Bylo nebylo, stalo se nestalo, zkrßtka jednoho dne se v jistΘ tiskovΘ agentu°e narodila malß zprßva. ZprßviΦka. Dßlnopis, z n∞ho₧ vyÜla, se vzßp∞tφ nato porouchal a o malou, nedu₧ivou ZprßviΦku se nem∞l kdo postarat. A ₧e byla tak malß a slabouΦkß a stßle jakoby v ohro₧enφ ₧ivota, ujali se jφ nakonec vlastn∞ vÜichni.

      N∞kdo se postaral o dopln∞nφ hßΦk∙ a Φßrek, jin² o velkß a malß pφsmena. Prßce s nφ mnoho nebylo, ZprßviΦka byla celkem krßtkß, tak na jedno p°eΦtenφ a hotovo.

      Jak se tak o ni vÜichni starali a opeΦovßvali ji, Φas plynul a z malΘ, nedu₧ivΘ ZprßviΦky, vyrostla pod laskavou pΘΦφ agenturnφho kolektivu, opravdu sluÜnß a zdvo°ilß, jemnß a tichß, zkrßtka Dobrß Zprßva. A tak p°iÜel den, kdy u₧ nebylo t°eba niΦφ pΘΦe a starostlivosti a kdy Dobrou Zprßvu mohli agenturnφ zam∞stnanci s klidn²m sv∞domφm vypustit do sv∞ta.

      Dobrß Zprßva se se vÜemi rozlouΦila, pod∞kovala jim za jejich lßsku a vychovßnφ, naposledy vyslechla vyprßv∞nφ o svΘm narozenφ a o sv²ch prvnφch kr∙Φcφch a pak se odhodlan∞ vydala na cestu k lidem.

      Se srdcem na dlani a s oΦima navrch hlavy opustila kancelß°e agentury, kde ji vÜichni znali, kde se o ni vÜichni starali a veÜla do sv∞ta, kde ji nikdo neznal, kde se o ni nikdo nestaral, do sv∞ta cizφch lidφ, kte°φ jφ okßzale ned∙v∞°ovali, kte°φ byli ostra₧itφ a podez°φvavφ, proto₧e na dobrΘ zprßvy nebyli v∙bec, ale v∙bec zvyklφ.

      Opravdov² Üok vÜak za₧ila, kdy₧ otev°ela dve°e prvnφho denφku. Ve front∞ p°ed redakcemi se tam tφsnily tisφce jin²ch zprßv. HluΦely a p°ek°ikovaly se, strkaly se a p°edbφhaly, pomlouvaly se a oΦer≥ovaly a v∙bec chovaly se tak Ükared∞ a Üeredn∞, ₧e DobrΘ Zprßv∞ bylo hned jasnΘ, ₧e tohle jsou vÜechno samΘ èpatnΘ, ba n∞kterΘ a₧ p°φmo ZlΘ Zprßvy.

      Dobrß Zprßva v∙bec nev∞d∞la, co si s nimi poΦφt.

      Stßla u dve°φ a rozpaΦit∞ p°eÜlapovala. Bylo jφ trapn∞ za ten k°ik a povykovßnφ, za ty v²pady a urß₧ky, kterΘ musela vyslechnout, a byla ·pln∞ bezbrannß proti tolikerΘ zlob∞, aroganci a nesnßÜenlivosti. Pak dostala spßsn² nßpad. P∙jde a pokusφ se o svΘ zve°ejn∞nφ jinde!

      Jenom₧e a¥ navÜtφvila jakoukoliv redakci, vÜude hned za dve°mi narazila na rozhßdanΘ èpatnΘ a ZlΘ Zprßvy, kterΘ ji odstrkovaly, spφlaly jφ a hlavn∞ se jφ posmφvaly. Dobrou Zprßvu poklßdaly za Hloupou Zprßvu, proto₧e podle nich se o DobrΘ Zprßvy zajφmajφ jen hlupßci, kde₧to o èpatnΘ a ZlΘ Zprßvy majφ zßjem ti doopravdy chyt°φ a ·sp∞Ünφ lidΘ.

      Dobrß Zprßva obeÜla vÜechny redakce denφk∙, pak zaÜla do t²denφk∙ a Φtrnßctidenφk∙, nakonec navÜtφvila i pßr m∞sφΦnφk∙, ale nikde se mezi Üpatn²mi zprßvami neprosadila.

      Nakonec to vzdala. S plßΦem, opuÜt∞nß a osam∞lß, vlekla se m∞stem mezi lidmi, kter²m p°ece cht∞la sd∞lit tolik dobrΘho!

      èla mezi nimi, ale oni ji nevnφmali. Ka₧d² jen sp∞chal, s nosem zabo°en²m do novin pln²ch t∞ch Üpatn²ch a zl²ch zprßv, kterΘ se prohßdaly a prodraly na stoly d∙v∞°iv²ch redaktor∙, ka₧d² se sytil jejich zlem a beznad∞jφ a hned taky nadßval a spφlal, jak² ₧e je ten sv∞t Üpatn², zl² a tudφ₧ zka₧en². DobrΘ Zprßv∞ z toho bylo do plßΦe.

      Potßcela se m∞stem celß zeslßblß, u₧ zase nedu₧ivß, bezmßla takovß, jakß kdysi vypadla z porouchanΘho dßlnopisu.

      Takto zubo₧enou ji naÜli pod laviΦkou v m∞stskΘm parku ptßci, ti tvorovΘ nebeÜtφ, kte°φ nesejφ a nesklφzejφ a p°ece ₧ivi jsou. Ptßci, kte°φ neΦtou noviny a nejsou tedy zaneseni jejich Üpatn²mi a zl²mi zprßvami a jsou proto schopni vnφmat krßsu sv∞ta. Ti jedinφ neodmφtli Dobrou Zprßvu vyslechnout. T∞m jedin²m Dobrß Zprßva zaÜeptala z poslednφch sil svΘ poselstvφ a pak se rozsypala. Ptßci vÜechna pφsmenka peΦliv∞ sezobali a od tΘ doby se i Dobrß Zprßva stala nedφlnou souΦßstφ jejich zp∞vu. Jde od zobßΦku k zobßΦku a moud°φ lidΘ celΘho sv∞ta si ji mohou kdykoliv poslechnout. StaΦφ jen zφtra rßno otev°φt okno a mßte ji i vy z prvnφ ruky.

Bed°ich Ludvφk