KlasikovΘ oznaΦovali tφmto termφnem n∞co, co je krßsnΘ svou oÜklivostφ, srandovnφ svou ubulenostφ, grotesknφ svou straÜidelnostφ a dojemnΘ svou pitomostφ. Tedy: nikoli jednoznaΦn∞ zßporn² vztah, n²br₧ vztah dvojznaΦn², ambivalentnφ.

      Klasickß definice: "Barvotisky a ilustrovanΘ kalendß°e jsou hovadnΘ. Pohlednice a parnφky. VlasteneckΘ projevy, v∞tÜina lamp, rodinnΘ kanape, ΦetnΘ kravaty, mnohΘ pßnskΘ a dßmskΘ klobouky, milostn²ch dopis∙ nevyjφmaje, ka₧d² druh bodrosti a sentimentality. Laureßti a jubilea, drobotina a vÜechny roztomil∙stky na zem∞kou-li, jako₧ i naopak vojenskΘ p°ehlφdky a ΦetnΘ pr∙vody jsou projevy hovadismu." (J. V., Klobouk ve k°ovφ)

      Jak²msi festivalem dobovΘho hovadna byla prßv∞ Vest Pocket Revue. Kvintesencφ hovadna byl i stejnojmenn² Φasopis VPR, zejmΘna pak rubrika Nßrod sob∞. Zde Φteme bez komentß°e ukßzky Φsl. kultury (Popelka Bilißnovß, Quido Maria VyskoΦil, reklamy stejn∞ stupidnφ jako dnes). A pod titulkem ╚sl. komunistickß zßbava ve stejnΘm roce, kdy poslanec Gottwald vmetl do tvß°e mladΘ demokracii: "Ano, jezdφme se do Moskvy uΦit, jak vßm zakroutit krkem!", co₧ tato demokracie dvacet let omylem pova₧ovala za jak²si zemanovsk² bonmot Φteme v rubrice Nßrod sob∞ tento stylov∞ Φist² v²ron hovadismu:

      "èib°inky Svazu DDO╚. KonkrΘtnφ nßvrh: vytvo°φ se °et∞z z celΘho obecenstva, p°i n∞m₧ si p°φtomnφ dr₧φ ruce... SpojenΘ ruce jsou v²razem toho, ₧e vÜichni p°φtomnφ tvo°φ nep°etr₧it² kruh. Ten v 10 hod veΦer zavolß: Levß, levß, levß! Hudba hraje: PryΦ s tyrany a zrßdci vÜemi, a obecenstvo jde doleva... Nato se zpφvß Internacionßla a ruce se pustφ. 30 minut p°estßvka. Mo₧no i p°ed Internacionßlou." (Tvorba, 1929)

      (Je potom mo₧nΘ se divit, ₧e J. Voskovec, p°izvan² ke 40. oslavßm VPR, vzkazoval p°es oceßn: "Kdybych se takovΘ vlajkoslßvy ·Φastnil jinak, ne₧ s hlasit²m odporem, bylo by na mφst∞ nahradit heslo onoho veΦera p°ed Φty°iceti lety ÄE BY ALOIS JIR┴SEK? heslem ÄE BY VOSKOVEC A WERICH?")

      ╚φm bychom Voskovc∙v v²Φet doplnili dnes? U laureßt∙, vlasteneck²ch projev∙, pr∙vod∙, kravat a milostn²ch dopis∙ nevyjφmaje bych klidn∞ z∙stal. Stejn∞ tak u drobotiny, kterß nßm dokonce u₧ pomßhß vyhrßvat Oskary. P°ipojil bych snad jen n∞jakou tu protibyrokratickou komisi a neodmyslitelnΘ vlo₧ky s k°idΘlky, Lucii a Lanzu Bφlou, n∞kterΘ demonstrace a stßvky proti snφ₧enΘmu zv²Üenφ, feminismus a jinΘ symptomy nemoce Üφlen²ch krav, Zemanovy fakφrskΘ kuf°φky, Klausovy aprφlovΘ balφΦky a pozitivn∞ lustrovanΘho tßtu pracujφcφho lidu, h°φmajφcφho na Starom∞stskΘm nßm∞stφ. Kdo vÜechno u₧ tady h°φmal, D°φmal, Dejmal, kdo vÜechno u₧ tady ètrougal Φi jenom Koukal, od kata Mydlß°e a₧ k nßrodnφho obrozenφ! Joj, nßrodnφ obrozenφ! Smetana, Jirßsek, Tyl, Mßcha, Hßcha, Moravec, Nejedl², Hus, Husßk, Husserl, N∞mcovß, Krßsnohorskß a Kabrhelovß! V²razn²m krokem v pochodu hovadna d∞jinami je to, ₧e se dnes smyslem vÜech vßlek a mord∙ stßvß nikoli zisk, ale televiznφ zpravodajstvφ. Podobn∞ smyslem filmu je cena, smyslem p°edstavenφ recenze (p°edstavenφ mizφ, recenze z∙stßvß). A smyslem vÜech katastrof, pohrom, soulo₧φ a deviacφ ve vesmφru je televize Nova. Smyslem VPR je tedy vlastn∞ jejφ dneÜnφ oslava.

      Ka₧dß doba si vytvß°φ krom∞ vzneÜen²ch institucφ i svΘ specifickΘ hovadno. Jφm pak vstupuje do d∞jin podstatn∞ji a trvaleji ne₧ n∞jakou revolucφ, privatizacφ Φi deregulacφ. Nejen tedy Quo vadis, ale Ho vadis. Hovadno je prost∞ cosi jako vesmφrnß pralßtka, je v∞ΦnΘ jako blbost lidskß a neodstranitelnΘ jako poslankyn∞ Noveskß. Tak jako blbost i hovadno se zm∞nami re₧imu nezanikß (jak jsme si omylem mysleli, cinkajφce klφΦi), ale ani nevznikß, tak jako blbost se pouze pro-m∞-≥uje. PodlΘhß nem∞nnΘmu p°φrodnφmu zßkonu o p°em∞n∞ a zachovßnφ blbosti (perpetuum debile).

      S pozdravem

      Tunelß°i vÜech bank spojte se

Vladimφr Just

      * EstΘti prominou: jde o klasick² termφn, jen₧ byl duÜevnφm vlastnictvφm V+W