Specializovan² t²denφk o v²poΦetnφ technice
o Internetu
(CW 10/96)
DHCP (Dynamic Host Control Protocol)
Prßv∞ pro °eÜenφ t∞chto problΘm∙ byl definovßn protokol DHCP, kter² je zalo₧en na protokolu BOOTP (BootStrap Protocol). Ten umo₧nuje konfigurovat klientsk² poΦφtaΦ v zßvislosti na hodnotßch ulo₧en²ch v databßzi na serveru.
Na rozdφl od tohoto protokolu umo₧≥uje DHCP takΘ dynamickΘ p°id∞lovßnφ IP adres jednotliv²m poΦφtaΦ∙m. Na klientskΘm poΦφtaΦi proto nenφ nutnΘ nastavovat jednotlivΘ hodnoty ruΦn∞, jako p°i klasickΘ konfiguraci, ale staΦφ, aby na n∞m existoval software schopn² komunikovat se serverem pomocφ DHCP.
Sφ¥ov² administrßtor definuje na serveru seznam (pool) adres, kterΘ jsou pro klientskΘ poΦφtaΦe k dispozici. Serverovsk² software takΘ umo₧≥uje definovat dalÜφ nastavenφ TCP/IP pro jednotlivΘ skupiny poΦφtaΦ∙. Klientsk² poΦφtaΦ p°i svΘm startu vyÜle broadcastovou zprßvu a pokud na sφti existuje n∞jak² DHCP server, tak mu p°id∞lφ jeho konfiguraΦnφ parametry. Z toho vypl²vß, ₧e na ka₧dΘ podsφti musφ b²t k dispozici alespo≥ jeden DHCP server, proto₧e klientsk² poΦφtaΦ nem∙₧e zprßvu rozeslat do vyÜÜφ sφt∞. Pokud vÜak obsahuje vßÜ sm∞rovaΦ mo₧nost prßce s DHCP, potom staΦφ jeden server pro vφce podsφtφ, proto₧e sm∞rovaΦe automaticky poÜlou vÜechny tyto zprßvy tomuto serveru.
Prakticky vypadß celß konfigurace asi takto:
1. Klientsk² poΦφtaΦ vyÜle ₧ßdost o DHCP server,
2. Pokud server existuje, podφvß se do databßze a pokud existujφ konfiguraΦnφ parametry pro p°φsluÜnou stanici, poÜle je klientovi.
3. Klient dostane konfiguraΦnφ parametry, zkonfiguruje TCP/IP a od tΘto chvφle je pln∞ p°ipraven pro prßci s aplikacemi, kterΘ TCP/IP vyu₧φvajφ.
Proto₧e na sφti m∙₧e existovat vφce DHCP server∙, musφ klient mφt informace o tom, kterΘ konfiguraΦnφ paramatry mß up°ednostnit. P°i odpov∞di na po₧adavek o IP adresu, nemusφ DHCP server zasφlat pouze jednu adresu, potom si klient vybere prßv∞ jednu a ostatnφ z∙stßvajφ k dispozici ostatnφm stanicφm. P°i p°id∞lenφ adresy ji server vy°adφ ze seznamu do doby, ne₧ je poΦφtaΦ vypnut nebo restartovßn. V tom p°φpad∞ ji vrßtφ do svΘho seznamu a ta m∙₧e b²t znovu p°id∞lena.
Velkou v²hodou DHCP protokolu je jeho flexibilnost. Klient m∙₧e mφt toti₧ definovßnu adresu pevn∞ a vy₧ßdat si pouze dalÜφ konfiguraΦnφ parametry. V takovΘm p°φpad∞ je adresa pouze vy°azena ze seznamu (pokud tam je). Tak je umo₧n∞no bezproblΘmovΘ pou₧φvßnφ kombinovanΘho p°φstupu, kdy n∞kterΘ adresy jsou definovßny pevn∞ a n∞kterΘ p°id∞lovßny dynamicky. Nap°. u poÜtovnφch a databßzov²ch server∙ je nutnΘ, aby m∞ly svoji stßlou IP adresu, pod kterou jsou zaregistrovßny, a to a¥ u₧ pro pou₧itφ v Internetu nebo pouze pro podnikovΘ ·Φely. Pro sφ¥ovΘ aministrßtory je pou₧φtφ DHCP protokolu opravdovou pomocφ, proto₧e starosti okolo konfigurovßnφ TCP/IP sφtφ jsou nekoneΦnΘ. Navφc se jim takto nabφzφ velmi dobr² nßstroj pro oblasti, kde dochßzφ k ΦastΘ migraci jednotliv²ch pracovnφch stanic. P°i rekonfiguraci sφ¥ov²ch adres staΦφ zm∞nit IP adresy pouze v databßzi na DHCP serveru, nenφ nutnΘ cokoliv rekonfigurovat na klientsk²ch poΦφtaΦφch.
Klientsk² software pro DHCP mß v souΦasnΘ dob∞ k dispozici celß °ada firem, a Φasto je jeho podpora zabudovßna p°φmo v operaΦnφm sytΘmu (nap°. u Windows 95). Mezi tyto firmy pat°φ Microsoft, SGI, Sun, HP apod. Tyto firmy majφ takΘ k dispozici software pro DHCP servery, kter² je v∞tÜinou prodßvßn zvlßÜ¥. Firmy IBM a Apple nemajφ v souΦasnΘ dob∞ toto °eÜenφ sice k dispozici, ale v nejbli₧Üφ dob∞ by m∞ly b²t schopny ho dodat.
Podle ·daj∙ pracovnφ skupiny IETF, kterß mß protokol DHCP na starosti, je implementace DHCP u t∞chto produkt∙ zda°ilß, tak₧e mohou bez problΘm∙ komunikovat mezi sebou. Pou₧itφ DHCP se rychle rozÜi°uje, i kdy₧ u n∞kter²ch aplikacφ narß₧φ na problΘm nutnosti zadßnφ pevnΘ IP adresy. TakΘ n∞kterΘ bezpeΦnostnφ systΘmy pot°ebujφ znßt IP adresu, aby mohly p°id∞lit pot°ebnß p°φstupovß prßva.