Petr Kudela: filmov² scΘnßrista a re₧isΘr zralΘ generace Φesk²ch dokumentarist∙, rodßk z Ostravy. PolitickΘ praktiky 50. let z n∞ho ud∞laly i nßdenφka na stavbßch, zßmeΦnickΘho uΦn∞ v ₧elezßrnßch. Studoval historii na FilozofickΘ fakult∞ Univerzity Karlovy; absolvoval Filmovou fakultu AMU (1961). Za krßtkΘ filmy z oboru kunsthistorie, ekologie a etnografie zφskal n∞kolik Velk²ch cen z mezinßrodnφch festival∙ (Madrid, Teherßn, Zaragoza, Kranj, Katovice, Olomouc). Romßny Strmß voda (1975), N∞₧nΘ sest°iΦky (1982), povφdky v Φasopisech a rozhlasu; nevydanß sci-fi sbφrka HlubokΘ elektrickΘ ticho a klukovsk² romßn pro dosp∞lΘ Labyrint pod zßmkem v Mikulov∞, v Üuplφku z∙stala i novela z roku 1989 MedovΘ boty. Dnes: vina° na volnΘ noze.

      PanoÜi zaslechli k°ik a pobφdli kon∞. U₧ zkraje vid∞li, ₧e na nßvsi n∞k²m cloumajφ a obecn∞ se perou. V noci se zjasna nebe bl²skalo, blesk pr² vzal na sebe podobu vozu a lidΘ janΦφ!

      "Vneseme do v∞ci po°ßdek," zahalekal BuÜek a rozjeli se do pranice. Nelekali se, byli sice jen t°i, ale pat°ili ke krßlovskΘ Φelßdce a m∞li pokuÜenφ se proslavit. P°φjezd krßlovsk²ch pozdvi₧enφ utiÜil. BuÜek ani nesahal pro meΦ, ani ne jen na oko, aby se zdßlo. Zvφdal, co se p°ihodilo. Chytili ptßΦka. SliΦnΘho, zp∞vnΘho. A zav°eli ho do klece. Klec byla Φernß a neΦistß v tom chlφvku dr₧eli jinak samotnΘho zu°ivΘho obecnφho kance.

      "A te∩?"

      "Jsou tam oba."

      "Ve jmΘnu krßle!" povelel BuÜek (a projel jφm svßteΦnφ pocit, p°esto₧e krßle vφdal jen z povzdßlφ a krßl urΦit∞ nev∞d∞l, ₧e by dal prßvo jednat ve svΘm jmΘnu prßv∞ jemu).

      V chlφvku bylo ticho. Kßzali otev°φt, vyvedli pocestnΘho a se smφchem s nφm odjeli, bez starostφ, co si poΦnou vesniΦtφ s k≥ourem, jen₧ zatφm unikl, jak ho lapφ a dostanou zp∞t.

      Bylo zvlßÜtnφ, BuÜek cht∞l vysvobozenΘmu postoupit kon∞, ale nßhle zapochyboval, jestli ten by ho v∙bec um∞l °φdit. Tak neuv∞°itelnß v∞c! Posadil ho rad∞ji na zadek za sebe a po₧ßdal, aby se dr₧el.

      Kdy₧ jeli n∞jak² Φas a zastavili se v hßjku pod hradem, pocestn² pod∞koval. Usmφval se, sliΦn² a Ütφhle urostl², obleΦen² nezvykle, ale p∙vabn∞, se zßjmem pozoroval svΘ zachrßnce. Ze zv∞davosti se pr² dostal do tohoto kraje, mφ°il k hlavnφmu m∞stu a doufal se dostat ke dvoru. Ve vsi ho zastavili a dali se do °eΦi, kdy₧ je upoutal nezvykl² vzhled a Üat. Po pravd∞ vysv∞tloval, odkud p°ichßzφ, ale vesniΦanΘ mu nedovedli rozum∞t. P°φÜt∞ u₧ si rozmyslφ, jak to povφ. UrΦit∞ ne p°φm∞rem, ₧e je nebeÜ¥an. Vesnickß chasa se samotnΘmu faktu nepodivila, o zevn∞jÜku nebeÜ¥an∙ ale m∞la jinou p°edstavu. Nejmφ≥ by m∞l mφt bφlou °φzu a pernatß k°φdla, trvala na svΘm, ale tφm nemohl vyhov∞t. Pobili ho tedy, bude mφt sem tam mod°inu a natloukl si koleno.

      PanoÜi dvorn∞ zalitovali, ₧e nep°ijeli d°φve, co₧ zp∙sobilo, ₧e musel okusit chlφvku a sdφlet p°φbytek s divok²m vep°em.

      "A vφte, ₧e se m∞ to zvφ°e nebßlo?" usmßl se mu₧ a oni pocφtili, jak je ve svΘ mφrnosti neohro₧en², v prostot∞ siln², v neokßzalosti vzneÜen². Omluvili se za sm∞lost, ₧e se tß₧ou, ale rßdi by se dozv∞d∞li, kdo je a jak znφ jeho jmΘno.

      "Vezm∞te za vd∞k, ₧e jsem nebeÜ¥an. Vßm si to troufßm °φct, proto₧e vy jste vzd∞lanφ, i kdy₧ mi nerozumφte nebo neuv∞°φte, budete ochotni tolerovat moje vyprßv∞nφ." A vyprßv∞l jim o mφst∞, odkud p°ichßzφ, kterΘ je p°ibli₧n∞ tam, kde se protφnajφ jejich p°ßnφ a jejich budoucnost, ₧e putuje po r∙zn²ch krajφch a dobßch pro svou kratochvφli. JmΘno vÜak nepov∞d∞l. Znovu jen pod∞koval za svΘ zachrßn∞nφ a omluvil se, ₧e dßl nebude nadu₧φvat jejich laskavost. "Jen chvφli, ctnφ pßnovΘ, ne₧ se zotavφm, pak pocestuji dßle." A vybφdl je, ne₧ se rozlouΦφ, aby °ekli, jakou ₧ßdajφ odm∞nu.

      "Spokojφm se s tv²m pod∞kovßnφm, pane," °ekl BuÜek.

      NebeÜ¥an mu odpov∞d∞l s ·sm∞vem, ale trval, aby si p°ece jenom n∞co p°ßli.

      "Tedy," uklonil se BuÜek dvorn∞, "tvΘ laskavΘ svolenφ, ₧e smφme p°φb∞h o tob∞ vyprßv∞t."

      "P°ejte si vφc, mladφ rytφ°i, kte°φ jste na poΦßtku svΘho ₧ivotnφho osudu plni odhodlßnφ, ale s prßzdnou. Neost²chejte se, mohu hodn∞. P°ejte si n∞co v∞tÜφho, co by vßs povzneslo a bylo vßm u₧iteΦnou odm∞nou."

      "Bohatstvφ a moc!" vyhrkl BuÜk∙v druh.

      "Bohatstvφ? Prosφm! JakΘ?" °ekne nebeÜ¥an.

      "Zlato!"

      "NevφÜ nic lepÜφho?"

      "Zlato a drahΘ kamenφ!"

      "JeÜt∞ lepÜφho."

      "Nejdra₧Üφ drahΘ kamenφ!"

      Pßn pokynul hlavou, ale pravil jim, ₧e takovΘ bohatstvφ s sebou nevozφ. Je p°φliÜ t∞₧kΘ, zabφrß mφsto, darmo by se mrhala energie na jeho p°emis¥ovßnφ. Je na obtφ₧.

      "Z Φeho tedy nabφzφÜ, pane?" urß₧φ ho t°etφ pod maskou dvornosti.

      "Vozφm s sebou n∞co," odpov∞d∞l, "co vßm dopom∙₧e k bohatstvφ, kdy₧ chcete prßv∞ je. V₧dycky to mßm u sebe: sprßvnou radu. To neztratφte z d∞ravΘ kapsy. Tu vßm nikdo neukradne. M∙₧ete ji pou₧φt znovu a znovu, neopot°ebuje se. Bohatstvφ a moc? T∞ch m∙₧ete dosßhnout t°emi zp∙soby," mluvil zvolna, myÜlenky p°edbφhaly °eΦ: "Ten nejvyÜÜφ vßm neporadφm, toho nejste schopni. Ten nejni₧Üφ je Ükared². Poradφm vßm druh²: P∞stujte ₧ito!"

      Podivili se a zasmßli, jak rychle byl s tak vzßcnou radou hotov a v duchu mu u₧ zaΦali °φkat Äito.

      Nepokßral je, ale p°im∞l, aby se rozhlΘdli kolem. "P∞stujte ₧ito," opakoval a pohledem zhodnotil krajinu: "TΘm∞° nikdo je zde jeÜt∞ nezaΦal p∞stovat. Äito, p°φpadn∞ oves a pÜenici. P∙da je k tomu vhodnß. DΘÜ¥ je hojn², p°im∞°en∞ rozlo₧en² od setφ po ·rodu. ┌hrn teplot za rok zde u vßs obilφ prßv∞ vyhovuje. Jak si poΦφnat, na to u₧ p°ijdete sami, kdy₧ vφte tuto spolehlivou radu. M∙₧ete mi v∞°it, ₧e mßte p°edpoklady dosφci ·rody. UΦi≥te p∞stovßnφ sv²m hlavnφm zßjmem. Sv∞t mφ°φ k dob∞, kdy ten, kdo bude ovlßdat potraviny, bude mφt ·Φinnou zbra≥, bude mocn∞jÜφ ne₧ jinφ, bohatstvφ vÜech se mu pohrne v²m∞nou a budou ho poslouchat. Berete? Jste spokojenφ?

      PanoÜi nepod∞kovali. Ned∙v∞°iv∞ p°ebφrali, co jim Äito nasypal. "Vyslovil jsi slovo zbra≥," osm∞lil se koneΦn∞ BuÜk∙v druh.

      "Doufal jsem, ₧e pochopφte, co jsem vßm dal. Zbra≥ je prßv∞ ta t°etφ mo₧nost, kterΘ jsem vßs cht∞l uÜet°it," netrp∞liv∞ mßvnul rukou.

      Ale p°emlouvali ho. Cht∞li poznat i cestu zbranφ, kterou znali jako cestu rovnou, na jejφm₧ konci naleznou i bohatstvφ a moc, ka₧d² to znß. Kdo mß siln∞jÜφ zbra≥, vyzφskß moci a jm∞nφ vφc.

      "Myslφte tedy: nejsiln∞jÜφ zbra≥? Budi₧ tedy po vaÜem. Ukß₧u vßm. Zav°ete oΦi a uvidφte."

      Podivili se, ale natolik u₧ Äitovi p°ivykli, ₧e poslechli. Zav°eli oΦi a ukßzalo se jim bojiÜt∞. Jak jste krotcφ!, °φkal Äit∙v hlas. RozÜφ°φ se st°eln² prach, objevφ se t°askaviny, rychlopalnΘ zbran∞, obrn∞nΘ vozy, plamenomety, bomby...

      Co °φkal, ihned jako by zevnit° na vφΦkßch vid∞li. Ka₧dß novß zbra≥ p°emßhala d°φv∞jÜφ a tu zas p°ekonßvala dalÜφ. VßlΦilo se po cel²ch zemφch, ve vod∞ i ve vzduchu. Ka₧dß novß zbra≥ se jevila siln∞jÜφ, ale ₧ßdnß nebyla nejdokonalejÜφ.

      Jak² cφl, jak² smysl mß pou₧itφ zbranφ? vznesl v tom otßzku Äit∙v hlas. Cφl a smysl p°ece nenφ zabφjet ale tφm zp∙sobem ovlßdnout, co dosud pat°ilo jin²m, zφskat jm∞nφ. Jen₧e Φφm t°askav∞jÜφ zbra≥, tφm vφce mrtv²ch a rozvalin. Ne, hlavy vym²Ülejφcφ zbran∞ nebudou bez rozumu. Objevφ sφly uvnit° hmoty. Objevφ zbra≥, kterß rßzem smete m∞sta a spßlφ lidi. Jen₧e co by byla vφt∞zi platnß ko°ist spoΦφvajφcφ v rozvalinßch?

      P°em²Üleli tedy a p°ipravili zbra≥, kterß hubφ lidi, ale majetek budovy a vÜechny statky zachovßvß neporuÜenΘ. Je to nejdokonalejÜφ zbra≥? Nikterak. V₧dy¥ zahubφ vÜechny, kte°φ by mohli zφskanΘ bohatstvφ rozhoj≥ovat. Je t°eba vym²Ület dßl. Sledujete m∞, panoÜi, na mΘ cest∞? Tou₧φte jeÜt∞ po nejdokonalejÜφ zbrani?

      StaΦilo by p°ece zabφt d∙stojnφky a armßda by byla neschopnß boje. StaΦilo by jeÜt∞ mΘn∞ zamφ°it jen na pßr nejvyÜÜφch, kte°φ °φdφ chod, a odpor by se zhroutil.

      StaΦilo by v podstat∞ najφt jen jednoho, toho nejmocn∞jÜφho, kdo inspiruje vßlku. Kdyby byl vΦas zasa₧en on, ani by k boji nemuselo dojφt. A ostatnφ by mohli ₧φt.

      Ka₧d² Φlov∞k mß svou jedineΦnou podobu. N∞co, Φφm se nepodobß jinΘmu, co pat°φ jemu jedinΘmu, Φφm se odliÜφ od ostatnφch. Nenφ to jen jeho tvß°. Vyvstanou v∞ci, o kter²ch nevφte: otisk prstu, obraz hlasu, mozkovΘ proudy. OdliÜφ bezpeΦn∞ jednoho Φlov∞ka od jinΘho. Nezam∞niteln∞. Dß se tedy vyrobit zbra≥ s velmi jemn²mi smysly, kterß neomyln∞ vyhledß sv∙j jedineΦn² cφl. To je ta nejdokonalejÜφ zbra≥. Tou₧φte po nφ, panoÜi? Kdo se odvß₧φ uchopit se moci a vystavit se za cφl, bude-li tato nejdokonalejÜφ zbra≥ na sv∞t∞?

      Dß se p°ed nφ ochrßnit?, optali se.

      ╙ ano. Ale jedin∞ tak, ₧e cφl musφ z∙stat skryt². Protivnφk nesmφ mφt p°φle₧itost, aby zmapoval jeho tvß°, jeho otisk, jeho hlas, ba ani myÜlenky. Nesmφ p°edstoupit ani p°ed svΘ blφzkΘ, p°ed nikoho, proto₧e zrßdce se m∙₧e najφt i u stolu pro dva. Nikdo ho nesmφ vid∞t ani slyÜet, nikdo nesmφ v∞d∞t, ₧e je to prßv∞ on, kdo mß moc. Jen₧e jak mu mß zachutnat moc, kdy₧ nesmφ vyjevit, ₧e ji mß! K Φemu byste takovou moc vybojovali, kdybyste ji m∞li, a nikdo by nesm∞l v∞d∞t, ₧e jste vφt∞zi, jen abyste se nestali sami terΦem?! JeÜt∞ tou₧φte po nejdokonalejÜφ zbranφ?

      BuÜek zamrkal a otev°el vφΦka. Äito m∞l bledou, vyΦerpanou tvß°. Vid∞nφ skonΦilo. BuÜek se dvorn∞ uklonil, polo₧iv si ruku na srdce. PanoÜi se zhloubi probouzeli. Äito u₧ jim dßle dar nenabφzel. Usmßl se. Nechal chvφli ptßΦky cvrlikat a v∞tve Üum∞t.

      "V∞zte tedy i prvnφ zp∙sob," sv∞°il jim: "Poslechn∞te si, co vßm °eknu. Nejv∞tÜφ bohatstvφ je mφt lidi. Kdybyste mi mohli rozum∞t, °ekl bych mφt energii. To je bohatstvφ v nej·Φinn∞jÜφm stavu. Pro vßs staΦφ, kdy₧ pochopφte, ₧e v podmφnkßch na vaÜφ zemi vezdejÜφ je energie nejlΘpe ulo₧ena v lidech: lidΘ z dan²ch mo₧nostφ vytvß°ejφ nejvφce hodnot, jsou bohatstvφm, kterΘ se samo udr₧uje a dokonce samo sebe zlepÜuje."

      Pokynul panoÜ∙m a pravil: "Dal jsem vßm, co se dalo, pßnovΘ! PorouΦφm se vßm."

      BuÜka pozdr₧el. Polo₧il mu ruku na rameno. "Tebe, BuÜku, chci obdarovat navφc."

      "D∞kuji. Dostalo se mi vrchovat∞," poklonil se mladφk.

      "P°idßm ti, z Φeho rozdßvßm, radu. Jdi za n∞k²m, kdo t∞ pochopφ a kdo mß p°edpoklady to ocenit. Budi₧ ti darem, cos p∙vodn∞ cht∞l: vyprßv∞j o mn∞."

      BuÜek se rozlouΦil, a cestou na hrad si myslel: lehce rozdal, lehce p°ijal, k Φemu mi to bude dobrΘ? Ale pak si vlastnφ rukou vykartßΦoval kabßtec, proto₧e na soukromou Φelßdku zatφm nem∞l, a vypravil se k panovnφkovi. Dve°nφk ho uvedl a ohlßsil: "Krßl∙v panoÜ pan BuÜek z Velhartic!"

      Krßl si od BuÜka vÜe d∙v∞rn∞ vyposlechl. A p°φb∞h kouzelnφka Äita se mu zalφbil. Kßzal pro n∞ho poslat. A tak se cestovatel dostal na dv∙r krßle Karla, °eΦenΘho ╚tvrt². Provedli spolu nejednu kouzelnickou kratochvφli a podnikli nejednu cestu za zav°en²mi vφΦky. Äito chvφli pobyl, ne₧ se zcela zotavil. A do Prahy se jeÜt∞ vφcekrßt vrßtil.

      Krßl Karel vlßdl dlouh²ch Üestat°icet let v bohatstvφ a bez vßlek.

@