4. Philips

Philips SAA 7130 a 7134
Jde o novější dekodéry, rozměrově srovnatelné s BT829 či 878. Parametry těchto dvou čipů se liší absencí většiny funkcí pro zvuk u 7130. Vyjdu zhruba ze schopností 878ičky a k tomu:

VŠEOBECNÉ:

• plná podpora pro PCI 2.2
• DMA bus mastering pro video, audio, VBI a TS
• podpora mnoha výstupních formátů

• dekódování všech vysílacích standardů
• pět video vstupů (CVBS a zvlášť S-Video)
• 9ti bitová digitalizace dvěma AD převodníky na 27MHz
• adaptivní comb filtr
• adaptivní antialiasing obrazu
• automatická detekce vysílacího standardu
• detekce protikopírovacích ochran Macrovision
• úprava jasu, kontrastu, sytosti barev a jejich odstínů
• horizontální a vertikální redukce obrazu, funkce "zoom"

• stereo dekódování
• zámek pro úplnou synchronizaci zvuku s videem (bohužel jen pokud čip digitalizuje obraz i zvuk zároveň)
• 2 stereo AD převodníky (16bit a 8bit)
• 2 stereo DA převodníky (16bit)
• podpora běžných vzorkovacích frekvencí jako např. 33, 44, 48 kHz pro digitalizaci (umí digitalizovat ve více sampleratech než SB Live! :-)
• zvukový výstup jak digitální, tak i analogový pro možnost připojení ke zvukové kartě

Schopnosti jsou hodně podobné Conexant 88x, ovladače jsou ale výrazně lepší. Vlivem jednoduchosti v rozvržení tohoto čipu je jeho výrobní cena nižší, než 88x. Další zajímavostí je, že AD převodníky Philipsu nejsou tak náročné na intenzitu analogového signálu, jako starší AD převodníky 878 (kde se stává, že za použití TV tuneru který je třeba i dostatečně citlivý na vysokofrekvenční signál, ale dodává převodníku slabší signál, dojde k degradaci kvalitního obrazu). Na rozdíl od série 8x8 a 8x9 nemají 713x problémy s normou SECAM. Obvod je certifikován na horizontální rozlišení 720 pixelů na řádek, podle čehož pracují ovladače, ovšem pokud je software schopen 768 pixelů na řádek, dosahuje toho interpolací. Přesto je však obraz stále mnohem lepší než originálních 768 pixelů na řádek dekódovaných konkurenčními obvody. Díky těmto vlastnostem je dekodér Philips stále oblíbenější jak u výrobců, tak uživatelů. Tomu pomáhá i částečná kompatibilita s 878, takže většina softwaru používaná pro 878 je schopná s ním jakžtakž fungovat. Výrobci bohužel nevyužívají digitalizace zvuku, možná se objeví třeba až potom, co Philips vydá nové ovladače.

Na přiloženém schématu si můžete všimnout způsobu zpracování zvuku: Jakou cestu prodělá, než se dostane do reproduktorů: z TV tuneru je distribuován pro převodník ve formátu SIF, kde je transformován osmibitovým ADC a v digitální podobě dekódován. Dekodér ho dále distribuuje řadiči (pro PCI sběrnici), ale také dvojitému stereo 16bit DAC, kde je převeden do analogové podoby a odeslán externímu zařízení (v tomto případě obvykle zvukové kartě), která signál opět digitalizuje, v digitální podobě zpracuje, analogizuje a odešle reproduktorům. Výsledkem je zvuk, který z nich slyšíme :-).

Kromě těchto dvou zmíněných existují ještě verze 7133 a 7135. Abych nemusel sáhodlouze rozepisovat rozdíly, připravil jsem jednoduchou tabulku:

Do tabulky jsem zařazoval záměrně jen ty vlastnosti, které jsou pro jednotlivé typy převodníků rozdílné. Je zřejmé, že 7130 neumí digitalizovat zvuk. Umožňuje ale průchod 2 zvukových kanálů (pro možnost připojení ke stereo dekodéru, např. pro rádio, či přídavného stereo obvodu) a to včetně stereo bufferu. 7133 je díky zvukovým standardům vhodný pro Ameriku, 7134 pro Evropu. 7133 má výhodu ve schopnosti měnit výšky a basy (právě tuhle schopnost si u 7134 odpouštět Philips nemusel). Jako absolutně nejlepší se jeví 7135, která podporuje všechny zvukové normy, vč. Dolby Prologic a Dolby Surround. Můžeme doufat, že se objeví i karty postavené na tomto převodníku.