FL-GT5

Gordon Wetler si založil ruce za záda a se svěšenou hlavou se prošel po místnosti. Pot mu stékal přes rozkvétající, kdysi jasně černé vlasy, po spáncích až k bradě. Počasí nebylo nijak neúnosné a navíc, v celé výškové budově se o stálou teplotu starala klimatizace, přesto Wetlerův organizmus hlásil přehřátí.
Světle vlasá sekretářka, posazená za mohutným dřevěným stolem, neúměrném její něžnosti, stiskla talčítko pro přenos zprávy z protější místnosti. Chvíli tiše hovořila se svým zaměstnavatelem, než se dotkla vypínače znovu, načež se vrátila ke Gordonovi:
,,Pan Loxford vás nyní přijme."
Gordon se zhluboka nadechl. Nevěděl, zda je náležitě připraven na podání zprávy ministru obrany. Opatrně se chopil kliky, jako kdyby očekával nějakou pohromu. Panty něžně zavrzaly a Gordona přivítala místnost se svým pachem kouře předražených doutníků.
,,Gordone!" zvolal ministr a sádelnatá tvář se mu rozzářila. Široký Loxford si lebedil za ještě mohutnějším stolem, než jaký byl poskytnut sekretářce. Pečlivě zastíněná okna po pravé straně propouštěla do místnosti slabé, pravidelné proužky světla. Gordon si díky této skutečnosti připadal jako v katedrále.
,,Jsem rád, že tě vidím."
Gordon se nevesele usmál a popošel k nabízené židli.
,,Doutník?" tázal se pohostinně Loxford.
,,Ne, děkuji," odvětil Wetler. Na nízké židli si připadal méněcenný.
,,Nuže," nadechl se ministr. ,,Čím ti smím posloužit?"
Do téhle chvíle Wetler nevěděl, co má říci. Příliš přímočařé prohlášení by mohlo znamenat zhoršení situace, stejně jako nesmyslné obcházení problému.
,,Ukradli FL-GT5," řekl nakonec s dráždivě suchým hrdlem.
Diegu Loxfordovi se vytratily veškeré barvy z obličeje. Malá, pichlavá očka se teď nepřirozeně boulila na starého přítele, který neudržel pohled a ucouvl.
,,J-jakže?" vykoktal.
,,Trezor biologických zbraní byl včera vyloupen. Neztratilo se nic, dokonce ani třetí vývojová verze Eboly. Zmizel jen plyn FL-GT5," zopakoval Wetler a při těch slovech se mu zatočila hlava. Přemýšlet a říkat jsou dvě odlišné věci s odlišnými následky.
Ministr obrany se nahnul ke komunikátoru a třesoucím se hlasem přikázal sekretářce:
,,Vyhlašte stav nouze."

V administrativních složkách vypuklo po tomto oznámení hotové peklo. Kdejakého generála škrtila kravata z přemýšlení o katastrofě, které mohla nastat. A to hovoříme pouze o administrativním spektru. Nikdo ze zasvěcených do operace Záření si nebyl schopen ani v nočních můrách představit, jaký zmatek by nastal po vyhlášení celosvětového stavu nouze pro veřejnost!
Spekulace o osudu lidstva se opatrně našeptávaly za zvukotěsnými stěnami armádního generála a jakýkoliv únik informací byl nejen nemyslitelný, ale též by znamenal katastrofu.
Všichni výzkumu schopní vědci byli povoláni pro bádání zatím nezjištěných účinků plynu FL-GT5, Národní garda přešla do stavu nejvyšší připravenosti a ministři tlačili na sféry pod svými pravomocemi.
Velké tajné zasedání, které mohlo rozhodonout o osudu lidstva, se sešlo v předvečer pátého dne po administrativním vyhlášení stavu nouze. Za dlouhým stolem to výhružně šumělo názory o následném vyvíjení děje pozemšťanů a všechny pohledy přitom nenápadně nakukovaly do čela stolu. Přímo tam, kde na volné židli sedával panovník Federace.
Šum naráz ustal a vyštřídalo jej posvátné mlčení.
Císař jistou chůzí přicházel ve svém bohatě zdobeném rouchu a ani v tak beznadějné situaci mu neubylo na hrdosti. Stařeckou tvář měl jako obvykle bez výrazu a na lysé hlavě se do rytmu vznešených kroků pohupovala zlatá koruna.
Veškeré osazenstvo se postavilo, aby vyčkalo na usednutí nejvznešenějšího člověka mezi lidmi (Panovalo však tvrzení, že císař Federace není člověkem, nýbrž Bohem).
,,Vysvětlete mi stručně nastalou situaci," promluvil pevným hlasem.
O slovo se přihlásil mladý vědec. Císař jej kývnutím vyzval k přednášce, z čehož byl mladík poněkud vyplašený-kdo může říci, že radil samotné hlavě hlav?
,,Plyn FL-GT5 je maximálně smrtící látka. Její hmotnost je o pár desetin lehčí, po případě těžší, než vzduch, ale k tomu se ještě dostaneme." Mladík se přehraboval informačními listy, které měl připravené, ale nyní se v nich nevyznal. Nakonec své úsilý vzdal, sebral veškerou odvahu a promluvil z vlastních zkušeností:
,,Mise Terarium na Jupiteru neměla význam, o kterém většina zde příchozích ví."
Dav údivem zašuměl, načež císař vyrušeně mávl rukou, aby utichl.
,,Veřejnost se domnívá, že Terarium mělo za úkol prostoupit plynným povrchem a zjistit, za jakých podmínek by se zde dalo použít terramorfování. Ve skutečnosti však šlo o projekt daleko těžší. Skutečný, veřejnosti skrytý význam této mise spočíval ve výzkumu plynného jádra a přínosu v podobě vzorků-což se podařilo. Mise Terarium ztroskotala, to je pravdivé. Avšak nešlo o nečekanou explozy, nýbrž o nekontrolovatelný pohyb rané verze plynného jádra, nyní znémého pod názvem FL-GT5. Tento plyn způsobil jisté komplikace, které jsou naší situaci vedlejší. Faktem zůstává, že se nám podřilo plyn získat pod kontrolu. Jediná námi objevená bariéra mezi destruktivní látkou a okolím je souhrn plastu, skla, olova, rtuti a podobně." a pak mladík spíše pro sebe dodal. ,,Kéž bychom se té věci zbavili včas!"
Administrativní obsazení mlčelo. Nikdo si nedovolil vyřknout vlastní názor, neboť nebylo jiné možnosti, než souhlasit s vědcem.
,,Kdo mi nyní popíše účinky a dopad tohoto plynu?" vyzval ostatní císař.
Dlouho se místností vleklo ticho a trapné poposedávání. Císař hleděl z jedné zachmuřilé tváře do druhé, než spočinul u Gordona Wetlera.
Gordona polilo horko. Horko hořké jako čokoláda, spalující jako nespoutaný oheň mísený s dvojitou dávkou nervozity. Přičteme-li k této rovnici světoznámé tvrzení, že před císařem se cítí každý jako skřet, pak nám výsledná přiblíží Gordonovy nynější pocity.
Pár vteřin vyzvaný vyčkával, zda císař nepožádá o vysvětlení jiného odborníka, leč nestalo se tak. Přijal kapitulaci, postavil se před osazentvo, rozhlédl se a promluvil:
,,Pokud nadejde nejhorší a nastane únik plynu FL-GT5, pak se předpokládá tato situace: V první fázi je plyn velmi lehký a stoupá tedy do řidších vrstev atmosféry, přičemž nasává vzácné plyny a "těžkne". Je to zatím nevysvětlitelný jev, ale víme, že se tak dělo při explozi letounu určeného na misi Terarium. Tedy FL-GT5 nasaje potřebné látky, čímž ztěžkne a klesne na povrch planety. Zde, za pomoci chemické reakce vzácných plynů, získá kyselost, která je odhadována na 10x23 větší, než je výsledná u koncentrované kyseliny chlorovodíkové."
Místností projel záblesk ruchu, který stejně rychle utichl. Gordon pokračoval a při svém počínání si pomáhal gestikulací tužky.
,,Jak už zde řekl kolega, plyn je získán z jádra Jupiteru. Určitě všichni dobře víme, že jádro jakékoliv planety je vázáno za pomoci vzájemné přitažlivosti. Podle mne nastane stejný jev i zde na Zemi. FL-GT5 posílený vzácnými plyny a pevně usazený na povrchu půdy si začne razit cestu dál, až ke středu naší planety. Jak jsem se již zmiňoval, složky jádra se přitahují a není tedy nemožné, aby se přitahovala složka jádra z Jupiteru ke složce jádra Země. Pokud toto opravdu nastane, a veškerý vědecký personál se na tomto bodě shoduje, pak plyn vytvoří na četných místech povrchu propadliny a pohyb litosferických desek se zvýší až o šedesát procent."
Posluchači si vyměnili vyděšené pohledy.
,,To není vše," upozornil Gordon a byl by nejraději, aby tuto část směl vynechat. ,,Plyn FL-GT5 při své cestě k jádru zneúrodní devadesát procent půdy. Z toků řek, moří a oceánů se stanou kyselinové močály. Za takovýchto podmínek se Země přetvoří na nehostinnou krajinu typu planety Mars. Fauna i flóra dočista uhyne, Slunce zastíní prach ze sopečné činnosti a na Zemi se již nikdy nevyvine jakákoliv forma života.
Vzduch se nasytí čpavkem, chlórem, či jinými životu nebezpečnými látkami a zbarví tak atmosféru dožluta. Jádro zvýší svůj objem a značně se zvětší. Takto bude růst až do své destrukce, při níž strhne do záhuby i ostatní blízké planety s koloniemi Federace."
Ticho. Jediná židle nezavrzala, jediný pohled nebyl věnován sousedovi, jediné slovo nevyletělo z vyděšených úst. Ministři, profesoři, ba dokonce i císař, ti všichni seděli s napůl otevřenou pusou a před očima jim probleskávala živá projekce budoucí Země.
,,Panebože," zašeptal ministr koloniální bezpečnosti.
Nikdo v historii Federace neviděl ohromeného císaře. Vždy si tito vládci zachovali úctu, hrdost a zodpovědnost. Dokonce ani Zekius IV. při své kapitulaci a popravě nezapomněl na dobré zvyky a nevydal jedinou hlásku revolucionářům, kteří jej bolestně mučili elektrickým bičem. Zasedání administrativy Fedrace se naskytl jedinečný pohled na zaskočeného císaře Horácia II.
,,Co," Císař si odkašlal, aby načerpal statečnost. ,,Co chcete dělat?"
Místnost mlčela. Atmosféra se změnila v horkovzdušnou páru, která nehodlala jen tak opadnout.
Gordon Wetler čekal dlouhou dobu, zda se někdo neujme slova. Doufal, že někdo jiný, někdo, kdo unese zodpovědnost, promluví a uvede do chodu mašinérii na záchranu lidské rasy. Nedočkal se. Opatrně vstal a polkl všechnu nervozitu.
,,Jedno řešení tu je."
Místnost obrátila své obdivné oči na drobnou, stárnoucí postavu, jenž si dovolila tak směle vystoupit. I císař po této drobné naději získal zpět svou důstojnost a vyzval Gordona k řeči.
,,Pracoval jsem s plynem FL-GT5 sedm měsíců, to znamená celou dobu, po kterou jsme jej drželi pod kontrolou. Bádal jsem nad mikromnožstvím plynu a došel k zajímavému faktu. Veškerá vědecká pracoviště se nacházejí pod průhlednou kopulí. Jistě, pracovny jsou vybaveny umělým osvětlením, ale nejčastěji pracujeme za denního světla. Při tomto výzkumu jsem si všiml zajímavého faktu; jestliže jsem s plynem zacházel za denního světla, pak mikrosložky okamžitě ztratily své látky pojící se k jádru a zničily se. Kdykoliv jsem pak pracoval v noci, za umělého osvětlení, zůstaly mikrosložky bez újmy."
Gordon se odmlčel. Vyčkával názoru ostaních, než se opět ujal slova.
,,Pokud vycházíme z logického myšlení, pak dojdeme k závěru, že každé jádro je zastíněno obalem. Tento obal má, podle mne, zabránit postupu UV záření, aby poškodilo přitažlivost a udržuje tak planetu pohromadě."
,,Co tedy zamýšlíte, kolego?" zeptal se odborník přes planetární konstrukci.
,,UV záření směřující ze Slunce na Zemi není dostatečně silné, aby poškodilo veškeré množství plynu FL-GT5," řekl Gordon. ,,Při vypuštění plynu za normálních okolností zbyde přibližně sedmdesát procent plně přitažlivých látek, které budou brzy směřovat k naší záhubě."
,,Tím jste nám ale příliš nepomohl," odfrkl si planetární konstruktér. ,,I padesát procent plynu znamená konec lidské společnosti."
,,To ano," připustil Gordon a cítil, jak se mu potí dlaň v sevření tužky. ,,Ale čas, který bude potřeba na zničení Země se několikrát zvýší."
,,Pane kolego," ozval se další ze zasedajících. ,,Snad nečekáte, že stačíme evakuovat veškeré desetimiliardové obyvatelstvo."
Místnost se zachvěla v návalu bezmocných rozhovorů.
,,Tiše!" vykřikl císař a bylo to určitě poprvé, co kdy vykřikl. ,,Nechte toho muže mluvit."
Gordon byl omámen císařovou pomocí a výkřik do davu měl stejný účinek jako startovní výstřel; najednou tu byla zasedací místnost opět tichá a bez zbytečného šramotu.
,,Vycházíme-li z předpokladu, že plyn je v moci Kybernetů a Bengálů," začal znovu Gordon, ,,což dokazuje virové napadení bezpečnostního systému biologické laboratoře, pak musíme očekávat útok při zatmění slunce. Bengálové ani Kybernaté nestojí o jediného zachráněného člověka a v době zatmění nebude moci UV záření proniknout přes zastínění, natož se probít až k atmosféře Země. FL-GT5 tak bude působit neporušený: nejdříve vystoupá do výšky a zde za několik desítek vteřin pohltí potřebné množství vzácných plynů, aby se mohl v rozptýlení po celém povrchu vrátit." Gordon se dramaticky nadechl a pomalu dosedal. ,,Nebude žádné šance úniku."
,,Co navrhujete?" zašeptal císař.
,,Vaše Milosti, navrhuji, abychom se připravili na zatmění Slunce jak nejlépe to bude možné. Je potřeba rozmístnit na taktických místech jednotky Národní gardy vyzbrojené zbraněmi s UV paprsky," odpověděl Gordon a sám si byl vědom absurditou svých slov.
,,Zcela nemožné!" zvolal holohlavý ministr.
,,Naprosto nemožné!" vykřikl další, tentokráte dlouhovlasý ministr galaktické dopravy.
,,Ten muž se zbláznil!" uzavřel ministr zdravotnictví, který nedávno získal titul psychologa.
,,Utište se," zavrčel císař a obrátil se zpět ke Gordonovi. ,,Pane, jistě si uvědomujete závažnost svých slov. Nelze kontrolovat každého občana Země. Nehledě na to, že plyn může být uložen v bombě, která jej vyvrhne do atmosféry přesně v dobu, kdy nastane úplné zatmění."
Gordon bezmocně pokrčil rameny a rozhlédl se po shromáždění. ,,Není jiné řešení."

Za následující měsíce se Země změnila k nepoznání; na každém rohu postávala ozbrojená ostraha, která vás donutila k průchodu UV branou, jenž zjišťovala, zda se u vás nevyskutuje plyn FL-GT5. Cestu do práce svou přítomností zdobrodružňovali ozbrojenci Národní gardy a veškeré obyvatelstvo volalo po zodpovězení otázky, co se stalo s jejich klidem.
Jedním slovem zmatek.
Gordon se den co den ubíral ke svému pozorování Země. Opravdu musí člověk něco ztratit, aby pochopil, co měl? ptával se sám sebe, zatímco hluboko pod jeho balkónem prolétaly aerotaxíky. Svištivými zvuky rozrážely vzduch, který se měl za tři dny změnit v jedovatou směs nejhorších známých plynů. Půda, na níž stály základy Gordonovy výškové budovy, se ve skrytu své zrnečné duše připravovala na vládu páchnoucích dešťů, a potok z blízkého parku přeskakoval své kamenné bariéry o dost zuřivěji než dříve, neboť i on si byl vědom, že kyselinová pachuť nepřísluší řádnému toku.
Vysoko nad tím vším, nad nechápavými pozemšťany, nad protestujícími živli, i nad zachmuřilým Gordem, se ve výšce stovek kilometrů neslyšně vznášela odpověď na nejdůležitější otázku. Astrologové, vesmíroplavci, i všichni ostatní na Zemi zapomněli.
Kyberneti opouštěli zpustošenou síť, na které se beztak živili celá staletí. Směřovali po deradarových vlnách k asteroidovým koloniím Bengálů, kteří jako jediní svým místem pobytu nestáli v palebné linii explozi Země. Neslyšně klouzaly po vlnách deradarového spojení ve své zhoubné ničemnosti a nenávisti vůči životu a již teď připravovali plán na vymazání Barbarů z rasových atlasů.
Gordon si přitáhl deku k hrudi, aby reagoval na nenadálou chladivost větru. Naklonil se ke stolku a usrkl z čaje. Poté vzhlédl ke hvězdám a usmál se.
Nikdy se nezamiloval, pomyslel si. Jeho věčně věrnou láskou zůstal plyn FL-GT5.
,,Jsi jako Kudlanka nábožná," šeptl Gordon a vstal.

Gordon se probudil a protřel si oči. Byl si plně vědom, že tohle ráno může být tím posledním.
Dnes mělo nastat zatmění.
Kvapně nahlédl do zrcadla a vůbec se netrápil nad váčky pod očima. Ani u hřebenu obaleném ve vlasech nijak neposmutněl. Dnes v osm hodin se měl celý svět ponořit do tmy a již tak zůstat-pokud nenastane nějaký zvrat ve vývoji děje. Administrativa svolala schůzi, aby přihlížela zatmění. Nikdo, ani císař, nehodlal opustit Zemi a pozemšťany zde ponechat v panice. Národní garda byla posílena o civilní dobrovolníky, kteří neměli tušení, proč jsou vyzbrojení UV paprskomety.
Zasedací místnost se naplnila hrdými tvářemi. Tvářemi, které nehodlali padnout na kolena a prosit nepřítele, aby jich ušetřil. Byly to obličeje, ve kterých se zračil vývoj lidstva od prvního primáta, až po císaře Horácia II. Hrdost na úspěchy, i lítost nad omyly byla sečtena a podtržena.
Dlouhou dobu se mlčky osazenstvo věnovalo vlastním vzpomínkám na mládí. Od prvního slůvka, až po obdržení diplomu vysoké školy. Císař se oddal chmurnému myšlení nejdéle. Když nakonec vstal a sváteční roucho zašustilo o podlahu, obrátily se na něj naráz tři desítky pohledů.
,,Pánové," počal smutně stařeckým hlasem. ,,Ocitli jsme se na prahu armageddonu. Nedělejme si plané naděje na záchranu, všichni dobře víme, že objevení plynu FL-GT5 je daleko jako cesta k nesmrtelnosti. Svorně jsme se však rozhodli zůstat na Zemi a čelit problému, kterému čelí i ostatní lidé. V tom tkví nesmrtelnost. A v tom tkví i naše spasení.
Když se podívám do vašich odhodlaných tváří, vidím hrdiny. A hrdinové neumírají. Jsem šťasten, že zemři po boku vás, pánové."
Všude roztáhlo svůj šedivý plášť ticho. Gordon zíral kamsi přes dřevěnou desku stolu. Nesmutněl po zániku lidstva. Toho společenstva, které vyhubilo téměř všechny ostatní živočišné druhy, toho společenstva, které přecpává věznice vrahy, toho společenstva, které nedokázalo zajistit FL-GT5 - nejnebezpečnější látku pod Sluncem. Smutněl pro generace, které mohli přeměnit tento svět na něco lepšího, ale nedostanou k tomu šanci.
Veliká projekce atmosféry Země snímala povrch a výsledek přednášela administrativě. Hned vedle této rotující zeměkoule odpočítávaly hodiny čas do zatmění. Zbývalo pár hodin a všichni u stolu cítili nevídanou zlost na své občany. Ano, na občany Federace, kteří stále bránili bitevním křižňíkům, aby Bengálská území dobili. Bengálové vlastně Federaci nikdy přímo nenapadli, jen zorganizovali několik bombových útoků, které rády vykonaly odbojové skupiny. Veřejnost stála, ostatně jako vždy, na straně nevyvinutého státu.
Razantní řešení přinesl minulý minstr obrany, který navrhl, aby byli Bengálové smeteni pomocí nukleárních raket. Federace by popřela jakýkoliv vojenský zákrok a poukázala by na všeobecnou domněnku, že Bengálové zahynuli při vývoji vlastních biocidních raket. Bohužel se do tohoto plánu vložili Kyberneté a vymazali navádění raket. Akce tak skončila fiaskem.
Hodiny ohlásily jednu hodinu do zatmění.
V místnosti vládlo bezvětří, jen občas někdo ze zasedacích spletl prsty a pomodlil se.
Deset minut před úplným zatměním ohlásila svou přítomnost planeta, která se dotkla okraje Slunce. Miliony lidí přihlíželi té nádheře. Slunce se ukrylo za zavírající se oponu. Zbývalo pár vteřin do úplného zatmění, když se projekce planety rozzářila červeně.
,,Kde?" ptali se všichni a to slovo se odráželo od stěn, než našlo odpověď.
,,Plyn byl vypuštěn nad Atlantským oceánem," zašeptal císař a zakryl si dlaněmi obličej.
Nedalo se nic dělat. Nad Atlanský oceán se do šesti minut nedostane žádná jednotka Národní gardy, aby UV paprsky zničila zárodek zhouby světa, toho si byl vědom každý. Ačkoliv se zasedání na podobný ortel připravovalo nekonečné měsíce, takto rychlá smrt deseti miliard lidí všechny zaskočila.
Gordonovi se hlavou prohnala rychlostí blesku vzpomínka. Jako začínající mladý a naivní vědec, spolupracoval s Hyngusem Netchem. Hyngus vynalezl deradové spojení, které je stejně rychlé, jako světlo. Spojkou mezi Zemí a cílem, na který dopadaly deradarové vlny zůstala obří stanice Atlantik. Deradarové vlny pracují na využití slunečního záření, na které "připojí" signál a ten poté s pomocí Atlantiku namíří na místo určení. Atlantik vlastní několika kilometrové solární tabule, které svým přesným zaměřením vytvoří ohnisko signálu, na které výsledná zpráva dopadne. Teď, při zatmění Slunce, nebylo možné vysílat jakoukoliv zprávu, neboť nebylo kam "připojit" depeši.
,,Pánové," zašeptal Gordon spíše pro sebe, ale v místnosti, kde panovalo absolutní smířlivé ticho to oslovení znělo velmi hlasitě. ,,Možná tu je ještě jedna možnost."
Desítky párů očí nevěřícně vzhlédly na Gordona.
,,Stanice Atlantik je přeci vybavena kilometrovými solárními panely, které by mohly přitáhnout veškeré záření z okolních hvězd a vyslat tuto energii na místo, kde se právě rozptyluje plyn FL-GT5."
,,Nemožné," oponoval odborník pro sluneční záření. ,,Součtem všech vzdálených záření nezískáme dostatečné množství UV, abychom plyn zničili. Pomocí Atlantiku můžeme katastrofu oddálit, ale stejně později dopadne se stejnou drtivostí."
,,Pane kolego, stáhnutím UV záření z okolních hvězd získáme sice slabou, avšak dostačující bariéru. Pokud se ohnisko dotkne bodu, kde právě působí FL-GT5, pak zbrzdí tento postup. Tato brzda by měla vydržet do doby, kdy se Slunce vynoří ze svého zákrytu. Atlantik posléze využije paprsků Slunce a zlikviduje zbytek."
Tváře osazenstva se ponořily do sebe. Císař si mnul bradu a přitom naléhavě pomrkával na odpočítávající hodiny.
,,Tak na co kruci čekáte?" obořil se Horacius na ministra obrany. ,,Vydejte rozkaz k rozptýlení solárních panelů Atlantiku a namíření na dané souřadnice."
,,Ano, pane," odpověděl pohotově Loxford a doběhl ke sluchátku. Krátkou chvíli kvapně křičel do telefonu, než zadal potřebné informace.
,,Přesně tak. Devadesát sedm-třicet pět," potvrdil místo dopadu ohniska.
Vzrušení v místnosti zasáhlo svou mocí celé osazenstvo. Ministr obrany si kousal nehty, ačkoliv dříve prostřednictvím médií prosazoval, že je něco podobného odporný zlozvyk. Gordon nespouštěl oči z projekce nakažené planety a přemýšlel, zda někdy dýchal takhle rychle. Císař si cloumal cípem drahého roucha a vůbec nemyslel na nějakou císařskou hrdost.
V sázce bylo vše.
Neslyšně proplouvající Atlatik líně roztahoval své komunikační prostředky, aby vykonal nejdůležitější úkol ve své historii. Paprsky na tuto výzvu reagovali jako vosa na cukr; seběhly se ze všech vzdálených i blízkých koutů, aby pomohly skomírající Zemi.
Atlantik se konečně dostal do ideální polohy a přesnou ranou propálil ozonovou vrstvu.
Zasáhl souřadnici devadesát sedm-třicet pět. Na míle daleko od ohniska bylo slyšet, jak plyn kvílí a vzpouzí se, ale nebylo to nic platné. Atlantik nepřestával pražit na nebezpečný plyn.
Postup se zastavil.
A v té chvíli Slunce zvědavě vykouklo přes svůj planetární závěs. Nejdříve opatrně, jako by se ptalo, zda je jeho pomoci zapotřebí. Výzvou mu ihned byl zuřivý boj o záchranu hluboko pod jeho pravomocí.
Vytvořilo mohutnou erupci, kterou posléze vypustilo k panelům Atlantiku. Solární křídla se prohla pod náporem té energie a s vypětím sil odpálila mohutnou záři na místo určení.
Plyn FL-GT5 neměl jedinou šanci proti spravedlivé moci vesmíru.
Gordon napjatě sledoval model Země a tvář se mu rozzářila-plyn FL-GT5 ztratil svou moc a jako bezbranný mravenec dopadl na hladinu oceánu, který jej spolkl vlnami.
Ministr obrany Loxford vstal ze židle a zamířil znovu k telefonu. Osazenstvo jej mlčky sledovalo.
,,Byla v Zemské síti hlášena přítomnost Kybernetů?" Chvíle přestávky, kdy muž na druhém konci spojení odpovídal. ,,Dobrá, odpalte nukleární rakety na kolonizační jednotky Bengálů. Smeteme ty zkratožrouty spolu s trpaslíkama."
A dle příkazu se i stalo; za deset vteřin vyletěla z raketové základny dávka smrtonosných balíčků, aby nalezla uspokojení u Bengálských asteroidů. Atomový hřib se ve volném vesmíru roztrhl do všech stran, takže asteroidy se ocitly v bílé bouři.
Gordon cítil, že nemá sílu vstát ze židle. Jako by jej neviditelná síla poutala k tomu místu, odkud řídil záchranu. A o této službě lidstvu se veřejnost nesměla nikdy dozvědět.
,,Bylo mi ctí s vámi přežít smrt, pánové," prohlásil císař, který nabyl zpět své hrdosti.

Dva roky na to profesor Gordon Wetler zemřel přirozenou smrtí ve své pracovně. V ruce svíral fotografii solární základny Atlantik a usmíval se.
Jakmile se o Wetlerově smrti dozvěděl císař Horacius II., nechal přejmenovat deradarovou stanici na G. S. S.
Gordon Solar Station.