Hard Rock
Tak je to tady.Sylvie se zhluboka nadechla a vydechla. V knize o józe, kterou si nedávno koupila, bylo napsáno, že pomalé dýchání přispívá ke klidu a rovnováze člověka. Žádné napětí z ní ale neopadlo, ba naopak. Její žaludek se svíral strachem, potila se jako by uběhla přinejmenším maratón, ruce se jí klepaly a ať se snažila sebevíc, nemohla je přimět ke klidu.
Jsou tam venku.
Davy lidí, kteří čekají ... čekají na NĚ.
Když před rokem a půl zakládali na střední škole kapelu, netušili, že vyhrají celorepublikovou soutěž hledání nových talentů a jejich kariéra se rozjede doslova ze dne na den. Sylvii se jasně vybavilo, jak k ní Monica s rozrušeným výrazem ve tváři přiběhla mávajíc bělostným dopisem: "Vyšlo to!" křičela z plných plic, "bože můj, Sylvie, ono to vyšlo!" a ona v žaludku pocítila ten samý tíživý pocit jako teď. Neměla radost a nevěděla proč. Asi se lekla, překvapilo ji, že zrovna oni ... kdyby alespoň jako bubenici nevybrali Amandu. Nikdy z ní neměla dobrý pocit, nedokázala to vysvětlit, ale ... bála se jí...
"Sylvie! Halóóó ... volá tě Země!"
...probrala se a hleděla do rozjařeného obličeje nevlastní sestry: "Monico, ty jsi mě překvapila!" vyjekla. Vzápětí se však omluvila: "Promiň, byla jsem nějak mimo."
Monica ji však neslyšela, lehounce poodhrnovala tmavě modrou oponu: "Kriste, to je lidí," vydechla překvapeně. Sylvie přešla k ní a také opatrně nakoukla. Tíže v břichu zesílila.
Davy lidí se hromadily již dlouho před začátkem představení před obrovským stadionem, všichni netrpělivě přešlapovali a dožadovali se, aby už je pořadatelé konečně vpustili dovnitř. Když se konečně otevřely čtyři vchody po stranách budovy, zástupy lidí proudily do místnosti a jakoby v horečce se hrnuly co nejblíže k pódiu.
"Amando, pojď se podívat!" radostně zamávala Monica na další členku kapely: "Oni nás ŽEROU!"
Amanda opatrně přehupkala přes množství kabelů, které se válely všude po zemi a zastavila se před oponou. Škvírkou nakoukla dovnitř: "Vau! Jsme HVĚZDY!" vykřikla šťastně a dala palec nahoru. Potom se účastně zadívala na Sylvii: "Jsi nervózní, Sylvi, že jo?" Sylvie němě přikývla. Amanda sáhla do kapsy ošoupaných džínů a vyndala balíček žvýkaček: "Na, vezmi si, to tě alespoň trochu uklidní ... A neboj, na pódiu to z tebe opadne."
Sylvie si jeden plátek vzala a nervózně se usmála: "Díky." Přeplněná hala jí však na klidu nepřidala.
"Je to jako droga," jásala Amanda, "já to MILUJU!" a odběhla do zákulisí.
"Musím se ještě upravit...," Monica sjela pohledem Sylvino "civilní" oblečení, " ... ty bys taky měla..." a odkvapila za Amandou.
Sylvie se také otočila k odchodu. Začala přemýšlet o organizaci koncertu - kde kdo bude stát, jaké je pořadí písniček a najednou se dokonce trochu těšila.
Hru na kytaru milovala více než cokoliv jiného. Už jako malá tvrdila, že hudba je to nejlepší v jejím životě a zatímco si ostatní děti hrály nebo s přibývajícím věkem chodili za zábavou, ona seděla doma a pilovala všechny možné i nemožné skladby. Při své tvůrčí činnosti se zaměřovala spíše na úzkoprsé sonáty či obecně vážnou hudbu, proto jí poměrně dlouho trvalo, než si zvykla na muziku, kterou kapela hraje. Pak se jí ale hard rock zalíbil a stal se jejím životním stylem - tak jako všech členů skupiny.
Sylvie už byla skoro u šatny když do ní vrazil nějaký muž.
"Promiňte," omluvila se, vzápětí si však pomyslela, že omluvit by se měl spíše on. To on do ní ve spěchu vrazil. Muž ale vypadal, že nevnímá, pospíchal kamsi k pódiu, proto Sylvie jen pokrčila rameny, dále se jím nezaobírala a neslyšně vklouzla do šatny. Na stojanu vlevo od dveří už visel její večerní kostým. Kapela měla v logu červeného hada, proto se všichni snažili přizpůsobit tomuto stylu. Sylvie si pro dnešní vybrala jiskřivě červené kalhoty s jemnými stříbrnými proužky po stranách a upnutý černý top bez rukávů. Začala se oblékat. Do začátku koncertu zbývala necelá čtvrt hodina - po tomto zjištění se Sylviin žaludek scvrkl do malé kuličky.
'Já to snad nepřežiju,' pomyslela si zoufale, 'za chvíli mi z břicha fakticky nic nezbude...' Rychlým pohybem si zapnula kalhoty a sáhla po vysokých kožených holínkách na podpatku. Posadila se a začala je natahovat. Vtom zaslechla ostré zaklepání na dveře: "Pohni si, Sylvo, koncert za chvíli začne!"
'Bude to monstrózní šou.' To byla první věc, kterou si Sylvie na pódiu pomyslela. Vzápětí druhá: 'Já se tak bojím... Snad všechno klapne...' Sylvie před vstupem na jeviště ještě v rychlosti zkontrolovala svoji elektrickou kytaru, vše se zdálo být v naprostém pořádku. Speciální neonová kytara měla být při poslední skladbě hlavní číslo večera.
Dav šílel. Napumpovaná hala bouřila, křičela, dychtila po The Devil´s Snakes. Všichni je chtěli slyšet zpívat, všichni toužili po hitech, které znaly nazpaměť.
Kapela již seděla u svých nástrojů když Monica coby hlavní zpěvačka předstoupila před publikum.
"Ahoooooj !!!" vykřikla svým sametovým hlasem do mikrofonu. Byla ve svém živlu. Všichni z kapely byli ve svém živlu - Sylvie to poznala podle jejich očí lesknoucích se vzrušením a zarudlých tváří.
"AHOOOOOOJ!" odpovídal ten burácející kotel až jim všem zaléhaly ušní bubínky.
"Ne sly ším vás!" provokovala Monica.
"AAA HOOOOJ!!!" Sylvie si mimoděk přetřela uši. Amanda měla pravdu. Všechna nervozita z ní opadla a cítila se skvěle.
Monika dala pokyn Amandě a ta s nebývalou vervou začala bušit do bubnů.
"Jste připraveni?!" Monica se při těchto slovech svůdně svezla po stojanu s mikrofonem.
"AANOO!" hřmělo publikum, "AANOO!"
"Fajn, lidi ... první písnička se jmenuje Heart of Rock a CHCI VÁS VŠECHNY SLYŠET ZPÍVAT!!!" Amanda už udávala tempo první písně. Sylvie se nadechla. Věděla, že až začne hrát, na všechno zapomene a bude se soustředit jen na hudbu. Za chvíli začne její sólo ... teď, teď to přijde. Sylvie zabořila ruce do strun...
...v tu chvíli její tělo zachvátila křeč. Vypadla všechna světla v sále, ale neonová kytara zářila a mihotavými světly v barvách duhy ironicky osvětlovala dění na jevišti. Elektrický proud se s děsivou silou zavrtal do bezmocné dívky. Pach pálícího se masa okamžitě zachvátil velkou halu. Sylvie se pořád zmítala v křeči, z jejích rtů se odloupla kůže a vytryskl z nich vodopád krve. Vlasy, ty jemné hnědé vlasy, se pod náporem proudu postavily na hlavě, nehty se seškvařily do beztvaré formy a ona sebou pořád škubala neschopna se od té ničivé kytary odtrhnout. Pak se vše zastavilo, vše najednou utichlo. Někdo vypnul proud. Sylvie se tiše sesunula na zem.
"Zavolejte sanitku!" křičela s hrůzou Amanda, která k ní přiběhla jako první. Monica se u mikrofonu složila a začala plakat.
Pak se k bezvládné dívce najednou seběhl hlouček lidí. Muž v tmavě modré bundě přiložil prst na její krk. Pak zkusil tep na ruce. Smutně zavrtěl hlavou. Všichni se až příliš soustředili na hrůznou podívanou spáleného těla, proto nikdo nepostřehl letmý úsměv Amandy ... Strašlivá nehoda vyšla dokonale...
Pokračování příště... (?)