Jak vidφte p°φÜtφ stoletφ nebo dokonce tisφciletφ? Jako v∞k pokroku poΦφtaΦ∙? Komunikacφ?

      Mo₧nß n∞koho p°ekvapφm, ale jß je vidφm spφÜ jako v∞k pokroku genetiky. Nejenom ₧e se te∩ zrovna mluvφ o klonovßnφ. Pro m∞ je to v∞da, kterß m∞ zajφmß u₧ dlouho. A vidφm v nφ samoz°ejm∞ i bombu. A p°φmo atomovou. Ale na druhΘ stran∞ necφtφm se b²t jen proto p°edem ohro₧enß. Mo₧nß i proto, ₧e jsem zvyklß mφt kolem sebe takov² ochrann², uzav°en² sv∞t, do kterΘho jen tak n∞koho nepustφm. Ale v n∞m je na druhou stranu i vÜecko, co ten pokrok znamenß: kazety, cΘdΘΦka, telefon, televize, ba i ten poΦφtaΦ. Dφky pokroku komunikacφ dokß₧eme b²t, kdy₧ to pot°ebujeme, snadn∞ji sami, nemyslφte? Tφm spφÜ, ₧e jß se o techniku navφc zajφmßm, ned∞sφ m∞, umφm jφ vyu₧φvat. Leccos u₧ bez nφ ani nezvlßdnu. Ale rozhodn∞ pat°φ mezi mΘ p°ßtele.

      Byla jste odmaliΦka spφÜ n∞co jako technick² typ? Zajφmalo vßs, jak vypadajφ hraΦky zevnit°? T°eba autφΦka? Nebo dokonce panenky?

      Tak co do hraΦek, to nem∙₧u s jistotou °φct, ale globßln∞ asi ano. T°eba ve Ükole m∞ hrozn∞ bavily technickΘ dφlny. V₧dycky jsem m∞la nejlφp opracovan² Üroub ze vÜech. Kdy₧ jsem d∞lala autoÜkolu, tak jsem byla snad jedinß, kterß se t∞Üila na hodiny technickΘ v²uky. A taky jsem je docela zvlßdla. M∞ v₧dycky hrozn∞ zajφmalo, jak co funguje a proΦ, nejenom jak to vypadß. Na Ükole jsem d∞lala fyzikßlnφ olympißdu a myslφm, ₧e ne Üpatn∞. LidΘ, kte°φ m∞ znajφ u₧ jako krßlovnu krßsy, v∞tÜinou nev∞°φ, ₧e ve vÜech hodnocenφch mn∞ v₧dy psali, ₧e jsem technick² typ. Mo₧nß i proto, ₧e m∞ odjak₧iva fascinovaly i velkΘ objevy, p°esto₧e prakticky jsem se v∞novala spφÜ psychologii, filosofii a jazyk∙m, a myslφm, ₧e v nich budu sv∞tu i u₧iteΦn∞jÜφ. Ale k elektronice nemßm rozhodn∞ daleko. Dalo by se dokonce °φci, ₧e je to mß tajnß vßÜe≥. T°eba takov² elektronick² diß°. Bez n∞j u₧ bych dnes nem∞la Üanci zvlßdnout sv∙j Φas. Anebo mobil. O miniaturnφm diktafonu, na kter² si nahrßvßm poznßmky, ale i texty, je₧ se mßm nauΦit zpam∞ti, slovφΦka z cizφch jazyk∙, ani nemluv∞.

      Na druhΘ stran∞ musφm °φci, ₧e mi to v oΦφch n∞kter²ch lidφ, kterΘ pr² zarß₧φ, potkßvat m∞ jako p°φsluÜnici slabÜφho pohlavφ s technikou v ruce, ·dajn∞ zrovna dvakrßt nesluÜφ.

      Nem∙₧eme pominout vaÜi zßlibu v cestovßnφ. K tΘ te∩ mßte opravdu p°φle₧itost.

      UrΦit∞. Odjak₧iva miluji mo₧nost vid∞t jinou realitu, novΘ a novΘ typy lidφ, zajφmß m∞, co je za nimi. Tatφnek je fotograf, tohle mßm mo₧nß po n∞m, ale rodiΦe nßs v∙bec m∞li u₧ odmaliΦka k tomu, vnφmat sv∞t. Do dev∞taosmdesßtΘho to byla hlavn∞ Jugoslßvie, pak u₧ to samoz°ejm∞ nebyl problΘm. Ale t°eba u₧ v Üestnßcti jsem byla sama v Itßlii. M∞la jsem to Üt∞stφ dostat se i do Ameriky, Brazφlie, Singapuru, Malajsie, dokonce do ╚φny, kde jsem se z·Φastnila sout∞₧e zvanΘ "Nev∞sta", a dφky t°etφmu mφstu jsem tam zφskala i nßdhernΘ svatebnφ Üaty, vid∞la jsem skoro celou Evropu a velk² kus Asie. ZvlßÜt∞ si cenφm n∞kdejÜφho Cejlonu dneÜnφ Srφ Lanky. Kdy₧ jsem kdysi Φetla knφ₧ku Hanzel-ky a Zikmunda, nikdy bych si byla nep°edstavila, ₧e se tam n∞kdy sama dostanu. Tam bych se vrßtila urΦit∞: jeÜt∞ mi tam uÜla slavnß naleziÜt∞ jejich drahokam∙, taky bych se cht∞la znovu svΘzt na slonovi... Cejlon, to bylo pro m∞ opravdu zjevenφ.

      Z∙stane samo?

      Mo₧nß ne. Te∩ letφm na Seychelly. Ka₧d² °φkß, jak mi zßvidφ, ₧e tam je teprve ta pravß krßsa. Jenom₧e jß poÜilhßvßm i po Austrßlii, po NovΘm ZΘlandu... Po mo₧nosti ly₧ovat na ledovci a za okam₧ik se vykoupat v mo°i, na plß₧i z ΦernΘho pφsku. A kdovφ to jeÜt∞ nenφ zdaleka tak jistΘ taky se pr² mo₧nß podφvßm do Antarktidy.

      NaÜla jste n∞kde v cizin∞ opravdovΘ p°ßtelstvφ?

      P°ßtelstvφ? (Okam₧ik zamyÜlenφ.) Vlastn∞ ano. V letadle. Ale pφÜeme si od tΘ doby u₧ dlouho, jen jsem se tam zatφm jeÜt∞ nikdy nedostala. Z IndonΘsie, z ostrova Bali, star² pßn, mineralog. Sotva si umφte p°edstavit, jak nßdhern∞ umφ o t∞ch sv²ch kamenech hovo°it. Z jednoho mi ud∞lal a poslal krßsn² Üperk s labradoritem.

      VßÜ prvnφ styk s opravdov²m poΦφtaΦem probφhal i p°es zkuÜenosti s elektronick²m diß°em docela dramaticky. Jste trochu maskotem spoleΦnosti CHG Toshiba, jejφ₧ Libretto jste uvßd∞la na trh. Je to tedy Toshiba?

      Je. Portege 660 Pentium. Ale moje prßce s nφ a s Internetem probφhß dramaticky p°edevÜφm proto, ₧e se po velk²ch plßnech v∞tÜinou nekonß. Namφsto s poΦφtaΦem se utkßvßm s Φasem. Zatφm jedinΘ, s Φφm jsem n∞kam dosp∞la, je prßv∞ elektronickß poÜta. Byl to tatφnek, kdo mne p°esv∞dΦil, ₧e nic mi neuÜet°φ prßv∞ Φas tolik jako e-mail. Ale budu mφt nejen vlastnφ internetovou adresu ale i strßnku. LidΘ se tam budou moci i vyjßd°it, podpo°it nebo naopak nepodpo°it smysl m²ch p°ßnφ, ale i plßn∙. Sv²m zp∙sobem tak pro n∞ budu moci b²t doma, i kdy₧ budu t°eba na druhΘm konci sv∞ta, a to mi p°ipadß fΘrov∞jÜφ, to se mi lφbφ.

      Stroj Φasu. Zkuste si p°edstavit, ₧e bychom se v n∞m mohli pohybovat. Nep°ßla jste si n∞kdy narodit se v n∞jakΘ jinΘ dob∞?

      No p°ßla! Ne°φkßm, ₧e p°φmo narodit, ale takov²m m²m snem u₧ od d∞tstvφ bylo t°eba strßvit den a noc na zßmku. Tak n∞kdy v dob∞ renesance. P°ijela bych na koni, tam si pak hrßla s d∞tmi, chodila na hodiny klavφru a tance...

      Renesance! Nebyla to trochu nepohodlnß doba? Bez vodovodnφch kohoutk∙, sprch, v∞cφ zrovna u krßlovny krßsy mo₧nß dost d∙le₧it²ch?

      To asi ano, ostatn∞ on u₧ t°eba takov² poΦßtek naÜeho stoletφ mohl b²t po°ßd jeÜt∞ p∞kn∞ romantick², a tohleto vÜechno u₧ p°itom existovalo. Asi by straÜn∞ zßle₧elo na tom, kde by se Φlov∞k narodil. A i kdy₧ na hrad∞, tak jestli p°φmo v komnat∞, anebo v kuchyni Φi podhradφ.

      I kdy₧, ono i p°φmo dnes, kdy₧ t°eba projφ₧dφte n∞jakou malou vesniΦkou, kde lidΘ ₧ijφ po°ßd postaru...

      ...nevadφ jim, ₧e nikdy nebyli dßl ne₧ za humny...

      Jß si myslφm, ₧e to jim opravdu nevadφ, proto₧e Ü¥astn² m∙₧e Φlov∞k b²t, i kdy₧ t°eba i za cel² ₧ivot nep°ekroΦφ hranice obce. SpφÜ obdivuji, ₧e prßv∞ takovφ lidΘ a na takov²ch mφstech majφ tolik takovΘ tΘ pozitivnφ energie. Äe ₧ijφ jednoduÜeji, ale naplno. Majφ mnohem vφc jakΘsi p°irozenΘ ₧ivotnφ sφly. Nemusejφ b∙hvφkam, aby k nφ p°iÜli.

      Tohle obdivoval kdysi i Vlasta T°eÜ≥ßk, kter² ₧il dlouho ve èvΘdsku. NeziÜtnost, poctivost, otev°enost, up°φmnost... Jenom₧e kdy₧ se tam p°ed nedßvnem zase naΦas vrßtil, najednou to nemohl poznat. U₧ i tam to bylo jako u nßs, vΦetn∞ p°φstupu k Rom∙m nebo Φernoch∙m.

      Jß myslφm, ₧e tyhle v∞ci se d∞jφ ve vlnßch. A ₧e se opakujφ. V₧dycky jinak a jinde. A ₧e i pokud jde o tu pozitivnφ energii pohybuje se v n∞Φem jako v sinusoid∞. Musφte mφt Üt∞stφ dostat se k nφ v tΘ sprßvnΘ p∙lvln∞. Nezßle₧φ tak na tom, v kterΘm mφst∞ nebo v kterΘm stoletφ.

      Kdyby se Φlov∞k z doby Marie Terezie dostal do dneÜka myslφte, ₧e by jej to jen Üokovalo? Nebo p°φmo zabilo?

      Zabilo. I doba Marie Terezie byla sice urΦit∞ tvrdÜφ, ale na druhΘ stran∞ Φlov∞k aspo≥ v∞d∞l, co ho m∙₧e Φekat. VÜechno bylo tak n∞jak z°ejmΘ, hodnoty trvalejÜφ, stereotypy definovan∞jÜφ. Myslφm si, ₧e Φlov∞k tehdy um∞l snßze b²t sßm sebou, v∞d∞l, kde stojφ. Ale kdyby se dostal do dneÜka? Jß sama nevφm, co bude zφtra. DneÜnφ Φlov∞k se Φasto hrozn∞ stresuje, vzpφnß se, aby n∞Φeho dosßhl... Nevφ, jestli ho doba podr₧φ, anebo naopak o vÜechno t°eba p°ijde.

      Tφm nemßm na mysli jenom finanΦnφ prost°edky, ale t°eba ideßly, vzor. V₧dy¥ vÜechno se dnes (t°eba i sv∞tonßzor, kter² do nßs kdysi hustili) tak rychle m∞nφ...

      T°eba takov² Φty°icetilet² Φlov∞k jeÜt∞ p°ed p∞ti lety a dnes to je u₧ n∞co ·pln∞ jinΘho. Ti dva se skoro nedajφ srovnat. Ale globßln∞ vzato si myslφm, ₧e spφÜ bych jß byla schopna ₧φt v jejich dob∞, ne₧ oni dnes. Proto₧e u₧ jsem obrn∞nß a urΦit∞ bych si zvykla spφÜe jß na ty jednoduÜÜφ podmφnky a na ten myÜlenkov² klid, ne₧li obrßcen∞.

      To ovÜem za p°edpokladu, ₧e byste si s sebou odnesla "ba¥∙₧ek" sv²ch dneÜnφch znalostφ a zkuÜenostφ.

      Ano, samoz°ejm∞! Proto₧e kdyby to m∞lo b²t tak, ₧e bych se p°emφstila v Φase t°eba jeÜt∞ jako batole, byla by v²hoda modern∞jÜφho zp∙sobu myÜlenφ ta tam a vÜechno by bylo jinak.

      Existuje nßzor, ₧e Φlov∞k z minula by v naÜem prost°edφ zahynul u₧ jen proto, ₧e by nebyl p°ipraven na takovΘ mno₧stvφ neviditelnΘho zß°enφ a prostupujφcφch nßs signßl∙ a energiφ, skoro jako bychom ho umφstili do mikrovlnnΘ pece.

      Snad. Ale i obrßcen∞: mo₧nß, ₧e dneÜnφ Φlov∞k by se v tehdejÜφm, jinak mnohem jednoduÜÜφm a chemiφ nedotΦenΘm prost°edφ, vyvφjel mo₧nß velmi dob°e. I kdy₧ je tu t°ebas i otßzka, zda bez oΦkovßnφ proti v∞tÜin∞ chorob, jim₧ jsme u₧ my zase odvykli.

      Jak byste se s tφm smφ°ila vy osobn∞? Nemusφme p°ece zrovna a₧ do historie. P°emφstit se do mnohem p°φrodn∞jÜφho ₧ivota m∙₧eme i dnes. T°eba n∞kde v Africe.

      Kdy₧ to vezmu tak, ₧e bych se tam u₧ narodila, tak by to pro m∞ nebyl problΘm. Zase jsme u toho: zßle₧φ na tom, kam p°esn∞ se Φlov∞k narodφ. Samoz°ejm∞ ₧e genetickß strßnka nebo p°φsluÜnost hraje takΘ velkou roli, ale nßslednß socializace jedince v prost°edφ je prost∞ rozhodujφcφ,

      Äe by to pro m∞ nebyl problΘm, to nenφ pravda. Äe bych se s tφm vÜak mo₧nß smφ°ila nebo dokonce s₧ila, to ano.

      Jak je to s vßmi a s hudbou?

      Jsem velk² fanda hudby.

      Vφte, ₧e i vaÜe odpov∞∩ je pro dneÜek symptomatickß? B²t to vaÜe maminka, °ekla by mo₧nß "Hudbu miluju". Ale dneÜnφ, sportem a mΘdii odchovan² mlad² Φlov∞k, °ekne: "Jsem velk² fanda hudby."

      Kdy₧ u m∞ je pravda obojφ. Hudba je pro m∞ obrovskß v∞c, uvol≥uje m∞ jako nic jinΘho. Od maliΦka jsem zpφvala... i ve sboru, brzy jsem se uΦila hrßt na kytaru... A₧ te∩ lituju, ₧e jsem si nenaÜla Φas i na klavφr, proto₧e v₧dycky straÜn∞ rßda poslouchßm, kdy₧ se dostanu t°eba mezi jazzmany, kte°φ improvizujφ. Chodila jsem i do hry na klasickou kytaru, tak₧e z vß₧nΘ hudby zahraju leccos i z not, ale takΘ mßm rßda flΘtnu a dost Φasto se te∩ vracφm do sboru, kde zpφvßm soprßn, a kdy₧ vystupujeme t°eba n∞kde v kostele a je to Φty°icetiΦlenn² sbor zpφvajφcφ n∞jak² ΦernoÜsk² spiritußl... ale i renesanΦnφ polyfonii... baroko... to je pak krßsa. Vφte, ta rezonance, dφky nφ₧ vßs t≤n nebo akord doslova prostoupφ... celΘ vaÜe t∞lo i mysl... tak₧e se stanete doslova souΦßstφ hudby, to je pak jako lΘΦba duÜe, ·plnΘ znovuzrozenφ.

      Prozra∩me, ₧e u Supraphonu jste prßv∞ nazpφvala svΘ prvnφ cΘdΘΦko SN╠Nσ s podporou takov²ch jmΘn jako Gabriela Demeterovß, Miroslav Kejmar, Jana BouÜkovß, Kⁿhn∙v smφÜen² sbor nebo Collegium Φesk²ch filharmonik∙. Psala jste takΘ bßsn∞?

      Jak to vφte?

      Prost∞ na to vypadßte.

      Kdy₧ jsem byla menÜφ, psala jsem, tak do t∞ch t°inßcti, dokonce jich mßm hodn∞ schovan²ch, zalo₧ila jsem si na n∞ knφ₧eΦku...

      Pak jsem psala i n∞co jako takovΘ bßsn∞ v pr≤ze... Ani ne p°φb∞hy... spφÜ se to t²kalo pocit∙, Üt∞stφ nebo smutku, krize, kdy₧ jsem se s n∞k²m rozeÜla, nebo m∞ n∞co zamrzelo. N∞kterΘ jsem dokonce zhudebnila...

      Ta v∙bec prvnφ? Ta byla asi takhle:

      "Jeden kramlφk, druh² kramlφk,

      u₧ jsou oba na Ü≥∙°e,

      a maminka, mß kopretinka,

      ta jim k tomu pom∙₧e."

      Co pro vßs znamenali rodiΦe?

      ObrovskΘ zßzemφ. M∞la jsem hroznΘ Üt∞stφ. To oni ze m∞ ud∞lali takovΘho Φlov∞ka, jak²m su. Proto₧e to oni m∞ vedli k otev°enosti, Φinorodosti, ukßzali mi cestu k informacφm, naznaΦili cestu k dobr²m lidem a takΘ k tomu, ₧e jsem od maliΦka sportovala nebo zpφvala... Tatφnek m∞ p°ivedl k fotografovßnφ, maminka ke zp∞vu a k Üitφ...

      Nenarazila jste p°ece jen n∞kdy na bariΘru v n∞Φem, co oni cht∞li a vy ne? Nebo naopak?

      Do Φeho m∞ museli nutit, to bylo jφdlo. A necht∞la jsem hrßt tenis, toho jsem pak opravdu nechala. A₧ m∞ to te∩ p°ece jen mrzφ. Cht∞la bych to napravit.

      Se Ükolou se mnou problΘmy nebyly, v₧dycky jsem m∞la snahu, nauΦit se co nejvφc, m∞la jsem vlastnφ motivaci.

      Kde jsme na sebe vzßjemn∞ narazili? To bylo a₧ n∞kdy v obdobφ dospφvßnφ, jako obvykle: pro otßzku, kdy budu chodit veΦer dom∙ a tak... Ale byla jsem rßda, ₧e jsem narazila, proto₧e jsem se tak vyhnula problΘm∙m s klukama, nebo aspo≥ tomu, aby nastaly p°φliÜ brzy.

      Co pova₧ujete za zatφm nejlepÜφ v ₧ivotnφ radu?

      Äe si je t°eba vÜechno v₧dy, t°eba i jenom na minutku, rozmyslet. A druhou ₧e Φlov∞k mß dßt i na intuici. V∞°it na n∞co, co pramenφ p°φmo ze mne. Ne°φkat si "To nenφ mo₧nΘ" jen proto, ₧e je to rozumnΘ a °φkajφ to vÜichni, jestli₧e cφtφm v sob∞ dostatek sφly a p°esv∞dΦenφ, ₧e to mo₧nΘ p°ece jen je. Äe obΦas je t°eba nechat se inspirovat nebo dokonce vΘst n∞jak²m tφm podv∞domφm. U₧ se mi n∞kolikrßt v ₧ivot∞ vyplatilo, se podle toho °φdit.

      M∞la jste v ₧ivot∞ Üt∞stφ?

      Jß myslφm, ₧e specialitou naÜeho nßroda je, ₧e lidΘ mluvφ o Üt∞stφ hlavn∞ kdy₧ vßm je nep°ejφ. Aby n∞jak²m zp∙sobem snφ₧ili vßÜ vlastnφ podφl na vaÜem ·sp∞chu.

      Kapku Üt∞stφ pot°ebuje ka₧d², ale na druhΘ stran∞ jak se sprßvn∞ °φkß Üt∞stφ p°eje p°ipraven²m. Jß jsem Üt∞stφ urΦit∞ m∞la, ale taky jsem pro to hodn∞ ud∞lala. Samoz°ejm∞ nemohu opomenout podporu m²ch blφzk²ch, znßm²ch, ba i lidφ, kterΘ ani neznßm, ale kte°φ mi i jen svou psychickou podporou dodßvali energie. Te∩ nehovo°φm jen o svΘm vφt∞zstvφ v sout∞₧i. M∞la jsem samoz°ejm∞ Üt∞stφ i d°φv, t°eba prßv∞ v t∞ch olympißdßch, tak₧e... V∞°φm, ano Üt∞stφ bylo, ale nebylo to jenom to Üt∞stφ.

      K Φemu myslφte, ₧e je jeÜt∞ budete pot°ebovat. Te∩ jste samoz°ejm∞ na samΘm zaΦßtku kariΘry. Velmi dobrΘm zaΦßtku, ale p°ece jenom zaΦßtku. Co potom?

      Jß bych si moc p°ßla Üt∞stφ a d∙v∞ru, hlavn∞ a₧ budu mφt n∞kdy rodinu, mu₧e a d∞ti, vlastnφ rodinn² ₧ivot. Aby m∞ pak neopustilo, proto₧e tam je snad jeÜt∞ d∙le₧it∞jÜφ.

      Dnes mßte p°ed sebou teoreticky nejmφ≥ desetiletou kariΘru krßlovny krßsy, ale zkuste i p°edvφdat nebo p°edb∞hnout Φas. P°edstavujete si, ₧e se pak budete chtφt opravdu vrßtit k tomu, co mezitφm dostudujete?

      Ano. Myslφm, ₧e k psychologii urΦit∞. JeÜt∞ nevφm p°esn∞ jak, ale urΦit∞ u nφ z∙stanu a vyu₧iju jφ. Nevφm, jestli budu klinickou psycholo₧kou nebo budu d∞lat n∞kde v public relations, nebo se budu t°eba v∞novat uΦitelstvφ t∞₧ko °φct, ale mßm pocit, ₧e u₧ te∩ se podv∞dom∞ p°ipravuju na n∞co v∞tÜφho, v Φem pak prost∞ svΘ mφsto urΦit∞ najdu.

      Nemßte n∞kdy pocit, ₧e jste nastoupila na prßm a te∩ se dokß₧ete sotva tak rozhlφ₧et, kam vlastn∞ mφ°φ?

      N∞kdy opravdu ano. A t°eba prßv∞ letos, kdy jsem se dozv∞d∞la, ₧e tento m∞sφc je ve znamenφ Vodnß°e, ba ₧e cel² rok a hlavn∞ celΘ stoletφ, kterΘ se blφ₧φ, mß b²t ve znamenφ Vodnß°e... a jß jsem prßv∞ Vodnß°, tak m∞ to i vzruÜuje. Myslφm, ₧e jsem v sob∞ u₧ b∞hem studiφ °adu v∞cφ dlouho kumulovala a p°ipravovala se tak podv∞dom∞ na n∞co, co te∩ nßhle p°iÜlo a je toho hrozn∞ moc. Najednou cφtφm, ₧e se p°ede mnou otvφrß obrovsk² potencißl mo₧nostφ a je bohu₧el jen na mn∞ zvlßdnout to, v nejlepÜφm smyslu toho slova to vyu₧φt. Neuhnout chybn∞ ani doleva, ani doprava, ale pokraΦovat, jedinou sprßvnou, proto₧e vlastnφ cestou.

      ╚eho se p°itom nejvφc bojφte?

      V∙bec nejvφc asi toho, abych se na tom prßmu nakonec neocitla sama. A abych se neznalß v∞ci nedoplavila nesprßvn²m sm∞rem p°φliÜ daleko nebo naopak nedostateΦn∞ blφzko.

      Sama asi p°i svΘ krßse nez∙stanete, nicmΘn∞ chßpu, ₧e byste nerada z∙stala sama mezi cizφmi. Jak se tvß°φte na t°eba u Φesk²ch modelek u₧ skoro obligßtnφ rychlovlak Pa°φ₧ Lond²n New York, na man₧elstvφ s vlivn²m nebo aspo≥ bohat²m cizincem?

      Tak za prvΘ cizina jeÜt∞ neznamenß samotu. ╚lov∞k m∙₧e b²t sßm kdekoli a ve skuteΦnosti neb²t sßm. Jß mßm spφÜ strach, abych se lidem neodcizila. Nebo aby se mi neodcizili mφ p°ßtelΘ. Jedinou skuteΦnou hrozbou, ji₧ sebou popularita p°inßÜφ, se mi zdß p°φliÜnß ambici≤znost, pro ni₧ se pak ti "obyΦejn∞jÜφ" nebo ne·sp∞Ün∞jÜφ od Φlov∞ka odvracejφ. Dokonce n∞kdy s vysv∞tlenφm nebo s omluvou, ₧e by vßs zat∞₧ovali Φi brzdili. Nebo si aspo≥ vytvß°ejφ takovou chladn∞jÜφ distanc. Na druhΘ stran∞ chßpu, ₧e ·sp∞Ün²m herc∙m a zp∞vßk∙m t°eba do jistΘ mφry nezb²vß, ne₧ vytvo°it si jakousi formu ochrannΘ zdi, bariΘry, obrany.

      Nestavφ ji vÜak n∞kdy i lidΘ kolem? FanouÜci, kte°φ osobnost tak stresujφ, ₧e se jφ svou snahou p°iblφ₧it se za ka₧dou cenu naopak vzdalujφ?

      Mo₧nß ano. A prßv∞ z toho mßm strach: aby takovß ze∩ mezi mnou a "m²mi lidmi" nikdy nevznikla. I proto se mi lφbφ Internet jako mo₧nost tomu zabrßnit.

      Je n∞co, Φφm jste cht∞la odjak₧iva b²t?

      Ono se to velice, velice m∞nilo. Cht∞la jsem b²t zp∞vaΦkou, panφ doktorkou (a te∩ tedy n∞Φφm tomu podobn²m psycholo₧kou), ale takΘ mo₧nß jeÜt∞ vφc p∙sobit v n∞Φem jako o n∞co ve°ejn∞jÜφ sfΘ°e. B²t prosp∞Ünß. Ne doslova se ob∞tovat. Myslφm, ₧e Φlov∞k by m∞l d∞lat, jde-li o povolßnφ, n∞co, co jej bavφ, z Φeho mß pot∞Üenφ.

      P°itahuje vßs n∞jakß skuteΦnß osobnost? N∞jak² vzor?

      Jß jsem up°φmn∞ °eΦeno, krom∞ ·zkΘho kruhu p°ßtel a rodiΦ∙, nepotkala v minulosti nikdy zblφzka tak v²raznou osobnost, abych se k nφ upnula. Jß si t°eba hrozn∞ vß₧φm TomßÜe Garrigue Masaryka, obdivuji, co ud∞lal pro nßÜ prvnφ stßt. Tomu bych cht∞la abychom byli vÜichni hrozn∞ vd∞Φni, nezapomφnali na to. Ale ₧e bych si ho vzala i s jistou tolerancφ k faktu, ₧e byl mu₧ za p°φm² vzor, to ne. P°esto₧e p°ejφmßm spoustu jeho nßzor∙.

      Na co se v ₧ivot∞ t∞Üφte?

      Na dovolenou s p°φtelem, na chvilky se sestrou a kamarßdy i na to, a₧ dostuduju (studium jsem nep°eruÜila, ale te∩ tak mßm p°ed sebou jeÜt∞ cel²ch Üest semestr∙).

      Kdy jste m∞la naposled vÜeho plnΘ zuby?

      Na plese po korunovaci, kde jsem musela z∙stat a konverzovat. Ale to trvalo naÜt∞stφ jen do rßna, a jß se se vÜφm vyrovnßvßm velmi rychle.

      Co d∞lßte ve volnΘm Φase nejrad∞ji?

      NejradÜi cestuju, mßm rßda louky a v∙bec p°φrodu, sportuji (snowboarding, v lΘt∞ vodnφ ly₧ovßnφ, kolo).

      Co d∞lßte nejnerad∞ji?

      Kdy₧ pφÜi t°eba ve Ükole eseje, a kdy₧ to mßm po sob∞ v∞Φn∞ p°ed∞lßvat. Tady je pro m∞ °eÜenφm poΦφtaΦ. Kdy₧ si vzpomenu na ty spousty mal²ch papφrk∙, na ka₧dΘm po dvou, t°ech °ßdcφch, povalujφcφch se po zemi, abych je mohla r∙zn∞ p°e°adit hr∙za!

      VßÜ nejoblφben∞jÜφ typ hudby?

      T∞₧ko °φci. Jakou mßm nßladu, takovou poslouchßm. Vß₧nou, pop, rock, folk, country mo₧nß mΘn∞, ale i tam mßm svoje oblφbenß jmΘna, tak₧e vlastn∞ vÜechno.

      Jak jste na tom s jazyky?

      Mluvφm, myslφm ₧e dob°e, anglicky, druh²m rokem se uΦφm francouzsky, n∞mecky rozumφm a ani rusky jsem te∩ jsem to vyzkouÜela jeÜt∞ nezapomn∞la.

      PφsniΦky, kterß vßm utkv∞ly nejvφc v pam∞ti?

      Nejvφc ty, co mi zpφvßvala maminka, kdy₧ jsem byla malß: Let∞la b∞louΦkß holubiΦka, Zale¥ sokol, biely vtßk. A potom hlavn∞ skladby Simona a Garfunkela, to je m∙j styl. A Beatles, s nimi₧ jsem se tenkrßt seznamovala p°es tatφnka, proto₧e ty tehdy poslouchal jeÜt∞ on.

      Kdy a kterou jste p°eΦetla naposled celou knφ₧ku?

      Naposledy znovu MalΘho prince. Ale to je v²jimka. To u₧ si spφÜ p°eΦtu jenom jednu povφdku nebo bßsniΦku. Jß toti₧ v∙bec nejsem moc na romßny. Unavuje m∞ vzpomφnat na d∞j od doby, kdy jsem se k n∞mu dostala naposled.

      Co za Φetbu byste si koupila do vlaku?

      National Geographic a Koktejl.

      Malφ°stvφ?

      Klee a Mir≤. Mucha a Klimt.

      Hudba?

      Puccini, Mendelssohn-Bartholdy, Bach, hlavn∞ varhany.

      Film?

      Te∩ Kolja. West Side Story, Prßzdniny v ╪φm∞. Medv∞di.

      OblφbenΘ Φφslo?

      7.

      Barva?

      Kombinace zelenΘ a modrΘ.

      Nejneoblφben∞jÜφ Φinnost doma?

      Um²vßnφ oken.

      Nejd∙le₧it∞jÜφ vlastnost u partnera?

      Opora, spolehlivost a pochopenφ. VÜechno, co dßvß pocit jistoty.

      Co vßs dokß₧e spolehliv∞ rozΦilit?

      Lidskß tupost a lhostejnost, neΦinnost. Tvrdohlavost v kombinaci s hloupostφ. ╚ekßnφ, kdy₧ s sebou nemßm nic ke Φtenφ.

      NejÜ¥astn∞jÜφ okam₧ik v ₧ivot∞?

      Jß mßm pocit, ₧e z nich ani nevychßzφm: kdy₧ jsem se dostala na Ükolu, kdy₧ se sestra dostala do Pa°φ₧e, kdy₧ se ukßzalo, ₧e tam usp∞la, a samoz°ejm∞ ₧e v okam₧iku vlastnφho vφt∞zstvφ.

      Co neodpouÜtφte?

      PromyÜlen² podraz, le₧ za ·Φelem zisku.

      N∞co jako ₧ivotnφ krΘdo?

      Äφt ₧ivot s otev°en²ma oΦima, vyu₧φt Üanci, kterß se nabφzφ, ale p°itom nemyslet jen sama na sebe, b²t v souladu s p°φrodou a lidmi kolem sebe a ₧φt plnohodnotn∞, abych v∞d∞la, ₧e jsem vzala i dala, co jsem mohla.

Pavel Hajn²

7 0838