Černý Lord Index Povídky Přidat povídku Soutěž Výsledky soutěže
Žánr:
Fantasy
Sci-fi
Horor
Ostatní

Zpracování:
Klasické
Parodie, komedie
Zvrhlé, brutální

Umístění:
Na serveru
Jinde na Internetu (jen nominované)

(všechny podmínky musí být při vyhledávání splněny současně, odškrtnutí položky způsobí nezobrazení všech povídek, kterých se vlastnost týká)

Retro: Povídky z archívu

Obsah:
Důchodci (Blacky)
Důchodci 2 (TomcaT)
Zase důchodci! (Blacky)
Běžný táborový den (Derek)
Záchod (Derek)
"Podrobný informace o Albertu Fishovi" (Blacky)

Na této stránce se nachází kolekce již téměř deset let starých povídek vzniklých kdysi dávno v dobách našich studií. Protože některé z nich byly velmi oblíbené i přes svoji mluvnickou i stylistickou nedokonalost, rádi bychom je po letech oživili v jejich původní neredigované podobě.

Informace: jde o staré texty z doby, kdy byl nejrozšířenějším operačním systémem DOS s nejednotnou podporou háčků a čárek, proto tedy prosím omluvte chybějící diakritiku.


Důchodci (Blacky)

Legendární téměř autentické zážitky a zkušenosti mladého studenta s důchodci sepsané s extrémním cynismem. Text vznikl před téměř deseti lety, ve své době byl fenomenálním zdrojem zábavy a svoji vysokou oblíbeností mezi čtenáři se stal první částí cynické ságy ze života.

Duchodci jsou pekna verbez. To jsem takhle jednou zaspal a misto na osmou jsem jel do skoly tak na pul desatou. Protoze do tramvaje nastupuju na konecne, dokonce jsem si i sedl. Na preplnene tramvaje jsem zvykly, ale takovou pachnouci havet, co zacala do tramvaje nastupovat, jsem necekal. Docela mi to zkazilo naladu. Doba, ve kterou jsem jel, je totiz presne ta, kdy duchodci jezdi svoji kazdodenni cestu k doktorce. Sedadla se postupne zaplnovala a na pristi zastavce uz nebylo jedine volne misto.
Kdyz se ve dverich objevila vodporna duchodkyne a zacla se rozhlizet po tramvaji, bylo mi jasne, ze si chce sednout. A taky ze jo. Zamirila si to rovnou ke me, protoze jsem byl v tramvaji nejmladsi. Aby lepe dosahla sveho cile, zacla se strasne belhat a podlamovaly se ji nohy. Mohla si tu komedii odpustit, protoze kazdej stejne videl, ze kdyz utikala na tramvaj, tak ji to slo docela pekne a ani nepotrebovala tu jeji hulku. Koukat nepritomne z okna je uz starej trik a akorat pri tom cloveka servou a dotycnej kmet si stejne sedne. Mam jinej, daleko ucinnejsi.
Kdyz se baba dobelhala asi na metr ode me, rekl jsem hlasite na celou tramvaj: "Halo, pani, nechcete si sednout? Ne? Ale to je skoda, takhle budete stat celou cestu!" Baba nestacila rict ani slovo a dost blbe koukala. Totiz jeste blbejs, nez normalne. A protoze nejaka pani, tak kolem ctyricitky, udelala tu chybu, ze narozdil ode me vstala, baba se svalila s mohutnym zafunenim do sedadla.

Uz jsem se tyhle babe nevenoval a s pobavenim jsem sledoval vyschlyho dedka, kterej se netrefil na sedacku a rozvaloval se po zemi. Jinej dedek mu pomohl vstat a podal mu hulku a jakmile tramvaj zabrzdila, letel na zem znova. Tentokrat se mu i rozsypala taska a ded zacal lezt po ctyrech a sbirat rozsypane leky. Na dalsi zastavce jsem uz ale musel vstat, protoze dedku a bab pribyvalo. Vsechno to odporne pachlo. Uz na dalku poznam, kterej kmet smrdi nemocnici a kterej hrbitovem. Kolikrat se mi stalo, ze jsem se uz dival na podrazku, jestli jsem nevyslap hovno a pak jsem zjistil, ze za mnou sedi nejakej dedek. Nektery baby se snazi svuj zapach zamaskovat silnou vonavkou, ale vysledek je pomalu jeste horsi. Vsechna ta havet se bavila jenom vo nemocech a o lekach a nebo o tom, jak musi odpoledne odnest kytky na hrbitov. Jedna baba zacala blejt a vohodila pri tom dedka, co sedel pred ni. Puch v tramvaji se jeste ztrojnasobil a baba se zacla kmetovi omlouvat a kapesnikem mu zacla stirat napul rozlozene prasky z kabatu, aby se do kapesniku hned nato vysmrkala. Kabat ale vypadal, ze se to nestalo poprvne a dedek byl duchem nepritomny, takze baba radeji prestala budit pozornost.

Na dalsi zastavce se to vsechno nastesti vyhrnulo ven. Jeden dedek se uz k doktoru tak tesil, ze z tramvaje primo utikal. Jenomze se mu ve dverich pripletla hulka pod nohy a tak hodil tlamu na betonovej obrubnik. Z drzky mu tekla krev a vypadalo to, ze pokud mel jeste nejaky zuby, bude muset nejdriv k zubari. Poslednimu dedkovi se zase vubec ven nechtelo. Trasl se a porad se krecovite drzel zabradli na dverich a protoze jsem byl vzadu v druhem voze a prede mnou bylo jen par lidi a to jeste zady, tak jsem dedka vykopnul. Kmet vletel do smrdiciho chumlu, kterej se jeste nestacil odbelhat a vsechno to slo k zemi. Pak jsem si sel vybrat misto k sezeni.
Umyslne si nikdy nevybiram misto pro invalidy i kdyz je jedine volne, protoze tam si duchodci sedaji i v normalni dobe a roznaseji tam svym chrchlanim nemoci. Urcite bych tam neco chytil, kdyz ne rakovinu, tak alespon vredy. Sedl jsem si k oknu a asi jsem usnul, protoze se najednou ozvalo: "Pane, vstavejte, uz je konecna."
Otevrel jsem jedno oko a zjistil, ze to nebylo urceno me. Byli jsme na konecne v Bolevci a prede mnou se rozvaloval jeden dedek, co si celou dobu stezoval, jak ho boli srdce. Ted mel zavrene oci, zaklonenou hlavu a votevrenou tlamu, ze ktery mu tahlo, jako by tam mel chciplyho krtka. Taky byl podezrele zticha na to, jak celou cestu funel. Jak jsem cekal, az se tramvaj otoci, prijela tam sanitka. Kdyz jsem se vracel ke skole, daval jsem si dobry pozor, abych si nesedl na misto, kde dedouch zdechnul.

No a na zaver bych chtel podotknout, ze tohle vsechno jsem samozrejme nezazil najednou, ale v prubehu celeho skolniho roku.
Jake stesti.


Důchodci 2 (TomcaT)

Špatné zkušenosti s důchodci měl nejen autor původní povídky Důchodci, ale také jeden z četných fanoušků tohoto známého díla - Tomcat. I on se rozhodl nenechat si zábavné historky pro sebe a na text "důchodci" zareagoval podobně kreativním způsobem.

"Zavital jsem na tvoji stranku a na sekci duchodci a musim se pridat k organizovanemu boji za jistoty normalnich pasazeru! I ja mam neprijemne zkusenosti stouto skupinou socialu."

Tak napriklad jedu takhle ze skoly autobusem a sedime s kamosem na prvnich sedadlech vpravo za ridicem.
Najednou se zniceho nic za dvermi objevila ruka s prukazkou ZTP. Autobusak to spravne ignoroval, coz sme s pobavenim sledovali, ale kdyz baba zacala busit na dvere a autobusak dvere otevrel, tak nam doslo ze patrne budeme muset vstat.
Baba mezitim lezla do schodu, coz ji trvalo asi pet minut.
Ja uz sem se chystal vstat kdyz mi kamos povida :co to delas vole?
Tak sem se zase posadil a cekal co bude. Baba mezitim dosplhala schody a domahala se na me mista k sezeni ale kamos duchapritomne zareagoval a povida babe:
Vy mate prukaz ZTP nebo TP?
A baba myslici si zrejme ze ma vyhrano povida:
Sakla place. Samozlejmne ze mam plukas.....
Aha hmmm... tak mista pro invalidy sou tamhle vzadu a ukazal na dve sedacky za nami. Baba zrudla, votevrela hubu, vypadly ji zuby a skutalely se nekam dolu po schodech.....
Pro narustajici neklid v autobuse sme ale byly nuceni na dalsi zastavce takticky ustoupit pred debilnimi narazkami ostatnich cestujicich.

Dalsi prdel sem zazil v tramvaji. Jedu si takhle kolem 12ty tou novou tramvaji, vyjimecne sedim a premyslim vo kravinach. Zniceho nic moji pozornost na malostranskym namesti upoutala baba s odpornou huckou na hlave. Babe nedoslo, ze kdyz chce nastoupit do novy tramvaje tak napred musi zmacknout cudlik ktery dvere otvira. A tak zkousela dverma lomcovat, ale bezvysledne. To uz sem jeji pocinani sledoval s neobvykle skodolibou radosti. Babe dosla trpelivost a tak zacala hrozit holi do zpetneho zrcatka ridice. To psichicky nevydrzel muj spolucestujici, vstal a zevnitr ji ty dvere otevrel.
Baba se zacla sapat do schodu a kdyz uz byla na druhym schodu tramvajak zazvonil a jak zaviral, skripnul ji do dveri hul.
Baba zapasila se stabilitou v zatacejici tramvaji, lomcovala s holi a snazila se ji vyprostit. Pak ale zjistila ze je stredem pozornosti a tak zacala nadavat na vsechno co ji prislo zrovna do huby. Ja sem musel delat ze smrkam nebo bych se tam v tu chvili smichy roztrh.
No ale kdyz sme dojizdeli ke staromaku, baba zniceho nic zabrala a hnula holi asi o 15 cisel. Ozvalo se jenom "plop" a s konce hole ji spadla gumova koncovka a trefila nejakyho chlapa co sel po chodniku. Byl sem nucenej vystoupit nebo bych se smichy udusil. Pobavene sem pak sledoval babu jak se pta cizincu jestli tady nahodou nevidely takovou stredne velkou gumovou koncovku na hul.
Ten chlap co ho ta koncovka trefila se patrne sebral osetril si podlitinu v obliceji a vydal se hledat toho debila co to po nem hodil. Ja sem zkratka akorat videl, jak k babe prisel asi dvoumetrovej porez. Decentne se usmival, drzel v ruce neco jako koncovku na hul a to neco ji podal. Baba mela zjevne radost az do chvile nez zmenil vyraz v obliceji a tu odpornou hucku ji stah pres ksicht. Pak vzal hul, udelal zni cosi jako paragraf a spocitem viteze rozvaznym krokem odesel.
Skubal sem sebou smichy jeste asi dve hodiny a do dneska kdyz si nato vzpomenu se minimalne pousmeju.

Stalo se mi taky ze stojim v autobuse a nenapadne pozoruju takovy dve povedeny rostenky, kdyz v tom me odstrcila odporne tlusta baba. Odkutalela se dal do vozu (ten pohyb se neda nazvat jinak.) Vyhlidla si tehotnou maminu asi tak v sedmim mesici a zacala se nani domahat mista k sezeni, mit nani chytry keci a kdesi cosi coz me neskutecne nasralo.
Mamina, ale vstala a na dalsi zastavce vystoupila. Baba tedy prisedla na dvojsedacku k takovymu vyschlymu dedkovi a malem ho zasedla. Prdel nastala v momente kdy sem zezadu slysel:
Dedek:Zdovolenim
baba:nojo
dedek:ja tady musim vystopit vite
baba:a
baba:ech
baba:ale ech ja nemuzu ech vstat
dedek:zenska pitoma co si sedate kdyz nemuzete vstat
baba:nojo kdyz ja mam kycle ja nemuzu ani stat
dedek:pane ridic pockejte ja tu musim vystoupit
baba:no ja se na to vybodnu ja fakt nevstanu
dedek:doprkvancicnafialky me za chvili zavrou lekarnu
baba:tak mi nekdo pomozte
nikdo se ani nehnul a vsichni cumeli z vokna
baba:no... to by se za komunistu nestalo
nekdo z vozu:a je je. Zase dalsi zasranej komunista
baba:kdo je u vas zasranej komunista
ten nekdo z vozu:tak si pockejte, zavolame soudruzku Svorcovou ta vam pomuze
baba napjala vsechny sily a vystoupila.
dedek kterymu kuli ni zavreli lekarnu za ni volal:
at se vase hovno promeni v jezka.
nebo neco vtom smeru to uz si napamatuju.

Davam ti zaroven s timto autorska prava takze to muzes lehce pozmenit a treba umistit na web.
Zdar

TomcaT


Zase důchodci! (Blacky)

Třetí pokračování komické ságy o důchodcích - zahájení provozu plzeňského hypermarketu Carrefour.

Uz tu dlouho nebylo nic o duchodcich (diky TomcaTovi za prispevek o nich), tak vyuzivam prilezitost, co se naskytla, a neco vo nich napisu.
Pred par tejdnama nam na Borech otvirali novej hypermarket jmenem Carrefour. No a protoze naslibovali predem v novinach nejnizsi ceny a navic to, ze doplati rozdil ceny, pokud nekdo prokaze, ze je jiny obchod je levnejsi, meli v den otevreni v kramu totalni naval. Normalni lidi chodej dopoledne do prace nebo do skoly, takze prvni, kdo prilezl byli prave duchodci. Na Bory jezdi akorat tricitka a ne zrovna moc casto. Kolem osmy hodiny rano se zacal na konecny ctyrky u tricitky tvorit obrovsky chumel dedku a bab, kteri zapomneli na svoje nemoci, a zacli se cpat do tricitky jako by meli jeste ten den Carrefour zavrit. Jenze kmetu bylo asi petkrat tolik, nez se vejde do autobusu. Prvni dedouchove si rekli, ze dalsi autobus jede za deset minut, tak tu pockaj na dalsi, jenze za chvili se pocet duchodcu znekolikanasobil. Navic tricitka prijela z mesta uz narvana duchodcema, co jeli od druhy polikliniky na Slovanech. No ja to nevidel, ale kluci, co chodi na Borech na univerzitu, meli moznost videt obrovsky davy pripominajici prvomajovej pruvod, kde misto pionyru byli duchodci a misto mavatek meli ty jejich hulky, jak proudi od konecny ctyrky smerem na Borska pole. Cestou se strkali, lezli po silnici, a postupovali rychlejc, nez vysokoskolaci mirici k ZCU. Prdel prej byla i v samotnym Carrefouru. Nakupni voziky tam maji velky a spatne ovladatelny a neschopni duchodci tam totalne ucpali vychod. Muselo to bejt ohromny semeniste nemoci. Kamarad se tam odvazil jit v tu dobu a byl odmenen podivanou na jednoho chlapka, co to uz nevydrzel a zacal tam rvat neco vo posranejch duchodcich a zacal do nich kopat, nacez byl vyveden ochrankou. Na duchodce se ten den nasrala cela univerzita, protoze tricitka narvana duchodcema udajne nezastavila u skoly a studenti museli na Bory pesky. Ted uz je to pohoda. Tricitky jezdi castejs a duchodci konecne pochopili, ze kvuli par usetrenejm halirum nebudou obtezovat lidi a roznaset nemoce. Hlavne, aby na Borech neudelali hrbitov, protoze pak by se tam duchodci zase hrnuli vozit kytky.


Běžný táborový den (Derek)

Příhody z dětského tábora - kratší "sourozenec" povídky Letní tábor. Těžko říci, zda je to jeho předchůdce, plagiát, či nezávislé dílo. I tak stojí za přečtení :-)

Vyrazilo se za svitani. Nevadilo ze minuly den hlasili silne otresy pudy, krupobiti a bourku. Vedouci s puskou na rameni pozbuzoval line parchanty z jeho oddilu. "Jestli se nekdo neodvazuje na tento vylet, usetrim mu starosti." Vzadu se zacala hlasit mala skupinka, asi o deseti kokynech. "To chce samopal" rekl vedouci a zacal predelavat pusku. Kdyz byl hotov s rekonstrukci, ochotne to naparil do skupinky. Odvazlivci se sesypali jako hrusky a jeden jako jabko. Krev se rozstrikla po ostatnich. "Chce jeste nekdo zustat?" zeptal se vedouci s nadeji. Nikdo se neprihlasil a tak se rozdaly lopaty. Kdyz byl ukoncen udajny rozvod elektriny, vyrazilo se. Po pul hodine tvrdeho behu se skaceli dva parchanti. "Cekat na ne nebudem!" rozhodl vedouci a vytah kudlu. Kdyz jim rozriz tepny na krku, chvili se jeste skubali ve sve krvi a slo se dal. Konecne dorazili a protoze byl cas na obed, zapalili par stromu. Pozar se trochu rozhorel, ale to nevadilo, protoze v pozaru uhorel hajny. A bylo co jist. Po dobrem obede se skaceli do krovi. Nekdo hodil savli a nekdo se uz neprobudil. Tloustik, ktery nemel dost, ochotne likvidoval pachnouci zvratky. Vecer se dorazilo do tabora. Vecere na vsechny nevyzbyla, protoze kuchar nepocital s tolika parchantama.


Záchod (Derek)

Filozofická úvaha nad toaletami spojená se studentskými zážitky :-)

Zachody byli vzdy necim nezbytnym pro vsedni zivot. Kazdy znas se s nimi setkava denne. Pro ruzny ucel a v ruznem prostredi, podle ktereho rozdelujeme zachody na dva typy. Prvni typ je bezny domaci zachod s kterym jsme svazani a nemuze nas na nem krome malych zavad nic prekvapit. Ten druhy typ je sice zajimavejsi, ale ne vzdy vitany. Jedna se o verejny zachod.

Ten delime dale na skolni, mestsky, v podniku (hospoda, kemp atd.) Podle prostredi se pouzivaji verejne zachody pro ruzne ucely, na mestskych se vykonava predevsim mala potreba, kdezto v hospodach se zvraci. Verejny zachod je pouzivany celkem casto, ale ne vzdy pro ucel vykonani velke potreby, kterou si snazime schovat na doma. K vykonani velke potreby, je treba miti toaletni papir, coz je nekdy velky problem. Treba, kdyz jste ho minulou hodinu pucil spoluzakovi, ktery vam nic nenechal a pak musite poprosit ucitelku nebo se snizit k zebrani u holek. Jiny pripad, ktery se mi prihodil: Sedel jsem s prateli v jednom kempu u stanku, kdyz to na me prislo. Nemel jsem zadny toaletni papir a stan byl postaven na druhem konci kempu. Nebyl nikdo kdo by mi papir pujcil a na zachode take nebyl, ale protoze jsem to uz nevydrzel, proste jsem touzenou potrebu udelal. Po uleve se vyskytla otazka jak? Nastesti byl zachod opusten a ja mohl uskutecnit svuj plan "americky zachod". Vybehl jsem z kabinky se stazenymi kalhoty, sedl si do umivadla a pustil vodu. To ostatni si urcite domyslite. Z vlastni skusenosti vam to mohu doporucit.

Jindy se vam muze stat ze papir mate, ale nestaci: Prijel jsem od kamarada do Prahy na hlavni nadrazi, ze od tamtud odjedu domu. Do odjezdu zbyvalo trictvrte hodiny a me uz se jistou chvili chtelo na zachod. Nejprve jsem ale musel odklidit zavazadla. Odevzdani do uschovny slo hladce. Na zachode jsem vsak musel cekat frontu, protoze bylo obsazeno vsech deset kabinek. Hajzbaba tvrdila, ze to jeste nezazila a dost setrila toaletnim papirem. Byl tam dost velky smrad a mozna proto se mi spustila krev z nosu. Bohuzel jsem zjistil, ze muj kapesnik zustal v batohu. Jako tampon jsem pouzil vyfasovany toaletni papir, coz pomohlo jen na chvili nez krev prosakla. Ikdyz jsem byl nejprve nahnut nad zachodem, nechtel jsem se podelat a proto nechal stekat krev na podlahu v jiz dost zasvinene kabince. Dalsi tampon jsem neskousel, protoze papir nestacil ani ke svemu puvodnimu ucelu. Nesmele jsem natahl kalhoty, vytvoril z dlani misticku a vybehl z kabinky. Hazlbaba utrpela sok a pak se ji rozhybal pant. Rikala ze na me zavola policajty, kdyz se mi povedlo zadelat i umyvadlo. Nevim jak dlouho jsem tam byl, ale kdyz jsem odesel a podival se na hodiny odjezd mel byt jiz za pet minut. Navic v rozhlase hlasili ukonceni nastupu do rychliku EC Albert Einstein. Urychlene jsem se odebral k uschovne kde meli svacinu. Nakonec se nekdo objevil, ale obsluhoval lidi u podeje. Nastesti tam byl jeho znami ktery se nabydl, ale v systemu uschovy se nevyznal. Jako ve filmu jsem vybehl z uschovny z batohem na zadech a spacakem v ruce. Nemyslel jsem vubec na to kam mam bezet, protoze jsem to sam nevedel. Pri rozrazeni lidi jsem citil ze mi opet potece krev, ale bezel jsem dal a narazil nahodou na nastupiste s mim rychlikem. Skocil jsem do prvnich dveri, ktere se po peti vterinach zavreli a vlak se rozjel. To ale nebylo vse, po odpocinku jsem zjistil ze se nachazim v jidelnim voze. Mirne pachnouci v dzinach a starem svetru s fleky jsem se prodiral mezi pany s obleky za maminu mesicni vyplatu. Tyhle vagony byly dva, pak jeden sluzebni a dva spaci. S ulevou jsem prisel do druhe tridy, kde jsem nasel misto pouze u kuraku, takze jsem se ani nevyspal. Toto byl jeden z mych nejhorsich zazitku.

Muzete ho porovnat s mym zazitkem z praxe: Vraceli jsme se vecer z hospody na zamek, kde jsme spali. Zamek byl prestaven za totality na uciliste, ktere nas nechalo na nem prespat. Bydleli jsme v prizemi. V prvnim patre byli tak dulezite zachody a v druhem patre internat. Ja jsem puvodem abstinent, takze tech sest piv v tom vedru vzalo za svi a po hodine vstrebavani jsem se pozvracel do kose. Nevim jak, ale usnul jsem. Kdyz jsem se probudil chtelo se mi na zachod na velkou. Bylo mne spatne a nic jsem nevidel. Vsude byla tma a ja nemohl ani zavostrit. Boty nikde nebyly, takze jsem sel bos. S tezkosti jsem prekonal dva pokojiky a dostal se na obrovskou chodbu. Trochu svetla slo od okna a vsude bylo ticho, krome meho huceni v usich. Pak jsem se vyskrabal po schodech do prvniho patra. Zachody byly temer proti schodum, takze jsem je nasel okamzite. Problem byl, ze bylo zhasnuto a ja nemohl najit vypinac. Na zachode nebyl, venku nalevo od zachodu byla okna a napravo do tri metru, kde chodba zatacela take ne. Sel jsem tedy na zachod po tme. Dost prace mi dalo najit nejaky toaletni papir, pricemz jsem si uspinil sve bose nohy. Bohuzel, vetsina zachodu byla spinava nebo pocurana a dobry zachod bylo tezke najit ve dne, natoz v noci. Proto jsem se rozhodl pro posledni zachod. Tento zachod byl urcen pro ucitele a vychovatele. Samozrejme byl zamcen, to me ale nevadilo. Prelezl jsem zidku z vedlejsiho zachodu a dostal se do jedineho cisteho prostoru na WC. Hned co jsem se posadil chtelo se mi zvracet, takze jsem zmenil pozici. Zvraceni me vycerpavalo, proto jsem asi usnul. Probudil jsem se do uplne tmy a nemohl si vzpomenout kde jsem. Pamet mi vratila misa, kterou jsem puvodne povazoval za zidli. Pak jsem ucitil ze slapu v necem mokrem. Doslo mi, ze jsem se pozvracel na zem. Protoze jsem byl ospali a zvracet ani na velkou se mi nechtelo, rozhodl jsem se opustit zachod. Vsechno se komplikovalo tim, ze papir co lezel celou dobu na zemi byl nasakli zvratky, ale protoze teplaky byli pochcany, bylo to jedno. Pak jsem zjistil, ze je zamceno. Chvili to trvalo, ale vzpomel jsem si a dostal se pres zed. Sesel jsem do prizemi zanechavajic mokre slapoty, ze se umeju v umivarne. Ta byla ale zamcena. Tak jsem zase vylezl do patra na zachody a umyl si nohy na nich. Pri zpatecni ceste jsem celou dobu na schodech daval pozor, abych nevyslapl svoji stopu. V pokoji jsem dal susit teplaky a lehnul si. Nez jsem usnul napadlo mi jestli jsem nezapomel boty na zachode, ale rozhodl jsem se pockat do rana. Druhy den me probudil jako vzdy rozhlas: "Tut, Tut, Tut, Tut, Tut, Tuuuuu! Casove znameni ohlasi sest hodin." A ja mel opici na kterou do smrti nezapomenu. V uvodu jsem se zapomel zminit jeste o jednom typu zachodu. Je to prirodni zachod. Tento zachod jak vite najcasteji pouzivaji zviratka. Je velice casto pouzivan napriklad horolezci, jejichz zachod je nekdy hluboky dveste metru i vic. Ja se zadnym rekordem v hloubce pochlubit nemuzu, ale napriklad na zricenine Primda je jeden z nejstarsich zachodu v cechach.


"Podrobný informace o Albertu Fishovi" (Blacky)

"Podrobný informace o Albertu Fishovi" je cynicky psaný dokument z nadhledu o jednom z nejhorších sériových vrahů: Albertu Fishovi. Upozorňujeme, že ačkoli je tento text pojatý lehce humorně, jedná se o převyprávění skutečných událostí popsaných v knize Bestiální vrazi a nedoporučujeme jej dětem a slabším povahám.

Pokud by někdo se čtenářů věděl, co je to "ondinismus", dejte prosím vědět (třeba do diskuzního fóra). Moc by nás to zajímalo, v google jsme tuto úchylku nenašli.

Albertu Fishovi, otcovi sesti deti, bylo pri zatceni 64 let. V pondeli 11.brezna 1935 ho obzalovali z mnoha vrazd malejch deti. Jednou z nich byla Grace Buddova, diky ktery ho odchytli. Albert o tom mimo jine vypovedel:
"V lese stal altanek. Byly v nem ciste zachody, v nichz jsem schoval par bilych boticek s uriznutou hlavou. Overil jsem si, ze nejaky nahodny prichozi si jich nemuze vsimnout. Trup a nohy jsem pribil na dvere a pak jsem je zavrel. Potom jsem si na zahrade umyl ruce... Vratil jsem se zpatky za 4 dny. Telo uz zacinalo smrdet. Oknem jsem vyhodil oba kusy, ktere byly v pokoji, pak jsem sesel dolu, sebral jsem je a srovnal k sobe u kamenne zdi za domem."
Potom vzal vatu, polil ji benzinem, strcil si ji do prdele a zapalil. Druhy den si koupil kilo cibule, petrzel, mrkev a tri kila brambor. Rozsekal mrtvolu sekackem na maso a hodil do hrnce s vodou, kde mel pripravenou zeleninu s bujonem. Takovahle polivka mu vystacila na 9 dni.
(---Dobrou chut :-( ---)
Fizlove se nechytali asi 6 let a teprve 11.listopadu dostala fotrova Grace od Alberta dopis, kterej mel bejt falesnou stopou. Jenomze prave timhle dopisem si to Albert pekne posral. Byl velice brzy vypatran a zatcen na poste, kde si byl vyzvednout 25 dolaru. Pri zatykani vytahl na detektivy britvu, ktera mu ale byla k hovnu. Detektiv William King rekl jen: "Konecne te mam." Albert skoro okamzite priznal, ze vodkrouhnul Grace Buddovou, ale tim to nekoncilo.

Albert Fish se narodil roku 1870. Od peti let byl v sirotcinci. Protoze byl uchylak, zarizoval si to tam tak, aby dostaval casto vyprask a taky se rad ucastnil vyprasku jinych. Nechal si zmenit jmeno z Hamilton Fish na Albert Fish aby se vyhnul prezdivce "Ham and Eggs". Rad cetl Poea, zvlaste povidku Jama a kyvadlo. Protoze byl homous, zacal se schazet roku 1882 s jednim telegrafistou. Ten Alberta nutil chlastat chcanky a zrat hovna. Roku 1890 znasilnil prvniho haranta a roku 1910 oddelal svou prvni obet.
Psychiatri mu nasli tyhle uchylky:
Homous, sadista, masochista, autokastrace, exhibicionismus, voyerismus, pedofilie, koprofagie, ondinismus, fetisismus, kanibalismus a hyperhedonismus.

Pro svoje deti vymyslel nove hry. Jednou z nich byla "Buck-Buck, How Many Hands Up". Pravidla byla jednoducha. Albert si nahej klekl doprostred mistnosti a detem dal do ruky hul a musely si mu sednout na zada. Pak mu malovali prsty na zada cisla od 1 do 10 a kdyz Albert cislo neuhodl, dostal tolik ran, jake bylo cislo. Hraval to kazdy vecer aspon hodinu.
Dalsi jeho oblibana hra byla "Sack of Potatoes Over". Albert si pri ni nahej stoupl a deti mu nalezly na ramena a on je spoustel dolu po zadech. Cestou ho musely skrabat nehtama, takze kdyz byla hra u konce, mel docela zarudly zada. Taky si nechal od deti strkat jehly pod nehty. Kdyz skoncil se hrama, prinesl roli hajzlpapiru a uprostred pokoje ji zapalil.
Taky odpovidal dost nechutne na inzeraty o seznameni, pouzival pri tom pseudonymy-Frank Howard, Robert Hayden, Thomas A. Sprague atd. Za to byl dokonce i trestan, ale nikdy ne za vrazdu(!) az do chyceni kvuli Grace Buddove. Sam se taky trestal-bodal se trny od ruzi a pak je sezral a rentgen roku 1934 odhalil 27 hacku na ryby, ktery mel zapichany po celym tele.

Dr.Wertham se ho zeptal, kolik deti voddelal. Odpoved znela aspon sto. Hlavne slo vo maly haranty, o ktery se nikdo nestaral, kdyz se ztratili. Jezdil v 23 statech USA od New Yorku po Montanu a v kazdym mel nejaky dite. Kvuli jejich zmizeni byl i parkrat vysetrovan, ale nikdy nebyl podezrely, protoze mel "tak nevinny vzhled". Jako vrah Albertovo pate obeti, 11 lete Yetty Abramowitzove, kterou nasli propichlou a vojetou na strese jednoho cinzaku byl odsouzen a POPRAVEN Lloyd Price, ackoliv tvrdil, ze je nevinny.

Podle soudce zabil Albert 16-100 deti, ale psychiatr je presvedcen, ze jich bylo 400. Svemu obhajci Jamesovi Dempseymu napsal dopis, kde priznava vrazdu ctyrleteho Billa Gaffneyho 11.unora 1927. Nejdriv ho bicoval, pak mu klestema ustip nos, ustrih usi a vypich voci. Pak ho bodnul do bricha a rozrezal na takhle malinkaty kousky )-(. Pak ho upek v troube a sezral. Stacil mu na 4 dny.
(To je zajimavy-4 roky-4 dny, to teda znamena, ze 30 letej chlap vystaci na mesic???)

Dne 22.brezna 1935 dostal rozsudek smrti. Jeho reakce byla:
"Jaka to bude radost umrit na elektrickem kresle! To bude uzasne mrazeni. Jedine, ktere jsem jeste nikdy nezkusil."
Jeho posledni jidlo bylo kure, ktere mu prinesli bez kosti, aby nemohl spachat sebevrazdu.
Rozsudek byl proveden 16.ledna 1936 v 11 hodin a 9 minut. Prvni vyboj selhal, protoze hacky na ryby zpusobily zkrat. Teprve napodruhy Albert prohral deathmatch.
Kolik obeti mel asi ve skutecnosti na svedomi?

(Podle knizky Stephane Bourgoin-BESTIALNI VRAZI str.77-96)


Diskuzní fórum:

Zde můžete komentovat povídku, článek nebo sekci serveru. Pokud si přejete pouze poslat vzkaz redakci, vyškrtněte kolonku Veřejné.

Jméno (e-mail, www)

Veřejné (vzkaz bude zobrazen všem)

[administrace]