Dům

Lise se ten starý dům od začátku nelíbil. Už když stanula před oprýskaným plotem stojícím okolo neudržované zahrádky, jehož barva snad někdy v minulém století mohla být odporně brčálově zelená, a zahleděla se na přízemní domek s půdní vestavbou, prostoupil jí pocit, který by mohla popsat jako směsici strachu, odporu a ještě čehosi dalšího, co nedokázala přesně definovat.
Rodiče však byli doslova nadšení. Maminka hned po příchodu začala plánovat, jaké dá na okna záclony (oranžová to tu pěkně rozjasní), navrhla rozmístění drobných koberečků a konstatovala, že v první řadě se to tu musí vymalovat a otřít prach. Prachu tu totiž bylo požehnaně...

Lisa znechuceně pozorovala velkého pavouka hbitě přebíhajícího přes práh jejího nového pokoje. Zatnula zuby. Měla všeho po krk. Tenhle špinavý, zaprášený pelech přece není domov! Naštvaně zatáhla za starou mosaznou kliku a dveře pokoje se s tichým zavrzáním otevřely. První, co Lisa uviděla, byla obrovská postel s nebesy přímo uprostřed místnosti. Pokoj voněl, jako by bylo čerstvě vyvětráno, což bylo poměrně překvapující. Další věc, které si všimla téměř okamžitě, byla ta, že zde nebyl žádný prach, ačkoliv ho všude jinde bylo víc než dost. Dokonce i prkenná podlaha doslova zářila čistotou.
Lisa si povzdychla a přešla doprostřed místnosti. Znechuceně zkritizovala usedlý nábytek (bože, z jakého století předchozí majitelé byli?) a položila objemnou tašku se svými věcmi na těžký dubový stůl.
"Liso, pojď se najíst!" volala na ni maminka. Ještě jednou si pokoj letmo prohlédla a otočila se k odchodu. 'Třeba to tu nebude tak špatné...'

Když vešla Lisa toho dne do pokoje podruhé, bylo půl osmé a venku se už začalo smrákat. U večeře se rozhodla prostor prozkoumat důkladněji, proto opatrně otevřela lesknoucí se skříňku z mahagonového dřeva (zvláštní, jako by ji někdo před chvílí naleštil). Bylo zde pět velmi širokých polic, každá v jiné výšce. Ve čtyřech z nich byly v nízkých kopkách úhledně naskládány různé svršky, když však Lisa jeden lehký svetřík rozložila, zjistila, že je skrz na skrz prožraný od molů. Klekla si a začala prohrabávat nejspodnější a dle jejího úsudku i nejhlubší část skříně. Zde byly chaoticky naskládány staré noviny. Lisu ten nesoulad poměrně udivil - vše ostatní bylo pečlivě poskládáno. Noviny tu ležely zřejmě dlouhou dobu, protože jejich listy byly celé zažloutlé a jednotlivá slova nebyla téměř k přečtení. Přesto Lisa dokázala na jedněch z nich rozluštit alespoň letopočet - 1939. Už už chtěla skříň zavřít a zkoumat něco jiného, když vtom její prsty nahmataly zvláštní studený předmět.
'To je divné,' pomyslela si, 'vypadá to jako kov...' Trochu posunula rukou. Nyní jí ten předmět připadal, že je ze dřeva. Pevně jej uchopila (co v tak pěkné skříňce dělá úzký dlouhý klacík) a pomalu jej vytahovala. Když byla věc celá venku, zakryla si v šoku ústa. V ohromení zírala na lesknoucí se sekyru, na jejímž ostří výhružně třímala zaschlá krev...

V tu chvíli její hlavou začaly probíhat velmi jasné a živé obrazy - scény, které nedokázala ovlivnit. V tranzu je sledovala, poháněna neznámou energií, která ji nutila vstát, pokleknout před postelí s nebesy a jí nevlastní silou odtrhávat jednotlivá prkna na podlaze...

Dívka v průsvitné noční košili nepříčetně křičela. Křičela a s nesmírnou hrůzou utíkala.
...křup - odlomilo se první prkno...
Chodba skončila, zbyl už jen ten pokoj. Vběhla do něj a zabouchla dveře.V hrůze se o ně opřela. Co teď? Kam má jít? Už slyšela jeho chvatné kroky, slyšela jeho přerývavé dýchání. Nepočítal s tím, že mu uteče. Ale ona utekla. Dokázala to. Ale na jak dlouho?
Podívala se na svoji ruku, ze které odkapávala krev. Naštěstí ji moc nezranil, ostří sekery dovedlo napáchat i větší škodu.
...křup - prasklo další prkno...
Horečně přeběhla pokoj a vykoukla z okna. Nikdy ji nenapadlo, že je to tak vysoko. Zachvátila ji panika. Ne, odtud nebylo úniku, byla jako zvíře lapené v pasti.
...křup, křup, křup - neodolávaly náporu další desky...
Ostré praskání přerušilo tok jejích zběsilých myšlenek. Sekera se zabořila do dveří. Jako smyslů zbavená začala hledat něco - nějaký předmět, kterým by se mohla bránit. Trhnutím otevřela mahagonovou skříň (hlavou jí mimoděk projelo, jak ji s manželem před měsícem vybírali na trhu) a divoce odhazujíc prádlo na podlahu hledala zbraň, která by ji zachránila.
...křup, křup...
Dveře vzdaly svůj zápas s mohutným mužem. "Stephaniiii!" Stál ve dveřích, těžce oddychujíc, potůčky potu stékaly po jeho tváři, silným pažím bylo šedé triko příliš těsné. Žena znehybněla, pak se přikrčila a v obraně vztáhla paže před sebe: "Co po mně chceš, Marcusi? Prosím tě, co po mně chceš? Udělám všechno, opravdu všechno, opustím ho ... slibuji..."
"Děvko," zahřměl muž a začal se k ní přibližovat. Se zuřivým výrazem ve tváři zvedl vypracovanou paži se sekerou. "Děvko," zopakoval nenávistně. Téměř nehlučný ostrý švih. První rána do hlavy jí zbavila vědomí a přeťala její hlavu na dvě nesourodé poloviny. Sesunula se na podlahu.
...KŘUP! ...pod prkennou podlahou se objevila udusaná hlína. Lisa začala bezhlavě hrabat.
"Děvko," opakoval nenávistně a jako smyslů zbavený do ní sekal, sekal a...
...Kost...
Obrazy zmizely. Lisa si drobnýma rukama zakryla obličej a hystericky se rozplakala. "Mami!" měla ještě sílu vykřiknout, "MAMIIII!"

...na silnici hned vedle cedule s úhledně napsaným názvem klidného města Poterville se objevila výzva: REALITNÍ KANCELÁŘ DOLLY WINSTONOVÉ MÁ PRO VÁS MIMOŘÁDNOU NABÍDKU: NEJSTARŠÍ A NEJKRÁSNĚJŠÍ DŮM V POTERVILLE NA PRODEJ! NEVÁHEJTE! BLIŽŠÍ INFORMACE SL. DOLLY WINSTONOVÁ, TEL. ...