Test: Programy pro výuku psaní na klávesnici
Ovládání počítače hlasem, je ještě stále v nedohlednu. Psaní pomocí myši je jen zajímavý experiment na univerzitách. Proto nám při komunikaci s počítačem nezbývá nic jiného, než se stále spolehnout na starou dobrou klávesnici.
Každý, kdo se s osobním počítačem setkal dřív než s psacím strojem, moc dobře ví, že zkrotit klávesnici není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Výsledkem problémů, jako je hledaní správné klávesy, neustálé opravování překlepů nebo psaní dvěma prsty, je malá rychlost. Ta je ještě umocněna neustálým díváním se do předlohy, na klávesnici, do předlohy, na klávesnici...
Srovnávací tabulku programů najdete zde.
Abychom se všem vyjmenovaným situacím vyhnuli, stačí se naučit psát deseti prsty. To se lehce řekne, ale hůře
realizuje. Na středních školách se základy psaní na stroji učí minimálně dva roky. Nemusíme se, ale bát toto, že by to byla minimální doba kurzu. Když se budeme hodně snažit a věnovat učení a hlavně cvičení dost času, můžeme zvládnout prstoklad za několik měsíců. Pokud se nám i tato doba bude zdát příliš dlouhá, musíme si uvědomit, že odměna za toto trápení bude velká. Za stejnou dobu uděláme mnohem více práce a budeme méně unaveni.
Nejdříve si řekneme něco o principu psaní všemi deseti. Nejdůležitější je znát základní polohu prstů. Prsty jsou umístněny tak, abychom měli ke všem klávesám co nejblíže. Z této polohy budeme vycházet pro psaní všech znaků.
Při psaní by zapěstí ani lokty neměly být opřeny o stůl. Prsty levé ruky umístíme na klávesy „a s d f“ a prsty pravé ruky na „j k l ů“. Palce budou mít na starost mezerník. Dobrým pomocníkem na klávesnici jsou „výběžky“ na klávesách „f“ a „j“. Na tyto klávesy patří ukazováčky a s jejich pomocí se nám základní poloha bude hledat snáz. Vidíme, že každá z těchto osmi kláves je pevně přiřazena jednomu z prstů. Prvním krokem studia je procvičení právě těchto osmi kláves. Tomuto pravidlu podléhají i výukové programy, kde první lekce jsou zaměřeny právě na tuto problematiku.
Všechny další klávesy budeme ovládat tím z prstů, který jí bude nejblíže. Nejlépe to uvidíme na obrázku. Úkolem dalšího tréninku bude zapamatovat si, kterým prstem jaký pohyb máme udělat pro stisk požadované klávesy. Například pro klávesu „h“ si zapamatujeme, že musíme ukazovákem pravé ruky pohnout doleva. Až klávesu stiskneme, vrátíme opět prst do základní polohy. To kvůli tomu, že si pamatujeme polohu kláves vůči základní pozici. Kdybychom nechali prst vychýlený, jeho další úder by byl špatný.
Až si zapamatujeme polohu kláves na klávesnici začneme je kombinovat ve psaní krátkých slov. Krátká slova se postupně mění v delší a nakonec skončíme u vět, jejichž délka také poroste.
Při prvním spuštění tohoto programu se nám ukáže tabulka s výpisem uživatelů programu. Každý uživatel je chráněn heslem a jeho výsledky jsou podrobně zaznamenávány. Součástí programu je taky porovnávání jednotlivých uživatelů.
Součástí vytvoření nového uživatele je i volba klávesnice (Česká – QWERTZ, Česká – QWERTY, Deutsch – standard a English U.S.), kterou se budeme učit a obtížnost lekcí. Ta je zde rozdělena na tři stupně: basic, standard, profi. Nejjednodušší obtížnost je jen pro uživatele, kteří si skutečně nevěří. Autoři doporučují začít od obtížnosti standard. První dvě obtížnosti mají po padesáti lekcích, v nejtěžší verzi je lekcí jen 26. To ale rozhodně neznamená, že s nimi budete dříve hotovi. Jak roste obtížnost, zvyšují se požadavky pro postup do dalších lekcí a ten je proto stále pomalejší.
Pokud jsme již na stroji někdy psali a máme nějaké znalosti prstokladu, můžeme zde absolvovat vstupní test. V něm si vybereme lekci, na kterou si věříme a můžeme začít. Když ji nezvládneme, zkusíme lehčí, dokud nenajdeme tu pravou.
Druhou možností je začít pěkně od začátku od první lekce. V tomto případě budeme seznámeni s teorií a vrhnuti do první lekce. Teorie je zde v podobě html stránek a obsah je plně dostačující. Navíc na začátku každé lekce je nám řečeno, jaká písmena se budou cvičit a kterými prsty se píšou. To nám řeknou všechny programy, se kterými se zde setkáme.
Až text dopíšeme, program nám automaticky vyhodnotí naše snažení. Statisticky jsou zde zpracována skoro všechny kritéria. Počínaje chybnými údery, rychlostí a tempem psaní konče počtem stisknutí jednotlivých kláves. Můžeme konstatovat, že statistiky jsou zde velmi dobře zpracované.
Prostředí pro psaní je příjemné, dokud nezačneme zkoušet jiné barevné šablony. Na výběr jsou čtyři, ale použitelná je skutečně jen ta první. Na psací ploše si také můžeme zobrazit klávesnici a ruce. Na klávesnici se nám ukazuje poloha aktuálního písmene, zatímco na ruce vidíme, který prst máme použít. Jsou zde také tři druhy kurzoru.
Nesmíme zapomenout ani na zvuk. Program má opět čtyři zvuková schémata. Tentokráte je jejich použitelnost větší a slušné jsou minimálně dvě z nich.
Součástí programu je i metronom. Tempo nám může udávat buď blikáním nebo klasicky zvukem.
V instalačním balíku dostaneme nejen samotný program, ale také hru, při které si můžeme odpočinout, když už nás nebaví učení podle lekcí. Přitom stále trénujeme. Skóre si můžeme porovnat se všemi uživateli na internetových stránkách výrobce.
Při vytváření tohoto programu bylo myšleno více na školy, než tomu bylo u minulého softwaru. Vždyť také u jeho vzniku byla autorka knihy, která slouží na mnoha školách jako učebnice. Podle této knihy byl také program vytvořen. Jméno vzniklo z anglického „all ten fingers“
Opět zde můžeme vytvořit mnoho uživatelů. Rozdíl je v systému lekcí. Tentokráte zde máme 76 lekcí a každá je rozdělena na čtyři podlekce (cvičení hmatů, častých slov, větných úseků a souvislého textu). Ty dále mohou obsahovat jeden nebo více předlohových textů.
Na obrazovce si můžeme nechat zobrazit klávesnici, na které se nám ukazují očekávané klávesy. Je-li očekávána klávesa, která není v základním postavení prstů, zobrazí se nám také klávesa na které prst spočívá.
Jako u minulého programu je zde metronom, který nám může tikat nebo blikat. Navíc zde máme možnost psaní diktátu, nebo opisování textu. Text můžeme mít vlastní a lze ho načíst z libovolného textového souboru.
Pracovní prostředí je strohé, nicméně plně funkční. Autor se snažil, aby bylo prostředí a ovládání hodně podobné kancelářským produktům. Díky tomu ho většina uživatelů pochopí velmi brzy. Grafické šablony tu nejsou, ale každý si může upravit vzhled podle sebe, díky nastavitelným barvám textu a pozadí.
Zvukové efekty má program také. Samotné psaní není ozvučeno. Efekty se týkají jen chyby, nebo metronomu.
Vyhodnocení zde přichází po jednotlivých částech podlekcí (zde nazvané snímky) . Jsme informování o rychlosti, počtu chyb, přesnosti a nejproblémovějších znacích. Nutno říci, že u programu Deseti prsty jsou statistiky udělány lépe.
Je dalším zajímavým programem. Jeho zásadní výhoda nad konkurencí je možnost síťové verze. Ta se prodává pod jménem Psaní na stroji 2003 Server. Součástí tohoto balíku je program Administrátor, který složí ke kontrole všech připojených stanic. Program si stahuje všechny výsledky testů a pak je seřazuje podle zvolených parametrů. Nashromážděné výsledky ukládá do databází, se kterými můžeme dále pracovat. Pro školy je také zajímavá možnost automatického známkování podle nastavených parametrů.
Z pohledu jedné stanice je program svými možnostmi dost podobný oběma předchozím. Na rozdíl od nich nemá metronom. Prostředí zde není tak strohé a je graficky bohatší, ale nemá to vliv na účinnost práce. Klávesnice zobrazená na obrazovce sice vypadá nejlépe ze všech porovnávaných programů, nicméně nám neukazuje, kterým prstem se píše následující písmeno.
Program obsahuje 45 lekcí a 16 souhrnných procvičování skupin kláves. Co jsme se naučili můžeme procvičit na 22 textech, které jsou součástí programu. Až se nám budou tyto texty zdát okoukané, můžeme si procvičit vlastní texty. Ty lze do programu importovat z textových souborů.
Zvukové efekty doprovázejí samotné psaní, chyby, konec časového limitu atd. Na výběr máme čtyři různé zvuků pro psaní. K některým událostem můžeme přiřadit zvuk ze souboru. Instalací získáme asi hodinu zvukových záznamů Járy Cimrmana. Tyto záznamy jsou zde použity v režimu diktafon, pro cvičení zápisu mluveného slova.
Program pracuje s nastavením klávesnice ze systému. To znamená, že nejsme omezeni na čtyři klávesnice, jako tomu bylo v předchozích programech, ale můžeme použít všechny klávesnice, které nám nabídne MS Windows. A těch není málo.
Vývoj tohoto programu začal v roce 1994. K problému se staví podobně jako ostatní programy, o kterých jsme se již zmínili. Trochu jinak je zde uděláno cvičení na zapamatování poloh kláves v prvních lekcích. Nemáme zde jako předlohu „text“ se čtyřmi písmeny, ale písmena jsou nám zobrazována postupně. V první části lekce nám program říká, kde písmeno na klávesnici najdeme. V druhé části jsme již odkázáni na naši paměť.
Další lekce, je jich zde celkem 19, jsou rozděleny do několika částí. Ty jsou označeny jako: první nácvik, opakování naslepo a vazební. Poslední nás učí skládání úderů do kombinací.
Naše znalosti si pak můžeme vyzkoušet na deseti testech. Tyto testy jsou zaměřeny na opisování textu.
Statistik si zde moc neužijeme. Na konci lekce nám program řekne jestli jsme prošli nebo ne a více ho to nezajímá. Porovnat jednotlivé uživatele můžeme pomocí výsledkové listiny.
Program obsahuje režim správce. V tomto režimu můžeme nastavovat úroveň testů a importovat do programu nové texty.
Na pracovním prostředí je vidět, že program už je na světě nějakou dobu. Zásadní problém je v tom, že písmena jsou stejně velká (spíše malá) při různé velikosti okna. To nám bude vadit, když budeme mít vyšší rozlišení pracovní plochy. Na tento problém ale narážejí všechny programy staršího data, pokud nepracují v textovém módu. Kdo si na grafiku nepotrpí, tak se mu s programem bude pracovat dobře.
Součástí programu je i Testanec. Pomocí něj si můžeme zjistit, jak rychle píšeme různé texty. Předlohou může být text na papíře, na obrazovce v druhém okně nebo diktát. Program samozřejmě v tomto případě nedokáže kontrolovat chyby.
Tento program je součástí jedné z učebnice na psaní. Už to ho opět více předurčuje pro použití ve školách. K tomuto závěru dojdeme hned při prvním spuštění. Přesto se pomocí programu naučí psát i samoukové bez použití knížky. U každé lekce se stejně jako u dalších programů zobrazí základní informace o psaní daného písmene. Součástí programu je i základní návod na uložení rukou atd. Program je rozdělen do tří částí. V první probíhá klasická výuka. Ta je rozdělena do dvou částí: základní učení prstokladu (40 lekcí) a zvyšování rychlosti (20 lekcí). Součástí Psaní na počítači je i metronom. Pracovní prostředí není nijak překombinované a je vidět, že program Vás nemá zabavit, ale něco naučit. Nejsou zde ani žádné hry. Jak bylo řečeno je určen hlavně do školského sektoru.
Další část programu se jmenuje Ident. Zde se evidují všichni uživatelé programu. Je to také jediné místo, kde můžeme vytvořit nového uživatele. Prohlížení výsledků není součástí této části.
Poslední část je Servis. Jak již název napovídá, zde budeme provádět nastavení programu. Můžeme zde u každého uživatele zobrazit heslo (v případě že ho zapomene), nebo si prohlédnout jeho výsledky. Dále můžeme nastavit časové omezení na jednu lekci nebo zálohovat údaje na disketu.
Program je ideálním řešením pro školy. Správa uživatelů je tomu podřízena. Samoukové by měli sáhnout spíše po jiném programu. Dodává se i ve verzi pro DOS. Síťové řešení je také možné. V manuálu se dočteme jak ho provést.
Je nejjednodušší z placených programů, se kterými jsme se dnes setkali. Tomu odpovídá i cena, které je pouhých 199,- Kč. Program je velice nenáročný a můžeme s ním pracovat na jakémkoliv počítači, kde funguje systém DOS. Práce pod všemi systémy Windows je samozřejmostí. Výuka je rozdělena do 106-ti lekcí. Před každou je malé povídání. Prostředí je textové, takže nelze čekat žádné zázraky. Jednu výhodu to ale má. I když máme rozlišení sebevětší, po přepnutí do textového režimu budou písmena dost velká a nebudou nás bolet oči.
Při psaní máme před sebou v dolní polovině zobrazenu klávesnici, která nejde vypnout. Navíc klávesnice zobrazuje právě stisknutou klávesu a ne tu, kterou bychom měli zmáčknout. Tento způsob je trochu nešťastný. Program taká nepodporuje více uživatelů.
Jeho cena je sice nejnižší, ovšem nabízí také minimální výkon. Ocení ho ti uživatelé, kteří pracují v DOSu.
Tento program je jediným zástupcem freewarových programů v testu. Dodává se ve dvou verzích. První je pro DOS a druhá pro Windows. Program byl vytvořen podle knihy Psaní na stroji všemi deseti, která byla vydána v sedmdesátých letech. Dokáže minimálně to, co placený ATV. Navíc do něj můžeme importovat vlastní texty.
V programu je 44 lekcí. Při psaní vidíme jen ten řádek, který právě opisujeme. Na další se dostaneme, až ho opíšeme s tolerovaným počtem chyb. Tento počet si můžeme sami nastavit. V opačném případě řádek opisujeme znovu. Po úspěšném splnění lekce jsme automaticky odkázáni do další. Program nám ale nezakazuje přístup do jakýchkoliv lekcí. Užitečnou vlastností je uložení rozepsané lekce při rychlém vypnutí programu.
Vyhodnocení vidíme přímo při psaní. Ukazuje nám kritéria: rychlost psaní, počet chyb na řádku a celkem v lekci. Další statistiky v programu nejsou, stejně jako hry.
Virtuální škola – ZAV
Nakonec jsme si nechali poněkud netradiční, ale ani zdaleka ne špatné řešení. Za jeho kvality ručí již jména autorů, mezi která patří Jaroslav Zaviačič, vicemistr světa z roku 1967.
|
Jak vidíme je z čeho vybírat. Do testu se nám podařilo naskládat celkem osm programů. Tím nejjednodušším je ATV. Při jeho používání se budeme moct učit na jakkoliv starém počítači, protože běží pod operačním systémem MS DOS. Pod tímto OS můžeme také spustit jediného zástupce bezplatného softwaru - Psaní všemi deseti 1.0. V testu jsme si sice ukázali jen verzi pro Windows, ale na stránkách autora jsou ke stažení obě verze.
Další programy bychom mohli rozdělit do dvou kategorií: pro školy a pro samouky. Do první by určitě patřili ATF, Psaní na počítači nebo Psaní na stroji 2003 Design. Poslední dva jmenované vynikají hlavně prací v síti. Pro samouky jsou spíše Deseti prsty nebo Psanec. Teď už záleží jen na každém z nás po kterém produktu sáhneme.
Lubomír Říha
