Pavel Houser

Kdy₧ se hovo°φ o trendu sφ¥ov²ch poΦφtaΦ∙, zmi≥ujφ se Φasto uÜet°enΘ poplatky za prßci a nervy administrßtor∙ sφtφ. Obßvßm se vÜak, ₧e se pon∞kud zapomφnß na nervy u₧ivatel∙. Nedßvno jsem sledoval, jak se dva lidΘ se zjevn²m zaujetφm bavφ o tom, jak p°ivedli svΘho sprßvce sφt∞ tΘm∞° k slzßm. Z t≤nu jejich °eΦi bylo patrnΘ, ₧e je tato skuteΦnost v podstat∞ velmi t∞Üφ, ba co vφc, ₧e to bylo vφtanΘ zpest°enφ jinak pon∞kud ÜedΘ pracovnφ nßpln∞.

LidΘ (nebo alespo≥ n∞kte°φ lidΘ) nemajφ radost, pokud se jim brßnφ d∞lat chyby. Paradoxn∞ prßv∞ mo₧nost destrukce dßvß Φlov∞ku pocit kontroly nad hmotou (operaΦnφm systΘmem). Co zbude, jestli₧e u₧ivatel o tuto mo₧nost p°ijde? Kdo mu vynahradφ radost nad oΦima sprßvce obrßcen²ma v sloup? O Φem se budou lidΘ bavit po prßci, na co budou nadßvat (skv∞l² zp∙sob katarze)? "Mn∞ Windows vΦera ztuhly dvakrßt." "To nic nenφ, jß si stßhnul takov² mal² program, potom ho spustil a..."

Dovolφm si uvΘst p°φklad z pon∞kud jinΘho oboru. Dnes u₧ podle vÜeho nenφ problΘm vyrobit zcela automatizovanΘ kuchy≥skΘ spot°ebiΦe (mo₧nß by to Ülo i u automobil∙). U₧ivatel nebude muset d∞lat prakticky nic. NicmΘn∞, hospody≥ky nemajφ ·dajn∞ podobnß za°φzenφ v ₧ßdnΘ zvlßÜtnφ lßsce, proto₧e jim neumo₧≥ujφ uplatnit jejich kucha°skou invenci.

Celß zßle₧itost lze vÜak realizovat velice Üalamounsk²m zp∙sobem -- a skuteΦn∞ se tak i mnohdy °eÜφ. Proto₧e v²robce garantuje vysokou spolehlivost za°φzenφ, nechß u₧ivatele navolit veÜkerΘ parametry ("peΦ dort p°i 20 000 stupnφch po dobu 17 hodin") a potom, bez ohledu na momentßlnφ nastavenφ, stejn∞ ud∞lß to, k Φemu je naprogramovßn. Dort bude zachrßn∞n a vÜichni budou spokojenφ. Pocit kontroly nad hmotou trvß.

Domnφvßm se, ₧e toto je i zatφm pon∞kud opomφjenß cesta network computingu: nechat u₧ivateli jistou iluzi svobody, vΦetn∞ svobody zp∙sobit bankrot systΘmu. Destrukce bude samoz°ejm∞ pouze fiktivnφ. V tΘto souvislosti by mo₧nß stßla za to i specißlnφ instruktß₧ sprßvc∙ sφt∞. Administrßtor by se zoufal²m v²razem p°iÜel, dφval by se na JavaStation a ptal se: "Proboha, Φlov∞Φe, co jste s tφm d∞lal? Jak se vßm to poda°ilo? Vy jste do ·pln∞ zniΦil!" Potom by s krΦenφm ramen odeÜel a systΘm by se sßm uvedl do p∙vodnφho stavu.

Jak se mi to jevφ, byli by s tφmto °eÜenφm vÜichni spokojeni.