Srpnova mezinarodni soutez Unica, ktera se letos kona v Nizozemsku, ma v pravidlech uvedeno, ze do ni lze prihlasit amaterske filmy dokumentarni, reportazni, hrane, animovane a experimentalni. Mimo jine byl na tuto soutez nominovan hrany film Trosecnik od uncinskeho Jiriho Nebose.
Podporucik Jiri Nebos pracuje uz od roku 1992 u Policie CR na ORP Teplice jako technik skupiny technicke ochrany u kriminalni policie.

Je to prave on, kdo zprostredkovava kontakt mezi policii a subjekty napojenymi na pult centralni ochrany, stara se, aby system centralni ochrany v Teplicich bezvadne fungoval. Cas od casu, prijde-li z kriminalky signal, ze se na urcitem miste bude pravdepodobne vyskytovat pachatel trestne cinnosti, Jiri Nebos na nej prichysta pasticku v podobe kamery, cidla ci jine nastrahove techniky. Jeho vzdelani ze stredniho odborneho uciliste elektrotechnickeho a nastavba s maturitou spolecne s dlouholetou praxi mu davaji moznost se v tomto oboru plne uplatnit.

Na fotoaparat Pionyr, ve sve dobe za cenu necelych 100 Kc, si mnohy ze ctenaru mozna jeste vzpomene. Jiri Nebos na nej vzpomina moc rad, protoze to byl jeho prvni aparat s optikou. S kamaradem z detstvi Jaroslavem Sikou lovili pomoci tohoto jednoducheho, ale na svou dobu a cenu kvalitniho aparatu sve prvni snimky. A nejen to, uz jako kluci si filmy sami vyvolavali a fotografie v zatemnene koupelne zvetsovali. Pozdeji, za doby oblibenych diapozitivu, si jiz zacali vymyslet pribehy, diapozitivy nafotili, poskladali a rodinam predvadeli hotove komentovane pribehy. Pak prislo obdobi prvnich pohybovych snimku s pomoci osmimilimetrove kamery. To uz bylo trochu slozitejsi, pracnejsi a hlavne casove narocnejsi. Nataceli frekvenci zhruba jeden vtipny pribeh za jeden rok. Takova kamera mela asi triminutovou smycku, ktera se natocila a poslala do laboratori vyvolat. Trvalo to i dva mesice, nez prisel vyvolany film zpatky. Bavilo je vymyslet dej, jednoduche triky, bavilo je strihat a lepit. Devadesata leta znamenala pro nerozlucnou dvojici filmaru utlum jejich tvorby. Oba si zalozili rodiny, prisly deti, a tak nastaly chlapum jine starosti. Se svym konickem se na cas rozloucili. Ne vsak na dlouho. Prichod Internetu znamenal obrat. Jednou otevreli stranku, ktera se tykala soutezi v amaterskem filmu. Myslenka na opraseni zalozenych skvostu na sebe nedala dlouho cekat. Jeden z osmimilimetrovych filmu prevedli na VHS, ozvucili a prihlasili na jednu ze soutezi. Takzvane na drzovku, protoze vubec netusili, co takova soutez obnasi, jake filmy se promitaji, jaka se pouziva technika. Samozrejme se neumistili, ale zucastnili. A o to slo, zjistit co a jak. K zakoupeni kvalitni digitalni videokamery a strizny byl uz jen krucek. Natocili nekolik humornych minutovych pribehu, v supliku jim lezi par pripravenych scenaru a v hlave se lihnou stale nove a nove napady.

Jiri Nebos a Jaroslav Sika se prihlasili do krajske souteze a dostali se do finale Festivalu amaterske videotvorby spolu s dalsimi sestadvaceti snimky od patnacti severoceskych autoru. K pobaveni prispel triminutovy hrany film Tradice je tradice od teplickeho Jaroslava Siky. Dluzno podotknout, ze film vznikl za nedilne spoluprace s Jirim Nebosem, ktery v pribehu vystupuje spolu se svoji rodinou v hereckem obsazeni. Vlastne to u teto dvojice tak funguje stale. Jeden nataci, druhy hraje. Technicke zpracovani je praci spolecnou.

Trosecnik od Jiriho Nebose byl vybran na Unicu do Nizozemska.

Oba videosnimky jsme meli moznost zhlednout. Doslova nas nadchly. Na zacatku kazdeho filmu se objevuji klasicke titulky tak, jak je zname z filmu velkych americkych spolecnosti. Spolecnost jmenovanych autoru se nazyva KONEF, FSNF - Kolektiv neprofesialnich filmaru, Filmove studio nudnych filmu. FSNF existuje uz nekdy od roku 1985 a vzniklo pry z myslenky, ze jejich filmy nebudou nikoho zajimat.

Titulky predstavi hlavni aktery filmu a vzapeti bezi dej snimku Tradice je tradice. V rozich obrazovky vidime vanocni ozdoby, atmosferu deje dokresluje vanocni hudba, maminka se synem zdobi vanocni stromecek. Do slavnostne vyzdobeneho pokoje vchazi tatinek a pta se syna, zda pujdou jako kazdy rok pustit rybu do rybnika. Syn prikyvuje, matka jeste dodava, at se teple obleknou. Otec se synem vychazeji z bytu, syn nese igelitovou tasku. Cestou potkaji souseda take s chlapcem. Soused jim sdeluje, ze uz byli rybu poustet, a ze na rybnice uz je prorazena dira. Obe dvojice se rozlouci a otec se synem pokracuji v ceste. U diry vysekane v ledu pokleknou, otec vyzve chlapce k pusteni ryby a chlapec vynda s igelitove tasky krabicku rybich prstu. Otcova slova na zaver rikaji, ze letos na ziveho kapra nezbylo.

Vetsina amaterskych filmu uvadenych na soutezich jsou filmy dokumentarni. Na jmenovanem festivalu byl tak napr. uvaden snimek Jak se dela gobelin, sestnactiminutovy dokument o zvonarske dilne rodiny Dittrichovych z Prerova, kategorii animovanych a experimentarnich filmu zastupoval jediny snimek Imprese zachycujici ustecke zatmeni slunce. "Jsou to filmy kvalitni a vynalezave, ale dosud jsme nenarazili na tak atraktivni tema, pri kterem by se divaci nenudili. To je duvod proc si zatim na dokument netroufame," rika Jiri Nebos.

Trosecnik je film hrany, v kombinaci s pocitacovou animaci. "Nejprve se natoci digitalni videokamerou hrana cast na modrem pozadi a do toho se klicuje grafika. Zni to jednoduse, ale jeden takovy film zabere volny cas az na ctyri mesice," vysvetluje Jiri Nebos a predvadi nam sve dilko. Po uvodnich titulcich se objevuje na morskem dne vrak potopene lodi, kolem proplouva delfin, vyskakuje nad hladinu a opet se nori do hlubin. Nad hladinou je videt krasny zeleny ostrov. Kamera se k nemu priblizuje a ukazuje otrhaneho, zarostleho trosecnika sediciho u ohynku. V tom vidi kolem plout lod, mava na ni a vola. Na palube lodi si jeden pasazer vsimne volajiciho trosecnika, privola tedy kapitana lodi a preda mu dalekohled s otazkou co je to za cloveka. Kapitan se podiva na ostrov a vysvetluje pasazerovi, ze toho cloveka nezna, ale kdykoliv jedou kolem, tak se takhle raduje. Lod Santa LENIA ostrov pomalu miji.

"Jak se zrodi takovy usmevny snimek?" ptam se autora. "Nejprve to chce napad, vtip. Pak vezmu papir a zacnu si malovat jednotlive sceny, k nim pripisuji text a popisuji jednotlive zabery. Samozrejme, ze pri nataceni je nutne trochu improvizovat, ale bez pripravy, jakehosi scenare by to asi neslo. Po natoceni hlavnich scen prichazi na radu prace s pocitacem, strihani, ozvuceni a konecne upravy. Aby mohl snimek Trosecnik do ciziny, bylo nutne vytvorit nemecke titulky a anglicky dabing. Ten nam namluvil muj pribuzny z Kanady, ktery byl u nas na navsteve," dodava tvurce snimku, ktery reprezentuje nasi republiku na svetove soutezi amaterskych videofilmu. Poprejme mu uspech a tvurcum mnoho dalsich takovych snimku, ktere divaky pobavi.

Dagmar LINHARTOVA