Pracujeme s Automatic Remastererem

Vstup:

Jako vstupní formát pro Automatic Remasterer byl zvolen wav s vitřní strukturou Windows PCM. Samozřejmě existují i jiné vnitřní struktury souborů s příponou wav jako ADPCM, ACM, A/mu-Law atd. Tyto formáty už jsou však ztrátové a to z fyzioakustického hlediska daleko více než třeba mp3 a není vhodné se jimi pro kvalitní práci zbývat. Pokud však již není zbytí, tak lze pomoci jiných programů (např. Musicmatch Jukebox, nebo WinAmp a podobných, nebo profesionálních programů jak CoolEdit nebo SoundForge) zvuk z těchto formátu do Windows PCM překonvertovat. Pak je ale vhodné, například pro formát mp3, upravit parametry zpracování programu. Jelikož formát mp3 (pokud není speciálně nastavený) neobsahuje záznam o frekvencích nad 15kHz, je dobré nastavit dolní propust na oněch 15kHz a pokles alespoň na 32 dB/octane. Samozřejmě je vždy přínosem vlastní pečlivější nastavení. Pro mp3 je jej ale určitě třeba udělat, neboť jinak by se program pokoušel i s frekvencí nad 15kHz něco vydolovat, ale v důsledku by jen zesílil šum těchto frekvencí. Jinak pro vstup programu nejsou žádná omezení, zvládne všechny formáty typu windows PCM i když u formátu s nižším vzorkováním než 44kHz a nižší bitovou hloubkou než 16 bitu postrádá profesionální použití smysl i když i tam lze dosáhnout pěkných výsledků.

Doporučená příprava dat:

Pro práci programu není třeba dbát nějakých zvláštních postupu při pořizování vzorků. Snad jen je třeba dát pozor abychom data nenahráli mimo dynamický rozsah formátu (přepáleně). Pro lepší práci šumového filtru je vhodné, abychom nahráli kousek ticha (šumového pozadí) před nahrávkou a po ní. Není to však nutné, stačí i šum jen před, nebo jen po a dokonce ani toto nemusíme nutně splnit a zcela stačí, když se místo s šumem vyskytne kdekoli v nahrávce s délkou alespoň jedné sekundy. Samozžejmě, čím delší je toto místo, tím lépe.

Popis nastavení programu:

Zde si uvedeme popis jednotlivých nastavení programu a jejich vlivu na výsledek a také hlavně pár tipů, kdy je co vhodné jak nastavit.

Typ remásteringu

V typu remásteringu jsou dvě podpoložky. Položka týkající se práce s kanály (pro jednokanálový vzorek je neaktivní) a položka týkající ze zpracování ohledně váhy frekvencí.

V první položce nastavujeme jak moc se má obsah jedné stopy promítnout do úpravy stopy druhé. Lze v pěti stupních měnit od naprostého neovlivňovaní se, až po zcela společné hodnocení. Není se však třeba obávat, že volba společného hodnocení ovlivní odstup stop (přimíchání jedné stopy do druhé). Obě stopy při jakékoli volbě zůstanou při zpracováváni naprosto signálově oddělené. Je to jen nastavení, které má vysvětlit programu, jak odděleně má hodnotit vzorek při detekci stavu nahrávky. Uvedu dva hraniční příklady. Pro moderní hudbu s přibližně barevně stejným cílem obou stop je vhodná k zpracování pomocí volby „každý kanál zvlášť“ – každý kanál se vyhodnotí zvlášť a pak se zvlášť zpracuje. Toto nastavení výborně odstraní i chyby z kazetových nahrávek, kde vnější stopa starších kazet bývá frekvenčně velmi odlišná (horší) než stopa vnitřní. Pomocí této volby ve výsledku budou obě stopy zvukově stejné. Opačný extrém je třeba nahrávka klasické hudby, kde v pravém kanálu převažují basy (kontrabasy a violoncella) a v levém kanálu středy a výšky (housle). Kdybychom zde použili volbu každý kanál zvlášť, tak bychom dosáhli výsledku ve kterém by byly zvýrazněny vyšší frekvence u basových nástrojů v pravé stopě a neúměrně zvednutá dynamika houslí v stopě levé. Na takový to vzorek se hodí naopak volba „kanály dohromady“. Původní stav nahrávky se vyhodnotí jako celek a úprava obou kanálu se pak bude dít sice opět zvlášť, ale stejnou měrou. Nejvhodnější je ale nepoužívat krajní případy, ale vždy trochu z obojího. Tedy pokud bychom volby označili 1 až 5, tak použít volby 2 a 4. To ovšem už záleží na vkusu a cíli každého uživatele.

V druhé položce nastavujeme práci s ohledem na sledovanou charakteristiku. Opět je zde 5 možných poloh. Vysvětlím krajní polohy.

· Zpracovaní „na váhu“ - program sleduje vážený průměr intenzity jednotlivých frekvencí ve vzorku a z nich pak sestavuje zjištěný počáteční stav vzorku pro následné zpracování.

· Zpracování „na špičku“ - program sleduje maximální (špičkové) hodnoty jednotlivých frekvencí ve vzorku a z nich pak sestavuje zjištěný počáteční stav vzorku pro následné zpracování.

Kdy tedy co použít? Zase uvedu hraničí příklady. Vzorek je nahrán s přibližně stejným obsahem tónů na všech frekvencích (moderní hudba), pak je vhodné použít zpracování na váhu. Je mnohem přesnější a kvalitnější. Příklad z opačného konce je, že vzorek je nahrán sice z obsahem všech frekvencí, ale ne všechny se objevují ve vzorku stejně často (třeba vážná hudba – do tympánu se „praští“ jednou za celou skladbu), pak je vhodné použít zpracování na špičku. Opět je ale nejvhodnější nepoužívat úplně krajní případy a já osobně bych se přikláněl vždy blíže ke zpracování na váhu. Opět to ale záleží na vkusu každého jednoho uživatele.

Všechna tato nastavení se týkají pouze hlavní metody programu a pokud program použijete třeba jen na odstranění šumu a normalizaci, tak nemají žádný vliv.

Ostatní nastavení

Zde naleznete pět různých filtrů a jejich nastavení. Odstraň šum, horní propust, dolní propust, slaď špičky a normalizuj. Podíváme se na jednotlivé filtry.

· Filtr „odstraň šum“ – zde nalezneme položky „bloků“, „%“ a „sekund“, co jednotlivé položky znamenají a co ovlivní? Položka „bloků“ nastavuje na kolik stejných bloků se má nahrávka rozdělit v nichž bude hledán šum samostatně a z těchto nalezených šumových vzorků se pak použije ten nejsilnější pro celou skladbu. V základním nastavení je počet bloků 1. Tedy v celé nahrávce se najde místo s nejnižším akustickým výkonem a z něj se pak určí šumové pozadí. Mám však zkušenosti, že třeba právě u nahrávek z kazet a vinylů se úroveň šumu v průběhu nahrávky mění a většinou lineárně. Pro tyto případy je vhodné zvětšit počet bloků na 2 a program pak použije pro odstranění silnější ze vzorků. Je vhodné u takovýchto nahrávek šum záměrně nahrát před začátkem skladby a po jejím skončení. Pro volbu 1 však stačí aby byl šum obsažen v „čisté podobě“ kdekoli v nahrávce a ne nutně na jejich okrajích. Toto je zase vhodné pro zpracování nahrávky z TV, kde většinou šum před a po nahrávce není, neboť zvukaři se snaží aby z předchozího pořadu a na následující pořad bylo přejdeno postupně a bez ticha a bylo tak zvukem maskováno bručení TV nebo šumu z horšího příjmu. Ale nemohou již zabránit tomu, že se někde v nahrávce ticho (šum v čisté podobě) vyskytne. Volby 3 a více použijte jen v případě že jste si jisti ze v každém ze stejně dlouhých úseku skladby šum v čisté podobě je. Druhá položka v šumu „%“ udává z kolika procent má být šum z nahrávky odstraněn. Většinou je vhodné ponechat hodnotu na 100%, ale pro nahrávky s obzvláště silným šumovým pozadím je vhodné toto číslo snížit i za cenu sice zeslabeného, ale stále existujícího šumu v nahrávce. Neboť odstranění velmi silného šumu sice i takovýto šum odstraní téměř zcela avšak velmi zkreslí nahrávku (zplechovatí) a to jistě není cílem žádného zvukaře, byť i amatérského. Třetí položka „sekund“ udává z jak dlouhého bloku bude šum detekován. Samozřejmě, že čím delší je blok detekce, tím lépe. Nesmíte však překročit délku nejkratšího ticha v nahrávce, které hodláte považovat za čistý šum. Pro tyto případy si můžete pomoci úmyslným nahráním delšího šumu. Celkově však nikdy šumový filtr nepoužívejte, pokud víte, že v nahrávce nikde šum v čisté podobě není. Program by pokládal za šum nejtišší místo nahrávky a jeho charakteristiku by z nahrávky odstranil a silně by ji tak zkreslil. Filtr šum odstraňuje šum ne jen z výšek (hiss) ale z celého frekvenčního spektra, tedy i brum desek a TV a třeba i zvuk motorku videokamery.

· Filtr „horní propust“ stanovuje hraniční frekvenci pod kterou (směrem k basům) bude vzorek s nastaveným poklesem zeslabován. Jeho účinnost (pokud je zvolen) je vidět na obrazovce „Cílové frekvenční spektrum“. Je vhodné jej použít téměř vždy s základním nastavením, neboť i když se udává pro velmi dobré uši rozpoznání frekvencí i okolo 14Hz tak procento takovýchto šťastlivců je velmi nízké a většiny se to určitě netýká (pomineme-li, že aparatura hrající tyto frekvence se cenově pohybuje okolo milionů). Navíc tyto frekvence lze rozeznat jen osamocené a v normální skladbě jejich absence bude nerozeznatelná i pro ně. Jelikož tyto frekvence jsou výkonově velice náročné, tak zároveň jejich absence zvedne možnost nastavení hlasitosti u aparatury aniž by došlo k jejímu přebuzení. Někdy je však žádoucí horní propust a její pokles ještě zvýšit. Uvedu příklady. Třeba nahrávka mluveného slova – kde tyto frekvence nejsou slyšitelně zastoupeny a jejich posílení by vedlo k „zahluchnutí nahrávky“, nebo pro nahrávky z vinylu – zde gramofonová deska většinou (vlivem smykového tření) temně duní i když do skladby to nepatří. Speciálně pro vinyl bych se nebál jít s horní propustí k 50 – 75 Hz. A pokles alespoň 6 dB na oktávu. Velmi silný pokles bych ale nevolil, neboť je žádoucí aby i z nižších frekvencí v nahrávce ty silnější zůstaly.

· Filtr „dolní propust“ stanovuje hraniční frekvenci nad kterou (směrem k výškám) bude vzorek s nastaveným poklesem zeslabován. Jeho účinnost (pokud je zvolen) je vidět na obrazovce „Cílové frekvenční spektrum“. Je vhodné jej použít téměř vždy v základním nastavení, neboť i když opět existují šťastlivci, kteří (prý) dokáží rozeznat frekvence do 27kHz, tak opět platí to co v případě basů. Její pokles je nastaven na 6 dB na oktávu, takže v nahrávce rozhodně zůstanou i silnější frekvence okolo 22kHz – což je limit CD nosiče. Jak jsem již zmínil v úvodu – pro práci se vzorky původem s mp3 je vhodné tuto frekvenci snížit a její pokles radikálně zvýšit, neboť formát mp3 výšku nad 15kHz většinou neobsahuje – zde je právě vidět že většině populace ani takováto absence výšek nechybí. Pokud třeba používáme velmi starou nahrávku, kde určitě nebudou výšky ani do 10kHz je vhodné na tuto hranici opět dolní propust snížit a její pokles zvýšit. Nebojte se, „cinkat“ to nepřestane, neboť ucho pokládá za výšky tóny již od 7kHz. Rovněž mám zkušenost, že většina horších TV karet nenahrává od určité frekvence dobře výšky –je na vás aby jste experimentálně vhodnou hranici stanovili sami.

· Filtr „slaď špičky“ je speciálně vytvořen pro odstranění nežádoucích špiček z nahrávky (které mohou vzniknout, když se sejdou fáze tónů několika nástrojů v jednom místě a nebo třeba diky příliš ostré výslovnosti zpěváka). Odstraní z nahrávky zvolený počet špiček a to velmi šetrně. Ne prostým ořezáním, ale postupným lokálním zeslabením (gausovsky) v blízkém okolí špičky. Velikost okolí lze měnit. Tímto filtrem odebrané špičky radikálně zvýši dynamiku nahrávky – není třeba zbytek nahrávky zeslabit tak aby nedošlo k ořezání špiček (a vzniklému slyšitelnému křupnutí). Špičky jsou odebrány takovým způsobem, že i přes jejich nižší amplitudu je tam ucho slyší nezměněné. Volba počtu odstraněných špiček je na uvážení každého. Odstranění příliš velkého množství špiček může vézt k odstranění „autorem chtěné“ dynamiky nahrávky.

· Flitr normalizuj zvýši, nebo sníží dynamiku nahrávky na ideální pro daný formát. Je samozřejmě možné zvolit i normalizaci na nižší úrovně hlasitosti.

Barva zvuku

V barvě zvuku je možnost volby cíle hlavní metody programu. Je zde 5 přednastavených a ideálních cílů, ale i možnost volby ze vzorku. V roletce „ze vzorku“ je nedetekováno pár dalších barev, ale již ze skladeb, které nemusely být ideální a jsou zde jen jako základ vámi budované databáze barev. Tuto databázi můžete budovat tak, že v programu otevřete zdroj, jehož kvalita a barva se vám líbí a stiskem tlačítka „navzorkuj“ si jeho charakteristiku program „očichá“. Frekvenční část charakteristiky se zobrazí v okénku „Cílové frekvenční spektrum“. Zaspaním vámi zvoleného jména a jeho uložením tlačítkem vedle roletky se váš vzorek přidá do databáze pro další použití. Vzorek samozřejmě ukládat nemusíte a můžete rovnou v programu otevřít vaši skladbu pro úpravu a vzorek aplokovat. Detekci vzorového vzorku ovlivní nastavení „typ remasteringu“, proto je vhodné do jména barvy si uvést jak bylo toto nastaveno a aplikovat jej pak při stejném nastavení. Samozřejmě jde vzorek „očichat“ v jednom nastavení a aplikovat v jiném, výsledek je pak ale nepředvídatelný i když vůbec nemusí být špatný (ideální rozhodně nebude). Pro začátečníky však velmi doporučuji volit pouze z implementovaných barev (čistě, ostře, premaster, výrazné bicí, pop) a především volbu čistě – dosáhnete tak nejlepšíh výsledků pro většinu žádnrů.

Preciznost a limitace

Program dokáže pracovat s velmi vysokou přesností, ale zdálo se mi, že příliš dokonalé zpracování vede k nahrávce, která je sice zvukově excelentní, ale jaksi „mrtvá“ proto jsem přidal volbu „preciznost“ kde jde nastavit jak moc důkladně má program se vzorkem pracovat. Ono totiž ponechat určité množství chyb ve vzorku je žádoucí, nahrávka je tak mnohem přirozenější a živější. Jak moc dokonale chcete váš vzorek zpracovat záleží jen na vás. Zda jste příznivci dokonalého zvuku, nebo přirozeného výskytu chyb.

Druhá položka limitace určuje jak moc se má program chyby nahrávky napravit co do intenzity. Pokud třeba upravujete velmi starou nahrávku, kde jsou chyby již velmi radikální (něco třeba ještě z gramofonu na kliku) je vhodné snížit limitaci i za cenu přetrvání některých chyb. Jistě chápete že asi snažit se dosáhnout dynamiky 110 dB z nahrávky hlasu France Josefa je nereálný idealizmus.

Volba dávka:

Pokud chcete zpracovávat větší množství skladeb najednou, tak je zde volba dávka. Na jedné skladbě si nastavíte program a pak zvolíte dávku. Vyberete zdrojový a cílový adresář a spustíte.

Závěr:

Program je tedy vhodný na zpracováni jakéhokoli média MC, TV, Video, Kamera, ale i vinyl. U vinylu však napraví puze kvalitu nahrávky, odstraní šum a brum a pomocí redukce špiček odstraní práskance silnější než samotná nahrávka. Všechny práskance však neodstraní, neboť je to úkon vysoce ztrátový a jako takový jsem jej do programu, i pro profesionály, nechtěl aplikovat. Nic však nebrání toto udělat v jiném programu a nejlépe před zpracováním v Automatic Remastereru, aby on nasledně mohl alespoň částečne (někdy i úplně – záleží na povaze chyb) odstranit chyby způsobené předchozím programem. Je to program pro koncové zpracování zvuku. Do nahrávky nic nepřidáva (vyšší a nižší harmonicke, líbiva echa a reverby), ale pracuje jen s tim co už v nahrávce je. Program používá pro všechny výpočty vnitřně 32 bitovou reprezentaci zvuku, což zaručuje dynamiku 240 dB v pevné desetinné čárce a až 1667 dB v pohyblivé řádové čárce. Toto zaručuje po zpětném převedení na výstupní 16 bitový formát neměřitelné výpočetní ztráty. Rovněž frekvenční zpracování pomocí FFT (Fast Fourier Transformation) o velikosti bloku 16384 samplů na kanál zaručuje vysokou frekvenční přesnost. Metoda autodetekce šumu vyžaduje, aby v nahrávce existovalo alespoň jedno místo pouze s šumem o délce alespoň jedné sekundy, jinak může dojít k odstranění i jiných tonů, než šumu a tak k poškození nahrávky. Bohužel si nejsem vědom toho, že v současné době existuje metoda detekce šumu ze vzorku, kde se nenachází v žádném místě šum v čisté podobě. Narozdíl od většiny ostatních programu alespoň není nutno šum ručně vyhledávat a označovat, program jej nalezne sám. Diky 32 bitovému zpracování nelze signál "přepálit", pokud špičky přesahují za hranice normalizovaného signálu, nejsou sice zobrazeny, ale po normalizaci signálu jsou zpět k dispozici nezkreslené. Pokud však vzorek uložíte s přesahem špiček, budou ořezány.

Program nemá žádné speciální požadavky na hardware snad jen pro verzi Memory co se týče velikosti RAM. Díky 32 bitovému zpracování zvuku je vhodné, aby RAM byla minimálně čtyřnásobně větší, než velikost zpracovávaného wavu. Většinou je dostačující již 256 MB. Program pracuje v zájmu rychlosti pouze s pamětí RAM. Pokud je paměti nedostatek bude použit swapovací soubor, což povede k radikálnímu snížení rychlosti zpracování. Nemá to však žádný vliv na funkčnost programu. Pro Disk verzi je pak omezenim velikost souboru 2GB pro zpracování na Fat32 a 4GB pro NTFS a petinásobek volného místa na některém z disků v systému. Program si místo na disku najde sám a není řeba nic nastavovat.