4. Stříhání

Samotné stříhání záběrů může být jednoduché nebo naopak pracné. Většinou stačí vzít jednotlivé záběry a poskládat je vhodně za sebe a oříznout nepodstatné věci. Na začátek je vhodné umístit titulek, obsahující nejen název videa (např. Dovolená :-) ), ale i místo a datum konání (popřípadě od do). Titulky je možné vkládat i uvnitř filmu např. pro bližší specifikaci záběrů ("Eifelovka") nebo pro změnu času (sled dní apod.).

Videoeditory obsahují množství přechodových efektů (transitions) mezi scénami, většina z nich ale není příliš vhodná. Složité přechody působí rušivě a lze je použít pouze u podstatnější změny ve videu (např. další den). Jinak je nejvhodnější použít tu nejzákladnější "prolínačku".

Asi nejhorší věcí je vlastní komentář, alespoň pro mě. Vlastní hlas Vám bude připadat úplně jiný, než se sami slyšíte. Důležité je držet stálou intonaci hlasu, "nezpívat". Chce to trochu cviku, ale dá se to zvládnout. Co budete říkat, si předem napište na papír, nemluvte přímo z hlavy, protože věšinou uprostřed věty zapomenete, co jste chtěli říct.

Zvláštní pozornost zaslouží hudba na pozadí. Ta dokáže video velice oživit, dlouhé "hluché" záběry působí většinou nudně. Styl hudby je potřeba uzpůsobit tématu. Dokumentárním videím, jako jsou záběry z dovolené, přírody apod., sluší lehká pohodová hudba, např. smooth jazz, apod. (viz dokuntární seriály v TV). Naopak akčnější záběry (např. bunjee jumping, seskok padákem, kolo, raftování, ...) unesou rychlejší a svižnější hudbu, záleží jen na vašem vkusu (rock, techno, beat, ...). Hlasitost má být ale mírná, aby hudba nepřehlušovala původní zvuk.

Se stříháním nechvátejte, protože po konečném renderingu a smazání originálů už chyby budete napravovat těžko. Výsledek si alespoň jednou nakonec pusťte, protože je to poslední šance na opravy.

Sestříhané video je nutné někam uložit a zaarchivovat. Tady většinou vzniká nejvíce rozepří, protože každý má svůj "zaručený" způsob. Projďme si projít možnosti zálohování včetně kladů a záporů.

• Kazeta Digital8 nebo miniDV - export zpět na kazetu v DV formátu je nejkvalitnější, pro dlouhodobé skladování se ale příliš nehodí. Výrobci udávají maximální dobu skladování asi 5 let, než začnou vznikat chyby při čtení, projevující se dropouty a blokovými poruchami (nemusí být zpočátku viditelné, protože DV obsahuje jisté chybové korekce). Nepoužívejte LP mód, kde je rezerva pásku velmi malá. Tato metoda je vhodná, pokud se rozhodnete v dohledné době převést záznam do jiného formátu. Nehodí se pro časté pouštění, ale jen jako záloha.
• Převod do MPEG - mluvme o MPEG-2, protože starší formát MPEG-1 má poloviční rozlišení a takto degradovat video určitě nechcete. Toto je asi nejschůdnější metoda, která umožňuje jednoduché přehrávání a kompatibilitu do budoucna (MPEG-2 bude i v budoucnu podporovat snad každý stolní přehrávač, navíc ceny těchto přehrávaču rychle klesají). MPEG-2 lze dnes již vypálit buď přímo na DVD (DVD-R, DVD-RW, DVD+R, DVD+RW), nebo i na CD, u kterého je ale třeba počítat s nižší kapacitou (maximálně 20 minut videa na CD). Výhodou CD je ale cena a možnost přepálit později na DVD (to znamená vypálit na CD jako soubor, ne jako SVCD, XCVCD apod.). Používejte pouze kvalitní CD, mám vyzkoušeno, že levná CD vydrží maximálně 1-2 roky bez vyblednutí, kdežto u značkových (Verbatim, Kodak Gold, ...) je životnost řádově desítky let (např. Verbatim dává celoživotní záruku na data).
• Převod do MPEG4 - vypálení na CD ve formátu MPEG4 (DivX, XviD, ...) není příliš vhodné, protože tyto formáty nepodporují prokládání (interlace), i když to vypadá, že v budoucnu budou. Zatím ale neexistují stolní přehrávače a tyto formáty také nejsou uzavřeny jako standard, takže nové verze těchto kodeků mohou být nekompatibilní se staršími (a zakoupený přehrávač s podporou DivX může být za rok zastaralý a neschopný přehrát nový formát). Výhodou je, že na CD se vejde více než ve formátu MPEG-2, při plném rozlišení v dobré kvalitě je to asi hodina.
• Archivace na pevný disk - setkal jsem se i s archivací ve formátu MPEG-2 na pevném disku. Má to jistě výhodu v kapacitě (dnešní disky mají řádově desítky gigabajtů, tedy desítek hodin videa), není to ale příliš pohodlné, přehrávat lze pouze na PC (nebo přes TV výstup grafické karty na TV) a těžko budete někomu disk půjčovat kvůli jednomu videu
• Přehrátí na (S-)VHS kazetu - tato metoda je v současnosti "nejkompatibilnější", video má téměř každý, takže je vhodné pro pouštění u známých apod. Nehodí se pro archivaci, protože VHS má nižší horizontální rozlišení než DV a DVD (přibližně VHS 220 a S-VHS 400 řádků oproti 520 u DV), trpů různými neduhy (chvění obrazu) a není příliš perspektivní do budoucna. Také ztráty po několika letech budou velice významné (zašumění nahrávky díky analogovému záznamu)

Určitě se nechají najít i jiné metody archivace, toto jsou ale nejdostupnější, každý ať si vybere tu svou. Podle mého názoru je vzhledem k budoucnosti nejlepší vypálení na DVD ve formátu MPEG-2. Protože DVD vypalovačky i média jsou zatím příliš drahé, vyplatí se zatím zálohovat ve stejném formátu na CD (delší záznamy rozdělit na více CD) a v budoucnu po poklesu cen přepálit na DVD disk.