Reprodukovanß autenticita je v²pravnß um∞leckß publikace, obsahujφcφ p∞t obraz∙ od Davida Byrnea a Φty° dalÜφch um∞lc∙, kterΘ byly p°evedeny na formßt A4 a odeslßny z New Yorku do Tokia po telefonnφ lince jako fax. Byly vystaveny v galerii Via Eight, v kolekci, jejφm₧ kurßtorem byl Joseph Kusuth. Poklßdßm tento zdßnliv² protimluv "Reprodukovanß autenticita" za zcela fascinujφcφ zßle₧itost, kterß nßs oslovuje v naÜem p°echodu z hmotnΘho, vlastnickΘho materialismu feudßln∞ industrißlnφch spoleΦnostφ k relativit∞ a zßbavnosti elektronickΘ epochy. Te∩, kdy₧ se Newtonovy zßkony staly p°ekonanou zßle₧itostφ, staly se statickΘ um∞leckΘ poklady ze d°eva, mramoru, plßtna a oceli jen rozpadajφcφmi se kuriozitami, jejich₧ hodnota divoce poklesla v d∙sledku dob°e obchodovateln²ch "rarit". Tyto archeologickΘ staro₧itnosti jsou vyvolßvßny v aukcφch u Sothebyho, st°e₧eny ozbrojen²mi strß₧emi v galeriφch p°ipomφnajφcφch trezory, Φi v palßcφch bohat²ch sb∞ratel∙. Tolik k hanebnΘ hami₧nosti t°φdnφho vlastnictvφ feudßlnφ a industrißlnφ kultury, kterΘ prote₧uje "raritu". Tolik k mnohamilionovΘmu trhu s plßtny, kterß nerealistick² malφ° van Gogh nedokßzal vym∞nit za p∞tifrankovΘ jφdlo v mφstnφm bistru. Pro feudßlnφho aristokrata, stejn∞ jako pro manhattanskΘho um∞leckΘho kritika "p∙vodnφ" znamenß "vzßcn² originßl": zbo₧φ obchodovatelnΘ galerijnφmi kupci a monopolizovanΘ majiteli. Politika hmotnΘ estetiky je autoritß°skß a jednosm∞rnß. Na jednΘ stran∞ jsou majitelΘ-v²robci. A na druhΘ hlupßci.

      Tak na p°elomu desetiletφ filozofoval o um∞nφ a komunikaci Timothy Leary (ukßzka z knihy Chaos a kyberkultura, vyd. Ma¥a, 1997). Fax, komunikaΦnφ v²k°ik osmdesßt²ch let, nahradil s nezadr₧itelnou intenzitou Internet. Zajφmß-li vßs David Byrne a jeho tvorba, i v²tvarnß, staΦφ vyhledat adresu http://www.bart.nl:88/~francey/th_db.html.

      S Talking Heads vydal Byrne deset pozoruhodn²ch alb a jeho psychotick² projev (inspiracφ mu byly i performanΦnφ um∞nφ, televiznφ kazatelΘ Φi divadlo kabuki) a autorskß invence se staly poznßvacφ znaΦkou kapely. Kdo m∞l Üt∞stφ, mohl to vid∞t v osmdesßt²ch letech v rocku zaslφbenΘ BudapeÜti.

      Koncem osmdesßt²ch let ale Talking Heads prakticky p°estali existovat. Od roku 1988 se Byrne soust°edil na vlastnφ vydavatelskou firmu Luaka Bop, zam∞°enou na etnickou hudbu, p°edevÜφm brazilskΘ a kubßnskΘ provenience. Jeho s≤lovΘ album Oh-Uh (1992) je poutavou sm∞si "byrneovskΘ" poetiky a melodiky s divok²m vφ°enφm brazilsk²ch rytm∙. U₧ o dva roky pozd∞ji (album David Byrne, 1994) vÜak zvß₧n∞l, obklopil se st°φdm²m rockov²m combem a napsal, slovy svΘho p°φtele a filmovΘho re₧isΘra Jonathana Demmea, album pφsnφ o "sexu, nahot∞, lßsce, nßsilφ, nevinnosti, smrti, ·t∞ku, Americe, sv∞t∞, posmrtnΘm ₧ivot∞ a strachu". Tak ho p°ed vφce ne₧ dv∞ma lety za₧ili i divßci v pra₧skΘ ArÜe. Hovo°ili o nezapomenutelnΘm zß₧itku.

      Ne·navn² David Byrne vydal letos po tΘm∞° t°φletΘ odmlce novΘ album Pocity (Feelings, distr. Warner, 1997). A jakoby toho nebylo mßlo, opus bezv²hradn∞ aspiruje na titul Album roku.

      Deska v sob∞ zahrnuje snad vÜechny inspiraΦnφ zdroje, kterΘ se objevily v Byrneov∞ dosahu v pr∙b∞hu vφce ne₧ dvaceti let jeho kariΘry a p°itom zvuk alba je v²sostn∞ modernφ. Byrne sßm o tΘto hudebnφ kolß₧i °φkß: "NaÜe mysl stejn∞ podv∞dom∞ neustßle pracuje metodou ,vyjmi a kopφruj\ a nikomu to nep°ijde nijak divnΘ. Vypadß to jako ta nejp°irozen∞jÜφ v∞c na sv∞t∞. Vystihuje to nßÜ dneÜnφ zp∙sob ₧ivota. Ka₧dopßdn∞ p°esn∞ takhle dnes v∞ci kolem nßs vypadajφ a Φφm dßl vφc tak i zn∞jφ."

      Velmi svobodn∞ se tak na desce mφsφ jungle s country za p°isp∞nφ punkovΘ °φznosti (The Gates of Paradise) nebo jinde mississipsk² caj·n s indick²m sitßrem. V²znamn² podφl na svobodyplnΘ p∙sobivosti desky mß lond²nskΘ trio Morcheeba. Mezi spoustou dalÜφch muzikant∙ m∙₧eme najφt takΘ t°eba Φleny alternativnφch Devo Φi smyΦcov² Balanescu kvartet.

      Zaujme takΘ obal desky David Byrne v parodii na plastikovΘho panßΦka Kena, v∞rnΘho druha fenomenßlnφ Barbie. Podobu plastiku vtiskl laserov² scanner. David/Ken umφ Φty°i odstφny emocφ, kterΘ se vejdou do jedinΘho animovanΘho gifu (http://www.bart.nl:88/~francey/th_db.html).

      Timothy Leary se alba Feelings nedo₧il. P°esto ho nechme zamyÜlenφ nad tvorbou um∞lce a muzikanta Davida Byrnea uzav°φt: "DvanßctiletΘ dφt∞ v centru m∞sta vsune disketu s Monou Lisou do svΘho Macintoshe, obarvφ jφ oΦi nazeleno, poÜle ji p°es modem kamarßdovi do Pa°φ₧e, kter² p°idß purpurovou rt∞nku a vytiskne ,dφlo\ na laserovΘ tiskßrn∞; potom je odeÜle faxem Josephu Kusuthovi pro dalÜφ show galerie Via Eight v Tokiu. Tato p°enosnost, tato globßlnφ interaktivita je to, co David Byrne tak p∙sobiv∞ zp∙vod≥uje. David Byrne je Φlenem malΘ skupinky osvφcen²ch lidφ, kte°φ sehrßvajφ d∙le₧itou roli v nasm∞rovßvßnφ naÜφ budoucnosti. Multimedißlnφch Φarod∞j∙, experimentujφcφch s nov²mi formami reprodukce a p°enßÜenφ. Lidφ, kte°φ provßd∞jφ filosofii v praxi, chcete-li. Na poΦßtku David zalo₧il Talking Heads, pravd∞podobn∞ jednu z deseti nejd∙le₧it∞jÜφch rockov²ch kapel vÜech dob. Re₧φroval dva novßtorskΘ filmy PravdivΘ p°φb∞hy a Ile AiyΘ, sugestivnφ dokument o brazilsk²ch nßbo₧ensk²ch slavnostech. Dostal Oscara za hudbu k Poslednφmu cφsa°i. Jeho vydavatelstvφ Luaka Bop rozÜi°uje globßlnφ zvuk. Byrneovo album Uh Oh je spojenφm toho nejlepÜφho v jeho hudb∞: kousav² hard rock, pulsujφcφ latinskou energii, p°φchu¥ jedenadvacßtΘho stoletφ a opovß₧livost Talking Heads. David Byrne rozesφlß zprßvu o novΘm pokolenφ, o duchovnφm sv∞t∞ Mondo 2000. LidskΘm. ZßbavnΘm. Globßlnφm. VßÜnivΘm. Uvoln∞nΘm. P°ßtelskΘm. IronickΘm. MoudrΘm. No, a, jo... ReprodukovanΘm. Znovu vytvß°enΘm. P∙vodnφm."      

SaÜa Neuman

      7 0733