Motto: Role duÜe z∙stßvß technikou netknutß. Tak jako novΘ auto neud∞lß z blba gΘnia, jen tu jeho blbost p°evß₧φ rychleji a pohodln∞ji.

NeÜtve vßs, ₧e kdy₧ p°ijde °eΦ na Martina VaΦkß°e, vzpomene si na vßs v∞tÜina lidφ namφsto jako na VaΦkß°e dramatika, p°ekladatele, japanofila, nejd°φve ze vÜeho jako na muzikanta?

      Ne. Dφk tßtovi a d∞dovi, ale stejn∞ je mi to lφto, proto₧e zvlßÜt∞ pokud jde o hudbu, jß jsem byl jablko, kterΘ spadlo od stromu asi nejdßl. To d∞deΦek Vßclav se t°eba muzikantem p°φmo narodil a u₧ jako kluk byl hrozn∞ muzikßlnφ. ╪φkalo se, ₧e jen Üla muzika kolem, nestaΦilo ho ani zamknout. VyskoΦil z okna a museli ho pak hledat, proto₧e Ülapal t°eba hodinu s muzikanty. Hrßl na housle, a kdy₧ chodil denn∞ t°i kilometry do Ükoly, p°ipφch v₧dycky spolu₧aΦce na zßda noty a jak Üel za nφ, celou cestu do Ükoly cviΦil. I tßta, jen₧ byl z deseti d∞tφ (Üest z nich um°elo) jedin² kluk, zd∞dil tv∙rΦφ talent. A kdy₧ mu to ve Ükole moc neÜlo (na vysv∞dΦenφ mφval i p∞tky), tak ho z nφ d∞deΦek nakonec vzal a poslal na konzervato°. Tam u₧ to Ülo v²born∞.

      Z tΘ muzikßln∞jÜφ v∞tve pochßzel bratr, TomßÜ. Ten hrßl u₧ od maliΦka na klavφr, improvizoval, sklßdal. Velk² romantik, ale i sportovec, nadan² dokonce i v²tvarn∞. Bohu₧el musφm °φci, ₧e se s nßmi vlastnφ rukou z rozΦarovßnφ sv∞tem rozlouΦil u₧ v osmnßcti.

      To jß kdy₧ jsem sedl k pißnu, tak jsem sice hrßl, techniku jsem ovlßdl, ale ₧e bych cokoliv vymyslel to ne. P°itom jsme hrßli, TomßÜ klavφr nebo bicφ, jß na trumpetu, bratranec na klarinet a dalÜφ kamarßd na pozoun, koncertovali jsme, dirigovali se vzßjemn∞, ale v₧dycky to byly v∞ci, je₧ napsal TomßÜ, jß byl v₧dycky interpret. Tak₧e i kdy₧ jsem chodil jeÜt∞ extern∞ na oba nßstroje, tßta mn∞ jednoho dne podobn∞ jako kdysi d∞deΦek jemu, jenom₧e obrßcen∞ tu konzervato° rozmluvil a jß Üel na gymnßzium.

      A tφm rozhodl o vaÜem pozd∞jÜφm "japanolo₧stvφ".

      To ne, t∞ch vliv∙ bylo vφc. Taky jsem zva₧oval i herectvφ, proto₧e jako dφt∞ jsem hrßval ve filmech... Nakonec to rozhodla maminka. Ne tak, jak si myslφte: p°ßnφm nebo p°φkazem. Ale tφm, ₧e se ve sv²ch osmat°iceti letech zaΦala uΦit japonsky.

      Tehdy tu bylo Japonc∙ jeÜt∞ mßlo, ale u nßs doma platil dφk muzice u₧ prav² opak. Chodila k nßm znßmß houslistka Juriko Kurunuma, co pak napsala pro Japonce knφ₧ku o Dvo°ßkovi a dnes uΦφ v Mexiku, èimako Murai znßmß zase z divadla... Pan Isao Onoda, jen₧ tu vystudoval literaturu s diplomkou o ╚apkovi, co₧ jej samoz°ejm∞ neu₧ivilo, tak₧e se stal takov²m bohΘmem mezi obchodnφky a dnes zastupuje obrovskou firmu Nichietsu, kterß dovß₧φ krom∞ jinΘho nßÜ chmel... To vÜechno, ale hlavn∞ mßmin zvyk psßt si po°ßd japonskΘ znaky a rozv∞Üovat je vÜude po byt∞ zp∙sobil, ₧e jsem se dal na anglistiku a japanologii. Na fakult∞ byl tehdy na japonÜtin∞ v∙bec skv∞l² t²m. P°ednßÜela tam jeÜt∞ panφ profesorka Hilskß, pan doktor Novßk, doktor Jelφnek. Jenom₧e jß stejn∞ ne a ne kloudn∞ promluvit.

      Tvrdφ se, ₧e na dobrou znalost japonÜtiny je t°eba a₧ osm let!

      No prßv∞. Ale tehdy se tady ukßzal americk² houslista, jeho₧ rodina ₧ila n∞jak² Φas v Tokiu, a ten m∞ hrozn∞ rozΦilil tφm, jak dob°e mluvil. A prßv∞ on mi poradil, ₧e v Tokiu je universita, kterß mß fantastick² smφÜen² kurs: pro cizince japonsk² a pro Japonce anglick², a dosahuje neuv∞°iteln²ch v²sledk∙. Tenkrßt se psal rok 1967, to se vÜechno uvol≥ovalo, tak jsem si klidn∞ troufl napsat tam. A te∩ si p°edstavte, ₧e mi odpov∞d∞li, ₧e m∞ p°ijmou. Tak jsme Üli vlastn∞ teprve a₧ te∩ na ministerstvo Ükolstvφ. Jenom₧e tam nßm °ekli u₧ ve vrßtnici, ₧e s Japonskem nemßme mφrovou smlouvu, tak₧e mßm sm∙lu. Ani nßs nepustili dßl.

      Tam byl tak informovan² vrßtn²?

      To jß holt nevφm, jestli zrovna vrßtn². Ale informovan² byl. NicmΘn∞ ₧ßdost o stipendium jsem a zbyteΦn∞ podal. A pak se povedla takovß v∞c: objevil se tu Japonec, kter² m∞l naopak zßjem o to, ubytovat tu studentku, houslistku, kterß by studovala zase rok v Praze. Tak₧e vznikla v²m∞na, jß dostal aspo≥ dolo₧ku a jel. Tenkrßt bylo vÜechno za babku: zpßteΦnφ cesta stßla t°i tisφce korun! Sice letadlem jen do Chabarovska a u₧ jen vlakem do Nachodky, zato vÜak potom lodφ a₧ do Jokohamy. Vyrazil jsem. Ve dvaceti do ₧ivotnφho dobrodru₧stvφ. Bydlenφ jsem m∞l, proto₧e Japonka bydlela u nßs, zadarmo, a jeÜt∞ jsem tam dßval anglickΘ kondice, tak₧e ÜkolnΘ, kterΘ stßlo za semestr (pro nßs, Evropany, byla sleva) sto padesßt dolar∙, se dalo zaplatit. (Mimochodem, dnes je to u₧ pr² dvanßct tisφc dolar∙.)

      JakΘ bylo studium?

      Skv∞lΘ. I proto, ₧e jsem byl vlastn∞ poprvΘ sßm v zßpadnφm sv∞t∞ a jeÜt∞ ke vÜemu rovnou v Japonsku. Kde ve st°edov∞ku, kdy u nßs se jeÜt∞ honili po lesφch jenom lapkovΘ, u₧ po°ßdali turnaje. Ale ne rytφ°skΘ, n²br₧ bßsnickΘ. Kde je i fantastickß tradice divadelnφ a literßrnφ. A ₧e jsem si musel pomoci sßm, a ₧e jsem to dokßzal, to taky stßlo za to. Proto₧e jsem najednou vid∞l, jak nesmysln∞ nßs celou tu dobu ideologovΘ a spol. uzem≥ovali a hlφdali. Co tam u nßs vlßdne za straÜlivou hloupost a omezenost.

      Bylo lehkΘ se vrßtit?

      Bylo, proto₧e v srpnu Üedesßt osm jeÜt∞ vypadalo vÜechno na dobrΘ cest∞! Navφc jsem se vracel de facto p°es èv²carsko, kam tßtu pozvali, aby tam sklßdal. Do Prahy jsem se chystal 21. srpna. Tak jsem ty kufry zase rozbalil, a proto₧e v Curychu zrovna otevφrali japonÜtinu a ΦφnÜtinu, jeÜt∞ jsem to o rok odlo₧il. A a₧ pak bylo horÜφ se vracet.

      Nemusel jste.

      Nemusel. Ale u₧ jsem m∞l ciziny dost, °ekl jsem si, n∞jak to musφ jφt i tam. Pak jsem vid∞l, za jakou cenu. Jak se lidΘ lßmali jako sirky, znovu p°evlΘkali kabßty, hroutili se morßln∞... pokrytci Üplhali nahoru. P°ed srpnem byly rozdßny karty: ti, kter²m Ülo o to, v∞ci zm∞nit, a ti, kte°φ je zm∞nit necht∞li. Te∩ to najednou bylo horÜφ. Ti i ti, s mal²mi v²jimkami, cht∞li najednou hlavn∞ p°e₧φt. Vid∞l jsem to pak zvlßÜ¥ kdy₧ jsem s r∙zn²mi japonsk²mi obchodnφky a delegacemi, je₧ si m∞ najφmaly, navÜt∞voval ty podniky a instituce, o kterΘ m∞li zßjem, nebo ministerstva, kterß je pozvala. A slyÜel tu hr∙zu, ty l₧i, kterΘ se dozvφdali a jß je m∞l p°eklßdat. Co₧ jsem Φinil, jen jsem jim pak o p°estßvce musel °φct pravdu. To se o mn∞ z°ejm∞ (naÜt∞stφ jen v Japonsku) brzy rozneslo, tak₧e mß klientela se tφm jenom rozrostla. To prßv∞ m∞ dr₧elo, to Japonsko. To ₧e jsem d∞lal profesi, p°i nφ₧ mn∞ nikdo z t∞ch zdejÜφch blbc∙ nerozum∞l, jenom ti z druhΘ strany, ti svobodnφ. Tak₧e svobodn² jsem byl do jistΘ mφry i jß.

      Nikdy to nenarazilo?

      Ne, ale brzy to skonΦilo. èel jsem na vojnu. A do Bratislavy. Kde jsem byl jako ╚ech, jeÜt∞ ke vÜemu vysokoÜkolßk, s vousy a japonÜtinou u motost°eleckΘho pluku opravdu raritou. A obΦas mn∞ to taky dali znßt. Jenom₧e... jß jsem bral vlastn∞ i to jako pozitivum. Postupn∞ mi toti₧ doÜlo, ₧e mßm mezi t∞mi Üestnßcti sty p∞Üßky vlastn∞ obrovskou Üanci. Äe u₧ nikdy nestrßvφm tak zblφzka rok ₧ivota mezi tak dokonal²m vzorkem spoleΦnosti, navφc Φasto v exponovan²ch situacφch, v nich₧ se odhalovaly charaktery. Tak₧e i kdy₧ vÜechno mohlo b²t jinΘ, kdybych se byl tehdy nevrßtil, dnes toho nelituju. Byla to zkuÜenost nadosmrti: nauΦila m∞ postavit se blbc∙m, ud∞lat to, Φemu Francouzi °φkajφ dΘbrouille, prosekat se tφm, vysekat se z toho.

      S Japonskem u₧ byl utrum.

      Samoz°ejm∞. Ven jsem nesm∞l. Do Japonska jsem se pak nedostal devatenßct let. NicmΘn∞ p°ib²valo zase Japonc∙, kte°φ jezdili sem, taky jsem se zamiloval do jednΘ Japonky... Nezapomn∞l jsem na n∞. Ale taky jsem zaΦal vφc psßt a na Φty°i roky pak i nastoupil do jedinΘ takovΘ trochu jakoby svobodomysln∞jÜφ oßzy v podob∞ LidovΘ demokracie, kde jsem psal hlavn∞ o hudb∞ a o kultu°e. Jen₧e po Chart∞ u₧ to neÜlo. A kdy₧ mn∞ jednoho dne ÜΘfredaktor °ekl, co blßznφm, ₧e do penze to p°ece vydr₧φm, rozumφte, mn∞, kterΘmu bylo teprve t°iat°icet, tak jsem se prost∞ sebral a dal v²pov∞∩.

      A₧ pak p°iÜlo divadlo.

      No to bych lhal, k divadlu jsem m∞l vztah od maliΦka. Navφc i to byla v∞c, z kterΘ mßm po tßtovi asi nejvφc. O tom, ₧e psal i divadelnφ hry, se vφ mφ≥, proto₧e pou₧φval pseudonym po svΘ matce, subret∞ od spoleΦnosti Josefa Faltyse, a tak se podepisoval Dalibor C. Faltys. Mo₧nß cht∞l ty dv∞ v∞ci odd∞lit. Jako VaΦkß° a jeden z poslednφch ₧ßk∙ Josefa Suka, m∞l jako houslista slibnou s≤lovou kariΘru, hrßl i s orchestrem Jaroslava Je₧ka, a v∙bec nejdΘle pak v rozhlase s Otakarem JeremißÜem, a samoz°ejm∞ i komponoval, spolupracoval s filmem... Jako Faltys psal povφdky a bßsniΦky, ale i divadelnφ hry. Tu prvnφ si vybral dokonce E. F. Burian, ale k tomu u₧ nedoÜlo, proto₧e p°iÜla vßlka. NicmΘn∞ Φty°i se pak hrßly v Nßrodnφm, a n∞kterΘ Rafaelu Kubelφkovi, jen₧ byl tßtov²m dlouholet²m p°φtelem, poslou₧ily i jako libreta pro jeho opery. V dev∞taΦty°icßtΘm si pak ale tßtu po dramatickΘm zßkazu jeho "ChodskΘ nev∞sty", kterou ve StavovskΘm re₧φroval AlfrΘd Radok, pozvali, vytkli mu expresionismus a navrhli, aby psal rad∞ji hry ze zem∞d∞lstvφ. A tak u₧ se pak v∞noval jen muzice.

      M∞ to i proto do divadla, myslφm i do zßkulisφ, v₧dycky straÜn∞ tßhlo, ostatn∞ i moje prvnφ ₧ena byla hereΦka, ale po°ßd to nebylo jaksi to, co by m∞ "odstartovalo". A₧ kdy₧ jsem se seznßmil se Sv∞tlanou a s Ond°ejem Havelkou, zjistili jsme, ₧e mßme stejnou krevnφ skupinu a jß koneΦn∞ objevil, co jsem vlastn∞ asi od maliΦka podv∞dom∞ cht∞l: psßt hudebnφ komedie. ZaΦalo to Manhattanem Woody Allena, pak to byla sΘrie Φesk²ch pohßdek na audiokazetßch, a zatφm asi nejv∞tÜφ ·sp∞ch, Mß fΘrovß Josefina na VanΦurovy motivy a pak, u₧ bez Ond°eje, divadelnφ recitßl Marlene, o Marlene DietrichovΘ.

      Na Φem d∞lßte te∩?

      JeÜt∞ je to v plenkßch, ale na filmovΘm scΘnß°i o Ji°φm Traxlerovi; ale nejenom o n∞m, o celΘ dob∞ R. A. DvorskΘho, slßv∞ naÜeho swingu i o jeho potlaΦovßnφ po osmaΦty°icßtΘm, kter² p°evrßtil tolik ₧ivot∙ naruby. Historie s muzikou.

      Mezitφm se ovÜem zm∞nila i technika.

      StraÜn∞. ZaΦalo to pazourkem a te∩ je tu Internet. Vφte, nejsem sice zrovna sta°ec, ale i tak u₧ pamatuji, jak modern∞ jsem se cφtil, kdy₧ jsem jako mladφk zaΦφnal s psacφm strojem, zatφmco m∙j otec psal po°ßd jeÜt∞ perem, dokonce v kavßrn∞. To jß se, u₧ jako kluk, zamiloval do nizouΦkΘho, roztomilΘho Hermes Baby, kter² se veÜel i na klφn nebo do postele a zatφmco ve Ükole jsem m∞l z krasopisu oÜklivΘ znßmky, doma jsem nemusel mφt prsty od inkoustu, a co dotek, to ·hlednΘ, krßsn∞ tiÜt∞nΘ pφsmeno! Ta slast! Ka₧dΘ slovo, i t°eba slovo "v∙l" vypadalo tak krßsn∞! OvÜem do nebesk²ch v²Üin m∞ vynesl a₧ vlastnφ, rovn∞₧ kuf°φkov² Olivetti Lettera 32, krasavec s tak lehk²mi p°evody, ₧e psßt na n∞j bylo jako hrßt na klavφr. Jeho klapßnφ jakoby podtrhovalo zßva₧nost procesu tvorby.

      Kdy₧ se k nßm pak po revoluci zaΦaly drßt i poΦφtaΦe, cosi se ve mn∞ vzep°elo. PoΦφtaΦ byl pro m∞ vet°elec. Mo₧nß spφÜ ze ₧ßrlivosti ne₧ n∞jakΘho odsudku nebo pov∞ry. VÜechno na n∞m Ülo tak skandßln∞ snadno! Nemuselo se p°episovat, Ükrabat nebo zamazßvat. StaΦilo prost∞ vrßtit se, zruÜit Φi p°epsat. A p°ehazovßnφ slov nebo cel²ch odstavc∙ Φi strßnek to u₧ byla vylo₧enß spros¥ßrna. Bo₧e, t∞ch stovek stran, kterΘ jsem jß musel v ₧ivot∞ p°epsat jen kv∙li jedinΘmu p°ehozenΘmu nebo ÜkrtnutΘmu odstavci!

      Dlouho jsem vzdoroval jaksi u₧ jen ze stavovskΘ cti, zatφmco m∙j syn Adam se mi smßl. Vlastn∞ a₧ on dokßzal, ₧e mi doÜlo, jak jsem se zasek\: jako sta°φ p°adlßci, kte°φ rozbφjeli textilnφ stroje, jako kopßΦ protestujφcφ proti nßstupu buldozer∙. Olivettku jsem namazal, vyΦistil ji, p°ikryl, zasunul do police. Aspo≥ se na ni dφvßm.

      Mßte novou milenku.

      Ano, dnes u₧ je m²m milßΦkem Mac, PowerBook 150. VÜechno s nφm jde rychleji, ·hledn∞ji, tiÜeji. Ale ve srovnßnφ s Internetem je to u₧ zase n∞co jako pazourek vedle psacφho stroje. Internet je Φtvrtß dimenze, pr∙hled do budoucnosti, potrubnφ poÜta k protino₧c∙m. Je to podivn² pocit, zvlßÜ¥ pro nßs, kte°φ jsme zßpasili s cenzurou, ¥uknout pßrkrßt myÜφ a mφt p°φstup do knihovny v San Francisku. Nebo si p°eΦφst japonskΘ noviny, podφvat se na v²stavy v Tokiu, projφt si repertoßr muzikßl∙ na Broadwayi, prolistovat Newsweek nebo Los Angeles Times, anebo napsat dopis kamarßdovi do Berkeley u sanfranciskΘho zßlivu s Alcatrazem uprost°ed. A to vÜechno neustßle graduje. P°ed m∞sφcem jsem byl s operou Nßrodnφho divadla z Prahy na zßjezdu v Japonsku. SeÜel jsem se tam s p°φtelem, televiznφm produkΦnφm, kter² p°iÜel na sch∙zku s ruksakem p°es rameno, po chvilce povφdßnφ do n∞j Üßhnul a pochlubil se mi subnotebookem menÜφm ne₧ je formßt A4, s word-procesorem, barevnou obrazovkou a Internetem. Bylo to ΦarovnΘ, hodinu jsme u toho sed∞li, p°edvßd∞l mi zßzraky a zeptal se m∞ na m∙j e-mail. "U₧ nemßm," °ekl jsem, "m∞l jsem Internet na zkouÜ-ku doma, ale odvrhnul jsem ho." Podφval se na m∞ nechßpav∞.

      S k²mkoli jsem v Tokiu mluvil, ka₧d² se m∞ po chvφli zeptal na m∙j e-mail. Tak samoz°ejm∞, jako by se ptal, jestli mßm navÜtφvenku. Jeden p°φtel mi vyprßv∞l, ₧e u₧ existuje vedle vÜech mo₧n²ch zßbav na Internetu takΘ sφ¥ seznamek, kde si lidΘ dßvajφ rande a opravdu se pak schßzejφ. Dostal jsem hroznou chu¥ zaplatit 1500 dolar∙ a koupit si to. "Je to hrozn∞ pohodlnΘ a v²hodnΘ," °φkali mi vÜichni. Ale odjel jsem s prßzdnou. Pochopil jsem, ₧e m∞ to Φasem stejn∞ nemine, ale po°ßd jsem jeÜt∞ spokojen² se sv²m PowerBookem, i beze svod∙ ΦtvrtΘ dimenze Internetu.

      NicmΘn∞ jste u₧ jako Osobnost v Sφti Internet doma jednou m∞l. Nep°esv∞dΦil vßs tedy?

      Ale ano. Internet je zvlßÜtnφ halucinace. Je dokonale vybarven², vypulφrovan², je vtipn², chyt°e prokombinovan², mß i erotickou p°ita₧livost. V Φlov∞ku vyvolßvß vzruÜujφcφ pocit, ₧e je "in", ₧e je ve sv∞t∞, kde se n∞co d∞je. Jako kdy₧ vstoupφte do sßlu, kde u₧ dßvno probφhß ples, vÜichni u₧ jsou ve fracφch a r≤bßch, se sklenicemi v rukou, sm∞jφ se a hovo°φ, jen vy jste jeÜt∞ v kabßt∞ a sßm. Vφm, ₧e pro ty mnohem mladÜφ, kte°φ u₧ Internet pova₧ujφ za samoz°ejmost a tuhle informaΦnφ sφ¥ majφ v malφku, je zapojit se do nφ tak jednoduchΘ, jako si obout boty.

      Zatφmco?

      Zatφmco kdy₧ jsem od Internetu vstßval jß, trvßvalo mi i hodinu, ne₧ jsem se pro₧il zp∞t do ΦeskΘ reality, kterß je sice takovou brontosau°φ hlaviΦkou v internetov²ch oblacφch, ale cel²m sv²m ob°φm t∞lem jeÜt∞ v p°edhistorickΘ p°φtomnosti a ocasem dokonce v obdobφ velkΘho t°esku na poΦßtku sv∞ta. LidΘ u nßs u₧ sice nemajφ pazourky v ruce, ale majφ je po°ßd v duÜi. A bohu₧el nenφ to jenom poetickß rßzovitost ΦeskΘho lidu. Jak p∞knß by byla! Je to pouhopouhß zabedn∞nost, na ni₧ je zatφm i Internet krßtk².

      M∞ Internet fascinuje rychlostφ, s jakou informace vstoupφ do mΘho bytu. Ale cφtφm stejn∞ jako kdysi, ₧e ty jsou samy o sob∞ pφskem, kter², kdy₧ je ho moc, nedovolφ bal≤nu vzlΘtnout. Ba dokonce se mi v tΘ souvislosti vybavuje japonsk² film PφseΦnß ₧ena, podle romßnu K≤b≤ Abea, p°φb∞h ₧eny, ₧ijφcφ v dom∞ na dn∞ velkΘ pφseΦnΘ jßmy. Cel² ₧ivot uklφzφ pφsek, navßt² Ükvφrami dovnit°. Venkovnφ sv∞t mimo jßmu nemß Φas vnφmat, je osudov∞ vr₧ena do reality, jφ₧ se nevzpφrß. Internet je rozhodn∞ d∙le₧it² pro obchodnφky, techniky, novinß°e, agenty, informßtory, ale po°ßd je to jen dokonal² nßstroj bez mravnφ hodnoty. Prost∞ nßstroj. Zßzrak techniky, klobouk dol∙. Pro mn∞ jako pro tv∙rce mß ale stejn² smysl, jako mu₧, kter² na M∙stku polykß meΦe. Ka₧d² den. N∞Φφm je nama₧e, aby se nezranil, a strΦφ je a₧ do ₧aludku. A co dßl?

      Pozoruhodnost, bravura. Ale bez cφle, beze sm∞ru. Bez mravnφ hodnoty. Je tam vÜechno. Ale co s tφm pak ud∞lat?

      UÜet°φte Φas s chozenφm do knihovny.

      To mo₧nß. Ale jß se spφÜ ptßm: a₧ dojde na lßmßnφ chleba, jak se internetistΘ zachovajφ? Jak pou₧ijφ vÜechny ty informace a p°φstupy do databßzφ? Kdyby se t°eba, nedej bo₧e, drali zas komunistΘ nebo nacistΘ k moci? Vypnou poΦφtaΦe a p∙jdou do ulic proti nim? Nebo se podφvajφ z okna, vzdychnou a budou sledovat, jak na to zareaguje sv∞tov² Internet? Klidn∞ budou vstupovat do strany a zdvihat ruce pro novΘ Hitlery nebo Leniny? A poskytovat jejich l₧φm a demagogiφm lepÜφ image nebo rychlejÜφ servis? Ani na okam₧ik nepochybuji o tom, ₧e to druhΘ. Z toho je mi ouzko.

      Technika zßsadn∞ zm∞nila m∙j ₧ivot. UÜet°ila a uÜet°φ mi spoustu Φasu. Blaho°eΦφm lidem, kte°φ dφky nφ vym²Ülejφ dalÜφ finesy, jimi₧ se usnad≥uje komunikace nebo technika psanφ, o poΦφtaΦovΘ grafice a tisku nemluv∞. Je krßsnß, ·₧asnß, usnad≥ujφcφ, ale na samotn² obsah nemß zßsadnφ vliv, ani na v∞ci ₧ivota. Blbost neodstranφ, milostnΘ vztahy nepodep°e, na Φest a morßlku nezap∙sobφ. Dß se s nφ skv∞le zabφt Φas, ale nejhlubÜφ obsah ₧ivota nezm∞nφ. DuÜe z∙stane po°ßd na holiΦkßch. Proto techniku nep°ece≥uji. Tak jako novΘ a silnΘ auto neud∞lß z blba gΘnia. Jen tu jeho blbost p°evß₧φ rychleji a pohodln∞ji sem a tam.

      Role duÜe z∙stßvß Internetem netknutß. I role cti a mravnosti je po°ßd tatß₧ jako kdysi. V₧dycky si vzpomenu na doby minulΘ, nedßvno minulΘ, ba mo₧nß u₧ i dneÜnφ, kdy mnozφ z t∞ch, kdo ovlßdali tak brilantn∞ techniku opl²vajφcφ znalostmi, byli zmetky a jejich dovednosti tak slou₧ily p°evß₧n∞ zlu. Myslφm si, ₧e s rostoucφ mocφ a dokonalostφ techniky, a zvlßÜt∞ tΘ komunikaΦnφ, co₧ je dnes p°edevÜφm domΘna Internetu, zφskßvß role duÜe, cti a mravnosti naopak v∞tÜφ v²znam. Tak₧e nakonec posunul mΘ mo₧nosti i ve smyslu: vid∞t jasn∞ji ohro₧enΘ hodnoty lidskΘ existence.

Pro i4u Pavel Hajn²

      Za zap∙jΦenφ poΦφtaΦe d∞kujeme firm∞ H+J COMPUTERS Komplexnφ °eÜenφ, a. s., za p°ipojenφ na Internet firm∞ LUKO Czechnet.

Studia: FF UK, japonÜtina ΦφnÜtina, rok na universit∞ v Curychu a na Mezinßrodnφ k°es¥anskΘ universit∞ v Tokiu. U₧ jako student psal o divadle a hudb∞ pro Lidovou demokracii, pozd∞ji redaktorem tamtΘ₧, dnes u₧ po lΘta na volnΘ noze.

Produkoval, pracoval s japonsk²mi TV Ütßby, p°eklßdal (K≤b≤ Abe P°ßtelΘ, Hir≤. Onoda Moje t°icetiletß vßlka a dalÜφ). Pro rozhlas dramatizoval japonskΘ a vietnamskΘ povφdky.

Z divadelnφ prßce: Tenhleten Manhattan (na tΘma Woody Allena, 1990), swingov² muzikßl Mß fΘrovß Josefφna (na motiv Vladislava VanΦury, 1993), divadelnφ recitßl Marlene v podßnφ Sv∞tlany NßlepkovΘ (1995). Dramatizace Φesk²ch pohßdek na zvukov²ch kazetßch.

Jako publicista: °ada Φlßnk∙ o Japonsku a japonskΘ kultu°e, s Janem èpßtou filmov² dokument o Japonsku. P°ipravuje nov² muzikßl pro Sv∞tlanu Nßlepkovou.