C/C++ & Visual C++
Visual Studio.NET (2.)
Úvodem | Datové struktury | Visual Studio.NET | Downloads | Otázky a odpovědi
A je tu druhá část povídání o vývojovém prostředí Visual Studio .NET 2003. V této části si povíme něco k editoru dialogů a hlavně probereme nastavení prostředí! Přístě se vrátíme k oblíbenému DirectX.
2.1. Editor kódu a vytváření dialogů
Na začátku se ještě na chvilku vrátíme k editoru a hlavně si povíme něco o editoru dialogů. Jak už jsme se zmínil v minulé lekci, nová verze prostředí má mnohem větší volnost v umístění okének jako ClassView, ResourceView a FileView - tři pohledy, které známe ze starší verze. FileView se nyní jmenuje Solution Explorer a je to primární pohled na projekt, kde jsou vidět soubory projektu (podobně jako ve FileView). Tyto okénka můžete umístit kamkoliv, udělat je zasouvací apod. Navíc k nim můžete přidružit další okna. Zde například vidíte FileView projektu ze seriálu DirectX:
Strukturu "adresářů" lze libovolně měnit, například přidáním vlastních složek či souborů. V tomto pohledu také můžete pomocí kontextového menu přidat další soubory do projektu (ať už nové nebo existující).
V případě ClassView je vidět, že jednotlivé položky jsou přehledně uspořádány podle typu. Seřazení můžete změnit - buď podle abecedy, podle typu nebo podle přistupu k členským položkám třídy. Každý typ má svou ikonku, navíc je zde přidána položka Global Function and Variables pro globální funkce a položka Macros and Constants pro makra a konstanty. Pomocí kontextového menu na ClassView můžete přidávat třídy (v případě projektů) nebo metody a atributy (v případě tříd). To je stejné jako ve starší verzi.
Pokud se rozhodnete editovat nebo vytvářet dialog (třeba pomocí ResourceView anebo jste vytvořili projekt s dialogem (MFC)), objeví se nové okénko Toolbox:
Zde najdete seznam prvků, které lze umístit na dialog. Prvky jsou tentokrát setříděny do několika skupin (pokud byste dělali projekt v C#, bylo prvků o hodně víc). Tvorba dialogu je stejná jako ve starší verzi, můžete si zapnout mřížku (grid) apod. Další změna je při editaci vlastností prvku. Pokud použijete kontextové menu na prvku, objeví se nové okno Properties (které si pochopitelně můžete umístit kam chcete), které může vypadat nějak takto:
Na tomto okně nastavíte všechny potřebné vlastnosti prvku, navíc se ještě můžete přepnout na další kartu (označena jako malý žlutý blesk), kde najdete události přiřazené prvku. Pokud chcete události přiřadit akci, stačí doplnit jméno obslužné metody prostředí ji automaticky vytvoří ve třídě dialogu. Pokud třída dialogu neexistuje, prostředí vás vyzve, abyste vytvořili nejprve ji. Na dialogu připraví vše potřebné:
Zde můžete změnit základní třídu, od které je vaše třída dialogu odvozena, implementační soubory a jiné. Prostředí automaticky vloží dané soubory do projektu.
2.2. Správa více projektů
O správě více podprojektů v jednom hlavním projektu (ve Visual Studiu.NET Solution) jsem se zmínil již minule. Dnes se k tomuto problému ještě nakrátko vrátím.
Říkali jsme si, že v rámci jednoho projektu (solution) může být více podprojektů (project) - zde vidíte, že trochu schází české názvosloví. Solution o více podprojektech můžete vytvořit více způsoby - buď vytvoříte prazdný Projekt a do toho pak vložíte všechny podprojekty, nebo vytvoříte jeden podprojekt a k němu "přilepíte" další podprojekty. Závislosti mezi projektu můžete nastavit přímo když projekt přidáváte nebo později na dialogu Project Dependencies:
Zde k vybranému projektu nastavíte projekty, na kterých je zvolený projekt závislý. Na obrázku je třeba vidět, že projekt Input je závislý na Display a nemůže být závislý na projektu Tester, protože Tester je závislý na Input. Dále na tomto dialogu můžete změnit pořadí kompilace podprojektů. Pořadí je ovšem nastaveno podle závislostí automaticky, tuto volbu tedy použijete v případě, že chcete vlastní pořadí.
2.3. Nastavení prostředí
Nastavení prostředí najdete v nabídce Tools->Options... . Nastavení je tu opravdu hodně a kdybychom měli probrat všechno, nebyli bychom s tím hotovi ani napřesrok. Vyberu tedy jen zajímavé nebo užitečné nastavení.
Dialog je přehledně rozdělen do mnoha sekcí. Nás bude nejprve zajímat část Enviroment (prostředí), ale i ta je po rozbalení značně rozsáhlá:
Obecné nastavení je hned na první stránce. Můžete zde nastavit způsob zobrazení více oken. Již minule jsem se zmínil o tom, že prostředí používá záložky pro více otevřených souborů. Toto nastavení můžete změnit volbou MDI enviroment. Pak se každý soubor otevře v novém okně. Naopak volba Tabbed documents vytvoří pro každý soubor novou záložku. Dále zde můžete nastavit standardní věci jako je počet položek menu, akci po spuštění IDE či rychlost animací v prostředí.
Přejdeme na další stránku:
Zde nastavujete možnosti při práci s dokumentem: ukládání, detekce změny souboru z externího souboru, upravování read-only dokumentů apod. Dále jsou zde nastavení funkce Find and Replace.
Přeskočíme Dynamic help a jsme u fontů a barev:
Zde můžete nastavit barevný vzhled celého prostředí. Tyto nastavení se projeví nezávisle na programovacím jazyce, ovšem naleznete zde zvláštní nastavení pro speciální konstrukty (např. tagy HTML apod.).
Dálší stránka slouží k nastavení nápovědy:
Zde můžete jednak zvolit jazyk nápovědy a hlavně zdroj, pokud máte nainstalováno více verzí. Poslední nastavení určí, zda-li se okno nápovědy otevře uvnitř prostředí nebo se mu vyhradí nové okno nezávislé na prostředí. Pro okno uvnitř prostředí se vytvoří nová záložka pokud máte zaškrtnutou volbu Tabbed documents (viz. výše).
Další zajímavou stránkou jeProjects and Solutions:
Zde můžete nastavit adresář, ve kterém se vaše projekty nachází. Užitečné je nastavení zobrazení výstupního okna při kompilaci! Pak toto okno můžete mít skrýté nebo zasouvací a přitom máte jistotu, že se zobrazí když ho potřebujete - tedy při kompilaci. Při ladění se okna nastaví na jiných pozicích, takže si například můžete okno Output nechat jako stále viditelné. V druhé části nastavujete chování prostředí před a při kompilaci. Můžete zde nastavit, že změněné soubory se uloží a naopak.
To by bylo z části Enviroment vše. Nyní se ještě mrkneme na nastavení konkrétních programovacích jazyků. To najdeme v části Text editor:
Zde za prvé můžete nastavit editor pro jednotlivé jazyky, ale také pro všechny najednou. Nastavujete zde odsazení, zobrazení čísel řádků atd. Krom toho mají některé jazyky své specifické nastavení (většinou část Formatting).
Poslední nastavení, které by se mohlo hodit jsou adresáře pro VC++. To najdete v sekci Projects:
Nastavení adresářů (jak pro spustitelné soubory nebo hlavičkové či knihovny) je velice podobné předchozím verzím prostředí.
2.4. Závěr
V příští lekci se vrátíme k Direct3D, k našemu projektu D3DEngine. Protože se vyskytl dotaz ohledně složitosti vytváření objektů přes počítání referencí, pokusím se tuto problematiku lépe vysvětlit na jednoduchém příkladu. Dále bych chtěl přeorganizovat projekt tak, že vytvoříme novou knihovnu, ale o tom až příště.
Těším se příště nashledanou.