- internet4U -

╚as zrozenφ pφsma

      Jestli₧e Internet p°edstavuje zßsadnφ zlom v komunikaci a prßci s daty, a pokud se obecn∞ p°edpoklßdß, ₧e Sφ¥ v nejbli₧Üφ budoucnosti zcela zm∞nφ realitu kolem nßs, stojφ myslφm za zmφnku jistß revoluce, kterou mß na tomto poli u₧ historie za sebou. FenomΘ-nem, na jeho₧ poΦßtky se zam∞°φme, je pφsmo.

      Dokud budeme hovo°it o "poΦφtaΦφch" Φi "v²poΦetnφ technice", problematika pφsma nßm m∙₧e p°ipadat vzdßlenß. Jedinß, by¥ pozoruhodnß souvislost, kterß nßs z°ejm∞ napadne, je mo₧nost pou₧itφ softwarov²ch prost°edk∙ k luÜt∞nφ zatφm neznßm²ch pφsem a jazyk∙. Na svitek pln² podivn²ch znak∙ m∙₧eme konec konc∙ pohlφ₧et podobn∞ jako na 128bitovou Üifru z dφlny americkΘ firmy RSA Data Security.

      Docela bych si p°ßl, aby se kolem luÜt∞nφ jazyka Etrusk∙ jednou spustila stejnß mßnie, jakou provßzelo lßmßnφ k≤du.)

      Jestli₧e ovÜem pojem "v²poΦetnφ technika" nahradφme navφc jeÜt∞ m≤dnφ mantrou InformaΦnφ Technologie (a jeÜt∞ dodejme, ₧e tento pojem v sob∞ obsahuje i komunikaΦnφ technologie), je ji₧ zcela z°ejmΘ, ₧e v obou p°φpadech jde stßle o jedno o prßci s informacemi, respektive daty. A proto₧e Φlßnky o v²voji Internetu z americk²ch univerzitnφch a vojensk²ch sφtφ postupn∞ zaplavujφ Φeskß periodika, je myslφm sprßvnΘ nezapomφnat ani na pφsmo. P°iΦem₧ s pokrΦenφm ramen a slzou v oΦku hned dodßvßm, ₧e se dφky poΦφtaΦ∙m paradoxn∞ psßt pomalu odnauuΦujeme, o Φem₧ sv∞dΦφ popularira grafickΘho u₧ivatelskΘho rozhranφ ovlßdanΘho myÜφ na ·kor rozhranφ textovΘho. Tedy obrßzky mφsto pφsmen.

      P°edchozφ v∞ta byla takto napsanß zßm∞rn∞. V d∞jepise jsme se p°ece uΦili, ₧e v²voj pφsma probφhal naopak, od obrßzk∙ a znak∙ k abeced∞. Znamenß to snad, ₧e d∞jiny se toΦφ v n∞jakΘ spirßle? Mo₧nß, ne₧ se dßme do podobnΘho mudrovßnφ, rad∞ji nadhodφm problΘm konkrΘtn∞jÜφ a podle mΘho i mnohem zajφmav∞jÜφ. Jestli₧e si vezmeme p°enos informace prost°ednictvφm obrßzku, znaku a abecednφho pφsma, jakΘ majφ jednotlivΘ mo₧nosti v²hody a nev²hody? A jak se jejich vlastnosti projevily v pr∙b∞hu historickΘho v²voje?

      Jestli₧e je abeceda pokroΦilejÜφm typem pφsma, proΦ nebyla p°ijata nap°. v ╚φn∞? To jsou otßzky, na n∞₧ se pokusφme najφt odpov∞di.

      Na poΦßtku byly obrßzky

      Pokud budeme pou₧φvat k dorozum∞nφ obrßzky skuteΦn∞ d∙sledn∞, dostaneme n∞m² film a nebo komiks bez "bublinek". Je jasnΘ, ₧e vyjßd°it tφmto zp∙sobem jakoukoli slo₧it∞jÜφ myÜlenku se nßm m∙₧e poda°it jen st∞₧φ. NicmΘn∞, p°φb∞h, kter² chceme vypov∞d∞t, bude srozumiteln² ka₧dΘmu nejen bez ohledu na jeho gramotnost, ale p°edevÜφm bez ohledu na pou₧it² jazyk. U prvnφch pφsem je tomu skuteΦn∞ tak.

      P°edpoklßdßme, ₧e nejstarÜφ pφsemnΘ pamßtky (z doby asi 3 300 let p°ed naÜφm letopoΦtem z ji₧nφ Mezopotßmie) jsou psßny v sumerÜtin∞. DalÜφm stupn∞m v²voje pφsma je znak, nep°ipomφnajφcφ ji₧ p∙vodnφ podobu p°edm∞tu z nejznßm∞jÜφch uve∩me znaky ΦφnskΘ, hieroglyfy a klφnopis. Znaky majφ tu v²hodu, ₧e si jich m∙₧eme vymyslet libovoln∞ mnoho a pro libovolnß slova, vΦetn∞ vysoce abstraktnφch pojm∙. ProblΘm je vÜak se pφsmo potom nauΦit a k tomu se vß₧φ n∞kterΘ otßzky specißlnφ, kterΘ by nßm, hlavn∞ v ΦeÜtin∞, po°ßdn∞ zamotaly hlavu jak nap°. vyjßd°it Φasovßnφ a sklo≥ovßnφ, ΦinnΘ a trpnΘ rody a dalÜφ gramatickΘ vztahy? (V ΦeÜtin∞ jsou tφm d∙le₧it∞jÜφ. Neexistuje toti₧ pevn² po°ßdek slov ve v∞t∞, v²znam je Φasto nesen prßv∞ oh²bßnφm slov. Srovnejte v∞ty "Josef miluje EliÜku" a "Josefa miluje EliÜka". I kdybychom m∞li znaky pro vÜechna t°i slova, jeÜt∞ by nßm to nemuselo b²t nic platnΘ). JinΘ jazyky se naÜt∞stφ s podobn²mi problΘmy trßpit nemusφ, alespo≥ ne v takovΘ mφ°e, jako naÜe mate°Ütina.

      Zßsadnφm okam₧ikem byla chvφle, kdy kohosi napadlo slo₧it jedno slovo ze dvou jin²ch a tφmto zp∙sobem ho i zapsat. K vysv∞tlenφ tohoto jevu nemß ΦeÜtina jako indoevropsk² jazyk p°φliÜ p°φklad∙. Ostatn∞ k tomuto objevu nikdy v indoevropskΘm prost°edφ nedoÜlo.

      Dlouho hledßm ve svΘ pam∞ti n∞jak² vhodn² p°φm∞r. Musφ toti₧ spl≥ovat podmφnku, ₧e dv∞ slova vytvß°φ spojenφm zcela jin² v²znam (ne tedy nap°. slovo slo₧enΘ, jako rybolov, pivovar nebo maso₧ravec). A m∞lo by se jednat rovn∞₧ spφÜe o slova oznaΦujφcφ konkrΘtnφ v∞ci nebo Φinnosti, pro kterΘ m∙₧eme p°edpoklßdat v naÜem hypotetickΘm ΦeskΘm znakovΘm pφsmu existenci obrßzk∙ Φi znak∙.

      P°edstavme si t°eba, ₧e by n∞koho napadlo zjednoduÜit pφsmo a mφsto "rßkos", respektive dalÜφho obrßzku, vedle sebe nakreslil raka a kosa (respektive napsal jejich znak). V²znam tohoto objevu byl nebetyΦn². Znak od tΘ doby ji₧ nemß vazbu na p°edm∞t, ale na zvuk. Znaky raka a kosa ji₧ nebudou mφt nap°φÜt∞ primßrn∞ v²znam v∞ci, ale slabiky. Tomuto jevu se °φkß vokalizace nebo fonetizace pφsma a proces zcela zm∞nil vazbu pφsma na konkrΘtnφ jazyk. Nap°φÜt∞ bude mo₧nΘ text p°eΦφst, ani₧ mu p°itom budeme rozum∞t. Navφc, a₧ nßÜ pφsemn² systΘm p°evezme nßrod hovo°φcφ jin²m jazykem, znaky pro slabiky "rak" a "kos" u₧ pro n∞j nejspφÜ nebudou oznaΦovat ₧ßdnΘ konkrΘtnφ p°edm∞ty, Φφm₧ p∙vodnφ vazba v∞c\obrßzek zmizφ zcela.

      Ze slabik se postupn∞ doÜlo a₧ k jednotliv²m pφsmen∙m. Tento v²voj probφhal zejmΘna na ·zemφ mezi Mezopotßmiφ a Egyptem (konkrΘtn∞ jsou o tom doklady z FΘnicie, Sinaje a Ugaritu, ale hlßskovΘ pφsmo znßme nap°. i z PerskΘ °φÜe, kdy se vlastn∞ jednalo o poslednφ a nejd°φve rozluÜt∞nou variantu klφnopisu). ZdejÜφ, p°edevÜφm semitskΘ jazyky, nepot°ebovaly zapisovat samohlßsky, proto uΦinit z naÜeho hlediska poslednφ teΦku za v²vojem pφsma zbylo na starov∞k²ch ╪ecφch. Ti n∞kdy v 9. stoletφ p°ed naÜφm letopoΦtem pφsmo od FΘniΦan∙ p°evzali a doplnili o samohlßsky. Latinka, cyrilice, azbuka i °eckß abeceda (ale t°eba i germßnskΘ runy nebo keltsk² ogham) jsou pak a₧ v²sledkem dalÜφho v²voje pφsmo je to ale v principu po°ßd stejnΘ.

      A obrßzky se ztratily?

      Komu nestaΦφ Windows a cht∞l by jeÜt∞ n∞jakΘ piktogramy, pak jej pot∞Üφm dv∞ma fakty. Jednφm z nich jsou tzv. ideogramy. P°edstavme si nap°., ₧e se nachßzφme v dob∞ postupnΘ fonetizace pφsma. Jak mßme zjistit, jestli znak raka a kosa vyjad°uje dv∞ zvφ°ata, nebo vodnφ rostlinu? Na nßmitku, ₧e se to dß zjistit z kontextu, odpovφdßm, ₧e mßme velice idealizovan² p°φpad. V praxi to spφÜ vypadalo tak, ₧e bychom slovo kladivo napsali jako kel-div (respektive kl-dv), tak₧e t°eba stylizovan²m obrßzkem slona a u₧asle zφrajφcφho mu₧φΦka.

      Kdo se v tom mß vyznat? Samoz°ejm∞ pφsa°, vÜak se takΘ musφ uΦit mnoho let a pat°φ k privilegovan²m vrstvßm spoleΦnosti. OvÜem na po-moc mß ideogramy, tedy stßle obrßzky. ZjednoduÜen∞ °eΦeno, jednalo se o znaky, kterΘ se neΦetly, ale slou₧ily k jakΘmusi vymezenφ kategorie, kam spadajφ znaky nßsledujφcφ. Tedy, nap°φklad, obrßzek hv∞zdy v babylonskΘm klφnopisu znamenal, ₧e bude nßsledovat jmΘno boha. OznaΦenφ kategorie osob mu₧skΘho Φi ₧enskΘho pohlavφ se zase provßd∞la mal∙vkami podobn²mi t∞m, je₧ jsou dnes oblφbenΘ hlavn∞ ve v∞ku pubertßlnφm.

      Druhß v∞c, o nφ₧ bych se rßd zmφnil, je fakt, ₧e mnoh²m lidem asi vadilo, ₧e jednotlivΘ znaky, eventußln∞ pφsmena, nejsou "skuteΦnΘ", tj. jednß se o v²sledky lidskΘ abstrakce a neznßzor≥ujφ ₧ßdnou konkrΘtnφ v∞c. Toto trauma z°ejm∞ vedlo ke zbo₧Üt∞nφ pφsmen a Φφslic a vzniku nßslednΘ slo₧itΘ symboliky, kterß se tßhne nap°. kabalou nebo pythagorejskou filosofiφ. V p°edstav∞, ₧e nap°. "a" (alfa, alef) p°edstavuje vodu, m∙₧eme shledßvat dalÜφ doklad p°e₧φvßnφ archaick²ch prvk∙ v lidskΘm myÜlenφ.

      Zrozenφ analytickΘho myÜlenφ

      Pokud p°i°adφme pφsmena n∞jak²m jev∙m, nemusφ to jeÜt∞ nic moc znamenat. Mnohem d∙le₧it∞jÜφ pro lidskΘ myÜlenφ je vÜak poznßnφ, ₧e tak jako Üel jazyk rozlo₧it do n∞kolika zßkladnφch kategoriφ (pφsmen), totΘ₧ se m∙₧eme pokusit uΦinit i se sv∞tem kolem nßs. Otevφrß se cesta ke snaze chßpat cel² sv∞t jako sm∞s n∞kolika zßkladnφch ₧ivl∙ (ohe≥, voda, vzduch, zem∞...), eventußln∞ p°φmo k atomßrnφ teorii p°iΦem₧ to, ₧e se jednotlivΘ prvky dnes oznaΦujφ pφsmeny, nßs m∙₧e naplnit p°φjemn²m pocitem, i kdy₧ to s procesem probφhajφcφm ve starov∞ku nijak bezprost°edn∞ nesouvisφ.

      Ka₧dopßdn∞ ·sp∞Ün∞ proveden² rozklad jazyka byl jist∞ v²znamn²m krokem na cest∞ k analytickΘmu myÜlenφ. Pokud dnes matematik nebo programßtor °eÜφ ·lohu tak, ₧e ji rozd∞lφ na nejmenÜφ mo₧nΘ celky a ty pak zpracuje separßtn∞, opakuje tφm jenom to, co Φinili naÜi p°edkovΘ s jazykem v procesu v²voje pφsma.

      A proΦ to pφsmo vlastn∞ vzniklo?

      Samoz°ejm∞, jedna v∞c je, ₧e slou₧ilo k ·Φetnφm evidencφm majetku. Tφmto zp∙sobem se vyklßdß p∙vod pφsma na P°ednφm v²chod∞, kde v²voj Üel opravdu od poΦφtßnφ ke psanφ. StejnΘ tomu bylo i v LatinskΘ Americe, kterß tehdy ovÜem jeÜt∞ nebyla latinskou. Nap°. u Olmek∙ a May∙ se pφsmo (mimochodem, mayskΘ pφsmo bylo jednφm z prvnφch, na jejich₧ deÜifrovßnφ se prßv∞ podφlely poΦφtaΦe) vyvinulo rovn∞₧ v souvislosti s Φφslicemi, je₧ ale tentokrßt nebyly majetkov²mi evidencemi, ale kalendß°nφmi znaΦkami. Posedlost kalendß°em u indißnsk²ch kmen∙ St°ednφ Ameriky byla obrovskß a jejφ problematika by si zaslou₧ila samostatn² Φlßnek (nebo spφÜe n∞kolik knih).

      V EgejskΘ oblasti se na vzniku pφsma podφlely podle vÜeho i faktory dalÜφ nap°. peΦet∞, oznaΦujφcφ vlastnictvφ p°edm∞tu, byly jak²misi prvnφmi podpisy. V²znam m∞ly podle vÜeho i tzv. zednickΘ znaΦky Φi p∙vodn∞ pouze ozdobnΘ motivy na keramice.

      Jinde ke vzniku pφsma p°isp∞la pot°eba kodifikovat nßbo₧ensk² dokument. Kdy₧ zm∞ny v jazyce ßrijsk²ch Ind∙ dosßhly takovΘho stupn∞, ₧e vΘdskΘ zp∞vy bylo nadßle obtφ₧nΘ p°edßvat ·stn∞ v nezm∞n∞nΘ podob∞, vznikla pot°eba je zapsat.

      Krom∞ toho bylo mnoho pφsem p°φmo vymyÜleno jednφm Φlov∞kem, eventußln∞ skupinou lidφ. Tento fakt naÜe uΦebnice d∞jepisu jeÜt∞ p°φliÜ nezd∙raz≥ovaly komunistiΦtφ ideologovΘ se sna₧ili maximßln∞ minimalizovat roli jednotlivce v d∞jinßch a vÜe rad∞ji vyklßdali jako d∙sledek zm∞ny v²robnφch podmφnek proto nap°. vznik pφsma z d∙vodu pot°eby majetkov²ch evidencφ zd∙raz≥ovali rßdi, ale o souvislosti s kalendß°nφmi znaΦkami se u₧ pro jistotu tolik nezmi≥ovali. Lze ovÜem p°edpoklßdat, ₧e irsk² ogham, germßnskΘ runy, Φi korejskß abeceda jsou dφlem jedinΘho Φlov∞ka. V∞tÜinou k tomu ovÜem doÜlo a₧ pod vlivem pφsma jinΘho. Konec konc∙, pokud znßte jednu abecedu, asi u₧ najdete zp∙sob, jak ji upravit tak, aby maximßln∞ vyhovovala pot°ebßm vaÜeho jazyka (to ostatn∞ ud∞lali i ╪ekovΘ, kdy₧ pφsmo p°ejali od FΘniΦan∙ tak₧e mo₧nß i alfabeta je dφlem jedinΘho Φlov∞ka).

      N∞kolik pozoruhodn²ch artefakt∙

      Zb²vß zmφnit, ₧e znßme i °adu systΘm∙, kterΘ pφsmem jeÜt∞ nejsou, ale od nich₧ by z°ejm∞ v²voj k pφsmu sm∞°oval. Sem pat°φ kup°. uzlovΘ pφsmo kipu °φÜe Ink∙ (p°iΦem₧ InkovΘ mo₧nß m∞li i pφsmo skuteΦnΘ a rovn∞₧ MoΦikovΘ, tv∙rci jednΘ z p°edinck²ch perußnsk²ch kultur, pravd∞podobn∞ zapisovali znaky na fazolovΘ boby ale to vÜechno je spφÜe na ·rovni hypotΘz). P°edpoklßdß se, ₧e to byl vlastn∞ Φφseln² systΘm, kde poΦet a umφst∞nφ uzlφΦk∙ vyjad°ovalo kvantitu a jejich barva kvalitu. Je ovÜem mo₧nΘ, ₧e prost°ednictvφm tohoto systΘmu bylo mo₧nΘ vyjßd°it i n∞co komplikovan∞jÜφho.

      JakΘsi mnemotechnickΘ pom∙cky, pou₧φvanΘ vyprav∞Φi, m∞li i severoameriΦtφ Indißni. Jedna z podob tohoto "prapφsma", tzv. vampun, je znßma u IrokΘz∙. ObdobnΘ pom∙cky v podstat∞ slou₧ily tak, ₧e se v nich vyprav∞Φ p°φb∞hu (a¥ u₧ legendy nebo pr∙b∞hu nedßvnΘ bitvy) b∞hem svΘho projevu p°ehraboval, a pokud "ztratil nit", zase ji tφmto zp∙sobem naÜel. DelavarovΘ m∞li z°ejm∞ dokonce skuteΦnΘ piktografickΘ pφsmo. Zßznam 284 znak∙ psan²ch na stromovΘ k∙°e je dnes znßm pod jmΘnem Valam Olum (Rudß kronika). Vyprßvφ o p°φchodu Delavar∙ k Velk²m jezer∙m, a obecn∞ se usuzuje, ₧e mß ·zk² vztah k okolnostem pßdu kultury budovatel∙ obrovsk²ch severoamerick²ch mohyl mound∙.

      Pφsmo je dar boh∙

      P°ipisovßnφ magickΘho v²znamu pφsma v kabale (a stejn∞ tak dnes m∙₧eme p°eΦφst lecjak² blßbol o "kouzeln²ch runßch") nenφ v∞cφ ·pln∞ v²jimeΦnou. P°esv∞dΦenφ, ₧e pφsmo je v∞c danß od boh∙, se tradovalo odpradßvna. V∞°ili v to Egyp¥anΘ i obyvatelΘ Mezopotßmie, p°iΦem₧ vÜichni dokonce m∞li urΦenΘ i bohy, ji₧ pφsmo vynalezli (Egyp¥anΘ Thovta, SumerovΘ Enkiho). Ke vzniku podobnΘho pocitu p°isp∞l i fakt, ₧e v mnoh²ch historick²ch obdobφch byla znalost pφsma omezeny na vrstvu kn∞₧φ. Pole dalÜφm fantaziφm z∙stßvß ovÜem v tomto sm∞ru nadßle otev°enΘ...

      Jak je to tedy ΦφnÜtinou?

      Jestli₧e v²voj pφsma sm∞°oval k abeced∞, proΦ se hlßskov²m pφsmem nepφÜe ΦφnÜtina? ╚φnskΘ pφsmo b∞hem svΘho v²voje nikterak nepokroΦilo sm∞rem ke svΘ fonetizaci a z∙stalo na ·rovni znak∙ (p∙vodnφ obrßzkovou podobu vlastn∞ ani neznßme). D∙vod∙ pro to m∙₧eme najφt n∞kolik. Lze spekulovat, ₧e ╚φna byla prost∞ zemφ natolik konzervativnφ, nebo snad vÜe oznaΦit za nßhodu. Hlavnφ p°φΦina je vÜak asi v tom, ₧e jak dochßzelo k rozr∙z≥ovßnφ jednotliv²ch Φφnsk²ch dialekt∙, znakovΘ pφsmo z∙stßvalo srozumitelnΘ i lidem, kte°φ by si v mluvenΘm kontaktu v∙bec nerozum∞li. Jednotn² pφsemn² systΘm tak usnad≥oval Φφnsk²m cφsa°∙m sprßvu celΘ °φÜe a vzbuzoval obecn∞ pocity o homogenit∞ zem∞, co₧ tlumilo odst°edivΘ tendence v jednotliv²ch provinciφch.

      ╚φnÜtina je krom∞ toho jazykem, zalo₧en²m do znaΦnΘ mφry na t≤nech. S trochou nadsßzky °eΦeno, Φφnskß abeceda by se musela dopl≥ovat notov²m zßznamem.

      Da≥, kterou za svΘ v²hody ╚φna zaplatila, je ovÜem velmi vysokß.

      S tφm, ₧e ΦφnskΘ znaky nejsou nijak vßzßny na v²slovnost, je spojena °ada zajφmavostφ. Pro dneÜnφ ╚φ≥any jsou nap°. bez p°edb∞₧nΘho vzd∞lßnφ prakticky nesrozumitelnß dφla klasickΘ poezie. V²znamu znak∙ lze sice rozum∞t stßle, ale zm∞n∞nß v²slovnost vede ke ztrßt∞ um∞leck²ch atribut∙, kterΘ bßse≥ p∙vodn∞ m∞la nap°φklad (ale nejen) r²mu.

      A co dalÜφho?

      Co se star²ch pφsem t²Φe, ·pln∞ jsme minuli dva problΘmy. Jednφm z nich je historie luÜt∞nφ jednotliv²ch pφsem a jazyk∙. V∞tÜina lidφ mß sice jakΘsi pov∞domφ o RossetskΘ desce (s pomocφ nφ₧ byly nakonec vyluÜt∞ny hieroglyfy), ale dobrodru₧stvφ luÜtitel∙ star²ch pφsem je myslφm mnohem zajφmav∞jÜφ, ne₧ snaha deÜifrovat r∙znΘ tzv. "skrytΘ v²znamy" v literatu°e alchymistickΘ, hermetickΘ Φi okultnφ.

      Krom∞ toho je °ada pφsemn²ch systΘm∙, o nich₧ jsme se nezmφnili v∙bec. Zanikly toti₧ bez toho, aby m∞ly n∞jak² v²znam pro budoucnost. I kdy₧ m∙₧eme n∞co takovΘho v∙bec tvrdit? Snad se tedy najde jeÜt∞ p°φle₧itost, abychom se n∞kdy zastavili nad pφsmy egejskΘ doby bronzovΘ, pφsmem harapskΘ civilizace v Indii Φi systΘmy St°ednφ Ameriky.

      Nadto n∞kterΘ artefakty vß₧φcφ se k tΘmatu (nap°. tzv. Disk z Faistu) ve mn∞ vzbuzujφ pocity, kterΘ majφ blφzko k nßbo₧nΘmu vytr₧enφ. A tak jako o t∞chto zßle₧itostech rßdi hovo°φ kazatelΘ, neminulo to ani m∞.

Pavel Houser

internet4U