Stalo se velikou m≤dou poslednφch t²dn∙ rozepisovat se Üiroce o Φasech, kdy svΘmu dvoru i zemφm vlßdl cφsa° Rudolf, toho jmΘna druh². Dφky na naÜe, ale i evropskΘ pom∞ry, velkolepΘ v²stav∞, jsme stßle vφce p°esv∞dΦovßni o fascinujφcφ Praze plnΘ um∞lc∙, uΦenc∙ i podvodnφk∙, kte°φ ve v∞tÜφ Φi menÜφ mφ°e zneu₧φvali velkorysosti podivφnskΘho cφsa°e Rudolfa nicmΘn∞ vytvo°ili tak skv∞l² odkaz, z jeho₧ rozmanitosti a krßsy se m∙₧eme alespo≥ pßr t²dn∙ t∞Üit. Je bohu₧el pravdou, ₧e v∞tÜina ze skv∞l²ch exponßt∙ probφhajφcφ v²stavy se jen na kratiΦkou dobu vrßtila do Prahy po cel²ch dlouh²ch staletφch, a to za velik²ch nßklad∙ a ·silφ po°adatel∙ expozic.

      Praha tΘ doby vÜak byla centrem nejen kulturnφm, ale zvlßÜt∞ politick²m, a stala se proto cφlem mnoha cizinc∙, z nich₧ n∞kte°φ o svΘ nßvÜt∞v∞ podali zprßvu... Nenφ nad konfrontaci vlastnφch p°edstav o Φasech minul²ch s dobov²mi post°ehy. P°inßÜφme zde proto dojmy t°φ Francouz∙, kte°φ rudolfφnskou Prahu navÜtφvili a zachovali nßm zajφmav² obraz zem∞, hlavnφho m∞sta a zvlßÜt∞ pak jejφch obyvatel tedy naÜich p°edk∙. ZaΦt∞me se tedy do lφΦenφ on∞ch t°φ mu₧∙ a nechme tak o₧φt prßv∞ obdivovanΘ p°edm∞ty n∞kdejÜφch rudolfφnsk²ch sbφrek.

      Prvnφ z cestovatel∙, hugenot Jac-ques Esprinchard, pochßzel z La Rochelle a Prahu navÜtφvil v roce 1597, b∞hem svΘ studijnφ cesty po st°ednφ Evrop∞. V m∞st∞ samΘm se zdr₧el jen

      necel² t²den, nicmΘn∞, jak uvßdφ ve svΘm denφku, neopomn∞l navÜtφvit ₧ßdnou pra₧skou pam∞tihodnost. N∞kterß mφsta jej zaujala natolik, ₧e denφk doplnil i p°esn²m popisem. Takto zap∙sobil pra₧sk² orloj, Φi Karl∙v most, jeho₧ dΘlku dokonce krokoval. P°i nßvÜt∞v∞ Pra₧skΘho hradu vystoupil a₧ na v∞₧ chrßmu sv. Vφta a odtud nadÜen∞ popsal panorama tehdejÜφch "m∞st pra₧sk²ch".

      Za kratiΦkou dobu svΘho pobytu Esprinchard sice nepronikl ke dvoru, zato se mu dostalo t∞ch nejskv∞lejÜφch pr∙vodc∙, jakΘ si tehdejÜφ "turista" mohl v∙bec p°ßt byli jimi Hans von Aachen a Bartolom∞j Spranger, cφsa°ovi komornφci a dvornφ malφ°i. Oba um∞lci svΘho hosta provedli mφsty, kde se nachßzely cφsa°ovy sbφrky, z jejich₧ skvostn²ch kousk∙ jej v²slovn∞ nadchnul zvlßÜt∞ st∙l vyklßdan² drah²mi kameny obrovskΘ ceny, obdivoval vÜak takΘ cφsa°skΘ konφrny a zahrady podrobn∞ se zmi≥uje p°edevÜφm o Zpφvajφcφ fontßn∞.

      Pra₧anΘ jej p°ekvapili sv²m zvykem zdobit se r∙₧emi mu₧i na kloboucφch, ₧eny kolem levΘ pa₧e. P°ekvapiv∞ nßm znφ i lφΦenφ ₧ivotnφho rytmu naÜich p°edk∙. Ob∞dvali pr² v dev∞t hodin dopoledne, veΦe°eli ve Φty°i odpoledne a v p∞t ulΘhali. Vstßvali ·dajn∞ ji₧ ve dv∞ hodiny rßno a do "ob∞da" se v∞novali svΘ prßci.

      Na rozdφl od "ukßzn∞nΘho turisty" Esprincharda, m∞l Pierre Bergeron, druh² z naÜich cestovatel∙, v Praze zcela jinΘ zßjmy. Byl Φlenem oficißlnφho poselstva francouzskΘho krßle, kterΘ navÜtφvilo Prahu roku 1600, a byl zcela pohlcen sv²m zßjmem o dv∙r a jeho zvyklosti. Bergeron si vedl zßznamy den po dni: hned na poΦßtku jej zaujala Φeskß °eΦ, kterß mu zn∞la o mnoho lahodn∞ji ne₧ n∞mΦina, pon∞kud p°ekvapen byl existencφ poÜty. Prvnφ, co jej po p°φjezdu do Prahy okouzlilo, byly "skvostn∞ od∞nΘ dßmy", jedin² to zaznamenan² zß₧itek z prvnφ pra₧skΘ nßvÜt∞vy mÜe! Zaznamenßvß takΘ zvyk Φesk²ch ÜlechtiΦen nepou₧φvat masku na ve°ejnosti a tehdy z°ejm∞ nevφdanou volnost, s jakou se ₧eny ve spoleΦnosti pohybovaly. Dßmy v∙bec se t∞Üily nejv∞tÜφmu zßjmu Pierra Bergerona, jednΘ z nich dokonce dßval lekce francouzÜtiny...

      Jeho poselstvo se vÜak m∞lo zajφmat p°edevÜφm o cφsa°e, a tak Bergeron popisuje Rudolfovu samotß°skou povahu i p°φsnΘ mlΦenφ, kterΘ pr² musejφ zachovßvat vÜichni cφsa°Ütφ slu₧ebnφci v p°φtomnosti svΘho pßna. Ten pak v∞tÜinu svΘho Φasu stejn∞ trßvil obklopen pouze um∞lci a v∞dci. P°esto poselstvu bylo za dobu jejich pobytu ud∞leno n∞kolik audiencφ, a to ve specißlnφm p°ijφmacφm sßle zdobenΘm pozlacen²mi ko₧en²mi tapetami. Cφsa°i Rudolfovi tehdy bylo Φty°icet dev∞t let. Podle Bergerona byl st°ednφ statnΘ postavy, brunßtn² v obliΦeji a m∞l vousy kaÜtanovΘ barvy. ObleΦen byl v ÜedΘm satΘnovΘm kabßt∞, na krku m∞l °et∞z s °ßdem zlatΘho rouna a na hlav∞ Φern² sametov² klobouk se Üed²m pφrkem. Po celou dobu jednßnφ hovo°il Üpan∞lsky a opφral se o kord.

      S velikou peΦlivostφ jsme takΘ zpravovßni o vÜemo₧n²ch hostinßch, jich₧ se ΦlenovΘ poselstva z·Φastnili, o poΦtech chod∙, kterΘ zde byly podßvßny, i o zvycφch stolovßnφ. Bergeron se pozastavuje nad mφstnφm zvykem m∞nit ubrusy a ubrousky po n∞kolika chodech, zaujat byl i cukrß°sk²mi v²robky v podob∞ soch. Velikou mφstnφ vßÜnφ pr² bylo oddßvat se sout∞₧φm v mno₧stvφ jφdla a pitφ. Mnoho domßcφch pr² "vid∞l klesnouti" v tomto gastronomickΘm zßpolenφ. Bergeron byl vÜak praktick² Φlov∞k, podßvß tedy i zprßvu o ·rokovΘ sazb∞ tou dobou v Praze obvyklΘ, jen pro dneÜnφ srovnßnφ Φinila 6 %.

      T°etφm francouzsk²m nßvÜt∞vnφkem Prahy, kter² podal o svΘ nßvÜt∞v∞ zprßvu, byl d∙stojnφk cφsa°skΘ armßdy v Uhersku Francois de Bassompierre. Prahu navÜtφvil v roce 1604 v dob∞ svΘ dovolenΘ. Cht∞l zde zφskat plukovnick² patent a prost°edky na verbovßnφ svΘho mu₧stva, co₧ se mu poda°ilo. Je patrno, ₧e Bassompierre byl pon∞kud z jinΘho t∞sta ne₧ naÜi prvnφ dva hostΘ, a jinΘ jsou proto i jeho zß₧itky. Tφm nejv∞tÜφm byla jistß "panφ znamenitΘ krßsy" jmΘnem Ester, dcera purkrabφho z KarlÜtejna.

      A₧ v druhΘ °ad∞ pak jsou to vÜelijakß dobrodru₧stvφ, kterß mlad² Francouz za₧il se sv²m kumpßnem marÜßlem Russwormem v rudolfφnskΘ Praze. Mimo jinΘ popisuje, jak cφsa° v mφΦovn∞ dlouho pozoroval jeho vlastnφ hru i "mal² balet", kter² p°edvedl nadÜenΘ pra₧skΘ dßmskΘ spoleΦnosti. Byl dokonce zatΦen za noÜenφ masky v ulicφch m∞sta, kterΘ zde z°ejm∞ bylo, na rozdφl od jin²ch kraj∙, zakßzßno. Vyvrcholenφm Bassompierrova pobytu pak bylo Üest nocφ, kterΘ (pokutou z°ejm∞ nepouΦen) strßvil v p°estrojenφ na KarlÜtejn∞ v p°φtomnosti panφ Ester...

      Jak vidno, Praha t∞ch let byla skuteΦn²m centrem Evropy nejen ve v∞d∞ a kultu°e, ale i co do politika°enφ, zßbavy a ₧ivotnφho stylu a p°i pohledu zp∞t se souΦasnφk∙m on∞ch t°icet sedm let Rudolfovy vlßdy muselo zdßt idylick²m obdobφm, zvlßÜt∞ pak ve srovnßnφ s krut²mi lΘty, kterß po Rudolfov∞ smrti m∞la nastat. My vÜak vyu₧ijme svΘho odstupu a obdivujme to, co je hodno obdivu, s prßvem nep°ipomφnat si p°φliÜ, ₧e p°φΦiny straÜlivΘ vßlky, kterß jen Üest let po Rudolfov∞ smrti vypukla, tkv∞ly prßv∞ v tΘto, sice okouzlujφcφ, avÜak velmi slo₧itΘ dob∞.

      Podle souboru pramennΘho materißlu "T°i francouzÜtφ kavalφ°i v rudolfφnskΘ Praze"

Jan Stejskal