Ji₧ podruhΘ se setkßvßme s dßvn²m, donedßvna pozapomenut²m nßrodem, s Kelty. Minule jsme se dozv∞d∞li n∞co o "softwaru a hardwaru", kter² tito prehistoriΦtφ obyvatelΘ velkΘ Φßsti Evropy pou₧φvali - p°ipomφnkßch jejich p°φtomnosti a kamenn²ch pamßtnφcφch. Tentokrßt n∞co o povaze, hudb∞ a historii.

Äijeme v dob∞, kdy se znovu uΦφme pou₧φvat slova Kelt, keltsk², druid nebo oppidum. U₧ neznφ tak cize jako p°ed pßr lety. Sklo≥ujφ se v r∙zn²ch pßdech ve sd∞lovacφch prost°edcφch, vychßzφ nep°ebernΘ mno₧stvφ obsahov∞ vÜelijak²ch knih na toto tΘma, "irskou" hudbu hraje jenom v Praze nejmΘn∞ deset kapel. Evropa znovuobjevuje sv∙j keltsk² p∙vod a my -- unie, neunie -- i v tomhle dr₧φme krok. A bavφ to vlastn∞ cel² sv∞t. Na netu najdete stovky adres z celΘho sv∞ta -- jsou tu KeltovΘ evropÜtφ, ameriΦtφ, australÜtφ... My, ╚eÜi, ovÜem mßme obzvlßÜtnφ d∙vod se v tomhle vÜem taky trochu omoΦit: p°es presti₧nφ rozpory se sv∞tovΘ autority vφcemΘn∞ shodujφ, ₧e pravlast Kelt∙ se rozklßdala p°ibli₧n∞ na ·zemφ ╚eskΘ kotliny a ji₧nφho N∞mecka.

Kde se vzala, tu se vzala -- Φeskß povaha

Podφvejme se, co k tomu p°ed t°emi lety sugestivn∞ napsal Pavel Fr²bort: "PφÜi-li o ΦeskΘ povaze, je mi nßpadnΘ, jak v²razn∞ keltskß je Φeskß povaha. Je-li dnes v Evrop∞ nßrod povahou nßm ╚ech∙m nejp°φbuzn∞jÜφ, pak to nejsou sousednφ N∞mci, ani nßm kdysi s jistou naivnφ poeziφ vnucovanφ JihoslovanΘ, ba ani Slovßci, n²br₧ IrovΘ. Stejnφ individualistiΦtφ bu°iΦi; stejn² duch zamyÜlen∞ zp∞vn², stejn∞ nesvornφ haÜte°ivci, stejn² sklon k nevß₧nosti a ironii, podobnß k cestovatelstvφ a vyst∞hovalectvφ pudφcφ t∞kavost, podobn∞ bujarß hravost, zakr²vajφcφ baladickou hlubinu duÜe. Stejnß vzdornß nechu¥ b²t n∞komu poddan²m a stejnΘ nenadßnφ vlßdnout sßm sob∞. Ani Φeskß °emesln∞-technickß zdatnost nebude d∞dictvφm prßv∞ slovansk²m; i zde je mo₧no myslet spφÜe na Kelty, kte°φ vytvo°ili evropskou °emeslnou kulturu vÜude mimo dosah °φmskΘ moci." Pßlφme Φarod∞jnice, bojφme se pßtku 13., °φkßme, ₧e d∞ti p°inßÜφ Φßp -- a neuv∞domujeme si, ₧e tohle vÜechno je d∞dictvφ po tomto tajuplnΘm a po vÜech strßnkßch zajφmavΘm lidu, kter² chodil po stejnΘ zemi, podΘl stejn²ch °ek, vystupoval na stejnΘ kopce.

Kelt sem, Kelt tam -- nßm u₧ je to vÜechno jedno

VÜechno, co o nich vφme, jsou rekonstrukce a teorie podlo₧enΘ archeologick²mi nßlezy. Po Keltech se nedochovaly ₧ßdnΘ pφsemnΘ pamßtky. Zßznamy o nich z∙staly jen dφky °eck²m a °φmsk²m d∞jepisc∙m, z nich₧ nßm nejznßm∞jÜφ je vojev∙dce Julius Caesar. KeltÜtφ kn∞₧φ, druidovΘ, zakßzali pou₧φvßnφ pφsma jako nßstroje zl²ch mocnostφ. RozsßhlΘ databßze legend, ritußlnφch postup∙, ob°adnφch znalostφ a sv∞tonßzorov²ch teoriφ se tedy uklßdaly do tkß≥ovΘho hardwaru "Φarod∞jov²ch uΦ≥∙" v²hradn∞ v podob∞ nekoneΦn²ch verÜovan²ch bßsnφ, vyuΦovan²ch nazpam∞¥. Tento drsn² v²cvik trval minimßln∞ dvacet let. Kdy₧ se pak pozd∞ji v Irsku v sedmΘm, Cornwallu v desßtΘm stoletφ n.l. atd. zaΦaly v keltsko-k°es¥ansk²ch klßÜterech ·daje z tkß≥ov²ch databßzφ p°enßÜet v doprovodu nßdhern²ch ilustracφ (Book of Kells) na papφr, bylo u₧ vlastn∞ tisφc let pozd∞. A k°es¥anskΘ chßpßnφ sv∞ta a jejich terminologie postrΦily optiku celΘ v∞ci jeÜt∞ Üikm∞ji.

KeltovΘ se vlastn∞ jako KeltovΘ necφtili, ne°φkali si tak. Pojmenovali je tak °eΦtφ auto°i, kte°φ se sna₧ili najφt v 5. stol. p°.n.l. jmΘno pro ten div² lid, ob²vajφcφ st°ednφ a zßpadnφ Evropu. Od druhΘho tisφciletφ p°.n.l. se tito lidΘ, mluvφcφ indoevropsk²mi dialekty, rozÜφ°ili postupn∞ tΘm∞° do celΘ Evropy. Ze svΘ pravlasti dorazili a₧ do Francie (Galie), pronikli do severnφho èpan∞lska -- http://sol.des.fi.udc.es/GALICIA/popular.html, a pravd∞podobn∞ n∞kdy v 8. -- 7. stol. p°.n.l. se p°eplavili na britskΘ ostrovy. Vydali se na dßl jih a jihozßpad, v roce 390 vyplenili ╪φm, za·toΦili na °eckΘ Delfy (r. 279). Plavili se i dßle do Anatolie, kde zalo₧ili stßt zvan² Galatie.

Vφme o nich, ₧e byli stateΦnφ (jejich zpoΦßtku bronzovΘ zbran∞ se p°i soubojφch s °φmsk²m ₧elezem oh²baly; oni je ale nohou o zem srovnßvali a bodali jimi do smφchem se t°esoucφch b°ich ╪φman∙), ₧e jejich ₧eny m∞ly opravdu rovnoprßvnΘ postavenφ (bojovaly po boku mu₧∙. M∞ly prßvo d∞dit majetek) a ₧e pili pivo. Ve sv∞t∞ stßle stoupajφcφ popularita ΦernΘho piva Guiness -- http://www.itl.net/guiness/ tak jde v dojemnΘ hospodskΘ shod∞ se vÜφm ostatnφm.

Highway E 50 Revisited

Kdy₧ se podφvßme na mapu Evropy se zßm∞rem najφt si n∞jakΘ mφsto pro dovolenou ne ·pln∞ na jihu, ne ·pln∞ "turistickou", ne ·pln∞ daleko a p°itom tematicky zkoumajφcφ spoleΦnou minulost Evropy -- nabφzφ se zßpadnφ pob°e₧φ Francie, konkrΘtn∞ Breta≥ (http://www.bretagne.com/). Na automap∞ Evropy je to starß znßmß dßlnice E 50: Praha, Plze≥, Norimberk, RemeÜ, Pa°φ₧, Rennes. Po°ßd rovn∞ za chladiΦem. Breta≥ se proslavila jednak kamenn²mi °adami v Carnaku, osobitou keltskou hudbou a drsn²m kouzlem p°φmo°skΘ krajiny. Je to kraj rybß°∙ a nßmo°nφk∙. Kraj p°φb∞h∙ jak z Erbenovy Kytice. Kraj duch∙. Kraj k nebi mlΦky trΦφcφch kamenn²ch monolit∙. ╚as jako by se tam zastavil. KeltovΘ sem p°iÜli ve stejnΘ dob∞ jako do zbytku Evropy a v roce 56 p°.n.l. byli pora₧eni Caesarem. AnglosaskΘ nßjezdy na britskΘ ostrovy v 5. a 6. stoletφ p°ivedly do tΘto "malΘ Britßnie" keltskΘ novousedlφky.

Tehdy, na sklonku zlatΘ keltskΘ Θry, vznikla legenda, kterß z°ejm∞ mß jistΘ historickΘ zßklady, ale folkl≤r, bardovΘ a nekoneΦnß lidskß p°edstavivost z nich stvo°ily m²tus -- legendu o SvatΘm Grßlu, krßli ArtuÜovi a jeho druhu, kouzelnφku Merlinovi. V osmdesßt²ch letech u nßs dßvali v kin∞ a v devadesßt²ch v televizi britsk² film Excalibur, kter² o tΘto legend∞ poutav∞ pojednßvß. Svat² Grßl je ·dajn∞ pohßr, do kterΘho Josef z Arimathije zachytil krev z Je₧φÜov²ch ran. Pozd∞ji se pr² doplavil do Irska Φi Bretan∞ a Grßl se tak ocitl na "keltskΘm" ·zemφ. ArtuÜ byl pravd∞podobn∞ britsko-keltsk² knφ₧e asi v 6. stol. n. l., kter² bojoval se sask²mi nßjezdnφky na anglickΘm ·zemφ. Merlin byl podle legend jeho vychovatel, Φarod∞j a mudrc. V rßmci historickΘ migrace do Bretan∞ se sem p°enesly i mytologickΘ postavy. Dφky tomu m∙₧eme nedaleko Paimpontu, v samΘm srdci Bretan∞, v tajuplnΘm lese BrocΘliande, najφt Merlin∙v hrob. Majitel pozemku, kde krßl Φarod∞j∙ ·dajn∞ odpoΦφvß, koncem minulΘho stoletφ mφsto p°i hledßnφ "pokladu" tΘm∞° zniΦil. Dnes tam stojφ zbylΘ dva kameny a kmφnek cesmφny, jejφ₧ v∞tviΦky vzaly za svΘ dφky suven²ruchtiv²m turist∙m http://calvin.stemnet.nf.ca/~djohnsto/merlbrit.html. Magick²m mφstem je bezesporu breta≥sk² Carnac (http://www.ot-carnac.fr/eng/doc/menhir.htm), kde stojφ v dlouh²ch °adßch na 3000 menhir∙, n∞m²ch sv∞dk∙ minulosti, hardwaru starΘho kolem 4000 let, urΦenΘho pravd∞podobn∞ k astronomick²m ·Φel∙m. Nedaleko najdeme takΘ mohylu Saint Michel, pravd∞podobn∞ jedno z nejstarÜφch lidsk²ma rukama stvo°en²ch ob°adnφch poh°ebnφch mφst v∙bec. O Keltech je znßmo, ₧e je jako hardware pro kultovnφ a duchovnφ ob°ady lßkalo spφÜe d°evo (p°edevÜφm dub a jmelφ), ale zßrove≥ takΘ to, ₧e kamennΘ pamßtky a soustavy dr₧eli ve velikΘ ·ct∞ a mnohΘ z nich i vyu₧φvali.

U₧ jsme mluvili o irskΘ hudb∞. Je veselß, taneΦnφ, energickß. Tyhle vlastnosti lze aplikovat i na jejφ modernφ, beatovou podobu. Breta≥skß hudba (http://www.enst-bretagne.fr:3000/~calais/KEMPER/musik_E.html) je jinß, zamyÜlen∞jÜφ, voln∞jÜφho tempa, vedle roztanΦen²ch irsk²ch jig∙ a reel∙ jako by p°edstavovala jinou tvß° keltskΘ duÜe. TradiΦnφ soubory sestßvajφ ze t°φ hrßΦ∙ -- na hoboj (bombarde), dudy (biniou koz) a buben (tambour). V tΘto souvislosti nelze nezmφnit sv∞tov∞ proslulΘho muzikanta Alana Stivella, hrßΦe na keltskou harfu, kter² zaΦal jako folkov² muzikant a dnes se pot²kß s elektronick²mi oratorii. Pro bretonskou hudbu a kulturu ud∞lal v poslednφch desetiletφch vφc, ne₧ kdokoli jin² na sv∞t∞ (http://celtic.stanford.edu/artists/Stivell.html).

Jestli se vßm nechce vß₧it tu dlouhou cestu do Bretan∞, zaje∩te si alespo≥ na ka₧doroΦnφ letnφ dudßck² festival do Strakonic. PorozhlΘdn∞te se v tomto typicky keltskΘm kraji a poslechn∞te, jak hrajφ svou hudbu muzikanti z Bretan∞, Skotska i ji₧nφch ╚ech. VÜichni KeltovΘ bratry jsou!

P°φÜt∞: Irsko, Skotsko, Wales, Cornwall atd.