Siesta v sφti

TrojskΘ zlomky

Jsou v∞ci, kterΘ vφ ka₧d². T°eba ₧e o pßdu Tr≤je se pφÜe v Iliad∞. T°eba ₧e H. Schliemann vykopal tzv. Priam∙v poklad a genißlnφm zp∙sobem tak prokßzal pravdivost tohoto ·seku °eckΘ mytologie. Äe ╪eky vyvrßcenß Tr≤ja byla mocnΘ m∞sto a dobytφ p°edstavovalo slavnΘ vφt∞zstvφ Achaj∙. Jen₧e... P°i podrobn∞jÜφm pohledu na prakticky libovolnΘ tΘma se ukß₧e, ₧e v∞ci obvykle nejsou tak docela jednoduchΘ. Vyvracenφ °ady zako°en∞n²ch p°edstav p°itom nakonec skonΦφ u fakt∙ jeÜt∞ mnohem zajφmav∞jÜφch. Lze namφtnout, ₧e m²ty takto ztratφ svoje kouzlo a ukß₧φ se nepravdivΘ. Lze to ale chßpat i tak, ₧e najdeme jejich nov² smysl. Ka₧dopßdn∞ narazφme na °adu p°inejmenÜφm pozoruhodn²ch skuteΦnostφ. Bude se sice jednat spφÜe o °adu st°φpk∙, ale i ty myslφm stojφ za to, abychom se jim v∞novali.

═lias a pßd Tr≤je

P°edn∞, ═lias v∙bec nevyprßvφ o pßdu Tr≤je. Cel² epos toti₧ konΦφ Hektorov²m poh°bem. ═lias nevyprßvφ dokonce ani o svatebnφ hostin∞, kam bohyn∞ svßru vhodila osudnΘ jablko, ani o dalÜφch p°φΦinßch, kterΘ trojskou vßlku vyvolaly. ZaΦφnß toti₧ lφΦenφm Achilleova hn∞vu na v∙dce °eck²ch armßd Agamemn≤na. A Schliemann nazval Priamov²m pokladem nßlezy ze zcela jinΘ trojskΘ vrstvy (stejn∞ tak, jako chybn∞ datoval a za°adil i nßlezy v MykΘnßch). A Tr≤ja dobytß ╪eky nebyla ₧ßdn²m kvetoucφm m∞stem na vrcholu moci. A nebylo to ₧ßdnΘ slavnΘ vφt∞zstvφ. A HomΘrovo lφΦenφ je v∙bec velmi slo₧itß v∞c. ZaΦn∞me tedy pro po°ßdek jφm...

Kdy?

Nebudeme se nynφ zab²vat otßzkou, zda ═lias a Odysseia jsou dφlem jedinΘho Φlov∞ka. Otßzka je toti₧ mnohem komplexn∞jÜφ a t²kß se p∙vodu t∞chto text∙ v∙bec. Rßd bych zd∙raznil, ₧e se p°itom nejednß pouze o n∞jak² akademick² problΘm. Konec konc∙, homΘrskΘ eposy pat°φ k n∞Φemu, co lze oznaΦit za svatΘ knihy °eckΘ civilizace. Jestli₧e nap°. zßle₧itosti kolem vzniku Bible na sebe vß₧ou pozornost °ady lidφ a stßvajφ se i p°edm∞tem vßÜniv²ch spor∙, stojφ za to povÜimnout si i HomΘra. Mimo jinΘ i proto, ₧e antika p°edstavuje zßklad evropskΘ civilizace a v osvφcen∞jÜφch obdobφch byla snaha navazovat na jejφ ko°eny v₧dy velmi silnß.

Jestli₧e se podφvßme na dobou vzniku epos∙ (finßlnφ podoba 9 - 8. stol. p°. n. l., kodifikace v peisistratovsk²ch AthΘnßch v 6. stol. p°. n. l.), stojφ za to vyslovit na prvnφ pohled nesmysln² post°eh, ₧e toti₧ n∞kterΘ Φßsti eposu vznikly v dob∞ trojskΘ vßlce dokonce p°edchßzejφcφ. Vysv∞tlenφ tohoto jevu je nßsledujφcφ: zatφmco u naÜich bßsnφ je mnohdy prost°edkem slou₧φcφm k zapamatovßnφ r²m, ve starΘ °eΦtin∞ m∞la tuto ·lohu bßsnickß forma oznaΦovanß jako hexametr (zjednoduÜen∞ poΦet p°φzvuk∙ na verÜ). Tφmto zp∙sobem byly jednotlivΘ Φßsti fixovßny do delÜφch ·tvar∙, kterΘ bßsnφci (respektive p∞vci) um∞li nazpam∞¥ a z nich₧ si aktußln∞ vybφrali vhodnΘ pasß₧e, kterΘ sklßdali do p°φb∞hu.

Jinak °eΦeno, p∞vec znal nap°. p∞t popis∙ meΦe a v₧dy, kdy₧ se p°i vystoupenφ dostal k tomuto tΘmatu, jeden z nich si vybral. Pokud trojskou vßlku datujeme (p°edb∞₧n∞, uvidφme, ₧e ani to nenφ jistΘ) do obdobφ kolem roku 1 200 p°. n. l. a text epos∙ porovnßme s archeologick²mi nßlezy, zjistφme, ₧e n∞kterΘ zbran∞ popsanΘ v bßsnφch se ji₧ v dob∞ vßlky podle vÜeho nepou₧φvaly. Jednß se tedy z°ejm∞ o pasß₧e, kterΘ vznikly jeÜt∞ p°ed trojskou vßlkou (snad jako souΦßst p°φb∞h∙ °eckΘho dßvnov∞ku) a dφky svΘ hexametrovΘ form∞ v textu ji₧ z∙staly. Naproti tomu jinΘ pasß₧e odrß₧ejφ ji₧ skuteΦnosti, kterΘ byly aktußlnφ teprve dßvno po skonΦenφ vßlky. Sem pat°φ nap°. pou₧itφ ₧elezn²ch zbranφ. Za pozornost stojφ i to, ₧e HomΘr (respektive jeden Φi vφce autor∙) vytvo°il finßlnφ podobu epos∙ na konci obdobφ tzv. temn²ch staletφ, tedy v dob∞, kdy mykΘnskß civilizace ji₧ neexistovala; jejφ skuteΦnou velikost si p°itom HomΘr u₧ nedovedl ani p°edstavit. KrßlovΘ doby trojskΘ vßlky byli toti₧ mnohem spφÜe podobnφ orientßlnφm vlada°∙m ne₧ nßΦelnφk∙m past²°∙ stßd.

Äelezo

V dob∞ trojskΘ vßlky bylo ₧elezo ╪ek∙m sice znßmo, ale pouze ve form∞ p°epychovΘho kovu. Technologie jeho v²roby nebyla propracovanß. Prvnφm nßrodem, kter² ₧elezo ji₧ tenkrßt masivn∞ji pou₧φval, byli podle vÜeho ChetitΘ. A mimochodem: existuje hypotΘza, ₧e celΘ ta₧enφ ╪ek∙ proti Tr≤ji m∞lo mnohem vzneÜen∞jÜφ cφl, jφm₧ bylo hlavnφ m∞sto chetitskΘ °φÜe, ChattuÜaÜ. Dobytφ ji₧ beztak zbφdaΦenΘ Tr≤je nebylo nijak slavn²m ·sp∞chem, p°inejmenÜφm vzhledem k cφli, kter² si ta₧enφ (snad) kladlo. ChetitskΘ tabulky se o Achajcφch na pob°e₧φ MalΘ Asie (respektive na n∞kterΘm ze st°edomo°sk²ch ostrov∙, nap°. Rh≤du) zmi≥ujφ opakovan∞. Dokonce i Tr≤ja je zde pravd∞podobn∞ uvßd∞na, a to pod jmΘnem ViluÜ (srovnej: Ilium).

Jak to, zbφdaΦenΘ m∞sto?

Ano, bylo to tak. Tr≤ja dobytß achajsk²mi ╪eky (tzv. Tr≤ja VIIa) nebyla zdaleka nejslavn∞jÜφm obdobφm m∞sta. Mnohem bohatÜφ byla vrstva starÜφ (tzv. Tr≤ja VI), ovÜem toto m∞sto padlo za ob∞¥ zem∞t°esenφ a poslΘze bylo vybudovßno ji₧ s mnohem menÜφ slßvou. Zatφm to vypadalo tak, ₧e jsme stßle hovo°ili jen o tom, jak se mytologie m²lφ, zde je ovÜem naopak tΘm∞° d∙kaz jejφ pravdivosti -- jde pouze o sprßvnou interpretaci. P°edchozφ Tr≤ja byla toti₧ podle m²t∙ zniΦena na zßklad∞ konfliktu s bohem Poseid≤nem, jemu₧ Tr≤janΘ odmφtli zaplatit za vybudovanΘ hradby. Ke schopnostem a atribut∙m tohoto jinak mo°skΘho boha p°itom pat°φ prßv∞ i zem∞t°esenφ.

A co se o tom psalo?

Byla u₧ zmφnka o chetitsk²ch tabulkßch. Nabφzφ se ale otßzka, zda se nedochovalo n∞co relevantnφho textu °eckΘho, kter² by pochßzel p°φmo z doby trojskΘ vßlky. Ano i ne. ProblΘm je toti₧ v tom, ₧e v ╪ecku se v tΘto dob∞ psalo na nevypßlenΘ tabulky, je₧ se p°irozen∞ nedochovaly (mimochodem, nepsalo se pozd∞jÜφ alfabetou, ale pφsmem vφcemΘn∞ slabiΦn²m, tzv. lineßrnφm pφsmem B). Jedinou v²jimkou je p°itom situace, kdy m∞sto a jeho archiv podlehly zkßze ohn∞m, a nßm se tudφ₧ dostalo mo₧nosti p°eΦφst si tabulky v podob∞ vypßlenΘ -- by¥ mφstnφ obyvatelΘ by z°ejm∞ podobnou udßlost za Ü¥astnou nßhodu neoznaΦili. Ka₧dopßdn∞ z °eckΘho Pylu (odkud pochßzel nestor v²pravy ╪ek∙ proti Tr≤ji, tedy Nestor s velk²m N) se nßm dochovaly tabulky z doby krßtce p°edchßzejφcφ pßdu m∞sta. Mluvφ se v nich o hlφdkßch st°e₧φcφch pob°e₧φ a o lidsk²ch ob∞tech (snad za rozbou°enφ vod -- v ╪ecku toti₧ prvnφ t°i m∞sφce v roce nebylo mo°e pro bou°e splavnΘ, ale obyvatelΘ Pylu se -- jak se ukßzalo oprßvn∞n∞ -- d∞sili chvφle, kdy toto obdobφ pomine a agreso°i budou mφt volnou cestu do m∞sta). LidskΘ ob∞ti p°itom dob°e korespondujφ s lφΦenφm situace, kdy °eckΘ vojsko vyplouvß proti Tr≤ji z Aulidy. Tehdy Agamemn≤n ob∞tuje svoji dceru Ifigenii naopak proto, aby mo°e uklidnil a °eckΘ lo∩stvo mohlo proti Tr≤ji v∙bec vyplout.

A jak to tedy vlastn∞ bylo s tφm vφt∞zstvφm?

T∞₧ko hovo°it o n∞jakΘm vφt∞zstvφ ╪ek∙, a u₧ v∙bec ne slavnΘm. To jen eposy pon∞kud zakryly fakt, ₧e celß udßlost se odehrßvala naopak v dob∞ t∞sn∞ p°edchßzejφcφ pßdu mykΘnskΘ civilizace. I v samotn²ch homΘrsk²ch bßsnφch se vÜak najdou zmφnky o strastipln²ch nßvratech hrdin∙ do vlasti a velmi chaotick²ch pom∞rech, kterΘ v tΘ dob∞ ve v²chodnφm St°edomo°φ panovaly. N∞kte°φ se nevrßtili v∙bec, jinφ byli vzßp∞tφ po svΘm nßvratu zavra₧d∞ni a dalÜφ si vzhledem k situaci v tehdejÜφm ╪ecku rad∞ji hledali jinou vlast. Ostatn∞, z doby krßtce po trojskΘ vßlce je zaznamenßn masov² ·t∞k zejmΘna i≤nskΘho obyvatelstva z pevninskΘho ╪ecka do MalΘ Asie.

A kdy to bylo?

Ani na tuto otßzku nenφ odpov∞∩ zrovna jednoduchß. Datovßnφ kolφsß od p°ibli₧n∞ poloviny 13. stol. p°. n. l. a₧ do obdobφ pol. 12. stol. p°. n. l. Ka₧dopßdn∞, n∞kdy kolem roku 1 200 podlehla jak Tr≤ja, tak i znaΦnß Φßst mykΘnsk²ch sφdel zkßze. V²prava byla proto podle vÜeho n∞Φφm na zp∙sob poslednφho vzep∞tφ hroutφcφ se civilizace, kterΘ pozd∞jÜφ tradice ozdobila slavnou aureolou.

Kdo za to mohl?

Tady se dostßvßme k poslednφmu velmi rozÜφ°enΘmu omylu, a to sice tomu, ₧e za pßd mykΘnskΘ civilizace jsou odpov∞dni D≤rovΘ. Ve skuteΦnosti, pokud se p°idr₧φme pozd∞jÜφch °eck²ch historik∙ i archeologick²ch nßlez∙, zmocnili se D≤rovΘ PeloponΘsu a₧ p°ibli₧n∞ 80 let po skonΦenφ trojskΘ vßlky. MykΘnskß tvrz v tΘ dob∞ sice jeÜt∞ stßla, ale v∞tÜina st°edisek byla ji₧ zniΦenß. Kupodivu ve stejnΘ dob∞, tj. krßtce po skonΦenφ trojskΘ vßlky, byla zniΦena i °φÜe Chetit∙. ┌toky byly prudkΘ a odpov∞dnost za n∞ se p°iΦφtß tzv. mo°sk²m nßrod∙m. Toto oznaΦenφ je do znaΦnΘ mφry v²chodiskem z nouze, proto₧e o p°esn∞jÜφ identifikaci agresor∙ se m∙₧eme spφÜe jen dohadovat. SamotnΘ oznaΦenφ "mo°skΘ nßrody" p°itom pochßzφ od Egyp¥an∙ -- a₧ tam toti₧ ·tok poslΘze dosp∞l a zde byl takΘ zastaven. V tΘto souvislosti poskytuje dalÜφ podivnou shodu nap°. Odysseovo lφΦenφ o tom, ₧e se plavil s "bludn²mi lupiΦi v egyptskou zem". Ka₧dopßdn∞, t∞₧ko v∙bec °φct, kdo byl kdo a kdo byl proti komu na konci 13. stol. p°. n. l. Mimochodem, jeÜt∞ k t∞m Tr≤jan∙m: oni se podle vÜeho sv²m p∙vodem a jazykem od tehdejÜφch pevninsk²ch ╪ek∙ ani p°φliÜ neliÜili.

K Φemu to vÜechno?

ProblΘm je jist∞ zajφmav² sßm o sob∞. NicmΘn∞ obecn∞ se soudφ, ₧e pßd civilizacφ egejskΘ doby bronzovΘ (jinak oznaΦovanΘ jako helladskΘ obdobφ) m∞l jeÜt∞ jeden podstatn² dopad. ╪ada autor∙ se domnφvß, ₧e zniΦenφm tehdejÜφch °eck²ch m∞st padla spoleΦenskß struktura podobnß orientßlnφm despotick²m stßt∙m. NicmΘn∞ °emeslnφci, um∞lci a v∙bec materißlnφ ·rove≥ v²roby (ale jist∞ i leccos z kultury), to vÜe katastrofu p°e₧ilo. Kdy₧ se Hellada znovu pozvedla z barbarstvφ nßsledujφcφch temn²ch staletφ, doÜlo ji₧ k vytvo°enφ stßtnφch forem pon∞kud odliÜnΘho typu. Odtud u₧ byl jen krok k tomu, co se v klasickΘm obdobφ naz²valo demokracie -- ale zdaleka nejde pouze o tento pojem. Starov∞kΘ orientßlnφ °φÜe se po celou dobu svΘho trvßnφ potßcely v n∞Φem na zp∙sob bludnΘho kruhu, kter² byl v klasickΘm ╪ecku ka₧dopßdn∞ p°ekonßn.

Nechcete zm∞nit povolßnφ?

Musφm p°iznat, ₧e mi obdobφ starΘ KrΘty a MykΘn uΦarovalo. Pova₧te, jeden z autor∙, kter² celou °adu let tuto problematiku u nßs popularizoval, tedy Antonφn Barton∞k, je nap°. v tirß₧i knihy OdysseovΘ na mo°φch historie uveden jako Φlen redakΦnφ rady Φasopisu Mφn≤s. A i kdy₧ o starΘ KrΘt∞ °eΦ v tomto Φlßnku nebyla, doufßm, ₧e i vßm p°ijde takovß profese nanejv²Ü fascinujφcφ...

Pavel Houser

DoporuΦenß literatura:

L. Vidman: Od Olympu k Pantenonu, VyÜehrad 1986

A. Barton∞k: ZlatΘ MykΘny, Panorama 1983

V. Zamarovsk²: BohovΘ a hrdinovΘ antick²ch bßjφ, Mladß fronta 1965

D∞jiny prav∞ku a starov∞ku I, SPN 1979

V. Zamarovsk²: Objevenφ Tr≤je, Mßj 1963

A. Barton∞k: Zlatß Egeis, Kolumbus 1969

A. Barton∞k: OdysseovΘ na mo°φch historie, Kolumbus 1976

a samoz°ejm∞ vlastnφ homΘrskΘ eposy.

N∞kterΘ relevantnφ internetovΘ adresy:

http://jbworld.jbs.st-louis.mo.us/classics/fwl/Homer/homer_background.html