|
||||||||
![]() | ||||||||
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |
||||||||
(všechny podmínky musí být při vyhledávání splněny současně, odškrtnutí položky způsobí nezobrazení všech povídek, kterých se vlastnost týká) |
Retro: Povídky z archívu
Na této stránce se nachází kolekce již téměř deset let starých povídek vzniklých kdysi dávno v dobách našich studií. Protože některé z nich byly velmi oblíbené i přes svoji mluvnickou i stylistickou nedokonalost, rádi bychom je po letech oživili v jejich původní neredigované podobě.
Informace: jde o staré texty z doby, kdy byl nejrozšířenějším operačním systémem DOS s nejednotnou podporou háčků a čárek, proto tedy prosím omluvte chybějící diakritiku.
Duchodci jsou pekna verbez. To jsem takhle jednou zaspal a misto na osmou jsem jel do skoly tak na pul desatou. Protoze do tramvaje nastupuju na konecne, dokonce jsem si i sedl. Na preplnene tramvaje jsem zvykly, ale takovou pachnouci havet, co zacala do tramvaje nastupovat, jsem necekal. Docela mi to zkazilo naladu. Doba, ve kterou jsem jel, je totiz presne ta, kdy duchodci jezdi svoji kazdodenni cestu k doktorce. Sedadla se postupne zaplnovala a na pristi zastavce uz nebylo jedine volne misto. Uz jsem se tyhle babe nevenoval a s pobavenim jsem sledoval vyschlyho dedka, kterej se netrefil na sedacku a rozvaloval se po zemi. Jinej dedek mu pomohl vstat a podal mu hulku a jakmile tramvaj zabrzdila, letel na zem znova. Tentokrat se mu i rozsypala taska a ded zacal lezt po ctyrech a sbirat rozsypane leky. Na dalsi zastavce jsem uz ale musel vstat, protoze dedku a bab pribyvalo. Vsechno to odporne pachlo. Uz na dalku poznam, kterej kmet smrdi nemocnici a kterej hrbitovem. Kolikrat se mi stalo, ze jsem se uz dival na podrazku, jestli jsem nevyslap hovno a pak jsem zjistil, ze za mnou sedi nejakej dedek. Nektery baby se snazi svuj zapach zamaskovat silnou vonavkou, ale vysledek je pomalu jeste horsi. Vsechna ta havet se bavila jenom vo nemocech a o lekach a nebo o tom, jak musi odpoledne odnest kytky na hrbitov. Jedna baba zacala blejt a vohodila pri tom dedka, co sedel pred ni. Puch v tramvaji se jeste ztrojnasobil a baba se zacla kmetovi omlouvat a kapesnikem mu zacla stirat napul rozlozene prasky z kabatu, aby se do kapesniku hned nato vysmrkala. Kabat ale vypadal, ze se to nestalo poprvne a dedek byl duchem nepritomny, takze baba radeji prestala budit pozornost.
Na dalsi zastavce se to vsechno nastesti vyhrnulo ven. Jeden dedek se uz k doktoru tak tesil, ze z tramvaje primo utikal. Jenomze se mu ve dverich pripletla hulka pod nohy a tak hodil tlamu na betonovej obrubnik. Z drzky mu tekla krev a vypadalo to, ze pokud mel jeste nejaky zuby, bude muset nejdriv k zubari. Poslednimu dedkovi se zase vubec ven nechtelo. Trasl se a porad se krecovite drzel zabradli na dverich a protoze jsem byl vzadu v druhem voze a prede mnou bylo jen par lidi a to jeste zady, tak jsem dedka vykopnul. Kmet vletel do smrdiciho chumlu, kterej se jeste nestacil odbelhat a vsechno to slo k zemi. Pak jsem si sel vybrat misto k sezeni.
No a na zaver bych chtel podotknout, ze tohle vsechno jsem samozrejme nezazil najednou, ale v prubehu celeho skolniho roku.
"Zavital jsem na tvoji stranku a na sekci duchodci a musim se pridat k organizovanemu boji za jistoty normalnich pasazeru! I ja mam neprijemne zkusenosti stouto skupinou socialu."
Tak napriklad jedu takhle ze skoly autobusem a sedime s kamosem na prvnich sedadlech vpravo za ridicem.
Dalsi prdel sem zazil v tramvaji. Jedu si takhle kolem 12ty tou novou tramvaji, vyjimecne sedim a premyslim vo kravinach. Zniceho nic moji pozornost na malostranskym namesti upoutala baba s odpornou huckou na hlave. Babe nedoslo, ze kdyz chce nastoupit do novy tramvaje tak napred musi zmacknout cudlik ktery dvere otvira. A tak zkousela dverma lomcovat, ale bezvysledne. To uz sem jeji pocinani sledoval s neobvykle skodolibou radosti. Babe dosla trpelivost a tak zacala hrozit holi do zpetneho zrcatka ridice. To psichicky nevydrzel muj spolucestujici, vstal a zevnitr ji ty dvere otevrel.
Stalo se mi taky ze stojim v autobuse a nenapadne pozoruju takovy dve povedeny rostenky, kdyz v tom me odstrcila odporne tlusta baba. Odkutalela se dal do vozu (ten pohyb se neda nazvat jinak.) Vyhlidla si tehotnou maminu asi tak v sedmim mesici a zacala se nani domahat mista k sezeni, mit nani chytry keci a kdesi cosi coz me neskutecne nasralo.
Davam ti zaroven s timto autorska prava takze to muzes lehce pozmenit a treba umistit na web. TomcaT
Uz tu dlouho nebylo nic o duchodcich (diky TomcaTovi za prispevek o nich), tak vyuzivam prilezitost, co se naskytla, a neco vo nich napisu.
Vyrazilo se za svitani. Nevadilo ze minuly den hlasili silne otresy pudy, krupobiti a bourku. Vedouci s puskou na rameni pozbuzoval line parchanty z jeho oddilu. "Jestli se nekdo neodvazuje na tento vylet, usetrim mu starosti." Vzadu se zacala hlasit mala skupinka, asi o deseti kokynech. "To chce samopal" rekl vedouci a zacal predelavat pusku. Kdyz byl hotov s rekonstrukci, ochotne to naparil do skupinky. Odvazlivci se sesypali jako hrusky a jeden jako jabko. Krev se rozstrikla po ostatnich. "Chce jeste nekdo zustat?" zeptal se vedouci s nadeji. Nikdo se neprihlasil a tak se rozdaly lopaty. Kdyz byl ukoncen udajny rozvod elektriny, vyrazilo se. Po pul hodine tvrdeho behu se skaceli dva parchanti. "Cekat na ne nebudem!" rozhodl vedouci a vytah kudlu. Kdyz jim rozriz tepny na krku, chvili se jeste skubali ve sve krvi a slo se dal. Konecne dorazili a protoze byl cas na obed, zapalili par stromu. Pozar se trochu rozhorel, ale to nevadilo, protoze v pozaru uhorel hajny. A bylo co jist. Po dobrem obede se skaceli do krovi. Nekdo hodil savli a nekdo se uz neprobudil. Tloustik, ktery nemel dost, ochotne likvidoval pachnouci zvratky. Vecer se dorazilo do tabora. Vecere na vsechny nevyzbyla, protoze kuchar nepocital s tolika parchantama.
Zachody byli vzdy necim nezbytnym pro vsedni zivot. Kazdy znas se s nimi setkava denne. Pro ruzny ucel a v ruznem prostredi, podle ktereho rozdelujeme zachody na dva typy. Prvni typ je bezny domaci zachod s kterym jsme svazani a nemuze nas na nem krome malych zavad nic prekvapit. Ten druhy typ je sice zajimavejsi, ale ne vzdy vitany. Jedna se o verejny zachod. Ten delime dale na skolni, mestsky, v podniku (hospoda, kemp atd.) Podle prostredi se pouzivaji verejne zachody pro ruzne ucely, na mestskych se vykonava predevsim mala potreba, kdezto v hospodach se zvraci. Verejny zachod je pouzivany celkem casto, ale ne vzdy pro ucel vykonani velke potreby, kterou si snazime schovat na doma. K vykonani velke potreby, je treba miti toaletni papir, coz je nekdy velky problem. Treba, kdyz jste ho minulou hodinu pucil spoluzakovi, ktery vam nic nenechal a pak musite poprosit ucitelku nebo se snizit k zebrani u holek. Jiny pripad, ktery se mi prihodil: Sedel jsem s prateli v jednom kempu u stanku, kdyz to na me prislo. Nemel jsem zadny toaletni papir a stan byl postaven na druhem konci kempu. Nebyl nikdo kdo by mi papir pujcil a na zachode take nebyl, ale protoze jsem to uz nevydrzel, proste jsem touzenou potrebu udelal. Po uleve se vyskytla otazka jak? Nastesti byl zachod opusten a ja mohl uskutecnit svuj plan "americky zachod". Vybehl jsem z kabinky se stazenymi kalhoty, sedl si do umivadla a pustil vodu. To ostatni si urcite domyslite. Z vlastni skusenosti vam to mohu doporucit. Jindy se vam muze stat ze papir mate, ale nestaci: Prijel jsem od kamarada do Prahy na hlavni nadrazi, ze od tamtud odjedu domu. Do odjezdu zbyvalo trictvrte hodiny a me uz se jistou chvili chtelo na zachod. Nejprve jsem ale musel odklidit zavazadla. Odevzdani do uschovny slo hladce. Na zachode jsem vsak musel cekat frontu, protoze bylo obsazeno vsech deset kabinek. Hajzbaba tvrdila, ze to jeste nezazila a dost setrila toaletnim papirem. Byl tam dost velky smrad a mozna proto se mi spustila krev z nosu. Bohuzel jsem zjistil, ze muj kapesnik zustal v batohu. Jako tampon jsem pouzil vyfasovany toaletni papir, coz pomohlo jen na chvili nez krev prosakla. Ikdyz jsem byl nejprve nahnut nad zachodem, nechtel jsem se podelat a proto nechal stekat krev na podlahu v jiz dost zasvinene kabince. Dalsi tampon jsem neskousel, protoze papir nestacil ani ke svemu puvodnimu ucelu. Nesmele jsem natahl kalhoty, vytvoril z dlani misticku a vybehl z kabinky. Hazlbaba utrpela sok a pak se ji rozhybal pant. Rikala ze na me zavola policajty, kdyz se mi povedlo zadelat i umyvadlo. Nevim jak dlouho jsem tam byl, ale kdyz jsem odesel a podival se na hodiny odjezd mel byt jiz za pet minut. Navic v rozhlase hlasili ukonceni nastupu do rychliku EC Albert Einstein. Urychlene jsem se odebral k uschovne kde meli svacinu. Nakonec se nekdo objevil, ale obsluhoval lidi u podeje. Nastesti tam byl jeho znami ktery se nabydl, ale v systemu uschovy se nevyznal. Jako ve filmu jsem vybehl z uschovny z batohem na zadech a spacakem v ruce. Nemyslel jsem vubec na to kam mam bezet, protoze jsem to sam nevedel. Pri rozrazeni lidi jsem citil ze mi opet potece krev, ale bezel jsem dal a narazil nahodou na nastupiste s mim rychlikem. Skocil jsem do prvnich dveri, ktere se po peti vterinach zavreli a vlak se rozjel. To ale nebylo vse, po odpocinku jsem zjistil ze se nachazim v jidelnim voze. Mirne pachnouci v dzinach a starem svetru s fleky jsem se prodiral mezi pany s obleky za maminu mesicni vyplatu. Tyhle vagony byly dva, pak jeden sluzebni a dva spaci. S ulevou jsem prisel do druhe tridy, kde jsem nasel misto pouze u kuraku, takze jsem se ani nevyspal. Toto byl jeden z mych nejhorsich zazitku. Muzete ho porovnat s mym zazitkem z praxe: Vraceli jsme se vecer z hospody na zamek, kde jsme spali. Zamek byl prestaven za totality na uciliste, ktere nas nechalo na nem prespat. Bydleli jsme v prizemi. V prvnim patre byli tak dulezite zachody a v druhem patre internat. Ja jsem puvodem abstinent, takze tech sest piv v tom vedru vzalo za svi a po hodine vstrebavani jsem se pozvracel do kose. Nevim jak, ale usnul jsem. Kdyz jsem se probudil chtelo se mi na zachod na velkou. Bylo mne spatne a nic jsem nevidel. Vsude byla tma a ja nemohl ani zavostrit. Boty nikde nebyly, takze jsem sel bos. S tezkosti jsem prekonal dva pokojiky a dostal se na obrovskou chodbu. Trochu svetla slo od okna a vsude bylo ticho, krome meho huceni v usich. Pak jsem se vyskrabal po schodech do prvniho patra. Zachody byly temer proti schodum, takze jsem je nasel okamzite. Problem byl, ze bylo zhasnuto a ja nemohl najit vypinac. Na zachode nebyl, venku nalevo od zachodu byla okna a napravo do tri metru, kde chodba zatacela take ne. Sel jsem tedy na zachod po tme. Dost prace mi dalo najit nejaky toaletni papir, pricemz jsem si uspinil sve bose nohy. Bohuzel, vetsina zachodu byla spinava nebo pocurana a dobry zachod bylo tezke najit ve dne, natoz v noci. Proto jsem se rozhodl pro posledni zachod. Tento zachod byl urcen pro ucitele a vychovatele. Samozrejme byl zamcen, to me ale nevadilo. Prelezl jsem zidku z vedlejsiho zachodu a dostal se do jedineho cisteho prostoru na WC. Hned co jsem se posadil chtelo se mi zvracet, takze jsem zmenil pozici. Zvraceni me vycerpavalo, proto jsem asi usnul. Probudil jsem se do uplne tmy a nemohl si vzpomenout kde jsem. Pamet mi vratila misa, kterou jsem puvodne povazoval za zidli. Pak jsem ucitil ze slapu v necem mokrem. Doslo mi, ze jsem se pozvracel na zem. Protoze jsem byl ospali a zvracet ani na velkou se mi nechtelo, rozhodl jsem se opustit zachod. Vsechno se komplikovalo tim, ze papir co lezel celou dobu na zemi byl nasakli zvratky, ale protoze teplaky byli pochcany, bylo to jedno. Pak jsem zjistil, ze je zamceno. Chvili to trvalo, ale vzpomel jsem si a dostal se pres zed. Sesel jsem do prizemi zanechavajic mokre slapoty, ze se umeju v umivarne. Ta byla ale zamcena. Tak jsem zase vylezl do patra na zachody a umyl si nohy na nich. Pri zpatecni ceste jsem celou dobu na schodech daval pozor, abych nevyslapl svoji stopu. V pokoji jsem dal susit teplaky a lehnul si. Nez jsem usnul napadlo mi jestli jsem nezapomel boty na zachode, ale rozhodl jsem se pockat do rana. Druhy den me probudil jako vzdy rozhlas: "Tut, Tut, Tut, Tut, Tut, Tuuuuu! Casove znameni ohlasi sest hodin." A ja mel opici na kterou do smrti nezapomenu. V uvodu jsem se zapomel zminit jeste o jednom typu zachodu. Je to prirodni zachod. Tento zachod jak vite najcasteji pouzivaji zviratka. Je velice casto pouzivan napriklad horolezci, jejichz zachod je nekdy hluboky dveste metru i vic. Ja se zadnym rekordem v hloubce pochlubit nemuzu, ale napriklad na zricenine Primda je jeden z nejstarsich zachodu v cechach.
Pokud by někdo se čtenářů věděl, co je to "ondinismus", dejte prosím vědět (třeba do diskuzního fóra). Moc by nás to zajímalo, v google jsme tuto úchylku nenašli.
![]()
Albertu Fishovi, otcovi sesti deti, bylo pri zatceni 64 let.
V pondeli 11.brezna 1935 ho obzalovali z mnoha vrazd malejch deti.
Jednou z nich byla Grace Buddova, diky ktery ho odchytli.
Albert o tom mimo jine vypovedel:
Albert Fish se narodil roku 1870. Od peti let byl v sirotcinci. Protoze byl
uchylak, zarizoval si to tam tak, aby dostaval casto vyprask a taky se rad
ucastnil vyprasku jinych. Nechal si zmenit jmeno z Hamilton Fish na Albert Fish
aby se vyhnul prezdivce "Ham and Eggs". Rad cetl Poea, zvlaste povidku
Jama a kyvadlo. Protoze byl homous, zacal se schazet roku 1882 s jednim
telegrafistou. Ten Alberta nutil chlastat chcanky a zrat hovna. Roku 1890
znasilnil prvniho haranta a roku 1910 oddelal svou prvni obet.
Pro svoje deti vymyslel nove hry. Jednou z nich byla "Buck-Buck, How Many
Hands Up". Pravidla byla jednoducha. Albert si nahej klekl doprostred mistnosti
a detem dal do ruky hul a musely si mu sednout na zada. Pak mu malovali
prsty na zada cisla od 1 do 10 a kdyz Albert cislo neuhodl, dostal tolik ran,
jake bylo cislo. Hraval to kazdy vecer aspon hodinu.
Dr.Wertham se ho zeptal, kolik deti voddelal. Odpoved znela aspon sto. Hlavne slo vo maly haranty, o ktery se nikdo nestaral, kdyz se ztratili. Jezdil v 23 statech USA od New Yorku po Montanu a v kazdym mel nejaky dite. Kvuli jejich zmizeni byl i parkrat vysetrovan, ale nikdy nebyl podezrely, protoze mel "tak nevinny vzhled". Jako vrah Albertovo pate obeti, 11 lete Yetty Abramowitzove, kterou nasli propichlou a vojetou na strese jednoho cinzaku byl odsouzen a POPRAVEN Lloyd Price, ackoliv tvrdil, ze je nevinny.
Podle soudce zabil Albert 16-100 deti, ale psychiatr je presvedcen, ze jich
bylo 400. Svemu obhajci Jamesovi Dempseymu napsal dopis, kde priznava vrazdu
ctyrleteho Billa Gaffneyho 11.unora 1927. Nejdriv ho bicoval, pak mu klestema
ustip nos, ustrih usi a vypich voci. Pak ho bodnul do bricha a rozrezal na
takhle malinkaty kousky )-(. Pak ho upek v troube a sezral. Stacil mu na 4 dny.
Dne 22.brezna 1935 dostal rozsudek smrti. Jeho reakce byla: (Podle knizky Stephane Bourgoin-BESTIALNI VRAZI str.77-96)
|
|
|