Kdy₧ jsem byl mal², oblΘkala mne matka a babiΦka. Od tΘ doby, co jsem se o₧enil, kontroluje moji garderobu mß ₧ena. Tvrdφ, ₧e jsou lidΘ, kte°φ si mohou oblΘci, co cht∞jφ a vypadajφ p°esto dob°e. Existujφ vÜak pr² takΘ kte°φ si nemohou oblΘci cokoli, a k t∞m pr² pat°φm i jß.

      Ptal jsem se Φasto ₧eny po d∙vodech mΘho za°azenφ do poslednφ skupiny, ale odpovφdala v₧dy jen vyh²bav∞. Po₧ßdal jsem ji proto jednoho dne, aby se mnou hovo°ila naprosto otev°en∞ a nic mi neskr²vala. Ud∞lala to.

      Pravila, ₧e nemßm ramena.

      Vysv∞tlila mi, ₧e se n∞kolikrßt pokusila polo₧it svou hlavu tam, kde bych ramena mφt m∞l, a ₧e to poka₧dΘ skonΦilo zklamßnφm.

      ╪ekla mi, ₧e byla trp∞livß, ₧e vÜak zjistila, ₧e se v on∞ch mφstech od jin²ch lidφ liÜφm.

      Byl jsem jφ velmi vd∞Φen za slovo "jin²ch" mohla stejn∞ dob°e pou₧φt i jinΘho slova, nap°φklad "normßlnφch". Kdyby to byla °ekla, nemluvil bych s nφ. Takto jsem vÜak byl zv∞dav a zeptal jsem se jφ proto na dalÜφ zvlßÜtnosti svΘ postavy. Zasmßla se a °ekla mi, ₧e proto, ₧e nemßm ramena, jsem pon∞kud ÜirÜφ v bocφch a vypadßm tedy jako hruÜka. Toto p°irovnßnφ se mi nelφbilo. Nemßm nic proti hruÜce, ale rozhodn∞ se mi nezamlouvalo b²t k hruÜce p°irovnßvßn. Zdßlo se mi, ₧e se ₧ena unßhlila, ₧e mohla klidn∞ pou₧φt jinΘ metafory. ╪ekl jsem jφ to a pak jsem se jφ zeptal, proΦ si mne brala, proΦ si rovnou nevzala n∞jakΘ ovoce.

      ╪ekla mi, ₧e jφ takovΘ maliΦkosti nevadφ. V ₧ivot∞ mi slovo maliΦkost neud∞lalo takovou radost jako tenkrßt. Äena navφc °ekla, ₧e je rßda, ₧e mßm takovΘ nedostatky, proto₧e pak ty jejφ vlastnφ tolik nevyniknou. Bylo to od nφ velmi milΘ a moudrΘ. Cht∞l jsem °φci, ₧e vlastn∞ ₧ßdnΘ nedostatky nemß, ale pak jsem si to rozmyslel.

      HruÜka byla vy°Φena a neÜlo ji vymazat.

      Ale to, ₧e nemßm ramena, nenφ hlavnφm d∙vodem toho, proΦ se nemohu oblΘkat sßm. Je tu jin² d∙vod volφm pr² naprosto nevhodnΘ kombinace co do barev a vzor∙. Jen₧e prßv∞ v tomto bod∞ s ₧enou nesouhlasφm. Poslechl jsem ji, pokud jde o st°ih, pokud jde o to, zakr²t chyb∞jφcφ ramena, abych nep∙sobil p°φliÜ jako hruÜka. Ale nesnesu, kdy₧ mi mluvφ i do barev.

      V₧dycky to dopadne stejn∞. Äena mne zadr₧φ.

      "Ta koÜile se do toho saka v∙bec nehodφ," °ekne.

      "Vezmi si prosφm t∞ jinΘ kalhoty!" pravφ p°φÜt∞.

      "Snad nechceÜ jφt ven v tom svetru?" divφ se jindy.

      Stojφme v malΘ p°edsφni a hßdßme se o mΘ obleΦenφ. Samoz°ejmost, s kterou mß ₧ena v₧dycky zasahuje do mΘ v²bavy, mne rozΦiluje. N∞co takovΘho poci¥uji jako omezovßnφ svobody. P°ipadßm si jako nesvΘprßvn² manek²n, kter² nesmφ vyjφt na ulici bez poruΦnφka. A poka₧dΘ to vÜecko znovu ₧en∞ °φkßm a vyt²kßm. Ta stojφ mlΦky p°ede mnou, v ruce mß kalhoty a Φekß a₧ se p°evlΘknu.

      Jednou na mne dokonce u₧ Φekal p°ed domem taxφk. Äena mne vÜak zadr₧ela, kdy₧ jsem se pokouÜel vyplφ₧it ven, a pravila, ₧e tak nemohu jφt mezi lidi. ╪ekl jsem, ₧e z∙stanu v tom, do Φeho jsem se oblΘkl. Postavila se p°ed dve°e, abych nemohl odejφt.

      Mß ₧ena je pom∞rn∞ velmi drobnΘ postavy a Φlov∞k by si myslel, ₧e bude snadnΘ ji p°emφstit. Nenφ tomu tak. V₧dycky se divφm, kde se v tak drobnΘm stvo°enφ bere najednou tolik sφly. Pokusil jsem se ₧enu z cesty odstranit, ale vzp°φΦila se mezi dve°mi tak, ₧e nebylo mo₧no s nφ pohnout ani dovnit°, ani ven. Cloumal jsem jφ, opφral se o nφ, zkusil jsem s nφ dokonce trhnout, ale nepohnula se ani o centimetr. Ke vÜemu se jeÜt∞ zaΦala usmφvat.

      Äena, kterß trΦφ ve dve°φch, jimi₧ chci projφt, a usmφvß se, mne dovede p°ivΘst do stavu, kdy se neznßm. Rozzlobil jsem se a °ekl jsem, ₧e si rad∞ji vezmu punΦoÜkovΘ kalhoty, kdy₧ mi neuvolnφ cestu, abych jφ d∞lal ostudu, ale ani to nepomohlo.

      Mezitφm se taxikß°, kterΘmu u₧ bylo divnΘ, kde tak dlouho jsem, dozvonil na sousedku a ta ho vpustila do domu. Vyb∞hl po schodech a z∙stal stßt za ₧enou. Kdy₧ pochopil, oΦ b∞₧φ, zaΦal mne p°emlouvat, abych si dal °φci a sundal semiÜovΘ sako a vzal si kabßt, kter² dr₧ela v ruce.

      Byl to taxikß° zrßdce a jß mu to dal hned najevo. Byl bych rßd vid∞l, co by d∞lal on, kdybych se v podobnΘm p°φpad∞ p°idal na stranu jeho ₧eny, kterß by mu nutila Φepici nebo rukavice. Ten Φlov∞k mi domlouval a tvrdil, ₧e nemßm Üanci, ₧e to znß z domova. Potom na mne zaΦal mrkat, cht∞je mi tak dßt najevo, ₧e je vlastn∞ na mΘ stran∞.

      V aut∞ mi ukßzal podvlΘkacφ triΦko, kterΘ mu rßno vnutila vlastnφ ₧ena. ╪ekl, ₧e sotva vyjel z domu, zajel do jednΘ postrannφ uliΦky a tam triΦko sundal. Byl to z°ejm∞ mu₧, kter² vedl dvojφ ₧ivot.

      ╚asem vytvo°ila mß ₧ena jak²si slo₧it² a d∙mysln² systΘm. Rozd∞lila mΘ Üaty do t∞chto skupin:

      1) obleΦenφ na vÜednφ den

      2) obleΦenφ svßteΦnφ na ven

      3) obleΦenφ svßteΦnφ na doma

      4) jinΘ obleΦenφ.

      Krom toho d∞lφ prßdlo dle roΦnφch obdobφ na jarnφ, letnφ, podzimnφ a zimnφ.

      Pak existuje n∞kolik v²jimek jako prßdlo na dovolenou, prßdlo na letnφ nebo zimnφ dovolenou, obleΦenφ na ·klid, na st∞hovßnφ nßbytku, na prßci na terase, na tlaΦenφ auta, zahradnφ prßdlo a lesnφ Üaty.

      ObleΦenφ na vÜednφ den nesmφm nosit na stßtnφ svßtky a naopak. Stejn²m proh°eÜkem by bylo oblΘci se do domßcφch Üat∙ a jφt si pro cigarety.

      (Co by si o tob∞ v trafice pomysleli?)

      Ka₧dΘ obleΦenφ mß svΘ p°esnΘ urΦenφ a takΘ dobu pou₧φvßnφ. ObΦas ₧ena n∞kterΘ svrÜky p°e°adφ z jednΘ skupiny do druhΘ. TriΦko, p°e°azenΘ nßhle ze skupiny zahradnφho prßdla do prßdla na ·klid, se u₧ nikdy nesmφ objevit na terase. Je samoz°ejmostφ, ₧e jedin², kdo se vyznß v tom, kterΘ obleΦenφ pat°φ do kterΘ skupiny, je mß ₧ena.

      A jedin²m °eÜenφm by pravd∞podobn∞ bylo mφt jeden pßr bot a jedny kalhoty a sako. Na to je vÜak u₧ bohu₧el v mΘm p°φpad∞ pozd∞. Jsou chvφle, kdy se pokouÜφm proniknout ven v zakßzan²ch Üatech. T°eba kdy₧ ₧ena telefonuje s Φistφrnou. Obvykle se jφ vÜak poda°φ dostihnout mne jeÜt∞ na schodech. A mßm takΘ dojem, ₧e je smluvena se sousedkou, kterß mne takΘ kontroluje. N∞kdy mi ₧ena hßzφ kusy od∞vu z okna. Jedu-li pryΦ, mßm Üaty i prßdlo, vÜe srovnanΘ tak, abych se oblΘkal do sprßvn²ch kombinacφ. ObΦas mi ₧ena zatelefonuje a zeptß se, co mßm na sob∞.

      Ka₧dΘ, by¥ sebemenÜφ zachv∞nφ hlasu, nejistotu, nebo neklid hned poznß.

      P°estal jsem chodit do divadla. Kv∙li jedn∞m Üat∙m. Ale vφtßm naopak ka₧dou p°φle₧itost, kdy jde do divadla ₧ena. Jsou to krßsnΘ chvφle. To se rychle oblΘknu do zakßzan²ch Üat∙, t°eba do lesnφch, lehnu si do postele, kou°φm a d∞lßm celou °adu jin²ch zakßzan²ch v∞ci.

      ╚asto p°itom snφm o dnu, kdy se v t∞ch nejzakßzan∞jÜφch Üatech vydßm za mu₧i, kte°φ jsou na tom jako jß. V ten den vyrazφme do ulic, vÜichni v prou₧kovan²ch kalhotech a kostkovan²ch koÜilφch, a odejdeme do les∙, abychom se navrßtili a₧ tehdy, kdy se naÜe ₧eny umoud°φ a slφbφ, ₧e nßm do oblΘkßnφ u₧ nikdy nebudou mluvit.      

Ivan Kraus

      7 0918