ nad∞je asi nenφ mo₧nΘ dßvat sci-fi STAR TREK: PRVNσ KONTAKT (Star Trek: First Contact, 1996) re₧isΘra Jonathana Frakese, jednΘ z mnoha Φßstφ vyprßv∞nφ o osudech kosmickΘ lodi Enterprise, kterß i skalnφ fanouÜci tΘto sΘrie sledujφ rad∞ji v televizi. TotΘ₧ bohu₧el platφ i o rodinnΘ zßbav∞ SPACE JAM (Space Jam, 1996), kde ₧iv² Michael Jordan, hv∞zda t²mu Chicago Bulls, hraje basketbal s kreslen²m krßlφkem Bugsem Bunnym a dalÜφmi znßm²mi postaviΦkami, kterΘ by si urΦit∞ oblφbila Φtenφ neznalß dφtka p°edÜkolnφho v∞ku, kdyby kombinovan² snφmek Joe Pytky nebyl z t∞₧ko pochopiteln²ch d∙vod∙ opat°en pouze titulky. A minimßlnφ v²dr₧ v kinech se dß oΦekßvat u trilogie vesmφrn²ch pohßdek HV╠ZDN╔ V┴LKY (Star Wars, 1977) George Lucase, IMP╔RIUM VRACσ ┌DER (The Empire Strikes Back, 1980) Irvina Kershnera a N┴VRAT JEDIHO (Return of the Jedi, 1983) Richarda Marquanda, kterß nem∞la ani p°ed lety oΦekßvan² ohlas a jejφ₧ obnovenß premiΘra je z°ejm∞ jen otrock²m napodobovßnφm nedßvnΘho znovuuvedenφ ve Spojen²ch stßtech, kde se spoleΦnost 20th Century Fox sna₧φ z kdysi slavn²ch a v USA finanΦn∞ ·sp∞Ün²ch titul∙ vymaΦkat jeÜt∞ n∞co navφc.
PodobnΘ podez°enφ by mohlo vzniknout i v p°φpad∞ rodinnΘ komedie 101 DALMATIN_ (101 Dalmatians, 1996), ve kterΘ p°evedl re₧isΘr Stephen Herek do hranΘ podoby stejnojmenn² animovan² film, vyroben² Waltem Disneyem v roce 1961 podle d∞tskΘ knihy Dodie SmithovΘ. To by ovÜem bylo nespravedlivΘ, proto₧e p°φb∞h o lond²nsk²ch psech, kte°φ pomßhajφ dv∞ma dosp∞l²m dalmatin∙m zachrßnit dev∞tadevadesßt Üt∞≥at tΘ₧e rasy, unesen²ch majitelkou m≤dnφho salonu, prahnoucφ po ko₧ichu z jejich k∙₧e, nebyl znovu natoΦen jen z komerΦnφch pohnutek, ale p°edevÜφm proto, ₧e pat°φ k nejhezΦφm "disneyovkßm" vÜech dob. A p°edem je nutnΘ °φci, ₧e tenhle remake nez∙stal originßlu nic dlu₧en; poezii prostΘho kreslenΘho tvaru nahradilo kouzlo slo₧it²ch poΦφtaΦov²ch trik∙, smeΦka ₧iv²ch flekat²ch ps∙ je stejn∞ dojemnß jako komickß a v²st°edn∞ oblΘkanß m≤dnφ zvrhlice v podßnφ Glenn CloseovΘ (D∙m duch∙, Noviny) jeÜt∞ krut∞jÜφ a odporn∞jÜφ ne₧ v animovanΘ verzi. Pot∞Üenφ, kterΘ takto pojat² souboj dobra se zlem p°inese mal²m i velk²m nßvÜt∞vnφk∙m, by m∞lo udr₧et film v kinech dΘle ne₧ je v kraji zvykem.
TotΘ₧ se dß p°edpoklßdat u milostnΘ komedie DV╠ TV┴╪E L┴SKY (The Mirror Has Two Faces, 1996), u₧ t°etφ re₧ijnφ prßce hereΦky Barbry StreisandovΘ (Pßn p°φlivu, Yentl), kterß v nφ op∞t ztvßrnila vedle Jeffa Bridgese (Bφlß smrÜ¥, Zd∞Üenφ) jednu ze dvou st∞₧ejnφch postav. Nßm∞t m∙₧e znφt kuri≤zn∞: ona a on, oba vysokoÜkolÜtφ uΦitelΘ st°ednφho v∞ku, se seznßmφ na inzerßt, vezmou se a ₧ijφ v jednom byt∞, ani₧ by mezi nimi existoval jak²koliv t∞lesn² styk, proto₧e tak se spoleΦn∞, ona po jednΘ, on po n∞kolika nedobr²ch sexußlnφch zkuÜenostech, p°edem dohodli. Nejde vÜak o schvßlnost, Streisandovß jenom pou₧ila zßkladnφ motiv tragickΘho nenapln∞nφ man₧elstvφ z francouzskΘho filmu "DvoustrannΘ zrcadlo" z roku 1958 ke komickΘmu a mφrn∞ sofistikovanΘmu pohledu na intelektußly, pro n∞₧ jsou jejich p°edsudky a zßsady, by¥ se i p°φΦφ zdravΘmu rozumu, d∙le₧it∞jÜφ ne₧ lidskß p°irozenost. Ta Φßst divßk∙, kterß ve zp∙sobu uva₧ovßnφ hrdin∙ nalezne ozvuky svΘho vlastnφho, bude asi tvrdit, ₧e je to pohled povrchnφ, ale nic jinΘho se od intelektußl∙ ani Φekat nedß.
Podstatnou dobu by rovn∞₧ mohla po promφtacφch sßlech absolvovat sci-fi komedie MARS ┌TO╚σ (Mars Attacks!, 1996), i kdy₧ humor tΘhle parodie na dosud tak slaven² "Den nezßvislosti" je znaΦn∞ drastick² a opl²vß pon∞kud morbidnφmi gagy. Re₧isΘr Tim Burton, znßm² svou zßlibou ve fantasmagorick²ch motivech a bizarnφch technick²ch tricφch, si tentokrßt vzal za nßm∞t ₧v²kaΦkovΘ obrßzky firmy Topps o Mar¥anech, napadajφcφch Zemi, aby zesm∞Ünil vÜechna vyprßv∞Φskß kliÜΘ hollywoodsk²ch katastrofick²ch trhßk∙, ale jeho zßm∞r se ve Spojen²ch stßtech minul u divßk∙ ·Φinkem. Ani hereckΘ obsazenφ Jackem Nicholsonem, Glenn Closeovou, Piercem Brosnanem, Annette Beningovou, Danny DeVitem, Michaelem J. Foxem a Rodem Steigerem, hv∞zdami tak znßm²mi, ₧e u nich asi nenφ t°eba p°ipomφnat jejich poslednφ filmy, nepomohlo vyhrßt boj mezi nezvyklou parodiφ a navykl²m stereotypem. P°esto je dobrΘ jφt se podφvat na tuto stylov∞ Φistou mystifikaci o krve₧φzniv²ch p°φÜerkßch z vesmφru, p°ed kter²mi dokß₧e zachrßnit lidstvo jen senilnφ babiΦka, jejφ₧ oblφbenß pφse≥ zp∙sobuje v²buch mar¥ansk²ch mozk∙; m∙₧e se stßt, ₧e naÜe tak Φasto proklamovanΘ nßroΦn∞jÜφ vnφmßnφ ji ocenφ lΘpe ne₧ prostoduchß mysl americkß.
Z Φesk²ch titul∙, u kter²ch bychom mohli spφÜ tvrdit, ₧e jich je tφm vφce, Φφm jsou horÜφ, setrvß v kinech delÜφ dobu jist∞ veselohra BYL JEDNOU JEDEN POLDA 2 (1997), vzdor tomu, ₧e by se i u re₧isΘra Jaroslava Soukupa st∞₧φ naÜel film, kter² nabφzφ jenom to, co u₧ divßk vid∞l jinde a lΘpe ud∞lanΘ. O koprodukΦnφ Φesko-n∞meckΘ pohßdce PT┴K OHNIV┴K (Der Feuervogel, 1997) se zase dß °φct, ₧e jeÜt∞ ₧ßdn² ze scΘnß°∙ svΘho stßlΘho spolupracovnφka MiloÜe Macourka nezaran₧oval Vßclav VorlφΦek tak chladn∞ a bez invence. Chvφli snad vydr₧φ i "rodinnß fantazie" DO NEBσ╚KA (1997), i kdy₧ selfmademan KryÜtof Hanzlφk z°ejm∞ jeÜt∞ te∩ nevφ, natoΦil-li snφmek pro d∞ti nebo pro dosp∞lΘ. Mnohem kratÜφ Φas na projekΦnφm plßtn∞ mß asi vym∞°eno psychologickΘ drama Hynka BoΦana BUMERANG (1996), poctiv∞ mφn∞n², ale neÜ¥astn∞ zvolen² p°φb∞h z komunistickΘho lßgru. Podobn² osud nejspφÜ potkß takΘ pubescentnφ komedii B┴JE╚N┴ L╔TA POD PSA (1997), kterou Petr Nikolaev zre₧φroval se stejnou ledabylostφ, s jakou Michael Viewegh napsal literßrnφ p°edlohu. Z ·cty k n∞kdejÜφm kvalitßm Juraje Herze je bohu₧el lepÜφ rad∞ji nemluvit o dlouho oΦekßvanΘ Φesko-francouzsko-belgickΘ absurdnφ grotesce PAS┴Ä (Passage, 1997). Zmφnku jako varovßnφ je vÜak t°eba uΦinit u n∞Φeho, co pod Φepovsk²m nßzvem HRANICE STσNU vyrobili budoucφ profesionßlovΘ z filozofickΘ fakulty v Olomouci a s drzostφ, kterß by se st∞₧φ naÜla u amatΘr∙, uvedli do kin: co nejrychlejÜφ nahrazenφ jak²mkoliv titulem je v tomto p°φpad∞ zcela na mφst∞.
A tak jedin²m Φesk²m aspirantem na trvalejÜφ existenci v programovΘ nabφdce je balada Juraje Jakubiska NEJASN┴ ZPR┴VA O KONCI SV╠TA (1997), mo₧nß n∞kde opravdu ne jasn∞ ΦitelnΘ, ale strhujφcφ podobenstvφ "o lidsk²ch vßÜnφch, kterΘ posouvajφ tento sv∞t k nezvratnΘmu konci", jak svoje dφlo definoval tv∙rce. St°edem epickΘho d∞je, odehrßvajφcφho se v jakΘmsi neurΦitΘm Φase v jakΘsi neurΦitΘ osad∞, je krΦmß°ka, kterß poh°bφ dva mu₧e a dv∞ d∞ti, a nakonec se stane milenkou svΘho zet∞; od ·vodnφho ·toku vlΦφ smeΦky na svatbou rozja°enΘ vesniΦany a₧ po sebevra₧du krΦmß°Φina milence nad jejφm mrtv²m t∞lem je tenhle lidsk² osud zobrazenφm myÜlenky prvotnφho h°φchu a koneΦnΘho trestu. Re₧isΘrovo magickΘ vid∞nφ, ·tr₧kovitost d∞je, hektickΘ °azenφ asociacφ a v neposlednφ °ad∞ i pou₧itφ nesourod²ch modernφch prvk∙ mohou b²t pro °adu divßk∙ p°ijatelnΘ jen s obtφ₧emi, nicmΘn∞ i tak z∙stane Jakubisk∙v film sv²mi vizußlnφmi kvalitami, uhranΦivostφ sd∞lenφ a hereck²m v²konem Deany HorvßthovΘ (Sedφm na konßri, LepÜie by¥ bohat²...) nep°ehlΘdnuteln²m Φinem v souΦasnΘ Üedi ΦeskΘ kinematografie. Jako slovansky rustikßlnφ v²klad p°edpov∞di francouzskΘho astrologa z 16. stoletφ Nostradama o konci sv∞ta, bude asi vφce oce≥ovßn v cizin∞ ne₧ doma, ale to u₧ je ·d∞l prorok∙.
Na zßv∞r jeÜt∞ pßr slov o titulu, kter² prßv∞ p°ichßzφ do kin, romantickΘ komedii JERRY MAGUIRE (Jerry Maguire, 1996), jejφ₧ re₧isΘr a zßrove≥ scenßrista Cameron Crowe si vybral za zßklad nßm∞tu otßzky etiky a cti v dneÜnφm zkomercionalizovanΘm sportu. Hrdina, agent Φlen∙ profesionßlnφch t²m∙ americkΘho fotbalu, znechucen² mnohamilionov²mi platy hv∞zd, korupcφ, podvody a prot∞₧ovßnφm, odchßzφ od spoleΦnosti, pro kterou ·sp∞Ün∞ pracoval, a v∞°φ, ₧e ho budou nßsledovat dalÜφ. P°ipojφ se vÜak k n∞mu jenom mladß ·Φetnφ, svobodnß matka se Üestilet²m synem, kter² v Jerrym vidφ sv∙j vzor, a jeden z pr∙m∞rn²ch hrßΦ∙, majφcφ malou nad∞ji na oslnivou kariΘru. Vzdor tomu skonΦφ vÜe uspokojivou plichtou: boj osam∞lΘho mu₧e z∙stane vzhledem ke slo₧itosti problΘmu otev°en², jeho inicißtorovi se vÜak v d∙sledku hollywoodskΘho po₧adavku happy-endu dostane profesnφho a soukromΘho zadostiuΦin∞nφ. A proto₧e hlavnφ postavu Jerryho hraje Tom Cruise (Mission: Impossible, Interview s upφrem), odm∞n∞n² u₧ za tuto roli letoÜnφm Zlat²m gl≤bem, je ₧ivotnost pon∞kud naivnφ, ale milΘ komedie nepochybn∞ zaruΦena na dostateΦnou dobu.
...FILMA╪I...
Z osobnostφ, kterΘ se dnes objevily v recenzφch,
si jedna prßvem zaslou₧φ v∞tÜφ pozornost ne₧
jinΘ: vpravd∞ Φeskoslovensk² re₧isΘr JURAJ JAKUBISKO.
Rodßka ze slovenskΘho KojÜova u SpiÜskΘ NovΘ Vsi, kde 30. dubna 1938 poprvΘ spat°il sv∞tlo sv∞ta, potkal skuteΦn∞ kuri≤znφ osud: krßtce po svΘ t°icφtce se stal legendßrnφm tv∙rcem, jeho₧ tvorbu nikdo neznal. Jako absolvent katedry re₧ie na pra₧skΘ FAMU staΦil jeÜt∞ v roce 1967 seznßmit ve°ejnost se sv²m celoveΦernφm debutem "Kristovy roky", jeho dalÜφ tituly "Zbehovia a p·tnici" (1968), "VtßΦkovia, siroty a blßzni" (1969) a "Dovidenia v pekle, priatelia" (1970) vÜak u₧ nebyly komunistick²mi ·°ady povoleny k promφtßnφ a Jakubisko sßm se m∞l nadßle v∞novat jen krßtk²m dokument∙m a televiznφm cestopisn²m reportß₧φm. A tak zatφmco se v tragikomickΘm kontrastu, p°φznaΦnΘm pro tehdejÜφ dobu, Üφ°ily v ╚echßch ·stnφm podßnφm fßmy o virtuozit∞ t∞chto t°φ alegorick²ch snφmk∙, jejich re₧isΘr byl na Slovensku nucen vyhovovat zßsadßm oficißln∞ po₧adovanΘho realistickΘho projevu. Zvykl² vÜak dosud vyjad°ovat svou p°ebujelou fantazii v metaforßch, symbolech a jinotajφch, naÜel si sv∙j druh realismu (pozd∞ji nazvan² magick²) a kdy₧ se op∞t mohl vrßtit k hranΘ tvorb∞, dokßzal filmy "TisφcroΦnß vΦela" (1983) a "Sedφm na konßri" (1989), ₧e elementßrnφ kategorie smrti, lßsky, nenßvisti, h°φchu a prokletφ z∙staly prioritou i v jeho v∞Φn∞jÜφm zp∙sobu vid∞nφ.
Devadesßtß lΘta p°inesla sice spoleΦenskΘ zm∞ny, tituly z trezor∙ Stßtnφho filmu se mohly uvßd∞t, zaΦalo se tvo°it bez cenzury a um∞lci m∞li mo₧nost v∞novat se koneΦn∞ i sv²m ·zce osobnφm zßm∞r∙m, ale jedinß prßce Juraje Jakubiska z tΘ doby, satirickß komedie "LepÜie by¥ bohat² a zdrav² ako chudobn² a chor²" (1992) byla u₧ op∞t poznamenßna politikou, kterß mu ironiφ osudu za rok, mo₧nß zase nadlouho, zm∞nila ₧ivot podruhΘ. Rozpad ╚eskoslovenska ho donutil, aby se se svou man₧elkou Deanou Horvßthovou, vßÜnivou zastßnkynφ federace, a se synem Yorikem p°est∞hoval z Bratislavy do Prahy; z nejznßm∞jÜφho slovenskΘho re₧isΘra se tak stal re₧isΘr Φesk². Blφ₧φ se mu u₧ Üedesßtka, ale prapodivn²mi zßkruty svΘ biografie si jeÜt∞ mysl nezat∞₧uje, stßle ho zajφmß problΘm, jak najφt °eΦ, kterou lze nejlΘpe vyprßv∞t filmov² p°φb∞h. "Chce to najφt estetiku blφzkou komerci, ale ne komerΦnφ, blφzkou sd∞lnosti, ale ne ·pln∞ sd∞lnou...," uva₧uje dnes.
Legendy nemφvajφ obvykle svou ₧ivotnφ pou¥ p°φmoΦarou, tak klikatou jako Jakubisko ji mß vÜak mßlokterß.
...A SV╠T FILMU.
Kdy₧ u₧ jsem na tomto mφst∞ zaΦal s kultem hv∞zd a kultovnφmi filmy, musφm jeÜt∞ p°edeslat, ₧e p°edpoklady, o kter²ch jsem se zmφnil (vyjßd°enφ ducha doby, generaΦnφho v²razu a obecn∞ platnΘho pocitu), jsou spφÜe rßzu teoretickΘho a pravov∞rnΘ "fans" (ctitele) nezajφmajφ. Pro n∞ je prost∞ jednou pro v₧dy ta Φi ona osobnost nejv∞tÜφ a ten nebo onen titul nejlepÜφ. Proto se objektem uctφvßnφ mohou stßt vynikajφcφ i mΘn∞ v²znamnφ p°edstavitelΘ hereckΘ profese a v²jimeΦnß i pr∙m∞rnß dφla kinematografickΘho pr∙myslu. Kult nevznikß na zßklad∞ schopnostφ nebo kvality, ale vlivem atmosfΘry, kterou hv∞zda nebo film vytvß°ejφ.
Pro p°φklad nßm tentokrßt staΦφ Evropa. Jednφm z nejznßm∞jÜφch kultovnφch herc∙ starΘho kontinentu byl od sedmdesßt²ch let N∞mec Klaus Kinski (vl. jmΘnem Klaus Gⁿnter Nakszynski), narozen² 18. °φjna 1926 v polsk²ch Sopotech. Jeho fan-kluby existovaly nejen v NSR, ale i v Rakousku, Itßlii, Nizozemφ a hojn∞ obdivovatel∙ m∞l i v USA. Lavinovit∞ se Üφ°φcφ slßvu mu ovÜem nep°inesly ani role zloduch∙ ve vφce ne₧ stovce titul∙, ani v²razn∞ nesympatickß tvß°, ba ani neforemnΘ klobouky, jakΘ s oblibou ve sv²ch filmech nosil; p°φΦinou kultu, kter² kolem n∞ho vznikl, byly jeho povaha a soukrom² ₧ivot.
"Jsem jako divokΘ zvφ°e ze m°φ₧emi," prohlaÜoval o sob∞ a celß lΘta se sna₧il dostßt tΘto definici. Nejd°φve provokoval usedlΘ n∞meckΘ publikum nehorßznostmi typu tvrzenφ, ₧e "natßΦenφ film∙ je jenom o n∞co lepÜφ ne₧ ΦiÜt∞nφ zßchod∙" nebo ₧e "by rßd byl Hitlerem, proto₧e by jeho projevy p°ednesl lΘpe ne₧ Adolf sßm", pozd∞ji Üokoval m∞Ü¥ßky zßpadnφ Evropy plejßdou p°φtelky≥, man₧elek a d∞tφ, o kterΘ se zßhy p°estßval jakkoliv zajφmat. "Nechßvßm jim svoje jmΘno a zd∞d∞n² talent," vysv∞tloval jednou, proΦ neplatφ alimenty "to je vφc ne₧ penφze". S detaily svΘho soukromφ se nijak neskr²val, dokonce se zdßlo, ₧e mu p∙sobφ pot∞Üenφ zve°ej≥ovat i ty nejtajn∞jÜφ intimity. Nep°estßval s tφm ani po hlavnφ ·loze ve filmu Wernera Herzoga "Aguirre, hn∞v bo₧φ" (Aguirre, der Zorn Gottes, 1972), kter² mu p°inesl mezinßrodnφ uznßnφ. Ve sv²ch memoßrech, nazvan²ch "Tolik tou₧φm po t∞ch jahodov²ch ·stech" (Ich bin so wild nach diesem Erdbeermund, 1975), lφΦil, jak se se svou druhou ₧enou Ruth Brigitte, matkou pozd∞jÜφ hv∞zdy Nastassji KinskΘ, rßd miloval vsed∞ p°i kojenφ, proto₧e "kdy₧ dφt∞ sßlo z jejφho prsu, vyvolßvalo to u Gitty mimo°ßdn∞ siln² orgasmus...". ╚lov∞k se ani nedivφ, ₧e mu v N∞mecku °φkali "Ekelklaus" (nechutn² Klaus).
P°esto vÜak chodilo stßle vφce divßk∙ na jeho filmy, z nich₧ dalÜφ Herzogovy tituly "Nosferatu: fant≤m noci" (Nosferatu: Phantom der Nacht, 1979) a "Fitzcarraldo" (1982) vydobyly KinskΘmu pov∞st seri≤znφho herce, a jeÜt∞ v∞tÜφ mno₧stvφ Φtenß°∙ hltalo v bulvßrnφch plßtcφch zprßvy o pokraΦujφcφch skandßlech stßrnoucφho v²st°ednφka, z nich₧ nejsledovan∞jÜφ byl na poΦßtku devadesßt²ch let jeho bou°liv² rozvod s pßtou, o Φty°icet t°i roky mladÜφ man₧elkou. "Kdekdo si oÜklivφ chlupatΘ pavouky," popsal v jinΘ souvislosti tento rozpor psycholog Erich Fromm, "tΘm∞° ka₧d² by ale rßd v∞d∞l, jsou-li opravdu tak odpornφ, jak vypadajφ...".
A podobn²m p°φm∞rem by se z°ejm∞ dala vysv∞tlit p°φΦina kultu Klause Kinskiho, excentrika t∞lem i duÜφ, kter² zem°el 23. listopadu 1991 zcela sßm ve svΘm dom∞ v Marin County v Kalifornii.
Jestli₧e jsme se u₧ dostali do oblasti urΦitΘ v²jimeΦnosti, pokraΦujeme v nφ. Erotika nenφ sice v kinematografii ₧ßdn² extrΘm, ale mß, nebo alespo≥ donedßvna m∞la, p°ece jen pon∞kud krajnφ postavenφ. Francouzskß novß vlna v padesßt²ch a skandinßvskß sexußlnφ revoluce v Üedesßt²ch letech odbouraly nap°φklad nekonvenΦnφ studiφ "Milenci" (Les Amants, 1958) Louise Malla nebo pov∞stnou anketou Vilgota Sj╓mana "Jsem zv∞davß" (JΣg ar nyfiken, 1967) znaΦnou Φßst dosud tabuizovan²ch p°edsudk∙, za kultovnφ film ₧ßnru je vÜak pova₧ovßna celoveΦernφ prvotina anglo-francouzskΘho re₧isΘra Justa Jaeckina "Emmanuelle" (1973) s tehdy neznßmou holandskou modelkou Sylviφ Kristelovou v titulnφ roli. Obrovsk² divßck² ohlas se nedal vysv∞tlit jen p°φb∞hem intimnφch pro₧itk∙ ₧eny pa°φ₧skΘho diplomata Jeana (Daniel Sarky) v Bangkoku. Neustßle milovßnφchtivß Emmanuelle se sice u₧ cestou za man₧elem do Thajska oddß v letadle sexußlnφm hrßtkßm s neznßm²mi mladφky jak na sedadle, tak za dvφ°ky toalety, po p°φjezdu se zmocnφ svΘho mu₧e, rozdovßd∞nß na nejvyÜÜφ mφru pojme dalÜφ den do svΘho srdce i klφna zßhadnou blond²nku Bee (Marika Greenovß) a veΦer skonΦφ v posteli se stßrnoucφm estΘtem Markem (Alain Cuny), kterΘmu s nφ ovÜem musφ pomoci statn² domorodec, ale to vÜe nep°inßÜφ nic novΘho. Pomineme-li rafinovanou re₧ii, exotickΘ prost°edφ, podmanivou hudbu a pseudofilosofickΘ ·vahy o "svobod∞ smysl∙", je z d∞je patrnΘ, ₧e jde zase jen o uhlazen∞jÜφ podobu b∞₧nΘ pornografie, jejφm₧ hlavnφm ·kolem jsou ukßzky r∙zn²ch variant sexußlnφch styk∙. P°esto se z "Emmanuelle" stal m²tus a vzor dodnes napodobovan².
Zd∙vodn∞nφ nenφ zase a₧ tak t∞₧kΘ. U₧ v literßrnφ p°edloze, ·dajn∞ autentick²ch zß₧itcφch jakΘsi Emmanuelle ArsanovΘ, urΦila autorka svΘ hrdince takovΘ mφsto ve spoleΦnosti, jakΘ zatφm vdanß ₧ena nem∞la. Ze sexußlnφho objektu se stala sexußlnφm subjektem a vybφrß si milence stejn∞ jako jejφ mu₧ milenky. Nejen to: osobnφ volnost v erotice kompenzujφ man₧elΘ vzßjemnou up°φmnostφ, kdy₧ si veΦer, pokud zrovna neniΦφ prost∞radla, vyprßv∞jφ detailn∞ o sv²ch dennφch odskocφch to pr² nejlΘpe zabrßnφ n∞jakΘ "skuteΦnΘ nev∞°e". PodobnΘ vztahy praktikovali u₧ libertini p°ed Francouzskou revolucφ a na p°elomu Üedesßt²ch a sedmdesßt²ch let si v∞tÜina lidφ, tφsn∞n²ch modernφmi konvencemi, zaΦφnala myslet, ₧e na nich n∞co bylo. A proto₧e "Emmanuella" vyjßd°ila tento pocit doby ve°ejn∞ a jako prvnφ, je jejφ trval² kult zcela legitimnφ.
A jeÜt∞ n∞co k Jaeckinovu filmu: p°ed uvedenφm byl pova₧ovßn za "hard-porno" (tvrdΘ) a hovo°ilo se o zßkazu, pozd∞ji se z n∞ho stalo povolenΘ "soft-porno" (jemnΘ), dnes je to nezßvadn² erotick² titul a za pßr let se z°ejm∞ bude vysφlat jako televiznφ veΦernφΦek. NejvyÜÜφ Φas, aby se alespo≥ v tΘto oblasti objevila na obzoru n∞jakß dalÜφ revoluce...
Karel COP@