|
|
|
|
|
|
|
|
||||||||||
|
|
|
|
||||||||||||||
|
|
|
|
|
|
||||||||||||
|
|
||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||
|
|
|
|||||||||||||||
|
|
|
|
||||||||||||||
|
|
|
|||||||||||||||
|
|
|
|
|
|
|
|||||||||||
|
|
||||||||||||||||
Zß°φ pokroΦilo. Panφ zima skrz p°φhodnΘ ╣kvφry zlov∞stn∞ poslepu ╣ßtrala motelem ve snaze najφt vhodnou pßte°. Prost∞ pomalu nastßval Φas, kdy brouΦci chodφ spßt sv∙j dlouh² zaslou╛en² sen a lidΘ to schytßvajφ s ch°ipkou. TakΘ Pavel Panzer, toho Φasu povolan² ╣Θfovat kolejφm, kamerovΘmu vozφku a v∙bec celΘ jφzd∞ zap∙jΦenΘ z FAMU, cφtil, ╛e na n∞j n∞co leze.
A╛ potud ov∞°en² fakt. Od tΘto chvφle se ale zaΦφnß p°φb∞h dostßvat do oblasti m²t∙. Neklamn²m p°φznakem je, ╛e minimßln∞ jeden dal╣φ Φlov∞k na place by p°φsahal, ╛e se to samΘ stalo jemu. Ale zp∞t do promrzl²ch prostor motelu Halali. Pavel Panzer po dni nabitΘm pracφ mφ°φ p°φmo do postele. Bere si svΘ obvyklΘ py╛amo sklßdajφcφ se z n∞kolika kus∙ obleΦenφ a ly╛a°skΘ bundy, ale od nedovφratelnΘho okna stßle nesnesiteln∞ tßhne. Jeho na ubytovacφ kapacity mΘn∞ ╣╗astnφ kolegovΘ z °ad pomocnφk∙ u╛ spokojen∞ ulehli v zßkoutφ chodby p°ed jeho pokojem. Dnes je tu dφky v²par∙m z kuchyn∞ sice °φzkov² odΘr, ale za to o n∞kolik stup≥∙ tepleji. A Pavel Panzer se stßle t°ese zimou. A v tΘ chvφli mu to do╣lo.
⌐Θfosv∞tlovaΦ se kter²m ho pojφ dobrΘ vztahy od doby, kdy mu naposledy pomßhal tahat t∞╛kΘ reflektory je╣t∞ poku°uje p°edodjezdov² doutnφk na plßcku p°ed hotelem kdy╛ k n∞mu nß╣ mu╛ od jφzdy p°ichßzφ s nalΘhavou prosbou. Slovo dß slovo a prok°ehlß dla≥ zpeΦetφ dohodu. Pavel Panzer cφtφ teplo u╛ kdy╛ si vleΦe do svΘho pokoje zvolna vychlßdajφcφ olb°φmφ reflektor p°ezdφvan² dvoukilo. Podle v²konu dvou set wat∙. Celou noc nasv∞coval natßΦecφ plochu do b∞la rozpßlen do ruda.
Rozespalφ kolegovΘ sotva zaznamenajφ funφcφ shrbenou postavu, kterß za dve°e svΘho pokoje vevlßΦφ monolit z osv∞tlovaΦskΘho kovu a skla. To co nßsledovalo u╛ popisujφ v╣ichni stejn∞. Dve°e pokoje Pavla Panzera se zav°ely, chvφle klidu, kter²m se vkrßdalo svφtßnφ a pak se ozvalo mohutnΘ v╛╛um! Dvoukilo bylo nahozeno k novΘmu v²konu. SpßΦi procitli a t°e╣tili zrak na pokojovΘ dve°e. Co t°e╣tili, stφnili si ho. Skrz ka╛diΦk² spßr, klφΦovou dφrku i otvory po ΦervotoΦφch explodovalo sv∞tlo. Takov² pocit museli asi za╛φt t°i krßlovΘ kdy╛ kristovy jesliΦky ozß°ila betlΘmskß hv∞zda. A Pavel Panzer s klapkami na oΦφch se v tΘ oslnivΘ zß°i doslova koupal v ka╛dΘm paprsku, kter² nejen svφtil, ale hlavn∞ h°ßl!
TΘ noci spal zdrav∞.