Jak to vidim ja...

Po delsi pauze jsem se svym starsim synem navstivil mistni stanek kultury, presneji receno kino Kulturniho domu v Teplicich a to opakovane, jelikoz v kratke dobe po sobe byly uvedeny dva uspesne tituly pro mladez. Z obou projekci jsem odchazel mirne receno rozladen a nebylo to kvalitou shlednutych snimku. V posledni dobe jsem usedal hlavne v salech kin pri promitani souteznich snimku amaterskych filmaru, kteri pri produkci tise sedi a snazi se vstrebat dojmy z kousku zde uvedenych a proto jsem nebyl pripraven na kino komercne-trzni. U obou projekci slo o stejne postrehy proto je shrnu do jednoho pytle.

Prvnim nabytym dojmem, ktery jsem po usednuti v sale ziskal, bylo to, ze se nejedna pouze o hlediste, ale z casti i o jidelnu a cukrarnu. Vetsina mladeze si pevne v rukou svirala sacky s krupkami, smazenymi bramburky, bonbony a natlakovane lahve s pitim, ktere si zakoupili v predsali. Pokud se nekdo z nezletilcu citil malo zasoben, pochutiny jim ochotne snaseli rodice. Cim sustivejsi pytlik tim vetsi respekt u kolemsedicich. Sal potemnel a uvodni titulky naznacili zacatek hlavniho filmu. Pohodlne jsem se usadil a v tom se odkudsi z davu ozvalo prvni zazvoneni mobilu. Aha, asi nekdo zapomnel svemu pristroji utnout vsudypritomny signal sveho operatora. Opodal se nekdo rozhodl otevrit pytlik s nejakou dobrotou. Moc mu to neslo a tak susteni neustavalo. Aby nepusobil v davu osamocene pridalo se k nemu nekolik dalsich laskominychtivych navstevniku a sustivych zvuku pribyvalo. Dej na platne se rozbihal a hladove krky bylo potreba necim napojit a zapit tak suchou stravu z pytliku. Doslo tedy k uzavirani a odkladani sacku, ktere se neobeslo bez dalsich rusivych projevu a v zapeti se salem neslo typicke "pssss" unikajiciho tlaku z lahvi s limonadou, ktere se prubezne ozyvalo ze vsech koutu kina. A znovu susteni a kroupani. Hody se rozjely naplno.

Do teto doby jsme ani netusil kolik mladych lidi se zrejme boji ztraty kontaktu s okolnim svetem, ktery zustal za dvermi kina a ma neustalou potrebu prijimat, psat a odesilat SMS zpravy ze svych mobilnich telefonu. Asi je to pro ne zivotne dulezite a v te tme to vypadalo jako roztrousene hejno svetlusek, ktere neustale poblikavalo svymi displeji. Mezitim sustili pytliky, chroupali se bramburky a sycel unikajici kyslicnik uhlicity. Pipajici digitalni hodinky kazdou celou hodinu uz ani nezminuji. Nakonec nektereho znudeneho nezletilce inspirovala tma k vyzkouseni pristroje zakoupeneho od nasich vietnamskych spoluobcanu. Slo o laserove ukazovatko, jehoz jasne rudy bod naznacoval na platne detail ze zaberu, ktery majitele hracky zaujal. Ve treti ctvrtine filmu to uz s nervy nevydrzel ani promitac, svetla v sale se rozsvitila a uvadec pohrozil do davu, ze narusitele vyvede i s ukazovatkem. Pro klid pri sledovani filmu bych byl rad, kdyby vyvedl i ostatni rusitele atmosfery, ovsem to by bylo hlediste poloprazdne a ono je zrejme nutne v trzne-hospodarskem systemu pro dalsi fungovani kina udelat pro nalakani zhyckaneho divaka cokoli. A to me mrzi.

Jiri Nebos