 |
 |
|||
 |
 |
|
||
 |
 |
Instalace Movie Maker 2 CZ
Umístění na CD
http://www.microsoft.com |
 |
plná verze | |  |
Win XP | |  |
13,0 MB | |  |
česky |
Střihací studio v ceně operačního systému
Mnoho videonadšenců radostně zatleskalo, když zjistili, že Window XP obsahují v základní verzi videoeditor Movie Maker. Jak už to ale bývá, instalační verze obsahovala spoustu chyb a často docházelo k zatuhnutí programu. Rovněž je třeba připomenout, že Windows XP neobsahují nové kodeky Windows Media 9. Proto na jaře výrobce vypustil update, který se chová velice stabilně a zejména s novými kodeky představuje velmi slušné prostředí pro střih domácího videa. K dispozici jsou už i různé Fun Packy a Plus Packy, které dále rozšiřují možnosti programu. Pokud se na výstupu nespokojíme s formátem WMV, můžeme video vyexportovat do nezkomprimovaného AVI a to následně konvertovat v nějakém dalším (freewarovém) nástroji.
|
||||||||||||||
|
Tato verze obsahuje nové funkce, jako je nové uživatelské rozhraní, průvodci, přechody, efekty, titles, a AutoMovie make creating home movies easier. Windows Movie Maker 2 také využívá výhod posledních zvukových kodeků a videokodeků Windows Media® 9 Series.
S programem Windows Movie Maker 2 je vytváření domácích filmů velmi zábavné. V programu Movie Maker 2, můžete vytvářet, editovat a sdílet domácí filmy přímo na počítači. Svůj film můžete sestavit několika jednoduchýmu přetaženími. Špatné záběry můžete odstranit a zahrnout jen nejlepší scény. Film lze vygenerovat na pevný disk nebo zpět uložit na videopásek DV videokamery a přehrávat jej v televizoru nebo samotné videokameře.
Po instalaci, která si nevyžádá žádné zásahy ze strany uživatele, Movie Maker spusťte - naleznete ho v nabídce »Start | Programy | Windows Movie Maker« a také »…Příslušenství | Windows Movie Maker«. Vrhněme se tedy rovnou do práce…
Začínáte-li s novým projektem, zvolte v menu »File | New Project« (po prvním spuštění proběhne automaticky). Dalším krokem je získání, popř. vybrání zdroje videa. Movie Maker je schopen „grabovat“ video pomocí zachytávací karty z analogového signálu (analogová videokamera, videopřehrávač), natáhnout data z digitální kamery přes rozhrání IEEE 1394 nebo importovat již existující multimediální soubory (audio, video, obrázky) nejběžnějších formátů. Před samotným začátkem práce si zkontrolujte nastavení obrazu v menu »Tools | Options«, záložka »Advanced«. Většina zřejmě využije normu PAL a poměr stran 4:3. Na témže místě naleznete i základní nastavení délky vkládaných obrázků a přechodů v sekundách. Nově vložený prvek bude trvat udanou dobu, kterou lze pak v timeline individuálně měnit. Poslední položka pak určuje maximální velikost přílohy e-mailu – podle této hodnoty budou nastaveny parametry komprese, pokud se rozhodnete vaše dílko poslat někomu emailem.
Využití externího zdroje videa
Získání videa z externích zařízení vyžaduje kompatibilní hardware a
správně nainstalované ovladače, což nadále budeme předpokládat. Vyberte
»File
| Capture Video« nebo »Capture from video device« z panelu »Movie
Tasks« (standardně v levé části aplikace). Pod »Video Capture Device
| Available
devices« vyberte DV kameru nebo zařízení pro digitalizaci analogového
videa. U obou z nich máte možnost nastavit další parametry nahrávání
(vlastnosti videa a audia). Do oddílu »Enter a file name for your
captured video« zadejte název souboru, který se vytvoří následujícím
grabováním.
Do dalšího políčka přijde adresářová cesta, kam se soubor bude ukládat.
Užitečné je zaškrtnout »Create clips«, díky čemuž se Maker pokusí
detekovat náhlé změny záběrů a rozdělit tak jeden záznam na více
klipů (úseků)
pro snazší orientaci (v případě DV kamer lze pro tento účel využít
i časovou značku záběrů). Abyste nebyli při nahrávání rušeni zvukem,
zapněte volbu »Mute speakers« - zvuk nebude slyšet z reproduktorů,
ale bude nahráván. Používáte-li DV kameru, máte ještě možnost zapnout
»Capture the entire tape automatically«. Páska pak bude automaticky
přetočena a započne nahrávání celé pásky (nahrávání můžete samozřejmě
zrušit tlačítkem »Stop capture«). Při analogovém zdroji, či máte-li
zájem jen o určitou část záznamu, přesuňte pásku na požadované místo
a stiskněte »Start capture«. Záznam zastavíte pomocí »Stop capture«.
Importování existujícího souboru
Klikněte na »File | Import into Collections« nebo si vyberte typ importu
přímo z panelu »Movie Tasks«. Objeví se známé okno pro otevření souboru.
Standardně je zaškrtnutá volba »Create clips for video files«. Ta se
chová obdobně jak již bylo zmíněno - v jednom souboru se pokusí oddělit
záběrově rozdílné scény a rozdělí je do klipů.Vyhledejte potřebné soubory
(může se jednat o video, audio, statické obrázky ale třeba i powerpointové
prezentace), označte je (v jednom adresáři lze pomocí kláves Ctrl či
Shift vybrat více souborů) a zavelte »Import«.
Pokud je zapnut, je proces rozdělení na klipy časově náročný a dle výkonu procesoru může trvat i jako délka záznamu. Pro každý importovaný video soubor (i při grabování z videokamery je vytvořen soubor a importován) se automaticky vytvoří kolekce se stejným názvem. Ostatních typů souborů se toto netýká, ty jsou umístěny do vybrané kolekce. Soubory v kolekcích i kolekce samotné lze pak ručně dle libosti přesouvat, vyjímat a přejmenovávat (jméno v kolekci nesouvisí se jménem na disku). Kolekce by měla sdružovat tématicky podobné soubory.
Před vlastním komponováním je vhodné si zdrojové video a někdy i audio záznamy rozdělit na klipy, které by měly celistvý záznam rozdělovat na logické celky. Teprve ty pak budete umísťovat na časovou osu (timeline) nebo storyboard představující sled klipů ve výsledném filmu. Bez vytvořených klipů se sice obejdete, poněvadž jisté úpravy můžete provádět i na timeline, ale ztrácí se efektivita a elegance.
V horní nástrojové liště klikněte na tlačítko »Collections« a nahraďte tak panel »Movie Tasks« seznamem kolekcí. Obsah vybrané kolekce se zobrazí v prostřední části Movie Makeru. Pokud si nepřejete automatické rozdělení do klipů při importu, je možné ho provést dodatečně – vyvolejte kontextovou nabídku (pravé tlačítko myši) na položce v seznamu (jde vlastně o velký klip) v kolekci a zvolte »Create clips« nebo položku označte totéž proveďte přes menu »Tools«. Protože však automatické vytvoření klipů není většinou přesné, jsou nutné ruční úpravy:
Rozdělení klipu na dva
Dvojím kliknutím myši na klip započnete jeho přehrávání v náhledovém
okně vpravo. Pomocí myši a táhla nalezněte přibližné místo pro rozdělení.
Touto metodou se jen stěží trefíte přesně do dělícího okamžiku, použijte
proto klávesu „Alt“ spolu s kurzorovými šipkami vlevo, vpravo (posun
by měl být po snímku, je však záhadně o 0.08s). Přehrávání se samo
zastaví a bude dle stisknutých kláves pokračovat po jednom snímku vzad
či vpřed. Nyní stiskněte předposlední tlačítko náhledového okna a sledujte,
co se stane se seznamem klipů v kolekci. Přibude další klip stejného
názvu spolu s pořadovým číslem. Poslední tlačítko vám uloží z videa
aktuální snímek v plném rozlišení do souboru JPG a zároveň ho vloží
do vybrané kolekce.
Spojení klipů do jednoho
Označte klipy pro spojení (standardně pomocí myši a kláves Ctrl či Shift)
a v menu zvolte »Clip | Combine« (všímejte si též klávesových zkratek,
zde »Ctrl + M«). Takto spojovat lze jen dříve rozdělený celek – jednotlivé
spojované klipy na sebe musí navazovat koncovými a začátečními časy.
Smazaní, přejmenování, přesun klipu
Operace s kolekcemi a jejich obsahem se provádějí velmi podobně jako
s Průzkumníkem. Lze vytvářet stromovou strukturu kolekcí jako u adresářů
(složek), přesouvat drag&drop, přejmenovávat (klik myší nebo klávesa
F2).
Jakmile máte rozděleno na klipy, sestavte z nich pomocí storyboardu základ celého filmu, přidejte přechody a efekty. Ve spodní části Movie Makeru se zobrazuje buď timeline nebo storyboard, na který se přepněte tlačítkem »Show Storyboard« umístěným tamtéž. Postupně do připravených políček přesouvejte pomocí myši jednotlivé klipy (video, statické obrázky, prezentace) z kolekcí. Ty budou ve výsledku přehrávány podle toho, kam je přetáhnete – buď na konec, začátek nebo mezi jiné klipy. Kliknutím myši na klip či přechod ve storyboardu a stiskem mezerníku/tlačítka Play započne v náhledovém okně přehrávání od tohoto místa. Všechny objekty storyboradu (můžete jich označit více stejného typu) lze pomocí drag&drop přesouvat z jednoho místa na druhé, či úplně rušit klávesou Del.
Přidání přechodů (transitions)
Animované přechody mezi klipy jsou velmi důležité – vždyť pokud z jednoho
klipu přeskočíte během snímku na úplně jiný záběr z klipu dalšího,
utrpí vaše nově budovaná poloprofesionální pověst. V seznamu kolekcí
nebo z panelu »Movie Tasks« pod oddílem »Edit Movie« vyberte »Video
Transitions«. Pro lepší náhled klikněte do plochy se seznamem přechodů
tak chytře, abyste nevybrali žádný z nich a v kontextovém menu přepněte
z »Details« na »Trumbnails«. Získáte tak i grafické znázornění každého
přechodu. Dvojitým kliknutím myší na jeden z nich se spustí v náhledovém
okně animace prezentující celý přechod v akci. Jakmile jste s výběrem
spokojeni přesuňte myší přechod mezi dva klipy ve storyboardu, kam
se následně přidá patřičná značka.
Přidání efektů
Ke každému klipu můžete přiřadit až šest efektů pro pozměnění výsledného
obrazu. Postupujte stejně jako u přidávání přechodů, vyberte »Video
Effects« a nastavte náhled na »Trumbnails«. Přetáhněte vybrané efekty
na klip ve storyboardu. Jde to ale i jinak. Pravým tlačítkem myši klikněte
na klip ve storyboardu a v kontextové nabídce zvolte »Video Effects«.
Objeví se okno se seznamem všech a vybraných efektů s možností přidat,
odebrat a změnit pořadí v jakém se budou na snímky aplikovat. Klip
s přiřazeným efektem je označen hvězdičkou.
Na časovém přehledu (timeline) máte možnost provádět obdobné operace jako u storyboardu, navíc ale s jemným laděním. Je to taková nutnost každého střihu - je méně přehledný, umí toho však víc. Tlačítkem ve spodní polovině pracovního okna se přepněte ze storyboardu na timeline. Rozbalte zde řádek »Video« kliknutím na přiřazené tlačítko »+«. Získáte tak přehled o sledu jednotlivých klipů (i těch vložených dříve pomocí storyboardu), jejich přechodech a originálních audio stopách. Pod tímto celkem je umístěna ještě stopa pro doprovodné (alternativní) audio a překrývající titulky. To vše je přiřazeno k přesné časové ose. Mezi timeline a storyboardem lze kdykoli libovolně přepínat a v obou provádět změny. Protože se při úpravách neobejdete bez drobného náhledu na editovanou část a zároveň často uvítáte možnost globálního pohledu na celé video, je na timeline implementována lupa. Aplikování provedených změn a efektů se provádí v reálném čase, můžete si tedy kdykoliv v náhledovém okně přehrát jakoukoliv pasáž tak, jak bude vypadat ve výsledku (plynulost tohoto náhledu vychází ze síly procesoru).
Základní operace
Přejete-li si přidat další klip přímo do timeline, jednoduše ho přetáhněte
myší z kolekce na požadované místo a to buď mezi již vložené klipy
nebo na konec. Klip si v timeline ponechává i svou zvukovou stopu zobrazenou
na řádku »Audio«. Nově přidaný klip nepočítá s žádným přechodem z předchozího,
je ho proto třeba vytvořit ručně. Mazání aktivního (tím se stane po
kliknutí myší) klipu se provádí klasicky klávesou „Del“, po stisku
pravého tlačítka myši na obrazové části (řádek »Video«) klipu se zjeví
kontextová nabídka. Jak vidno, je možné klipy pomocí standardních metod
kopírovat a vkládat na jiná místa (taktéž jsou možné přesuny pomocí
myši a kláves Shift/Ctrl). Zaujme zde ještě položka »Video Effects«,
která vás přenese do dialogu pro výběr efektů aplikovaných na obraz
(viz. Přidání efektů v předchozí části Storyboard).
Rychlé přesuny mezi sousedními klipy lze mimo myši provádět i kurzorovými
klávesami vpravo/vlevo.
Přechody
Vložení přechodu je opět jednoduché a můžete ho provést dvěma způsoby:
Přechod je pod překrývajícími se klipy znázorněn obdélníkem, jehož velikost představuje délku celého prolínání. Tu změníte přesunem druhého klipu pomocí myši vlevo či vpravo se současně stisknutým levým tlačítkem. Jemné nastavování délky docílíte volbou z menu »Clip« při vybraném druhém klipu - »Nudge Left« pro prodloužení a »Nudge Right« pro zkrácení. Toužíte-li po jiném typu přechodu, přetáhněte ho z kolekce na místo původního. Odstranění přechodu je klávesou „Del“ (musí být samozřejmě nejdříve označen kliknutím myši), přičemž překrývání se samo zruší a klipy spolu budou opět jen těsně sousedit. Pozn.: Přechod bude aplikován i na audio stopy – projeví se to současným utlumováním končícího a zesilováním začínajícího klipu.
Oříznutí klipu
Velmi často je potřeba klip v timeline zkrátit, aniž by bylo žádoucí
klip rozsekávat do klipů dalších. Movie Maker umožňuje odstranit jeho
libovolně dlouhou začáteční a koncovou část, s vnitřním úsekem nepochodíte
a budete muset klip rozdělit na dva. Kliknutím myši vyberte klip, který
chcete zkrátit. Oříznutí je možné realizovat více způsoby:
Oříznutou část lze vrátit zpět opět táhnutím z kraje klipu nebo výběrem »Clear Trim Points« z menu »Clip« pro vrácení obou oříznutých částí aktuálního klipu.
Rozdělení klipu
I v timeline máte možnost rozdělit klip na dva. Vyberte vhodný okamžik
pro dělbu (kliknutím na časovou osu, pauznutím přehrávání, jemným posunem
pomocí „Alt“ a kurzorových šipek) a vyberte »Clip | Split«. V označeném
místě se klip rozdělí na dva (včetně originálních audio stop) na sebe
navazující. Pozor: Oproti rozdělování klipů v kolekcích se toto dělení
nikam nepromítne, obě vzniklé části mají stejný název. Můžete s nimi
však pracovat jako s plnohodnotným klipem – tedy mazat, přesouvat a
aplikovat efekty. Opětovné spojení provedete označením spojovaných
částí (pomocí myši a kláves Shift nebo Ctrl) a volbou »Clip | Combine«.
Doprovodné audio
Co by to bylo za filmové dílo, kdyby nebylo dodatečně ozvučeno. S Movie
Makerem přidáte k originálnímu zvuku klipů jednu stopu (řádek »Audio/Music«
na timeline) s doprovodnou hudbou nebo vaším komentářem. Díky tomuto
omezení jedné stopy nelze spojit komentář s podkladovou hudbou.
Takto přidaná stopa bude nezávislá na klipech, proto se jí jejich editace nedotkne. Jak již bylo zmíněno, možnosti jsou dvě:
Tip: Přesně na začátek klipu se přesunete kliknutím myši kamkoli do jeho oblasti. Stiskněte tlačítko znázorňující mikrofon (vlevo uprostřed). Oblast s kolekcemi bude nahrazena dialogem »Narrate Timeline«. Ještě před vlastním namluvením zkontrolujte nastavení úrovně hlasitosti mikrofonu. Mluvte do mikrofonu a sledujte barevný ukazatel u »Input level«. Nastavte vertikálního jezdce tak, aby maximální dosažená barva byla na pomezí žluté a červené. Jste-li spokojeni, je ze strany PC vše „ready“ – připravte se na projev a stiskněte »Start Narration«. Jakmile nemáte už co říci, stiskněte »Stop Narration« pro ukončení, které jinak proběhne automaticky po posledním klipu. Budete vyzváni k uložení souboru typu WMA. Trefně charakterizujte obsah své řeči a soubor uložte. Ten bude automaticky vložen do kolekce a přidán do timeline. Pozn.: Přidávat komentář lze jen na místo, kde ještě žádný není. V případě kolize bude ten následující odsunut.
Doprovodné audio lze na časové ose opět dělit, spojovat, mazat a aplikovat efekty. Nyní nabývá na významu tlačítko vedle mikrofonu – »Set Audio Levels«. Posuvníkem zde můžete vyjádřit poměr důležitosti (tj. hlasitosti) audia z originálního klipu a doprovodného audia.
Audio efekty
Klikněte pravým tlačítkem myši na obdélník v timeline znázorňující audio
(může jít o originální audio část klipu označenou »Audio« nebo o vlastní
nahrávku »Audio/Music«). Vyskočí kontextová nabídka dávající možnost
deaktivovat zvukovou stopu (»Mute«) a Fade in a Fade out efekty, které
postupně zesilují zvuk na začátku a utlumují na konci. Jste-li nespokojeni
s úrovní hlasitosti celého klipu, můžete ji změnit volbou »Volume«.
Ta přivolá dialog s posuvníkem, jehož posun doleva znamená utlumení
zvuku, doprava zesílení. Se zesílením opatrně – příliš velké znamená
přebuzení (chroptění a praskání), zesílení ze slabého signálu zase
zvyšuje hladinu šumu. Tlačítkem »Reset« se vrátíte k původní hladině.
Titulky
Již zažitým jevem je přítomnost titulků na konci, začátku, ale i uprostřed
filmů. I toho s Movie Makerem dosáhnete. V menu zvolte »Tools | Titles
and Credits…« - na výběr se vám dostane pět možností:
V každé z možností kromě poslední, kde vyplňujete dvousloupcový seznam, zadáváte texty dvou typů – ten první je zobrazen větším písmem a je zobrazován jako první. Výběr »Change the title animation« vám předloží seznam možných animací, které budou předvádět vložený text. Označení jednoho ze seznamu automaticky ukáže vše za běhu v náhledovém okně. »Change the text font and color« dovolí změnit velikost i barvu textu a barvu pozadí. Titulkování ukončete stisknutím »Done…«.
Tak jako jiné klipy jsou titulky znázorněny obdélníkem. Táhnutím myší za jeho konce docílíte změny délky titulků a tedy rychlosti jejich běhu. Přetáhnutím lze prohazovat titulky mezi řádky »Video« a »Title Overlay« - to je přímo nutné při úvodních titulcích a přechodu »Newspaper«. Pro změnu vlastností titulků na ně dvakrát klikněte nebo stiskněte levé pravé tlačítko myši a vyberte »Edit Title...«, což vás přenese do stejných dialogů jako při vytváření.
Vše je hotové, stačí už jen výsledek dřiny vhodně uložit. Vyberte z menu »File« položku »Save Movie File…«. Máte pět možností, jak s videem naložit:
Na závěr se podíváme na funkci AutoMovie, jejíž praktický přínos je sporný. Snaží se analýzou klipů v kolekci sestříhat celý film bez jediného zásahu uživatele. Ten pak později může vše upravit na timeline. Vstupte do vybrané kolekce a z menu zvolte »Tools | AutoMovie…«. V seznamu pěti editačních stylů, vyberte ten nejvhodnější. V nabídce je »Flip and Slide« s rotujícími a posuvnými přechody, »Highlights Movie« pro filmové záběry, »Music Video« určující délku záběrů podle tempa, »Old Movie« aplikující efekty předstírající filmy staršího data a »Sports Highlights« zaměřený na rychlé scény. Kliknutím na »Enter a title for the movie« vložte název filmu, »Select audio or background music« vás zavede k výběru podkladové hudby a nastavení poměru mezi ní a originálním audiem z klipů. Proces analýzy zdrojových dat trvá tak jednu třetinu jejich délky.
Práce v programu je intuitivní, i pro začátečníka by měla být nenáročná. Škoda, že neumí ukládat i za pomoci jiných kodeků než WMV9. Takový DivX či MPEG by se jistě hodil. Se zdrojovými daty ve formátu DV-AVI byla práce s programem na 700MHz procesoru a 256MB RAM až neúnosně pomalá, určitě by pomohlo vypnutí okamžitého počítání změn a náhledu (leč bohužel). Naopak MPEG1 byl velmi svižný. Práce s audio soubory ve formátu MP3 často vedla ke spadnutí programu, po chvilce snahy se je ale přeci jen podaří začlenit do timeline.
