Setkat se Magdalenou Reifovou, znamenß setkat se s dφvkou na ni₧ si (poh°φchu u₧ zdaleka ne jenom jedna generace) pamatujeme jako na mladiΦkou partnerku "prima brßchy za vÜechny penφze" z filmu Stanislava Strnada nebo jeÜt∞ pozd∞ji jako p∙vabnou par¥aΦku "Pßn∙ kluk∙" V∞ry PlφvovΘ-èimkovΘ Φi jako u₧ dosp∞lou z potΘ nßsledujφcφch pohßdek a televiznφch inscenacφ. Najφt ji lze v Üatn∞ divadla v Karlφn∞ t∞sn∞ p°ed p°edstavenφm Hello, Dolly!, v dabingu, anebo pak u₧ zase doma, v ulici U Bla₧enky, kam odevÜad v∞Φn∞ a neustßle sp∞chß ke sv²m t°em ratolestem.

      Prßv∞ jsi se vrßtila z dabingu. Jak to dopadlo?

      (┌sm∞v.) Dob°e. VÜechny je zabili.

      ????

      Ne. Nebylo to tak zlΘ. Detektivka o Φty°ech ΦernoÜkßch, kterΘ osud a hlavn∞ socißlnφ pom∞ry do₧enou k tomu, ₧e zaΦnou vylupovat banky. A p°esto₧e jim Φlov∞k dr₧φ celou tu dobu vlastn∞ spφÜ palce, dopadnou Üpatn∞.

      A kolik z nich jsi mluvila?

      (Trochu dotΦen∞:) Jednu!! A dokonce tu hlavnφ! Ne, jß vφm, naΦ narß₧φÜ, ale to u₧ te∩ neplatφ. To kdysi, jeÜt∞ ze zaΦßtku, kdy₧ zaΦala PremiΘra s Novou, muselo se nadabovat narychlo kdeco, a tak se to bralo skuteΦn∞ trochu na h∙l. A na kazet∞ pro p∙jΦovny se s tφm potkßÜ dodnes: ₧e jeden herec namluvil i t°i, Φty°i role. Ale dnes u₧ jen v²jimeΦn∞ se stane, ₧e mßÜ dv∞, a to jen proto, ₧e ta druhß je opravdu jen "Üt∞k". Nap°φklad namluvφÜ n∞koho, kdo v obraze °ekne jen "Promi≥te!" nebo: "Tudy prosφm!" Proto₧e za tu stovku by se na to n∞koho asi ani nevyplatilo zvßt.

      Jak vypadß tv∙j dennφ program?

      P°ijde na to. Jsou doby, kdy nenφ do Φeho pφchnout a jß jsem t°eba t°i, p∞t t²dn∙ doma. A pak zase kdy₧ jsme te∩ zkouÜeli Hello, Dolly!, znamenalo to vedle zkouÜek od desφti do dvou i korepetice, baletnφ sßl a poslednφch Φtrnßct dn∙ p°ed premiΘrou (to je te∩ v Karlφn∞ novinka) se vysadφ vÜechna ostatnφ p°edstavenφ ·pln∞ a to novΘ se jako zkouÜka odehraje a₧ t°ikrßt denn∞ za sebou, tak₧e po Φtrnßct dn∙ jsem odchßzela rßno v osm a vracela se veΦer v jedenßct.

      St∞₧ujeÜ si?

      Chra≥ pßmbu. Kdy₧ jsem skonΦila Ükolu (a ₧e to tam se mnou nebylo lehkΘ taky jsem mezi tφm strßvila rok ·klidem v nemocnici), dostala jsem anga₧mß v divadle E. F. Buriana. Ale i to rychle skonΦilo, nejd°φve kv∙li d∞tem, a pak kdy₧ scΘna ustoupila divadlu Archa. Dnes, kdy₧ Φlov∞k nemß stßlΘ anga₧mß anebo Üt∞stφ v rozhlase nebo v televizi, znamenß to v∞tÜinou u₧ jen dabing, tak₧e ka₧dß "₧ivß role" je vzßcnß.

      A te∩ tedy p°iÜla i doba interview.

      No prßv∞. Jß myslφm, ₧e je "p°einterviewovßno". Hlavn∞ mßm rßda takovß ta interview pro interview, ve kter²ch pak, proto₧e se samoz°ejm∞ nedß psßt o panu VomßΦkovi, ale musφ se psßt o n∞kom, kdo je znßm², dochßzφ k odhalenφm tak zßva₧n²ch tajemstvφ, jakou znaΦku tren²rek nosφ n∞jakß moderßtorskß hv∞zda.

      Ale jß o Φem psßt? Film ₧ßdn² netoΦφm, krom∞ dabingu jsem v∞tÜinu Φasu doma s d∞tmi...

      Zadr₧. Nejde ani tak o interview s dneÜnφ super·sp∞Ünou hv∞zdou, jako s dφvkou, kterß m∞la v deseti letech u nohou cel² sv∞t.

      (Nesouhlas)

      Tak Φesk². A d∞tsk².

      Ani to ne.

      V ka₧dΘm p°φpad∞ s dφvkou, kterou lidΘ poznali na ulici, stala se idolem spolu₧ßk∙... a₧ se pak nßhle kamsi ztratila.

      To jß prßv∞ nevφm, jestli ztratila. Mo₧nß naopak naÜla. Kdy₧ on se ten ₧ivot kolem m∞ tak n∞jak jednou vφc jednou mφ≥ rozvlnil. A hlavn∞ p°iÜly d∞ti. Ty rozbily opravdu ka₧d² stereotyp, tak₧e jß te∩ mßm celΘ to obdobφ rozd∞leno: p°ed Bßrou a po Bß°e, p°ed Vikem a po n∞m a p°ed tφm t°etφm Jankem a po n∞m, skoro jako "p°ed vßlkou a po vßlce". I kdy₧ mezi n∞ se vlastn∞ jeÜt∞ veÜel rakousk² serißl o Mozartovi.

      To se prßv∞ narodil Vik a mn∞ volali jeÜt∞ do nemocnice, na sesternu, a jß jim °φkßm: No poΦkejte, ale jß vΦera rodila! A oni na to: To nevadφ, to bude a₧ za m∞sφc. A jß °φkala no vy jste se zblßznili, jß budu kojit! Ale pak se to vÜechno zvlßdlo a jß hrßla i pro rakouskou televizi mimochodem znovu t∞hotnou, Mozartovu Constance, a komparsistΘ byli zd∞Üeni, jak m∙₧u kojit a u₧ zase chodit s out∞₧kem.

      N∞kdy mezi druhou a t°etφ sv∞tovou vßlkou, tj. mezi Vikem a JenφΦkem, p°iÜla jeÜt∞ kazeta s Vod≥anskΘho pφsniΦkami pro d∞ti s Markem Ebenem a Martinem Dejdarem...

      Ma°φ MagdalΘna ve VelikonoΦnφch paÜijφch TomßÜe T╓pfera na Hrad∞... a pak u₧ p°es SokolovskΘho "·°ednick² muzikßl" Presidentem snadno a rychle, sem do Karlφna, tam jsem m∞la asi tu nejlepÜφ roli, ale ten u₧ bohu₧el skonΦil, a kdovφ jestli se jeÜt∞ kdy vrßtφ.

      No a p°es to vÜechno samoz°ejm∞ i dabing, proto₧e to bylo zrovna obdobφ, kdy ka₧d², kdo m∞l ob∞ oΦi a uÜi, Üel najednou dabovat vÜechno, co se u nßs p°edtφm dφky re₧imu od vßlky neuvedlo...

      Taky jsem jednu dobu malovala takovΘ ty hereckΘ naivnφ obrßzky, Üila hraΦky, ale co p°iÜly d∞ti, u₧ na to prost∞ nenφ Φas.

      Ten nenφ nikdy. I kdy₧ s d∞tmi, pravda, a u hereΦky uznßvßm, ₧e je to asi jeÜt∞ horÜφ.

      O tom je dokonce takov² vtip, jak se hßdajφ muslim s ₧idem a k°es¥anem o to, kdy zaΦφnß ₧ivot. A muslim °φkß: No pßnovΘ, to je p°ece jasn²: ₧ivot zaΦφnß, kdy₧ se spermie spojφ s vajφΦkem. Proto my taky klademe zaΦßtek ₧ivota Φlov∞ka jeÜt∞ d°φv, ne₧ se narodφ! A k°es¥an °φkß: Ne, ne. Äivot zaΦφnß tehdy, kdy₧ dφt∞ opustφ l∙no matky, poprvΘ se samo nadechne a vyk°ikne. Tam zaΦφnß ₧ivot! A ₧id se na n∞ oba takhle koukne a povφdß: PßnovΘ! Ka₧dej p°ece vφ, ₧e ₧ivot zaΦφnß, a₧ kdy₧ d∞ti koneΦn∞ vytßhnou paty z barßku!

      Na t°i d∞ti ovÜem vypadßÜ skv∞le. A₧ nedosp∞le.

      Jo, jenom₧e to je spφÜ malΘr. Matku od d∞tφ mi tφm pßdem hrßt nedajφ, ₧e na ni nevypadßm (i kdy₧ jφ jsem), a od toho, abych hrßla dvacφtku, jsou tady u₧ ty mladÜφ. Tak₧e je to tak trochu schizofrenie. Proto₧e co je platnΘ, kdy₧ po°ßd slyÜφm, jak mlad∞ vypadßm, kdy₧ na starou se nehodφm a mladou hrßt nem∙₧u!

      Je n∞jakß postava, t°eba z historie, o kterou bys stßla zvlßÜ¥?

      (ChvilkovΘ rozpaky.) No asi ani ne. SpφÜ se ohlφ₧φm po tom, v jakΘ h°e. Jestli lidi, kdy₧ jdou z divadla, se t°eba vezmou mlΦky za ruce a majφ dojem takovΘho toho zvlßÜtnφho napln∞nφ: ₧e za₧ili n∞co, co cht∞li. "JeÜt∞ je to dobr²," °φkß ten pocit. "JeÜt∞ se mßme rßdi, tu a tam rozumφme sv∞tu a je nßs asi takov²ch vφc, kdy₧ n∞kdo napsal a zahrßl prßv∞ tohleto."

      A i kdy₧ jim ujede poslednφ tramvaj a dom∙ musejφ p∞Üky, majφ rozseklou punΦochu a prÜφ kysel² dΘÜ¥, majφ aspo≥ na chvφli dojem, ₧e p°es to vÜechno je to pohoda.

      Co t∞ v₧dy spolehliv∞ rozΦilφ?

      Tak p°edevÜφm: jß jsem ten Ü¥astn² Φlov∞k, kterΘho rozΦilφ jenom v∞ci anebo lidi, na kter²ch mi zßle₧φ. A pak se jeÜt∞ sna₧φm, aby to nebylo to obligßtnφ v∞Φn∞ zvednutΘ prkΘnko nebo nesplßchnutß vana. Jednou prov₧dy m∞ pouΦila tragickß udßlost, je₧ se odehrßla v mΘm okolφ autonehoda, kterß rozd∞lila dva lidi, kte°φ se tolik milovali, a je₧ nßsledovala hned potom, co se pohßdali pro takovou pitomost. A nikdy u₧ to neÜlo vzφt zp∞t.

      Co jsi prßv∞ doΦetla?

      Tarot v ₧ivot∞. Co₧ asi v∞tÜin∞ lidφ moc ne°ekne, ale vysv∞tlovat to nebudu, abych tu nebyla zbyteΦn∞ za chytrou. Ale kdykoli m∙₧u Φφst t°eba takovΘho Pratchetta, ┌₧asnou zem∞plochu.

      A nejsi sama. Zanedlouho s nφm p°ineseme interview.

      To je prima. To je toti₧ takovß vtipnß pohßdka pro dosp∞lΘ, kterou lze otev°φt kdykoli a kdekoli. Trochu jako brat°i GrimmovΘ, po°ßd n∞Φφm p°ekvapujφcφ. M∞ aspo≥ straÜn∞ uklid≥uje.

      Co filmy?

      Miluju, ale chodφm hrozn∞ mßlo do kina. Jß mßm toti₧ takovou vadu, ₧e do kina nem∙₧u sama. A m∙j mu₧ by nejradÜi, kdyby mu filmy promφtali tady naproti na Vßclavce, tak, aby nikam nemusel, jenom se mohl vyklonit z okna. Tak₧e z°φdkakdy. Ale v poslednφ dob∞ se mi nejvφc lφbil film Sedm, kter² bych doporuΦila vÜem sebevrah∙m.

      ????

      Tedy spφÜ adept∙m na sebevrahy. PouÜt∞la bych jim ho v takov²ch t∞ch poradnßch, aby vid∞li, oΦ jeÜt∞ m∙₧e b²t oproti t∞m jejich tak zvan²m problΘm∙m lidem h∙°.

      JeÜt∞ n∞jak² zlepÜovßk?

      Jo. Pustit si televizi Nova. Kdy₧ t°eba musφm ₧ehlit. (Proto₧e Viktor si p°i svΘ dobrodru₧nΘ povaze n∞kdy vy₧ehlφ koÜile i sßm.) To mi ulevφ. Dßm si n∞jak² stupidnφ po°ad, aby mi to vymylo mozek, rozd∞lßm ₧ehlicφ prkno a jedu.

      Z∙sta≥me u tΘ smrti: myslφÜ, ₧e p°esadit Φlov∞ka z doby dejme tomu Marie Terezie do dneÜka, by jej zabilo?

      Asi jo. Zßle₧φ na tom, co by to bylo zaΦ. Proto₧e i dnes jsou lidi, kte°φ si v civilizaci straÜn∞ libujφ, a naopak takovφ, co p°ed nφ, jak jen m∙₧ou, utφkajφ. Myslφm, ₧e problΘm by byl hlavn∞ s v∞cmi, s kter²mi se lidstvo vypo°ßdßvß a₧ tak t∞ch poslednφch sto let. S t∞mi spφÜe pomalu se prosazujφcφmi vlivy a plφ₧iv²mi zm∞nami, kterΘ u₧ ani nevnφmßme.

      Nap°φklad?

      VÜechny ty neviditelnΘ magnetickΘ, rßdiovΘ, sluneΦnφ a b∙hvφjakΘ vlny a dφry, kterΘ na nßs ze vÜech stran dorß₧ejφ, dφky nim₧ sice dlouhodob∞ najisto degenerujeme, ale krßtkodob∞ je vlastn∞ snßÜφme, proto₧e za vÜechna ta lΘta, ba generace, u₧ jsme na n∞ skoro aklimatizovanφ. Zatφmco kdyby p°iÜel Φlov∞k z doby, kdy nic z toho neexistovalo, Zem∞ byla jeÜt∞ Φistß, magnetismus panoval jeÜt∞ jenom p°irozen², zemsk², mohla by ho hustota vÜeho toho vln∞nφ kolem ·pln∞ odrovnat. A to u₧ nemluvφm o vÜech t∞ch virech a bakteriφch, chemikßliφch ve vzduchu a ve vod∞, dusiΦnanech v zelenin∞, barvivech v jφdle, radioaktivit∞ v rybßch.

      MyslφÜ, ₧e by to p°φmo poznal?

      UrΦit∞. Mo₧nß by to neum∞l pojmenovat, ale prost∞ by to cφtil. Nejd°φv jenom tak neurΦit∞, oÜφval by se, jako kdy₧ je mu horko nebo tak, prost∞ by se necφtil dob°e a pak by to s nφm Ülehlo. Ostatn∞ co vφme my, kdy to Ülehne s nßmi prßv∞ tak. Jestli za p∞t let nebo zφtra.

      A obrßcen∞? Tv∙j prvnφ pocit, kdyby ses ocitla v dob∞ Marie Terezie?

      No to je r∙znΘ. Jsou lidi, kte°φ by nep°e₧ili den bez televiznφch zprßv. N∞kdo zase bez vany s teplou vodou. Pro m∞ by t°eba elekt°ina nemusela b²t v∙bec. Pokud by ovÜem bez nφ fungovala ledniΦka.

      Cestovßnφ?

      Nemusφm. Jß nevφm, jestli je pro n∞koho o tolik lepÜφ poznat Nov² ZΘland, kdy₧ tady neumφ cizinci vysv∞tlit, co je to Rudolfinum, nebo si plete Strahov s B°evnovem. Kdy₧ mi Viktor jednoho dne oznßmil, ₧e zalo₧φ firmu v Angole, vÜichni mi zßvid∞li, u₧ nßs vid∞li v letadle, d∞ti u₧ se v duchu h°ßly na b°ehu mo°e, jenom jß, kterß by se m∞la znepokojovat nejvφc, proto₧e nerada ryby, °φkala: Klid, poΦkejte, klid, a₧ to nastane, budem to °eÜit. A m∞la jsem pravdu. Ale kdyby, tak radÜi n∞kam na Sever. Gr≤nsko, Eskymßci a tak. To je naÜe spoleΦnΘ p°ßnφ. Zatφm jsme s tolika d∞tmi pochopiteln∞ nikde nebyli, ale kdy₧ si tak smßΦφme v horkΘm lΘt∞ nohy v Ne₧ßrce, dr₧φme se za ruce a snφme o n∞jakΘm takovΘm dob°e vytopenΘm igl·.

      TvΘ oblφbenΘ jφdlo?

      Gurmßni budou Üokovßni, ale kdy₧ u₧ si mßm °φct n∞co hodn∞ dobrΘho, tak asi sma₧ßk. Sma₧enej sejra.

      JeÜt∞ ze studentsk²ch let?

      Ne. V∙bec. Mo₧nß i proto, ₧e Φφm jsem starÜφ, tφm vφc mi n∞jak zaΦφnß vadit p°edstava masa jako souΦßsti n∞Φeho ₧ivΘho. Nechci je, zvlßÜt∞ d∞tem, brßt, ale... Usma₧it jeÜt∞ tak °φzek, v tom nevidφm problΘm. Ale jak to zaΦne mφt no₧iΦky... tak mi to Φφm dßl vφc vadφ. To nenφ ₧ßdnΘ cφlev∞domΘ rozhodnutφ k vegetarißnstvφ, takhle jsem t°eba p°estala i kou°it. Po patnßcti letech s dvacφtkou denn∞. Ze dne na den. Jako bych n∞jak dosp∞la, Φi co. P°iÜlo to samo a dnes u₧ nevφm, ₧e jsem kdy kou°ila. P°ipadne mi to absurdnφ.

      Co jeÜt∞ od ₧ivota ΦekßÜ?

      Nic. V∙bec nic. Hlavn∞ aby to nebylo horÜφ. Teda kdybych do toho n∞komu mohla mluvit.

      Chce se mi v∞°it, ₧e se lidem aspo≥ te∩ s nov²m tisφciletφm a v∞kem Vodnß°e trochu rozb°eskne, lidi se p°estanou pod°ezßvat, d∞ti umφrat hlady... Mo₧nß jsem p°φliÜnß optimistka, ale kdybych tomu nev∞°ila, sotva bych mohla mφt dalÜφ d∞ti.

      DalÜφ? Kolik jich jeÜt∞ bude?

      No jß doufßm, ₧e u₧ jenom tak dv∞... nebo t°i... Jß myslφm, ₧e tak do p∞ti je to v po°ßdku. Hlavn∞ kdy₧ je na n∞ v tomhletom dvoupokojovΘm byt∞ mφsto. Proto₧e u₧ te∩, kdy₧ si chci t°eba vylo₧it taroty (to jsou ty nßdhernΘ karty, je₧ si lidΘ bohu₧el pletou s taroky), tak musφm poΦkat, a₧ d∞ti n∞kam odjedou, proto₧e na to je pot°eba dost mφsta a soust°ed∞nφ, ale i mo₧nost na chvφli od nich odejφt a neriskovat, ₧e vßm je n∞kdo p°ejede kolob∞₧kou a rozhß₧e, co jste celΘ dny srovnßvali.

      Mo₧nß bylo i v tom znamenφ sh∙ry.

      Mo₧nß. Proto₧e jß se v tom zase moc nevyznßm, je to jen takovß malß vßÜe≥ co do znalosti sv∞ta, takov² m∙j mal² soukrom² Internet, a kdy₧ jsem t°eba zjistila, ₧e ka₧dß ta karta mß jeÜt∞ navφc i sv∙j dalÜφ kabalistick² aspekt, astrologick² aspekt... Nevzdala jsem to. Ale pochopila, ₧e kdovφ, zda to zvlßdnu jeÜt∞ v tomto ₧ivot∞.

      Jak hluboko pod k∙₧i se ti dostal ten skuteΦn²? Nebo poΦφtaΦe v∙bec? T°eba i mezi tv²mi p°ßteli a znßm²mi.

      Nemusφme chodit daleko. Se mnou jeden poΦφtaΦ bydlφ. U₧ Üest ned∞l. To zd∙raz≥uji, proto₧e je to n∞co v²jimeΦnΘho. Jß jsem toti₧ znßmß tφm, ₧e jsem u₧ od p°φrody hrozn∞ hravß. A tφm pßdem i zap°isßhl² nep°φtel poΦφtaΦ∙, kterΘ p°irozenou hravost v lidech potlaΦujφ. Ale koupil si ho m∙j mu₧... nedß se s tφm nic d∞lat.

      K Φemu ho bude pou₧φvat on?

      Jß tedy myslφm, ₧e taky jen na hranφ, ale on tvrdφ, ₧e k podnikßnφ. Sedφ u toho prost∞ a₧ do rßna, a tvß°φ se, ₧e s tφm pracuje.

      A v Φem podnikß?

      To bych taky rßda v∞d∞la. On je p∙vodn∞ geolog, ale pak se rozhodl, ₧e bude podnikat, tak se o to radÜi moc nezajφmßm. On je Viktor toti₧ navφc tak trochu dobrodruh, um∞lec, bßsnφk a v∞dec, to vÜechno dohromady. No, a¥ si ud∞lajφ Φtenß°i obrßzek sami: doktor p°φrodnφch v∞d, ale jako postmodernistick² bßsnφk je i v Φφtankßch, jako vßÜniv² bluesman vystupuje po hospodßch... a te∩ si p°ivede dom∙ jeÜt∞ ke vÜemu novou milenku, poΦφtaΦ.

      BudeÜ mu ji tolerovat?

      Zatφm nenφ tak nebezpeΦnß. Ale budu to hlφdat, zvlßÜt∞ u d∞tφ. Jß v poΦφtaΦφch vidφm v₧dycky potencionßlnφ hrozbu sm∞rem na hernφ automaty. A virtußlnφ realitu pova₧uji vzhledem ke skuteΦnosti, a zvlßÜt∞ k um∞nφ, za n∞co jako prst na spouÜti atomovΘ bomby. Ona u₧ televize je p°φÜernß, kdy₧ vzala lidem mo₧nost vyjφt ven, pozdravit se i jinak ne₧ jen rßno ve sp∞chu cestou do prßce, ale postßt se sousedy t°eba veΦer na schodech a probrat den...

      PoΦφtaΦ je v tomto sm∞ru jeÜt∞ nebezpeΦn∞jÜφ, proto₧e toho, kdo mu propadne, zaujme jeÜt∞ vφc ne₧ televize svou interaktivitou, mo₧nostφ se na tom druhΘm, virtußlnφm sv∞t∞ dokonce podφlet, vylepÜovat jej. Vtahovat do n∞j dalÜφ a dalÜφ, kte°φ tak jako on prosedφ ne veΦer, ale celou noc u Internetu a namφsto, aby se jako za star²ch Φas∙ uvid∞li, komunikujφ spolu prost°ednictvφm prefabrikovan²ch pφsmenek a mal∙vek na obrazovce. Mimochodem, je opravdu jenom nßhoda, ₧e se n∞kter²m °φkß ikona? Nebo d∙v∞rn∞ dokonce ikonka ?

      Mß poΦφtaΦovß milenka v tv²ch oΦφch v∙bec Üanci na odpuÜt∞nφ?

      D∞lala jsem t°eba pro televizi rozhovor s chlapcem, kter² je slep², ale proto₧e mß poΦφtaΦ s v²stupem v Braillov∞ pφsmu, otvφrß se mu cel² dalÜφ sv∞t. Tak₧e myslφm, ₧e v∙Φi posti₧en²m, anebo (s Internetem) v∙Φi lidem ₧ijφcφm n∞kde na samot∞ m∙₧e poΦφtaΦ p°edstavovat nejenom usnadn∞nφ, ale p°φmo obrovsk² skok v kvalit∞ jejich ₧ivota. Pak jsou ti, jim₧ prost∞ jen vydatn∞ pom∙₧e v jejich prßci. Tady uznßvßm, ₧e jak nemßm poΦφtaΦe rßda by bylo hloupΘ to nevid∞t nebo p°ed tφm dokonce zavφrat oΦi. HorÜφ je, kdy₧ mß dnes poΦφtaΦ kdekdo jen proto, ₧e si na n∞m, a¥ u₧ sßm anebo jeho d∞ti, hraje hry, proto₧e jinak s nφm nic po°ßdnΘho ud∞lat nedokß₧e.

      Ty sama tedy na poΦφtaΦ nesßhneÜ?

      To bych lhala. Ale s velk²m respektem k tomu, Φφm dokß₧e uÜkodit. Ale ud∞lßm to, asi jako bych si n∞kdy, i kdy₧ nekou°φm, dovolila jednu cigaretu. To jenom na zaΦßtku jsem se od n∞j nedokßzala odtrhnout a strßvila jsem u n∞j poprvΘ osm, podruhΘ deset, a jednou pak i dvanßct hodin. Tak₧e jsem jenom rßda, ₧e t°eba Bßru na n∞m nebavφ hry, ale Corel, ve kterΘm si maluje. Nebo ₧e Vik, kterΘho si hry, na rozdφl od nφ, zφskaly, °ekne: M∞ u₧ to nebavφ, poj∩, p∙jdem ven. My jsme jim v tom nezbra≥ovali, podle zßsady, ₧e zakßzanΘ ovoce nejvφc chutnß.

      Corel je p∞knß v∞c. Ale kreslit na poΦφtaΦi m∙₧e znamenat i ztrßtu p°irozenΘ kreativity nep°estane malovat rukou?

      U naÜich d∞tφ bych se toho nebßla. Ty si pro kreativitu p∙du najdou. Te∩ mi t°eba °φkajφ matiΦko, a Viktorovi otΦe. N∞kdy dokonce ovΦe. Kdy₧ m∞ oslovujφ matiΦko v krßm∞, majφ lidΘ oΦi navrch hlavy.

      Kdo ti kdy v ₧ivot∞ nejvφc pomohl a Φφm?

      Asi m∙j mu₧, ₧e je se mnou.

      Kde jsi k n∞mu p°iÜla?

      V hospod∞. Nebo romantiΦt∞ji: hrßl vedle hospody, na schodech Rudolfina, na kytaru blues a dovnit° ho p°ivedli moji spolu₧ßci.

      P°edstav si, ₧e bys tajn∞ zm∞nila povolßnφ, stala se t°eba tiskovou mluvΦφ nebo osobnφ tajemnicφ n∞jakΘ vlivnΘ firmy Φi osobnosti, a z n∞jakΘho d∙vodu bys, aby na to mu₧ nep°iÜel, p°edstφrala, ₧e po°ßd jeÜt∞ dabujeÜ nebo hrajeÜ, chodila dom∙ tak jako d°φv... P°iÜel by na to?

      Je₧iÜ, to znφ skoro jako kdybych mu byla nev∞rnß! To je toti₧ ·pln∞ vedle. Jß bych mu prost∞ nedokßzala nic zatajit. Jß mu nikdy nic neskr²vala. Vß₧n∞. Mo₧nß je to v tom, ₧e my jsme byli, kdy₧ jsme se poznali, nejd°φv straÜn∞ dlouho v part∞ "jen" kamarßdi, ₧e se znßme tak dob°e prßv∞ proto, ₧e jsme spolu nechodili, ₧e to nebyla "lßska na prvnφ pohled". Kamarßdovi Φlov∞k moc nezal₧e. Man₧elce mo₧nß. Ale kßmoÜovi...

      Sehrßla v tvΘm ₧ivot∞ n∞jakou roli ona pov∞stnß "kapka Üt∞stφΦka"?

      To jsou frßze. Jß Φφm jsem starÜφ za o to v∞tÜφ Üt∞stφ pova₧uji u₧ "jenom" to, ₧e mßm t°i zdravΘ d∞ti. U₧ to je zßzrak. Kdy₧ se Φlov∞ku narodφ prvnφ, m∞l by to brßt jako jak²si dar z nebes. ╪φci si pokorn∞ "No, tak to jsem byla hodn∞ a dlouho hodnß". Tak₧e kdy₧ jsem Üla rodit druhΘ, u₧ jsem se skoro bßla, jestli se nerouhßm. A pot°etφ ₧e to u₧ opravdu n∞co pokouÜφm. A kdy₧ jsou vÜechny na sv∞t∞ a (relativn∞) zdravΘ, ₧ijeme tady spolu a nechceme od sebe tak to je Üt∞stφ. To urΦit∞.

      Ud∞lala jsi naopak v ₧ivot∞ n∞jakou velkou chybu?

      UrΦit∞ moc. Jenom se o nich t∞₧ko mluvφ. Jß ovÜem za chybu Φasto beru spφÜ n∞co, co jsem neud∞lala a co pak u₧ nestihnu napravit. V mΘm ₧ivot∞ to t°eba byla moje maminka, kterß zem°ela z jednoho dne na druh² na infarkt, p°esto₧e byla jeÜt∞ hrozn∞ mladß, a jφ₧ jsem se p°edtφm dost nev∞novala. Jenom₧e to si Φlov∞k po°ßd °φkß: tohle a₧ zφtra, tohle a₧ po ned∞li, a na tamto je Φas a₧ t°eba na podzim... To samoz°ejm∞ nebyla moje vina, ₧e jsme si u₧ nestihly °φci jeÜt∞ o mnoho vφce, ale i tak nemßm ΦistΘ sv∞domφ. Nemßm zameteno. Nenφ to ·pln∞ v po°ßdku. Po°ßd bylo vÜecko d∙le₧it∞jÜφ, proto₧e Φlov∞k prost∞ nepoΦφtß s tφm nejhorÜφm. Toho se od tΘ doby bojφm a sna₧φm se vyvarovat se toho.

      Te∩ je velik² nßstup "druh²ch generacφ". Nejsi i ty z kumÜt²°skΘ rodiny?

      Ne, ne. Dokonce je mi to obΦas p°isuzovßno, proto₧e existuje re₧isΘr tΘho₧ jmΘna. Ale jak pravφ klasik nenφ tomu tak.

      Je n∞co, co bys p°evzala od dneÜnφch osmnßctilet²ch?

      Jsou mnohem rozhodn∞jÜφ, cφlev∞dom∞jÜφ, pragmatiΦt∞jÜφ, o spoust∞ v∞cφ majφ daleko vφc jasno. To ovÜem v∙bec nebrßnφ tomu, ₧e p°itom klidn∞ nev∞dφ, na jakou jφt Ükolu. Ostatn∞, prßv∞ tak jako kdysi my.

      Bylo by tedy co brßt?

      Jß nevφm. Jß jim to rozhodn∞ nezßvidφm. Ani ty vlastnosti, a vlastn∞ tak ·pln∞ ani tu dobu. A v∙bec generalizovat se nemß. Jsou tacφ a onacφ. A kolik z nich znßm tak dob°e, abych mohla soudit.

      Jeden znßm² kumÜt²° t°eba °φkß, ₧e kdy₧ on Üel kdysi za holkou, tak se doslova plφ₧il, aby t°eba nßhodou nepotkal jejφho tßtu. Rad∞ji zapφskal pod oknem... a tak.

      Te∩ u nich n∞kdo nedßvno zazvonil a on otev°el. Za dve°mi stßl kluk v rozervan²ch d₧φnech, v uchu m∞l pΘro a le₧Θrn∞ se opφral o ve°ej. "Je doma Jana?" zeptal se, samoz°ejm∞ ₧e bez pozdravu, a po°ßd ₧vejkal a koukal se mu rovnou do oΦφ. "No, je", °ekl ten p°φtel. A ten kluk Φekal. Ne ₧e by °ekl, aby mu ji tedy zavolali, nebo jφ °ekli, ₧e za nφ n∞kdo p°iÜel, cokoliv. ╚ekal. A₧ kdy₧ u₧ bylo z°ejmΘ, ₧e narazil na otce, kter² je jin², poddal se a °ekl: "No tak bych prosil."

      Existuje n∞jakß, t°eba i historickß, postava, s nφ₧ by ses ztoto₧nila? Nebo kterou by sis rßda zahrßla?

      Ne. Nic urΦitΘho. Dokonce ani jako malß holka jsem netou₧ila po tom, b²t t°eba Scarlett. Ale mßm jedno p°ßnφ: ne ztoto₧nit se s postavou, ale s dobou. Dostat se na pßr dnφ do obdobφ secese. To je m∙j sen.

      ProΦ prßv∞ secese?

      VÜichni se mi za to sm∞jou. Mn∞ se prost∞ lφbφ ta doba jako takovß. VÜechno bylo jeÜt∞ trochu naivnφ. I ty obrßzky Rousseaua, kterΘ tak miluju. Ty Üaty, klobouky a bal≤ny... Nebo prvnφ ₧enskΘ kalhoty na ulici... P°elom stoletφ, jeÜt∞ tak do prvnφ sv∞tovΘ vßlky, tam by se mi lφbilo.

      Kdys m∞la naposled vÜeho plnΘ zuby?

      (Smφch.) Asi vΦera. VÜeho toho tady.

      (Pohled kolem.) Jß ten byt miluju. Ud∞lali jsme si ho vlastn∞ sami, kdy₧ jsme se sem st∞hovali, byla to Φty°ka, vÜude kamna na uhlφ, tam co je koupelna, byla kuchy≥ a koupelna prost∞ nebyla, jen jedno um²vadlo se studenou vodou... Tak₧e jsem na n∞j, i kdy₧ je pro p∞t lidφ straÜn∞ mal², po°ßdn∞ pyÜnß a hrdß, ale kdy₧ se na m∞ pak obΦas zaΦne vÜechno hrnout, papφry, prßdlo, kazety, disky, boty, bundy...

      Jenom₧e jednou u₧ jsme se mßlem st∞hovali do v∞tÜφho a jß tady plakala: jß tam nechci, jß ten byt nedßm, jß bez n∞j nem∙₧u b²t, jß ho chci...

      Jak to dopadlo?

      NaÜt∞stφ jsme na to nakonec nem∞li. Jß bych prost∞ asi nejradÜi, kdybychom se mohli p°est∞hovat, ale tenhleten byt nßm z∙stal. Nebo aspo≥ jistotu, ₧e a₧ ti lidΘ, kte°φ se sem po nßs nast∞hujφ, jednou odejdou, my budeme mφt Üanci zase se sem vrßtit.

      VÜechno jsme si tu ud∞lali sami a vÜechno je tak akorßt. I tomu poΦφtaΦi jsme ud∞lali kouteΦek, aby si s nßmi zvyknul, a se vÜφm ostatnφm jsme tak museli o kousφnek hnout, abychom se vÜichni malinko uskrovnili a on nßs tak m∞l rßd a netrp∞l klaustrofobiφ...

      Televize musela chudßk a₧ tßmhle nahoru pod strop, proto₧e jinam u₧ se kv∙li ledniΦce neveÜla, a mß to svou v²hodu: nikdo se na ni bez nebezpeΦφ trvalΘho strnutφ Üφje nedokß₧e dφvat dΘle, ne₧ je nezbytn∞ nutnΘ. Ani ty d∞ti ne. Ka₧dΘmu to doporuΦuji.

      DalÜφ otßzka m∞la b²t Kdy ses naposled od srdce zasmßla? Jenom₧e u tebe, kterß se sm∞jeÜ vlastn∞ bez ustßnφ...

      (Smφch.) No jo! Jenom₧e co jinΘho nßm zb²vß?! Mn∞ te∩ dal v tomto sm∞ru za pravdu i Castaneda ve svΘm UΦenφ dona Juana, kdy₧ °φkß, ₧e smrt mßÜ vlastn∞ po°ßd vedle sebe, jde o jen o to nauΦit se s nφ ₧φt. A kdy₧ si na to zvykneÜ, zjistφÜ, ₧e nemß smysl kazit si kv∙li myÜlenkßm na mnohem mΘn∞ podstatnΘ v∞ci ne₧li smrt cel² ₧ivot. Äe na to vlastn∞ nemßÜ ani Φas. A znep°φjem≥ovat si ₧ivot kv∙li tomu, ₧e n∞kdo maΦkß pastu hned u zßv∞ru namφsto a₧ u konce, mi p°ipadß jako svatorouhaΦstvφ.

      Hudba?

      Pro m∞ byli a jsou v₧dy hrozn∞ d∙le₧itφ Beatles. T°eba je n∞kdy i dva roky neposlouchßm, ale p°ijde-li ta chvφle, mßm n∞kolik jejich pφsniΦek skoro jako d∞tskou °φkanku, kterß mi p°inese ·levu anebo evokuje d∞tstvφ.

      Ale... (jistΘ rozpaky)... kolik ti bylo, kdy₧ zaΦali Beatles?

      No kdy₧ opravdu zaΦali, tak jsem se sotva narodila, to je pravda. A kdy₧ byli na vrcholu, bylo mn∞ tak p∞t nebo Üest. Jenom₧e jß jsem z generace, kterß Beatles objevovala trochu absurdn∞ jaksi pozpßtku. Nßm bylo patnßct a byli jsme v prvnφm roΦnφku na konzervato°i, kdy₧ n∞kdo p°inesl Abbey Road. My byli odchovßnφ Abbou a Boney M, a te∩ tohle musφm p°iznat, ₧e napoprvΘ to bylo n∞co p°φÜernΘho. To se nedalo poslouchat. Jenom₧e potom p°inesl n∞kdo Beatles p∙vodnφ, z jejich zaΦßtk∙. A to zabralo. Tak₧e my jsme je cel² roΦnφk postupn∞ znovu objevovali. A p°es Please, Please Me, Revolver nebo Pern² den jsme se postupn∞ dostßvali zpßtky zase a₧ k Abbey Road a stalo se to pro nßs jakousi Ükolou modernφ hudby vedoucφ a₧ do dneÜka. Jen dφky tomu jsme byli schopni poslouchat i Pink Floyd, Beefhearta a Zappu, Genesis a tak dßl. To bylo jako d∞jepis. Ti Beatles s nßmi Üli a takhle p°ed nßmi otevφrali dve°e. V malΘ komunit∞ jsme pro₧φvali opo₧d∞nou, ale Üφlenou beatlemanii. Zpφvali jsme Penny Lane, pouÜt∞li si v hroznΘ kopii Älutou ponorku a d∞sn∞ jsme to pro₧φvali, to vÜechno vÜeho vÜudy rok p°edtφm, ne₧ zast°elili Johna Lennona a ne₧ vypukla novß beatlemanie, te∩ u₧ ve sv∞tovΘm m∞°φtku. Nßs se to hrozn∞ dotklo, proto₧e my jsme vlastn∞ Beatles nikdy nebrali jako tehdy u₧ skoro d∙stojnΘ Φty°icßtnφky. Nßm zabili Johna jako naÜeho vrstevnφka.

      Tak₧e dnes, aΦ je spousta muziky, kterou poslouchßm vφc (naho°e le₧φ poslednφ Nohavica, Plφhal, novß Joni Mitchell, pozn. red.), ta nostalgie, ale i nadÜenφ z Beatles nastartovanΘ t°eba u₧ jen tφm, ₧e zrovna dnes rßno se ozvala z rßdia Lucy in the Sky with Diamonds po°ßd jeÜt∞ funguje a lΘΦφ.

      Budoucnost?

      Budoucnost jsou pro m∞ p°edevÜφm d∞ti. Samoz°ejm∞ i role, divadlo, film, muzikßl, d∙m na venkov∞, kde bych ₧ila ze vÜeho nejradÜi, ale i to vlastn∞ tak trochu zase kv∙li nim. P°i vÜem tom dneÜnφm nebezpeΦφ m∞sta, sexu, drog, gamblerstvφ a tak podobn∞, d∞lßme vÜechno, abychom je dostali z nebezpeΦφ nudy a bezprizornosti celΘ tΘ generace, k nφ₧ bohu₧el pat°φ. V²sledkem je, ₧e t°eba BaruÜka chodφ pr∙b∞₧n∞ asi do Üedesßti nejr∙zn∞jÜφch krou₧k∙, tak₧e jφ u₧ °φkßm "dφt∞ internßtnφho typu", proto₧e ta opustφ d∙m rßno v Üest, sedm a vracφ se v Üest, zatφmco jß b∞hßm po poÜtßch a platφm slo₧enky. Proto₧e ony se jφ ty krou₧ky jeÜt∞ r∙zn∞ p°ekr²vajφ, tak₧e je musφ m∞nit. Ka₧dou chvφli p°ijde: "Hele, mami, tak jß na ten sborov² zp∞v nem∙₧u chodit, proto₧e to na n∞j opravdu nestihnu, tak jsem se p°ihlßsila na recitaΦnφ krou₧ek."

      "No v²born∞," °φkßm jß. "A lφbφ se ti tam?"

      "Jasn∞! Jenom₧e ten se mi kreje zase s tancovßnφm, tak na to u₧ chodit nebudu."

      "To je ale Ükoda, ne?" na to jß.

      "No prßv∞! Tak₧e jß jsem se namφsto toho p°ihlßsila na flΘtnu. Ta je pozd∞ji."

      A jß vyhodφm slo₧enku a jdu zaplatit druhou, proto₧e... jsem prost∞ pochopila, ₧e to tak musφ b²t. U₧ m∞ ani nemrzφ, ₧e t°eba nevydr₧φ. Hlavn∞ ₧e m∞la Üanci. Äe pak bude nakonec d∞lat v ₧ivot∞ t°eba n∞co ·pln∞ jinΘho, t°eba °φdit letadlo, sbφrat znßmky nebo d∞lat na poΦφtaΦi, nenφ podstatnΘ. M∞la Üanci si vybrat.

      Jsi tedy optimistka?

      V tomhle ano. Jß jsem toti₧ tΘ zßsady, ₧e zvlßÜt∞ kdy₧ se pak d∞ti zaΦφnajφ osamostat≥ovat, m∞ly by mφt mo₧nost vybrat si samy. No a proto₧e rozvß₧et na venkov∞ t°i d∞ti, ka₧dΘ n∞kam docela jinam, nenφ legrace... vidφm to s tφm domem na samot∞ u lesa optimisticky a₧ tak za dvacet let. A₧ nßm zaΦne ten ₧ivot, jak jsme °φkali.

Pavel Hajn²