Multimedißlnφ revoluce vφt∞zφ po celΘm sv∞t∞ a vydavatel∙ r∙zn²ch publikacφ na CD-ROM v∙Φihled∞ p°ib²vß. Konzervato° Evropy se takΘ p°ihrnula na nßstupiÜt∞ a, alespo≥ co se snahy t²kß, vlak dostihla.

Na cΘdΘΦkßch je leccos, od katalog∙ nßhradnφch dφl∙ na nßkla∩ßky a₧ po t°eba porno. Proto₧e se vÜak CD zaΦala objevovat p∙vodn∞ jako nosiΦ zvuku, je uvedenφ disku SkladatelΘ sv∞tovΘ hudby velmi namφst∞.

SympatickΘ na tomto kotouΦku od nakladatelstvφ Fragment a softwarovΘ firmy Merlin je, ₧e nevy₧aduje n∞jak slo₧itou a agresivnφ instalaci. Na rozdφl od jin²ch cΘdΘΦek, je₧ lze spustit a₧ potΘ, co na vaÜem disku vytvo°φ n∞kolik adresß°∙, drze vlezou a₧ do systΘmu a navφc se nedovedou odinstalovat, toto hudebnφ CD se chovß skromn∞. Po zasunutφ do mechaniky a otev°enφ ikony p°ehrßvaΦe sice nabφdne program setup.exe, ale je mo₧no jej spustit i p°φmo. Instalovanß verze pak na disku nezabere mnoho mφsta a odinstalovat ji lze prostink²m smazßnφm adresß°e. Navφc se p°i instalaci zeptß, chcete-li vytvo°it ve startu Windows programovou skupinu.

SpuÜt∞nφm programu se otev°e v²chozφ obrazovka. P°ekvapiv∞ - zejmΘna v porovnßnφ s instalaΦnφ procedurou - se samotn² program zachovß v²bojn∞, proto₧e zabere celou obrazovku a tak jej nelze doΦasn∞ opustit klepnutφm na hlavnφ panel a musφ se p°echßzet pomocφ alt+tab.

┌vodnφ obrazovka nabφzφ n∞kolik zp∙sob∙ prohlφ₧enφ disku. M∙₧ete zaΦφt na obrazovΘ galerii skladatel∙ (obr. 1) a podle bublinovΘho popisku si vybrat toho, o n∞m₧ se chcete dozv∞d∞t vφc (obr. 2). Zßle₧φ tu na poloze ÜpendlφΦku (na obrßzku vlevo dole). Jednou z mo₧nostφ je klepnutφm na portrΘt (ty se mimochodem Ji°in∞ LockerovΘ dost povedly) p°ejφt do textov²ch informacφ o autorovi. Zde jsou takΘ hypertextovΘ odkazy do slovnφΦku (rejst°φku) zßkladnφch, nebo spφÜe pou₧it²ch hudebnφch termφn∙, kterΘ si zasluhujφ bli₧Üφ vysv∞tlenφ. Do rejst°φku je mo₧no samoz°ejm∞ vstoupit p°φmo. Je-li Üpendlφk zapφchnut² u slova "Zvukovß ukßzka" , pak naÜpicujte uÜi. Mßte-li poΦφtaΦ nßle₧it∞ vystrojen², Φekß na vßs n∞kolikaminutov² poslech (obr. 3).

V kartßch lze listovat ob∞ma sm∞ry (pouze chronologicky). Dob°e vyu₧itelnß je takΘ mo₧nost "p°edchozφ". Karta skladatele takΘ nabφzφ mo₧nost vybrat si zvukovou ukßzku ze seznamu nahrßvek podle obal∙ ji₧ publikovan²ch CD disk∙.

Ze vzhledu (autorem designu je Pavel BeneÜ) i z provedenφ disku je jasnΘ, ₧e jeho auto°i mφ°ili hlavn∞ do Ükoly (a vydavatelΘ to nakonec ani v doprovodn²ch materißlech neskr²vajφ). Prost°edφ programu evokuje Ükolu -- d°ev∞nΘ lavice a zßv∞snΘ obrazy -- a hodiny hudebnφ v²chovy m∙₧e urΦit∞ obohatit takΘ test, kterΘmu se (v obrazovΘ, textovΘ a nebo zvukovΘ verzi) m∙₧e ₧ßk podrobit (obr. 4).

Ovlßdßnφ cΘdΘΦka je jednoduchΘ a (ani₧ bych cht∞l schopnosti d∞tφ p°i prßci s poΦφtaΦem podce≥ovat) p°φmo d∞tsky prostΘ. Prochßzet d∞jinami hudby je mo₧no s myÜkou v ruce anebo z klßvesnice. Za povyta₧enφ oboΦφ snad stojφ pouhΘ dv∞ polohy hlasitosti, ale to se dß dohonit nastavenφm Windows. Samoz°ejmou mo₧nostφ u CD-ROM publikacφ je mo₧nost tisku, chyb∞la mi ale cestiΦka k uklßdßnφ text∙... Mo₧nß by takΘ stßlo za ·vahu umo₧nit listovßnφ i v rejst°φku.

Co mile pot∞Üilo, jsou zp∞tnΘ odkazy z rejst°φku ke skladatel∙m. Nap°φklad po zvolenφ hesla "koloraturnφ zp∞v" se objevφ nabφdka Φty° jmen skladatel∙, u nich₧ se o n∞m pφÜe, tedy Palestriny, Glucka, Rossiniho a Verdiho (obr. 5).

Bli₧Üφ seznßmenφ s tφmto cΘdΘΦkem bylo milΘ a pro mne, jako pro "u₧ivatele" klasickΘ/vß₧nΘ/artificißlnφ hudby (vyberte si), v lecΦem pouΦnΘ. V²b∞r autor∙ prßv∞ od Giovanniho Pierluigi di Palestriny a₧ po Benjamina Brittena je vskutku reprezentativnφ hudebnφ ukßzky, kterΘ jejich portrΘty doprovßzejφ, takΘ. Docela mne pot∞Üilo, ₧e Dr. Milan Kuna (autor text∙ a nejspφÜ takΘ dramaturg ·ryvk∙) vybφral kousky uvß₧liv∞ a nepodlehl pr∙m∞rnΘmu vkusu. Jeho cit pro v²b∞r je vid∞t u₧ v tom, ₧e se sna₧il, aby ukßzky byly celistvΘ a neufikl je t°eba po t°ech minutßch. ┌stupek ale museli auto°i ud∞lat v kvalit∞ zvuku - ten je mono. Jinou cestu ale nejspφÜ nem∞li, nebo¥ rozsah cΘdΘΦka (50 hudebnφch ukßzek v celkovΘ dΘlce 3 a 3/4 hodiny) k jistΘmu kompromisu nutil.

Co °φct na konec? Autor∙m se poda°ilo do multimedißlnφ podoby zdßrn∞ p°evΘst uΦebnici zßklad∙ d∞jin vß₧nΘ hudby, kterou p°φliÜ nehyzdφ ani drobnΘ proh°eÜky proti ΦeÜtin∞. Domnφvßm se, ₧e leckdy nezß₧ivnΘ hodiny hudebnφ v²chovy (alespo≥ jak je pamatuji jß a n∞kdy o nich slyÜφm od d∞tφ) se mohou prost°ednictvφm poΦφtaΦe s vlo₧en²m CD stßt p°φjemn∞ pro₧it²m Φasem, a navφc d∞ti mohou zjistit, ₧e na sv∞t∞ je i jinß hudba ne₧ dle "d₧uch d₧uch" kopyta. UΦitel∙m pak doporuΦuji bu∩ tolik sluchßtek, kolik je poΦφtaΦ∙, nebo naopak sluchßtka jedinß, kombinovanß jeÜt∞ se Üpunty do uÜφ. Ono pustit si najednou Wagner∙v sbor, Bachovy varhany a Straussova (Richardova) Zarathustru, to chce celΘho chlapa.