Ivanka se jednoho krßsnΘho dne rozhodla, ₧e ukonΦφ svou samotu a n∞koho
si vezme.
Rßno m∞la sm∙lu, proto₧e cestou do prßce nikoho nepotkala, ale jak
to v takov²ch
pohßdkßch b²vß, Üt∞stφ se na nφ p°eci jen usmßlo a v prßci potkala
Ji°φka. S pok°ikem:
"SeÜ m∙j, u₧ t∞ nikdy nepustφm!" se na n∞j vrhla. Jirka nem∞l
Üanci. Kdy₧ dorazili ostatnφ,
tak jsme nev∞stu jak se pa°φ vystrojili. Ut∞rka poslou₧ila jako elegantnφ
zßvoj,
uschlß r∙₧e na zdi jako svatebnφ kv∞tina a mφsto prst²nk∙ ΦistΘ novΘ
ΦervenΘ pono₧ky.
