 |
|
Čtvrtek 18:00 
| ||||||||||||||||||||
       |
|
Zachytávání pro začátečníky Úplné základy zachytávání, které jsou naprosto nezbytné pro práci s videem. Pokud začínáte, začněte právě zde. Canopus ADVC-100 Externí obousměrný převodník s DV enkodérem/dekodérem pro rozhraní Firewire PixelView PlayTV@P7000 Interní PCI karta s hardwarovým MPEG enkodérem Pozemské televizní vysílání a konvergence Konvergence vysílacích technologií pro analogovou televizi a digitální televizi Canopus uvádí Imaginate 2
20.4.2004 Canopus uvádí ProCoder 2.0
20.4.2004 Leitch uvádí dpsVelocityHD
13.4.2004 14. - 16.4.2004: Interkamera 2004
13.4.2004 H.264 Encoder (TechPreview) 1.04 18.5.2004
Skuste asi najlepsi kodek pod slnkom. Ocakava sa presadenie pre DVD. XviD Koepi 1.0 - 09. 05. 2004 17.5.2004
-J- Držte si čepice FINÁLNÍ VERZE 1.0 XviD od Koepiho s nejnovějším jádrem Codec Pack - ALL in 1 6.0.1.1 17.5.2004
-J- Další hromadný install dekodeků , takže , kdo chce tak stahuj... FFDSHOW video decoder 2004-05-14 16.5.2004
-J- Průlom přehrávání MPG4 , doporučuji vyzkoušet , DS filtr pr... Easy CD-DA Extractor 7.0.5 14.5.2004
Audio ripper CD do MP3, WMA, Ogg nebo WAV i s použitím s ACM kodeky. | ||||||||||||||||||||
|
2.1.3 Komprese - kompresní algoritmy a poměry Velmi zběžně si představme komprese a kompresní algoritmy, které se pro zpracování dv používají. Jak bylo řečeno výše, komprese byla přítomna při zpracování analogového signálu, u digitálního je však nezbytností.Obrazy je možné komprimovat ztrátovými a bezztrátovými metodami. U bezztrátových metod jsou kompresní poměry 2:1 či 4:1 vůči nekomprimovanému materiálu. Bezztrátové metody představují klasickou formu komprese, kdy se neztrácí žádná část informace, ale její hodnoty se přesunují tak, že fyzicky zabírají co nejmenší prostor. I proto jsou kompresní poměry tak malé, že informace zůstávají nezměněny, ale pouze komprimovány. V počítačovém světě jsou klasickými bezztrátovými kompresemi formáty ARJ, ZIP, RAR, ACE a mnoho dalších. Naopak kompresní metody ztrátové jsou založené na předpokladu, že v mnoha aplikacích příliš nevadí, dojde-li během komprese k malé změně obrazu. Tyto metody jsou označovány jako komprese se ztrátou informace. Výhodou tohoto postupu jsou vyšší kompresní poměry, které se v závislosti na požadované kvalitě obrazu pohybují v rozmezí 7:1 až 30:1. U digitálního videa je většina kompresí založena na jednoduchém, leč složitě realizovatelném principu. V každém obrazu se komprimují ty informace o pohybu, které se v následujících oknech jeví jako statické. V podstatě se propočítává to, co se nepohybuje, a to se následně komprimuje. U špatných kompresí je tento proces patrný tak, že při pohybu se obraz "rozčtverečkuje" či "zamlží" (ukázka na CD). Existuje velké množství kompresí a kompresních algoritmů s doplňujícími programy zefektivňujícími použití na Internetu, v interních sítích (LAN - Local Area Network) nebo obecně užívanými pro přenos digitálního videa - pro tyto programy se vžil pojem CODEC (Coder/DECoder). Pod tímto názvem jsou uváděny jednotlivé kompresní a dekompresní mechanismy a konkrétní komprese. Většinou je systém postaven tak, že na jedné straně stojí časově nákladný, pracný a většinou i finančně náročný kompresní proces - a na druhé straně velmi jednoduchý, přídavný dekompresní program, sloužící pouze k dekompresi uloženého videa a jeho přehrání. Redukce barvonosné informace Reprezentace barev v prostoru RGB (RGB - je zkratkou pro barevné zobrazení Red Green Blue - červená - zelená - modrá, které se vzájemně překrývají a vytvářejí tak ostatní barvy) není z hlediska komprese obrazů a videosekvencí příliš výhodná. Je známo, že lidské oko je citlivější na změny jasu než barvy. Tedy lidské oko je výrazně vnímavější na přechody mezi černou a bílou než mezi jednotlivými barvami - což je to dáno fyziologicky - větším počtem světločivných tyčinek než barvonosných čípků. Nabízí se tedy myšlenka využít této nedokonalosti zraku i při kompresi obrazů. K redukci barvonosné informace se barva nejčastěji reprezentuje v některém z prostorů YCC, YUV, YIQ. Složka Y je jas, zbývající dvě složky jsou barvonosné. Aby se dosáhlo redukce objemu barvonosné informace, bývají barvonosné složky vzorkovány - "tzv. ‚sampling' - úroveň analogového signálu je měřena v pravidelných intervalech a převáděna do číselných veličin - počet měření/sekunda = vzorkovací frekvence" - s nižší frekvencí než jas. Nejčastěji se používá formátů označovaných kódy 4:2:2. U JPEG (formát komprese nepohyblivých obrazů) kompresí je redukce objemu barvonosné informace nepovinná, ale obvyklá. U MPEG-1 (komprese videosekvencí) se redukce provádí vždy a používá formátu 4:2:0. Komprese MPEG-2 (komprese videosekvencí) podporuje i formát 4:2:2. Redukce barvonosné informace se používá i v televizních soustavách - PAL (YUV); NTSC (YIQ), jelikož využívají technologie snímání oddělené jasové a barvonosné informace. Redukce barvonosné informace se tedy využívá ve všech operacích vedoucích ke snížení objemu obrazových dat. Představuje první stupeň komprese, která ovšem nepřináší výrazný efekt snížení velikosti dat, nicméně je nutná. Interpretace barvy je sice do jisté míry individuální u každého jedince dle jeho vrozených dispozicí, ale obecně používaná konvence pro zažité barvy musí být zachována. S technologickými postupy pro snímání jasu a barvy se dá manipulovat, ale spíše relativně, což je vidět i na uváděných poměrech, kdy jsou spíše považovány za komprese bezztrátové. komprese M-JPEG Z komprese nepohyblivých statických obrázků JPEG vychází formát Motion JPEG, který vypracovala jako standard skupina Joint Picture Expert Group. Formát M-JPEG je navržen pro nelineární kompresi obrazů a byl zprvu využíván pro tvorbu a kompresi videa určeného pro CD (VideoCD). komprese AVI AVI znamená Audio Video Interleave. Představuje speciální kompresi pohyblivého obrazu (tzv. RIFF - Resource Interchange File Format) vyvinutou firmou Microsoft pro použití v systémech Windows. Existuje ovšem i mnoho kodeků pro ostatní platformy. Formát AVI je jedním z velmi rozšířených a dobře dokumentovaných kompresních formátů pro video a audio data na systémech PC. AVI je příkladem určitého videostandardu. Díky dobré dokumentaci se objevilo množství podformátů zlepšujících kompresní algoritmus pro určité speciální varianty - pro bitmapové obrázky DDM, DIP nebo OpenDML AVI či MIME. AVI také umožňuje vzájemnou kompresi s jinými algoritmy, především díky množství kodeků, se kterými může konkurovat dnes velmi populárnímu RealVideu a QuickTimu. Obecně je s pojmem a kompresí AVI spojováno tzv. Video for Windows. V současné době je formát AVI kódován s Microsoft kompresí MPEG-4 , ale také populárním, nicméně zatím nelegálním kodekem DivX;-) či 3ivX. Firma Microsoft rozšířila své působení na poli multimédií víceproduktovými Windows Media (viz níže). komprese MPEG MPEG je zkratkou pro Moving Pictures Expert Group. Cílem práce této skupiny bylo standardizovat metody komprese videosignálu. Formát MPEG-1 byl dokončen v roce 1991 a jako norma přijat v roce 1992. Byl navržen pro práci s obrazy o rozměru 352x288 bodů, 25 rámců/s (odvozen od PAL) nebo 352x240, 30f/s (odvozen od NTSC) při datovém toku 1,5 Mb/s, které byly považovány za optimální, ale v maximálních hodnotách nedosažitelné. Těmito parametry odpovídal formátu VHS, ale v digitální obdobě pro CD. Formát MPEG-1 se stal součástí "Bílé knihy", která je definována jako norma pro záznam pohyblivého obrazu na CD (72 minut videa) . Pro přehrání takto kódovaného videa je přímo v jádrech procesorů uložena instrukční sada MMX (Multi Media eXtension), která hardwarově umožňuje přehrávání formátu MPEG-1. Instrukční sady jsou obsaženy v Intel procesorech počínaje Pentiem I MMX a u AMD procesory K5/I MMX. Formát MPEG-2 byl dokončen v roce 1994. Tato komprese je koncipována mnohem velkoryseji a snaží se být standardem co nejuniverzálnějším. Zavádí profily a úrovně (viz níže). MPEG-2 se v současné době nejčastěji používá pro kompresi videa. Jako kompresní algoritmus je využívám pro DVD a DV, ale pro každý typ se používá odlišné komprese. Navíc pro DVD je MPEG-2 kódována taktéž dvěma odlišnými metodami - buď variabilním bitovým tokem (variable bit rate - VBR), nebo konstantním bitovým tokem (constant bit rate - CBR). Konstantní tok představuje klasickou metodu komprese založenou na pohybu v jednotlivých sekvencích a dopočítávání ostatních scén v závislosti na proměnlivosti obrazu dle nastaveného kompresního poměru. Oproti tomu metoda VBR si vytváří rozsáhlou databázi všech objektů, pohybů a zoomů, podle kterých pak proměnlivě komprimuje celou scénu a pohyb. Je ale vhodnější pro nepříliš pohyblivé sekvence - "talking head", statické obrazy atd. Oba způsoby kódování jsou kompatibilní a využívají se především pro DVD nebo na Internetu s vyššími kompresními poměry. (Tabulka poměru datových toků je v příloze na CD). Formát MPEG-2 se stal standardem pro kompresi digitálního videa. Hlavní předností je dokonalá technická dokumentace, obecná kompatibilita a velká rozšířenost. I přesto, že dnes nepatří mezi nejlepší komprese, je využíván i pro televizní vysílání a zpracování profesionálního videa. V současné době se také pracuje na kompresi MPEG-2, která by zohledňovala JNDmetrix model lidského vidění technologie - tzv. technologie Vision Optimized Encoder (VOE). Kvalita této komprese je nejvíce patrná při datových tocích pod 2Mb/s a je určena především pro použití na Internetu. Tato technologie pracuje s fyzickými dispozicemi jedince, které zohledňuje při kompresních algoritmech - jde hlavně o kombinaci zorných a viditelných úhlů s určitou omezeností periferního vidění. MPEG-3 měl být používán pro HDTV, ale jeho vývoj byl zastaven, jelikož potřeby stačí pokrýt formát MPEG-2. Formát MPEG-2 s Layer 3 je obecně označován jako MP3, který je velmi rozšířen pro kompresi zvukových dat. Představuje protipól formátu WAV firmy Microsoft, který svou velikostí působil velké problémy při kompresi videa s hudbou. V současnosti mnoho software určeného pro zpracování videa pracuje již s kompresovanou hudbou ve formátu MP3. Mimo jiné formát MPEG-2 Layer 3 byl vyvinut německým výzkumným institutem Fraunhofer Research , který se podílí na vývoji formátů digitálního videa MPEG. Standard MPEG-4 je navržen pro extrémně nízké datové toky - menší než 64kb/s. V současné době se v souvislosti s MPEG-4 objevilo množství kodeků, které umožňují radikálně zmenšit digitální video s malou změnou obrazu. Jedná se zejména o kodek DivX;-), který ale bohužel není oficiálně uznán. Formát MPEG-4 má tendence být videoformátem typu hudebního MP3. Jeho využití by však nebylo pouze na Internetu, kde je potřeba co nejmenší velikosti kvůli přenosovým rychlostem, ale i pro VideoCD. Formát MPEG-4 pracuje se třemi úrovněmi nastavení - nízkou, střední a vysokou, která umožňuje proměnlivě měnit datový tok, tím snižovat velikost a optimalizovat streamování. Pracuje taktéž ve dvou módech s VBR a CBR. Všechny komprese typu MPEG používají ke komprimaci diskrétní kosinův algoritmus dělící obrazy a video do šedesáti čtyř bitových bloků. Ty jsou následně reorganizovány a komprimovány. Podle typu nastavení komprese MPEG umožňuje komprimovat video v poměrech 30:1 až po 100:1 vzhledem ke kvalitě. "V současné době se skupina MPEG zaměřila na vývoj formátu MPEG-21 a MPEG-7, které by měly být dokončeny v letošním roce. MPEG-7 je stavěn jako ´MultimediaContent Description Interface´ čili rozhraní pro popis multimediálních obsahů a formát MPEG-21 jako ´Multimedia Framework´." (Podrobněji se kompresním algoritmům MPEG věnuji v příloze na CD.) Fraktální komprese V poslední době je hodně studována, ale příliš se neprosadila pro velkou časovou náročnost. Základ tvoří matematické operace pracující s fraktály. Dekomprese je ale na druhou stranu velmi jednoduchá a za jistých okolností dovoluje i zoom. |