Tramvaj

Tramvaj jako obvykle nejela, tak jsem byl nasranej a aspoň jsem rozkopal skleněnou výplň v zastávce. Nějakej páprda s aktovkou se motal u stánku s pivama a nechtěl pochopit, že už mají zavřeno a že dostane hovno. Asi byl taky trochu nalitej, protože zpíval ještě hlasitěji než já. Zařval jsem na něj, ať zavře tu svojí držku, že se mi jinak rozletí hlava jako pokaždý, když překročím svejch deset kousků. Sice krákat nepřestal, ale aspoň se šel motat o kus dál. Snažil se jít po koleji, ale moc mu to nešlo. Párkrát s sebou plesknul a když se zvedal ze země asi popátý, tak konečně jela tramvaj, a protože se strejc nestihnul odplazit, ujela mu obě nohy.

Vysral jsem se na tramvaj, protože pohled na skuhrajícího páprdu válícího se po zemi v krvi se nenaskytne každej den. "No vidíš vole, nemáš chlastat", utěšil jsem ho a snažil se ho odtáhnout za ruce z kolejiště. Moc mi to nešlo, jednak jsem byl taky vožralej a jednak měl strejc pořádnou vanu a byl těžkej jako prase. Odšoupl jsem ho asi o metr a půl, nechal ho, ať si křičí a otevřel jsem jeho aktovku, jestli tam nemá něco pěknýho. Kromě dokladů, který jsem hodil do křoví, tam měl jenom zapařenej chleba se salámem, co mu asi nešmakoval v práci, a protože jsem dostal hlad, s chutí jsem se do něj zakousl. Svazek ožmoulanejch stovek a padesátikorun jsem si strčil do kapsy a drobný jsem vysypal na štěrk u kolejí, protože s tou vopicí jsem neměl cit je lovit z brašny.

Když jsem otevíral druhou kapsu, objevila se tramvaj v protisměru. Došlo mi, že jsem prďolu odtáhnul akorát na druhou kolej, ale teď pro něj nepolezu, ještě bych skončil pod tramvají sám. Řidič tramvaje zrovna chlemtal z flašky rumu, a tak neviděl, že mu tam někdo leží, a tramvaj tomu kriplovi ujela zbytek nohou a kus ruky, protože ten blbec pořád šmátral po pahýlech. Ozval se řev ještě silnější než předtím a já mu zacpal hubu, aby tak nevyváděl, protože mě fakt bolela hlava jako pokaždý, když se vožeru. Koukal jsem, že je všude spousta krve a napadlo mě, že by ten debil mohl vykrvácet. U nás v práci nám říkali, že když si někdo na dílně uřízne ruku, má si to něčím seškrtit. Jenže páprdovi toho moc nezbylo, tak nebylo co škrtit. V jednom filmu jsem viděl, jak někomu useklou nohu připálili žhavým mečem a krev přestala téct. Zkusil jsem mu do rány típnout cigaretu, ale kromě strašného výkřiku jsem žádnou změnu nepozoroval. Zkusil jsem mu pahejly trochu zaškvařit zapalovačem, ale začalo mě to pálit do ruky a navíc ten nevděčnej hajzl s sebou začal škubat a zadělal mě krví. To teda ne, nasral jsem se. Popadnul jsem strejce, zatnul svaly, až jsem si málem pustil sračku do kalhot a zapíchnul ho kostma koukajícíma z pahýlů do nedalekého pískoviště na dětském hřišti. Písek se sice trochu zbarvil do červena, ale vypadalo to, že snad ten blbec nevykrvácí. Nacpal jsem mu do huby kus špinavýho hadru, co ležel vedle kontejneru, a konečně byl pokoj od toho skučení a hýkání.

Vyrazil jsem domů a do oka mi padnul kus stehna, který po něm zůstalo pod druhou tramvají. Dostal jsem chuť na uzený a řek jsem si, ze bych si mohl ten kus hnáty vo víkendu na chatě vyudit. Vzal jsem si teda stehno do podpaží, do druhý ruky jsem popadl páprdovo brašnu, že se do ní kouknu pořádně doma na světle, a vyrazil k domovu.

Doma jsem si z lednice vytáhnul ještě nějaký piva a ráno když jsem se probudil poblitej, tak jsem si pamatoval akorát to, že po sedmým pivu v hospodě jsem byl ještě střízlivej. Příští tejden jsem v botníku narazil na nějakej zapáchající kus rozkládajícího se masa, tak jsem seřezal našeho Alíka, co to zas přitáhnul, a vyhodil jsem to do popelnice, ať si pochutná nějakej bezdomovec a přitom jsem přemejšlel, proč asi sousedka zničeho nic zakázala svejm parchantům chodit na hřiště, co je kus vod nás.