Kapka

Obrýlená tvář v polstrovaném křesle se protáhla v přátelském úsměvu. 'Kolik asi takových úsměvů musí za den rozdat, než si vydělá na dvojitý cheesburger a půlitr coly?' pomyslel si Harry a dlouze vydechl.
"Podívej, Harry, každý z nás stojí čas od času před problémem. Nesmíš před ním utíkat, musíš se mu postavit čelem!" baculatá ruka se zaťala v pěst.
'Co ten o tom ví? Největší problém, co kdy řešil byl, jestli si dát mexické kuře nebo papricanburger.' Harry cítil, že tahle diskuze už nikam nepovede. Zamumlal pár slov směrem k výchovnému poradci a kvapně odešel. Psycholog se protáhl v křesle a usmál se. Přes všechno to zlo tam venku, přes všechno to bezpráví, špínu a chaos, má ten chlapec šanci na záchranu. A on zase zachránil jeden lidský život. To si zaslouží odměnu. Z horní zásuvky vytáhl tabulku čokolády a požitkářsky si ulomil velký kousek.

Harry šel školní chodbou a přemýšlel. Hlavou se mu hnaly tisíce neuspořádaných myšlenek. Směsice pachů, vůní, vjemů... Co má dělat? Postavit se k problému čelem? Copak to jde? Před problémem není třeba utíkat. Nehýbá se. Visí ve vzduchu a hnije. A jak hnije, roste. Navíc nemá čelo. Je ze všech stran stejný. Je s ním problém.
Málem zakopl o čísi hlavu. Parta feťáků právě dosáhla svého prchavého opojení. Seděli pohromadě, v těsném kroužku, ale přitom každý v úplně jiném světě. Ve světech, kde byli stálými hosty a které jim natolik učarovaly, že se tam prostě museli vracet. Až se opět proberou, zase se spojí v páchnoucí partu chuligánů, která krade a přepadá noční chodce kvůli penězům na další dávku.
Obešel je velkým obloukem. Všiml si, jak si na okení římse dopřává mladý párek volného sexu. Otočil se a přidal do kroku. Nebyl to sice zas až tak neobvyklý obrázek, ale Harrymu se hnusil pokaždé stejně. Lidstvo během posledních let ztratilo víc důstojnosti, než si sociologové připouštějí. Lidé už nemají morálku. Nerozlišují věci na dobré a špatné, ale na výdělečné a prodělečné. V tom se mají možná feťáci líp - ztratili kontakt s realitou, mají iluze, místa, kam se vracet. Bohužel tam jednou zůstanou navždy...
Z myšlenek jej vyrušil pronikavý výkřik. Ano, násilí. Násilí patří do školy také. Je to ta nejběžnější forma komunikace. Studenti si brutalitou už nevybíjejí jen vztek. Šikana je semkla do ucelené skupiny, která v ní nachází zvláštní druh uspokojení. Tak asi kdysi dávno vznikl i sport...
Školní dvůr byl nyní zalit sluncem, které osvětlovalo i ta nejtmavší zákoutí. Harry pozoroval z okna všechen ten odpad, který se tu válel. Nejen odpad hmotný, ale i odpad morální. Lidský odpad. A skutečně, ti lidé nebyli ničím jiným než odpadem. Hromádkami trosek, předčasně vytvořenými a zase zničenými. 'Postav se k problému čelem!' Copak ten chlap tohle všechno neviděl? Copak necítí, že tenhle problém už přerostl přes hlavu jedincům? Že je to problém globální? Být jako oni? Žít jako oni? Nikdy! Ale co potom?
Zvonění jej přerušilo. Zastavil se ještě ve své skřínce a pak už spěchal na hodinu... Biofyziky!!!
Nastal čas činů!

"Tak, vy líný prasata, teď se uvidí, jestli na všechno vážně kašlete!" Pan Walters praštil štosem papírů do stolu. Třídou se ozvala vlna protestů.
"Ticho!!!" zařval učitel a pokračoval: "Vy jste trosky! Fetujete, kouříte, utíkáte od svých poviností. Je mi z vás špatně, ze všech! Před deseti lety jsme byli pátá nejlepší škola ve státě, teď už jsme sotva dvacátá!"
Další vlna protestů.
"Rozdejte si testy!" Harry se otřásl.
Sakra.
Sakra!
Sakra!!!
Ve třídě bylo najednou absolutní ticho. Klapání učitelových podpatků bylo jediným postřehnutelným zvukem. Směsice nesmyslných otázek. Tehdy to Harrymu poprvé došlo. Proč řeší otázky ptačích tahů, když se lidstvo řítí každým dnem do záhuby? Copak to nikdo nechápe???
Kap.
Kapička potu dopadla na papír. Ta jediná kapka potu v Harrym cosi zlomila. Skončil.
"Jdu domů."
Postavil se a hodil si tašku přes rameno. Ve třídě by se krve nedořezal. Ticho. Vražedné ticho...
"Cože?"
"COŽE?!?"
"Vy si myslíte, že vás nechám odejít z hodiny bez důvodu? Jak si to představujete? A vůbec, co si o sobě myslíte? Myslíš? Sakra! Ty lidská trosko, ty hromado, ty hajzle, myslíš, že někdy opustíš tuhle školu? S tímhle přístupem skončíš na smeťáku, kam patříš! Ty..."
Plop...
Harry si uvědomil, že svírá v ruce svou plynovou pistoli. Myslel si, že je to jen hračka... Nosil ji na odhánění psů... Z hlavně se kouřilo. Učitel se zapotácel a svalil se zpět na židli.
Plop...
Bůh ví proč stiskl Harry spoušť znovu.
Plop...
Další výstřel. Propocená košile učitelova se pomalu zbarvovala krví. Ve třídě bylo ticho. Třicet obličejů vytřeštěně zíralo na scénu před sebou. Postavit se k problému čelem! Tak takhle to končí... Pan Walters se k problému nikdy čelem postavit nedokázal. Dokázal o něm hodiny mluvit, ale nikdy nic skutečně nevyřešil. K čemu je takový život?
Harry se rozběhl pryč. Domů!

"Při vlakovém neštěstí v Indii zahynulo pět set lidí. Další dva tisíce byly převezeny do nemocnice v Bombaji. Separatistická organizace pro osvobození Čečenska podnikla v Rusku další pumový útok. Cílem byla tentokrát moskevská tržnice. Předběžný odhad ztrát na životech se pohybuje okolo čtyř set. Vláda slibuje represivní akce..." hlásil chladně muž za televizní obrazovkou. Matka seděla a sledovala. Neuniklo jí ani slovo. Byla dokonale informovaná o dění ve světě. K čemu jí to je, napadlo Harryho, když s globálními problémy nikdy nic neudělá?
"Ahoj mami!"
"Ahoj, jak bylo?"
Nevšimla si, že jde ze školy nějak brzy?
"Docela to šlo..." nechtěl lhát matce, ale říct jí, že právě zabil učitele nemohl. Zvláštní... Stále necítil vinu. Ta malá lež ho teď pálila mnohem víc než vražda.
"Neměl by ses na zítra učit?"
"No... Vlastně asi ano."
Harry šel nahoru po schodech. Co vlastně udělal? Co vlastně měl udělat? Dnes před problémem poprvé v životě neutekl. Dnes jej poprvé řešil. Řešil jej, ale světu nepomohl. Nepomohl ani sobě. Nepomohl panu Waltersovi a třídě asi také nepomohl. Všem vlastně jen ublížil. Ale koho to zajímá? Lajdáckého indického mechanika? Čečenské teroristy? Ruskou vládu? Co zmůže člověk proti mašinérii lidské krátkozrakosti, malichernosti a lenosti? Co je ta jedna vražda v moři vražd a násilí po celém světě. A komu vadí ta malá lež uprostřed oceánu podvodů a defraudací?
Jemu.
Jenom jemu.

Když domem zazněl výstřel, matka si ho ani nevšimla. "Násilnosti na Slovensku stály život šest Romů. Dva členové policie byli s vážnými zraněními převezeni do nemocnice..." Jak dlouho bude ještě číst?