B°ezen umo₧≥uje divßk∙m v²b∞r z p∞ti americk²ch, t°φ evropsk²ch a dvou Φesk²ch titul∙. Pro fanatickΘho konzumenta vÜeho, co se objevφ na plßtnech kin, by to znamenalo zhlΘdnout zhruba jeden film za t°i dny; i kdyby se vÜak takov² naÜel, ov∞°il by si pouze dv∞ znßmΘ pravdy. Tou prvnφ je zjiÜt∞nφ, ₧e Φφm horÜφ zbo₧φ v hezkΘm obalu, tφm v∞tÜφ ·sp∞ch u publika, druhou je skuteΦnost, ₧e na cokoliv, co se n∞jak vymykß ze zaveden²ch p°edstav, nemajφ ani odbornφci shodn² nßzor.
Nap°φklad hned Φernß komedie H╪σèN╔ BOOGIE (Boogie Nights, USA 1997) mladΘho re₧isΘra Paula T.Andersona m∙₧e vzbudit pochybnosti u₧ rozporn²mi reakcemi kritik∙; jedni ji nominujφ na Oscary, pro druhΘ je pouhou plytkostφ, t∞₧φcφ z choulostivΘ oblasti filmovΘho sexu. Osud mladΘho chlapce, pro₧φvajφcφho jako hv∞zda pornografick²ch snφmk∙ strm² vzestup i pßd, m∙₧e skuteΦn∞ p°ipomφnat z°etelnou podbφzivost i u nßs uveden²ch "Showgirls" (1995) Φi "Stript²zu" (1996), pokud se nebere nebo nechce brßt v potaz v∞cnß originalita a profesionßlnφ vyzrßlost, s jakou je tΘma v tomto p°φpad∞ pojednßno. A p°ipoΦtou-li se hereckΘ v²kony Marka Wahlberga (Vzbu∩te se, vojßci!), Burta Reynoldse (Bean) i Julianne MooreovΘ (Ztracen² sv∞t), lze st°φdm∞ konstatovat, ₧e film "H°φÜnΘ boogie" asi nenφ urΦen nßvÜt∞vnφk∙m s pruderiφ dam st°ednφho v∞ku, zbytku publika vÜak m∙₧e poskytnout zajφmavou podφvanou.
TakΘ hlavnφ zßpletka Üpionß₧nφ parodie Jona Amiela MUÄ, KTER▌ V╠D╠L P╪σLIè M┴LO (The Man Who Knew Too Little, USA 1997) nenφ nikterak novß; historky, v nich₧ se nic netuÜφcφ obΦan ocitne ve h°e tajn²ch slu₧eb, jsou znßmΘ od °ekn∞me britskΘho "Φlov∞ka v Havan∞" v podßnφ Aleca Guinnesse a₧ t°eba po francouzskΘho "blond²na s botou", kter²m se tak proslavil Pierre Richard. Jejich ·rovn∞ Bill Murray (Kingpin) v ·loze pon∞kud natvrdlΘho americkΘho turisty v Lond²n∞ sice nedosahuje, buranskß rozÜafnost, s jakou nßhodn∞ zma°φ spiknutφ, sm∞°ujφcφ k rozpoutßnφ novΘ studenΘ vßlky, mß vÜak takΘ n∞co do sebe. Zßbava je to samoz°ejm∞ znaΦn∞ lidovß, pikle zrßdnΘho amglickΘho poolitika i jeho sp°e₧ence z KGB pr∙hlednΘ, ale humor AmeriΦana z Balφkova, kterΘho ani vybuchujφcφ ruskΘ matrjoÜky nedonutφ pochopit, Φeho se to vlastn∞ z·Φastnil, si jist∞ svΘ p°φznivce najde. P°φm²m protikladem jakΘkoliv komickΘ nadsßzky je psychologickΘ drama KAVKAZK▌ ZAJATEC (Kavkazkij plennik, RUS/KAZ, 1995), kde re₧isΘr Sergej Bodrov p°ivßdφ divßky do situace zcela realistickΘ a smrteln∞ vß₧nΘ. V p°φb∞hu dvou rusk²ch vojßk∙, zajat²ch kavkazk²mi bojovnφky jako mo₧nß v²m∞na za nevinn∞ uv∞zn∞nΘho syna jednoho z nich, vytvo°il ot°esn∞ krut², ale odpovφdajφcφ obraz dneÜnφch vßleΦn²ch konflikt∙ na ·zemφ b²valΘho Sov∞tskΘho svazu i tragickΘho ·d∞lu t∞ch, kdo jsou do nich bez vlastnφ v∙le zata₧eni. Lakonicky ·sporn² scenß°, vychßzejφcφ z povφdky L.N.TolstΘho a mistrovskΘ re₧ijnφ p°evedenφ d∞je do souΦasnosti by ale Bodrovovu filmu nep°inesly tak velk² mezinßrodnφ ·sp∞ch, kdyby jeho sv∞dectvφ o nesmyslnosti t∞ch mal²ch lokßlnφch vßlek, o kter²ch dnes nikdo nechce slyÜet, proto₧e jsou p°φliÜ vzdßlenΘ, nebylo svou p°esv∞dΦivostφ natolik pravdivΘ, ₧e je z n∞ho smutno.
Kdo ovÜem hledß v kinematografii p°edevÜφm rozpt²lenφ a fikci, pro toho je thriller HRA (The Game, USA 1997) jako stvo°en², i kdy₧ v n∞m postupn∞ objevφ vφce nev∞rohodnostφ a mΘn∞ zßbavy, ne₧ slibuje zaΦßtek. V sledu udßlostφ ne nepodobnΘm poΦφtaΦovΘ h°e se dotud znud∞n² osam∞l² milionß° stane zßsluhou svΘho bratra pronßsledovan²m Ütvancem, musφ bojovat o hol² ₧ivot, je o₧ebraΦen, a teprve kdy₧ chce spßchat sebevra₧du, pochopφ to, co u₧ od poloviny d∞je vφ ka₧d² divßk: ₧e vÜechno zaran₧oval potrhl² brat°φΦek, aby se bohatec necφtil o sv²ch narozeninßch tak sßm. A tak vzdor fabulaΦnφ hravosti scenßrist∙ i re₧isΘra Davida Finchera a ·silφ takov²ch hollywoodsk²ch hv∞zd, jak²mi jsou Michael Douglas (Lovec lv∙) Φi Sean Penn (U-Turn), z∙stßvß filmovß "Hra" jenom filmovou h°φΦkou, jejφ₧ spekulativnost ji i p°i rafinovan∞ budovanΘm nap∞tφ a smyslu pro atmosfΘru strachu d∞lß jen snadn∞ji zapomenutelnou.
Ani hudebnφ komedie SPICE WORLD (Spice World, GB 1997) re₧isΘra Boba Spierse nem∙₧e oΦekßvat ₧ßdnΘ Oscary, t°eba₧e se sna₧φ napodobit kdysi slavnou a v²bornou "beatlesovskou" fantazii Richarda Lestera "Pern² den" (A Hard Day's Night, GB 1964). NebetyΦn² rozdφl nenφ jen mezi n∞kdejÜφ chlapeckou skupinou The Beatles a dneÜnφ dφvΦφ Spice Girls, stejnou vzdßlenost lze najφt i mezi Lesterovou filmovou klasikou a Spierseov²ch v²tvorem, kter² mß charakter pouze ne·m∞rn∞ dlouhΘho reklamnφho klipu. K°eΦovitΘ "hranφ" Φlenek kapely, trapnost komick²ch vstup∙ typu fotografa, pronßsledujφcφho dφvky i zachodovou mφsou, a hloupost ne·strojn²ch citacφ z film∙ o Jamesi Bondovi mohou zv²Üit popularitu medißln∞ u₧ znßmΘ skupiny nanejv²Üe u publika ne starÜφho osmi a₧ desφti let; otßzkou ale stejn∞ z∙stßvß, proΦ kazit vkus d∞tφ u₧ v tak ·tlΘm v∞ku.
P°φt se o to, zda st°ihovß satira ╚ESK┴ SODA (╚R 1998), sestavenß Fero FeniΦem, pat°φ do kin, tvo°φ-li ji pouze starΘ televiznφ skeΦe, nemß v²znam; nejednotnost p°φstupu kritik∙ k tomuto titulu nenφ t°eba podporovat. Ti, kdo mu vyt²kajφ nekoncepΦnost a spolΘhßnφ se na politickΘ narß₧ky a po¥ouchlosti, tak oblφbenΘ u divßk∙ Θry socializmu, z°ejm∞ zapomφnajφ, ₧e i k demokracii pat°φ smφch nad poÜetilostmi mocn²ch. A je-li vyvolßn vtipem a ·toΦnostφ jinak v souΦasnΘ tuzemskΘ kinematogragii nevφdan²mi, mß zcela legitimnφ prßvo na ₧ivot. Mφrn∞ excentrick² humor a svΘrßznß poetika pra₧skΘho divadla Sklep, odkud v∞tÜina tv∙rc∙ pochßzφ, nenalΘzajφ mnohdy v hranΘ oblasti nßle₧itΘ uplatn∞nφ, v kaleidoskopickΘm sledu ironick²ch glos, persiflß₧φ a bonmot∙, kde zßle₧φ p°edeÜφm na nßpadech a smyslu pro zkratku, jsou vÜak ve svΘm ₧ivlu. Ve vlastnφm prost°edφ je v psychologickΘm thrilleru SB╠RATEL POLIBK┌ (Kiss the Girls, USA 1997) i re₧isΘr Gary Fleder, specialista na ponurΘ kriminßlnφ p°φpady. Pßtrßnφ ÜpiΦkovΘho vyÜet°ovatelΘ a mladΘ lΘka°ky po psychopatickΘm ·nosci a vrahovi dφvek, kter² nechce jen zabφjet, ale i zbavit svΘ ob∞ti v∙le a p°inutit je, aby mu p°ed smrtφ projevovaly nßklonnost a lßsku, pat°φ k hollywoodsk²m nßm∞tov²m stereotyp∙m, dosahujφcφm n∞kdy, nap°φklad v Demmeho "MlΦenφ jeh≥ßtek" (Silence of the Lambs, 1990), mistrovskΘ ·rovn∞. Navzdory v²raznΘmu obsazenφ Morgana Freemana (Amistad) a Ashley JuddovΘ (Smoke) v hlavnφch rolφch a d∙razu, kter² tv∙rci kladli na pozvolnou gradaci p°i odhalovßnφ dalÜφch ot°esn²ch fakt∙, se Flederova snaha po osobitΘ interpretaci osv∞dΦenΘho vzoru dostala jen mßlo nad b∞₧n² pr∙m∞r, ctitel∙m tohoto druhu nap∞tφ se ale i tak bude lφbit. Z variace na znßm² motiv vychßzφ i psychologickΘ drama Jima Sheridana BOXER (The Boxer, GB 1997). B²val² rohovnφk, opouÜt∞jφcφ v Belfastu po Φtrnßcti letech v∞zenφ a nalΘzajφcφ svou ₧ivotnφ lßsku provdanou za jinΘho mu₧e, je ovÜem, stejn∞ jako jeho sok, aktivistou IrskΘ republikßnskΘ armßdy a zdßnliv² problΘm milostnΘho troj·helnφku se tφm rßzem m∞nφ v otßzku t∞₧kΘho ·d∞lu jednotlivce, rozhodujφcφho se mezi citem a povinnostφ. RealistickΘ zpodobenφ severoirsk²ch politicko-nßbo₧ensk²ch vßÜnφ a vÜudyp°φtomnosti tuÜenΘho teroru, herectvφ Daniela Day-Lewise (╚arod∞jky ze Salemu) a Emily WatsonovΘ (Prolomit vlny) a Sheridanova prßce se stavbou d∞je, ve kterΘm jako by pro nikoho ze z·Φastn∞n²ch neexistovalo v²chodisko, dßvajφ dohromady soudobou verzi klasickΘ al₧b∞tinskΘ osudovosti; snad proto p∙sobφ "Boxer" p°i vÜech sv²ch kvalitßch pon∞kud odta₧it∞.
Nejv∞tÜφm omylem Ji°φho ChlumskΘho, re₧isΘra situaΦnφ komedie ST┌J, NEBO SE NETREFσM (╚R/SR 1998) je literßrnφ p°edloha, kterou si pro sv∙j debut zvolil. Ka₧d² dramatick² tvar jakΘhokoliv ₧ßnru se bez zßkladnφho p°φb∞hu a hlavnφho hrdiny nutn∞ rozpadß na pouhou °adu epizod, a nejinak je tomu i v tomto p°φpad∞. Ani v²p∙jΦky z francouzsk²ch Lamoureuxov²ch film∙ o sedmΘ rot∞, ani spolΘhßnφ se na herce schopnostφ Josefa Abrhßma (M∞stem chodφ MikulßÜ) nebo Ji°φho BartoÜky (Poslednφ p°esun) nemohou udr₧et vcelku grotesknφ vyprßv∞nφ o konci vßlky v malebnΘm ΦeskΘm m∞steΦku, je-li jeho jedin²m hnacφm motorem ÜpßsovnΘ p°evlΘkßnφ v∞tÜiny postav za jinΘ a naopak. Naz²vß-li re₧isΘr tΘm∞° dvacet let star² scΘnß° leporelem, je to jist∞ trefnΘ, m∞l by ale takΘ vysv∞tlit, proΦ tuhle amatΘrsky prostoduchou sklßdanku vydßvß za film. Nelze samoz°ejm∞ srovnßvat nesrovnatelnΘ, ale v romantickΘ komedii LEPèσ TO UÄ NEBUDE (As Good as It Gets, USA 1997) p°edvßdφ James L.Brooks p°φmo ukßzkov∞, co to znamenß mφt pevnΘ, by¥ jednoduchΘ tΘma a zajφmavou hlavnφ postavu. MyÜlenka polidÜt∞nφ misantropickΘho mu₧e probuzenφm jeho vztahu k malΘmu psφkovi a sympatickΘ ₧en∞ by jeÜt∞ nemusela vyboΦovat z °ady podobn²ch, kdyby ji ovÜem zcela neovlßdal hrdina, jak² se hned tak nenajde: odpudiv² zapÜkl² spisovatel naslßdl²ch romßn∙, kter² nenßvidφ vÜechno a vÜechny, zra≥uje a obt∞₧uje ka₧dΘho svou podivφnskou zlobou, a to jenom proto, aby zakryl vlastnφ samotu. A hraje-li ho Jack Nicholson (VeΦernice) se vÜφ sugestivnostφ svΘ dΘmonickΘ osobnosti, zaruΦuje u₧ sßm filmu divßck² ·sp∞ch, i kdy₧ mu Helen Huntovß (Twister) a fenka Jill sekundujφ vφce ne₧ zda°ile.
Karel Cop