V Teplicich se netoci nudne filmy
aneb
KOlektiv NEprofesionalnich Filmaru - Filmove Studio Nudnych Filmu

Obcanske sdruzeni  filmovych amateru ze severnich Cech. Hlavnimi protagonisty teto skupiny jsou Jaroslav (Slavek) Sika a Jiri Nebos, kterym jsem poloil nekolik otazek:

Jak to vsechno zacalo? Jak jste se potkali? Co bylo prvnim impulsem, ze jste vzali do ruky filmovou kameru (fotoaparat)?

Slavek: Poprve jsme se potkali 1. 9. 1971 v 1. tride zakladni devitilete skoly v Dubi u Teplic (to je tam u E-55). O dva roky pozdeji, kdyz si ma starsi sestra koupila kameru na pero za 1500,- Kcs a promitacku MEOLUX 2 take za 1500,- Kcs (tu jsem casem zdedil a slouzi bez problemu dodnes), jsem propadl, i kdyz zatim jen teoreticky, vasni zvane film. Prestoze jsem nemel moznost si kameru od sestry pujcovat, domaci projekce na prosteradlo me natolik uchvalily, ze jsem rozhodl, ze si jednou take koupim kameru a budu tocit. Takto nasucho jsme s Jirkou planovali zhruba 10 let.

Jirka: Po dvou letech jsme meli potrebu se nejak umelecky projevit. Poslouzil nam k tomu fotoaparat Corina za 130,- Kcs. Po case nam to jiz bylo malo a zatouzili jsme zkusit neco komponovanejsiho. V te dobe jsme delali i do hudby (zalozili jsme kapelu a terorizovali rodice i sousedy rockovou smrsti), a tak jsme si vymysleli imaginarni radio a nahrali na kotoucak nekolik zabavnych pasem, ktere jsme pak s velkym uspechem predvadeli rodicum a znamym. Uspech nas inspiroval k dalsimu kroku. Tim bylo zakoupeni fotoaparatu VILJA na kinofilm a detskou promitacku, nafotili jsme nekolik kriminalnich pribehu  na diapas a vysledek predvedli stale stejne vdecnemu publiku. V te dobe se jiz na trhu objevili prvni dve nam dostupne kamery a tak jsem nevahal a zakoupil kameru LOMO za 750,- Kcs. Nez jsme se rozhoupali k natoceni prvniho filmu, byl jsem odvolan ke sluzbe vlasti.

Slavek: Me, coby chudemu  studentovi, nezbylo nez koupit si svou vlastni kameru. Koupil jsem si take LOMO, ale s transfokatorem za 950,- Kcs.

Jaky byl vas prvni film? Kdo tam hral? Kdo byl clenem vasi tvurci skupiny?

Slavek: To bylo jednoho letniho dne. S kamarady Tomasem Nebosem a Radkem Sindelarem jsme se dost nudili a tak padl napad natocime film. Na miste jsme vymysleli namet, rozesli jsme se do domovu pro kostymy a vyrazili do exterieru. Natocili jsme nekolik prvnich zaberu a za tri hodiny jsme byli zpatky a nudili se dal. Kdyz prijel Jirka na prvni opustak, film jsme sestrihali a tim byl na svete nas prvni film "Stoparka". Pristi rok, kdyz prijel Jirka na druhy opustak, jsme natocili dalsi kratky film a timto tempem jeden film za rok jsme pokracovali az do roku 1990, kdy jsme docasne skoncili.

Co bylo pricinou vasi pauzy? Jak a kdy jste se opet vrhli na nataceni amaterskych filmu?

Jirka: Hlavni pricinou byl ubytek filmoveho materialu na trhu a stale obtiznejsi zpusob vyvolavani. Po druhem filmu jsme totiz presli na barevny material, ktery jsme si jiz na rozdil od cernobileho netroufli vyvolavat sami. Dalsi podstatnou pricinou byl fakt, ze jsme se oba ozenili a pribyly nam starosti vyplyvajici z instituce manzelstvi.

Slavek: Nicmene po nastupu videa jsem zakoupil kameru Hi8 s tim, ze opet zacneme tocit. Planovali jsme nove nataceni ale nebyla politicka vule tocit, nebot nebylo proc a pro koho. V dobe, kdy Ceska televize zacala vysilat porad o amaterskem filmu ZOOM, se nam blysklo na lepsi casy. V zaveru poradu jsme zaregistrovali internetovou adresu, kterou jsme ihned navstivili. Diky tvym strankam jsme zjistili, ze ve svete amaterskeho filmu se toho deje vic nez dost. Zjistili jsme tez, kdy  a kde se konaji souteze, o kterych jsme pouze tusili. To nam vlilo novou krev do zil a hned jsme se rozhodli zucastnit se nejblizsi souteze. A proc hned neprihlasit nejaky film. Zakoupil jsem jednoduchou pocitacovou striznu, prevedli jsme nas posledni film na VHS, ozvucili a celkem drze vyrazili na nasi prvni soutez do Tanvaldu. Tam jsme se seznamili s filmovymi amatery a diky Ivo Renotierovi jsme se dozvedeli, jak to ve svete amaterskeho filmu chodi. V roce 2000 jsem koupil digitalni kameru a kvalitnejsi striznu a rozjeli jsme opet nataceni v mire do te doby nevidane.

Kde berete namety na sve filmy? Mate nejakou metu, treba natocit dlouhy hrany film?

Jirka: Nase filmy maji snahu byt humorne a tak  jsou nam zdrojem vesele prihody, povidky ci vtipy.

Jak se vyvijela vase technicka zakladna?

Jirka: Zacinali jsme na super8 kamerami Lomo, pozdeji jsme presli na CANON. S nastupem videa jsme kratce tocili na Hi8 a v soucasne dobe tocime na digitalni D8 a strihame na PC.

Neni porizeni drahe techniky zbytecny prepych, kdyz ji pouzivate v podstate jen na amaterske filmy?

Slavek: Neni. Je to muj jediny konicek a navic  jsem postizen tim, ze nekourim, nepiji a za zenskyma nechodim, tak uznej sam, co bych s tema prachama delal. V dobe vysoke inflace a tunelovani bank je to pomerne bezpecna investice. (Doufam, ze to nebude cist moje zena.)

Povezte nam nekolik slov o napadu usporadat amatersky filmovy festival hranych a animovanych filmu. Kdy tento napad vznikl? Co bylo prvotnim impulsem? Co jste ocekavali od akce? Proc jste akci zrusili?

Oba: Myslenkou usporadat soutez hrane a animovane amaterske tvorby jsme se zacali zabyvat po absolvovani nekolika soutezi, kdy jsme si rekli, co bychom asi udelali jinak a lepe. Zakladni ideou bylo usporadat zanrove monotematickou soutez, ktera pritahne nejen autory, ale i ostatni divaky, coz si myslime, ze hrany a animovany film dokaze.  Mela by to byt soutez, na kterou by mohl autor prijet bez toho, aby musel pocitat, kolik ho bude stat startovne, cestovne, stravne ci ubytovani. Navic verime, ze lazenske mesto Teplice je idealnim mistem pro takovou soutez. Nicmene takto zajistena soutez stoji dost penez, ktere pochopitelne nemame a amatersky film neni to prave orechove pro pripadne sponzory a  mestske rozpocty na kulturu take nepretekaji. Navic v mnozstvi soutezi, ktere v Cechach jiz existuji, mame pocit, ze ani neni spolecenska poptavka po novych. Z techto duvodu jsme zatim poradani souteze museli pozastavit a chteli bychom se timto omluvit vsem, kteri jiz sve filmy po internetu prihlasili. Nemohli jsme elektronicky odpovedet, nebot nam klekl pocitac i s el. adresami. Myslenky se vsak nevzdavame a verime, ze prijde cas, kdy vsechny amatery budeme moci na tuto soutez pozvat.

Nejvetsi uspechy... Nejblizsi plany...

Slavek: Nejake to oceneni jsme jiz na soutezich ziskali, ale jelikoz delame filmy humorne, je pro nas nejvetsi uspech to, kdyz se divaci pri projekci zasmeji na miste, kde jsme to planovali. Co se tyce tech hmotnych uspechu, nejuspesnejsi film byl zatim TROSECNIK, ktery vedle nekolika cen ze soutezi byl zarazen do ceske kolekce na soutez UNICA, cehoz si velice cenime. A co se planu tyce, radi bychom dale delali to co delame. Mame v umyslu natocit minimalne 2 filmy rocne.

Na filmu Trosecnik byla na amaterske pomery pouzita ne zcela bezna technologie. Povezte nam neco o vyrobe.

Jirka: Zacatkem unora roku 2000  jsme prave narychlo dodelali nas posledni hrany film.  Film byl  hotov a my jsme premysleli co dal. Navrh chvilku si od filmovani odpocinout trval asi dve minuty. Otevreli jsme suplik se schvalenymi namety. Hned navrchu lezel namet o trosecnikovi. Po kratke uvaze jsme se rozhodli, ze se do nej pustime. Pri zpracovavani scenare jsme narazili na problem. Kde vezmeme more? Obchazime mistni rybniky. Vsechno je male. Obchazime cestovni kancelare. Vsechno je drahe. Zadny sponzor na obzoru. Odkladame zpet do supliku. Nahle napad. Udelame to animovane. Ale jak. Vzhledem k narocnosti scen jsme se nakonec rozhodli pro pocitacovou animaci. V obave pred sklouznutim do klise pocitacovych her jsme premysleli, jak celkovy dojem z filmu polidstit. Vysledkem nasi snahy byla kombinace pocitacove animace s zivymi herci.
Prace na scenari zapocaly koncem unora. Od brezna se jiz zacalo s vlastni animaci. Vzhledem k tomu, ze prace s grafickym programem je dost narocna, stalo se, ze sestivterinova  podmorska sekvence se prepocitavala tri a pul dne nepretrzite. Kdyz byla hotova, byla ulozena. Za tyden jsme usoudili, ze by bylo hezci, kdyby se v zaberu objevili dva delfini. Dobra, dalsi tri dny prepocitavani. Nakonec by nebylo od veci, kdyby voda v mori nebyla uplne cista. Dobry napad, dalsi tri dny prepocitavani. Obdobnym zpusobem jsme postupovali i s ostatnimi animovanymi sekvencemi s tim, ze u ostatnich to uz netrvalo tri dny, ale jen jeden.
Po kompletaci animovanych casti jsme museli dotocit hrane pasaze, kde se odehrava jakysi dej. K propojeni obou slozek jsme pouzili klicovani. Prvni ukol sehnat modre pozadi. Idealni se jevilo sehnat modre vymalovanou mistnost. To se nam bohuzel nepodarilo. Museli jsme koupit modrou latku. Tu jsme dokupovali asi trikrat, protoze ji porad nebylo dost. Dalsi starosti bylo zajistit dostatecne velky prostor pro nataceni, nebot jsme potrebovali nasvecovat ze znacne vzdalenosti. Nakonec nam vysla vstric Zakladni skola v Uncine, ktera nam zapujcila svou telocvicnu, za coz jim srdecne dekujeme. Posledni fazi bylo zajisteni kostymu. Cast jsme zajistili z vlastnich zdroju a cast z pujcovny. Pak uz zacalo vlastni nataceni. Dotackami jsme stravili tri dny, nebot nektere zabery se nevyvedly hned napoprve a museli se pretocit.
Po te jiz jsme se zavreli do "strizny" a pustili se do kompletace. Ta spocivala prevazne v zaklicovani hranych sekvenci do animovane casti. Pote nasledovalo ozvuceni (ruchy), postsynchrony (dialogy), anglicky dabing a nemecke titulky a film byl hotov.

Mate nejakou veselou prihodu z nataceni?

Oba: Vesele prihody urcite mame, ale jsou vesele pouze lokalne. Tomu, kdo nebyl u nataceni, vesele neprijdou. Z tohoto duvodu se na podobne otazky zdrahame odpovidat.

Je jeste neco, co byste chteli sdelit rici amaterskym tvurcum? Mate pro ne nejakou chytrou myslenku?

Oba: Chytrou myslenku nemame, ale chteli bychom vsem amaterum poprat hodne napadu a "dobre svetlo".

Rozhovor vedl: Petr Lasek (na magnetofon, ktery nefungoval tzv. na plech)