Srovnávací test MP3 přehrávačů s pevným diskem Disky plné tónů Nosit celou svou hudební sbírku stále u sebe je snem asi každého hudebního nadšence. Pro splnění tohoto přání je však nutný pořádný přehrávač s dostatečnou kapacitou. Podívali jsme se proto, jaké hudební přehrávače s pevným diskem jsou momentálně na trhu. Jedině přehrávače s pevným diskem jako paměťovým médiem mají prozatím dostatečnou kapacitu, aby byly při zachování snesitelné ceny schopné pojmout větší množství skladeb. Konkurují jim snad jedině CD MP3 přehrávače, ty jsou ale rozměrnější, mají méně funkcí, při přehrávání menší odolnost proti otřesům a v neposlední řadě jsou o dost méně elegantní a hi-tech. Ať je již zájemce o koupi MP3 přehrávače veden jakýmikoli pohnutkami, určitě ocení možnost využít přehrávač i jako transportní, či dokonce zálohovací médium pro středně velké objemy dat. Tato funkce se s vestavěným pevným diskem přímo nabízí a všechny přehrávače se jí více či méně úspěšně zhostily. Jestliže se dnes použije označení MP3 přehrávač, všichni seznámení pochopí, o jakém zařízení je řeč, přestože toto označení není zcela přesné. Formátu MP3 totiž zdatně konkurují další, více či méně kvalitní způsoby kódování hudby. Nejviditelnější je Windows Media Audio společnosti Microsoft, ale setkáme se i s dalšími formáty, jako je RealAudio nebo AAC, případně mladý, slibně vyhlížející Ogg firmy Vobis. Občas je třeba, nejlépe bez dalšího zpracování, přehrát i jednoduchý a nekomprimovaný soubor WAV, a proto jeho podporu výrobci do přehrávačů také zahrnují. Více než polovina přístrojů v testu měla kromě pasivní konzumace - poslechu hudby možnost ji i nějakým způsobem zaznamenat. Zpravidla byl k dispozici mikrofon pro hlasové poznámky, ale najdou se i linkové, a dokonce digitální optické vstupy pro kvalitnější záznam hudby kdekoli na cestách. A koho snad již za léta nashromážděné hodiny a gigabajty hudby přece jen omrzely, má alespoň v případě některých přehrávačů možnost naladit oblíbené rádio a pro změnu do omrzení poslouchat jeho vtipné vysílání. Přehrávač digitální hudby, jak by asi měla znít správná definice, totiž může podporovat až nečekané funkce. V blížící se předtuše Vánoc, kdy jsme tento test připravovali, se nám nakonec k otestování podařilo shromáždit pět dostupných přístrojů, po jednom od firem Apple (iPod), Creative Labs (Nomad Zen Xtra), GoDot (M7170), iRiver (iHP-120) a Philips (HDD 100). Každý z modelů přistupuje k úkolům osobního přehrávače z poněkud jiného úhlu, jejich klání proto bude dosti zajímavé. TAK SE PŘEDVEĎTE! Přehrávače jsme pro test plnili kolekcí 1500 souborů různých žánrů o celkové kapacitě 7 GB. U přehrávačů, které rozlišují práci s hudbou a s daty, jsme tento balík přenášeli pro zjištění potřebného času v obou režimech. V kolekci byly převážně zastoupeny MP3 soubory všech dostupných parametrů (konstantní i variabilní datový tok v celé dostupné škále), totéž platilo i pro WMA, WAV a případné další formáty, které přehrávač podporoval. Soubory s nejběžnějšími parametry přehrávaly všechny přístroje bez zaváhání, limity se projevily pouze u hlasových nahrávek s velmi nízkým datovým tokem, které přehrávače od určitého stupně komprese odmítaly. Stejně jako v reálné kolekci skladeb byly některé soubory kompletní a některým naopak chyběly tag informace nebo jich byla vyplněna pouze část. Sledovali jsme, jak si přehrávač a jeho podpůrné programy s takovými skladbami poradí. Přenos hudebních i obecných dat jsme prováděli ze stolního počítače s procesorem Intel Pentium 4 s frekvencí 2,4 GHz, který měl instalovánu paměť 256 MB RAM a operační systém Windows XP Professional. Použili jsme rychlé rozhraní USB 2.0, které je pro optimální využití rychlosti přehrávačů podmínkou. V případě přehrávače Apple, který má ve standardní dodávce pouze IEEE 1394 (FireWire) kabel, jsme zaznamenali problémy se starší neznačkovou kartou řadiče, proto jsme byli nuceni pro přenos dat použít druhý počítač, kde se problémy neobjevily. Technické parametry všech přehrávačů naleznete v souhrnné tabulce, kde také uvádíme zjištěnou dobu provozu přehrávače na jedno nabití akumulátoru. Pro tento test byly plně nabité přehrávače v režimu náhodného přehrávání při běžné poslechové hlasitosti zapnuty a ponechány až do okamžiku, kdy se po vyčerpání akumulátoru vypnuly. Zjištěný čas se může vlivem použitých souborů a metodiky přehrávání lišit od údajů výrobce, všechny přehrávače však pracovaly se shodnými skladbami, proto je tento údaj pro jejich porovnání relevantní. Hodnocení podporovaných funkcí si všímalo, jakým souborům přehrávač rozumí, zda má vestavěný radiopřijímač, funkce pro záznam, jak funguje ekvalizér a zda má nějaké neobvyklé, jinde neviděné funkce. Konstrukce a mechanické provedení přehrávače je hodnoticí položka, do které se promítne odolnost a provedení ovládacích prvků, ale také čitelnost displeje a uspořádání konektorů. Jestliže je k přehrávači přiloženo dálkové ovládání, zahrnuje také jeho hodnocení. Komfort ovládání si všímá organizace displeje, položek v nabídkách a náročnosti běžných úkonů, jako je vyhledání a přehrání konkrétních alb a skladeb, nastavení zvuku, uzamčení kláves a podobně. U osobního přenosného přehrávače je užitečné, když se dá přehrávač ovládat pouze po hmatu, což bylo také zohledněno. Rozhraní a dodávané doplňky pak obsahují souhrn bodů za mikrofonní a různé linkové vstupy a výstupy, připojení přehrávače pro přenos dat bez nutnosti speciálních ovladačů, ale spadají sem i dodaná transportní a ochranná pouzdra přehrávačů, kabely a případný software. Příznivě se zde promítá i přítomnost dálkového ovladače. Nejmenší váhu v hodnocení dostala kvalita přiložených sluchátek - ve všech případech se jednalo o levnější sluchátka typu "pecek" do uší. Kdo je takový hudební fanoušek, že zvažuje investici do harddiskového MP3 přehrávače, většinou již vlastní jiná, kvalitnější sluchátka, nebo se na jejich pořízení bude muset připravit. VÍTĚZ BERE VŠE Jako nejlepší z testu vyšel přehrávač iRiver iHP-120. Je malý a lehký, funkcemi přímo nabitý, přitom jeho ovládání zůstalo pohodlné a srozumitelné. Při provozu na baterii vydrží neuvěřitelně dlouho, má zabudovaný radiopřijímač, záznamové funkce a například jako jediný si poradil i s hudebním formátem Ogg Vobis. Na jedno veliké "ale" však narazíme u ceny přehrávače. Téměř sedmnáct tisíc korun za přístroj určený téměř výhradně pro zábavu může obětovat pouze málo uživatelů. Přehrávač iHP-120 proto dostává ocenění za to, že je prostě nejlepší v testu. O jeho masové prodejnosti však přesvědčeni nejsme. Na dalších příčkách se tlačí hned několik přehrávačů, každý se svými výhodami a nevýhodami. Pro uživatele platformy Mac je jasnou volbou "jejich" přehrávač iPod, pro uživatele Windows však za vynaložené peníze nenabídne dostatečnou kapacitu ani žádné další funkce. Je to velmi dobrý, ale pouze přehrávač. Přístroj Philips HDD 100 s kapacitou podprůměrných 15 GB je na tom obdobně. Je elegantní, dobře ovladatelný, navíc podporuje nahrávání, za vynaložené peníze by však měl umět ještě více. Přístroj Nomad Zen Xtra poskytuje obrovskou diskovou kapacitu celých 60 GB, z pohledu podporovaných funkcí je to bohužel chudý příbuzný. Tak veliký disk by se dal využít třeba pro přehrávání filmů. Kvůli "protipirátské" politice znemožňující přímou práci s diskem přehrávače to však možné není, což poškozuje užitečnost přístroje. Jako poslední nám zůstal v testu s odstupem nejlevnější GoDot M7170. Kapacita 20 GB je již většinou dostatečná, ve výčtu funkcí nalezneme i radiopřijímač a nahrávání z rádia i z externích vstupů. Nepovedl se však hardwarový návrh přehrávače, který svými rozměry i uspořádáním ovládacích prvků a konektorů odpovídá spíše stolnímu než přenosnému přehrávači. Přesto jej nelze zavrhovat, protože jinak funguje dobře a za vynaložené peníze dokáže ledacos. Jak se opět prokázalo, každá zábava něco stojí a toto staré pravidlo platí i v oblasti multimédií a digitálních hudebních přehrávačů. Jestliže se bez svých "empétrojek" na cestách neobejdete, určitě si mezi představenými přístroji dokážete vybrat. Miroslav Stoklasa Apple iPod Jako první přichází na řadu vlastně první harddiskový MP3 přehrávač, který se vůbec na trhu objevil. Je jím iPod společnosti Apple. Tělo přehrávače je velmi malé, ostatně je to nejmenší přístroj v testu. Tělo je vyrobeno ze stříbřitého kovu, přední maska přístroje, ve které jsou zapuštěny ovládací prvky, je z mléčně zabarveného plastu. Na spodní straně je štěrbina podlouhlého speciálního konektoru pro IEEE 1394 (FireWire) datový kabel, nahoře pak zástrčka pro připojení sluchátek, konektor pro dálkové ovládání, u tohoto modelu volitelné, a posuvný zámek tlačítek. Displej přehrávače s velmi silným bílým podsvícením je samozřejmě plně grafický a kromě položek menu zobrazuje při přehrávání informace o skladbě a aktuální pozici, uplynulý a zbývající čas. Podsvícení displeje lze automaticky vypínat, ale také ovládat ručně. Tělo přehrávače celkově působí kompaktně, je velmi ploché s oblými hranami, neskřípe a nic z něj nevyčnívá. Po stránce hardwarového návrhu a designu za něj Apple dostává jedničku. Zajímavě jsou řešena i všechna "tlačítka" pro ovládání přístroje. Nejsou to totiž tlačítka v pravém slova smyslu, ale pouze nepohyblivé, na jemný tlak citlivé plošky na principu touchpadu. Přesto je díky rychlým reakcím systému a volitelné akustické odezvě práce s přehrávačem pohodlná. Místo kurzorových kláves je na přední stěně rozměrný otočný volič, po kterém se posunuje prst po nebo proti směru hodinových ručiček, stlačením střední části se pak volba potvrzuje. Pro pohyb v menu nebo v rozsáhlých seznamech skladeb je to rychlá a kupodivu i přesná metoda. Při přehrávání se jím pak nastavuje hlasitost a posuv v rámci aktuální skladby. Pro přechod na následující či předcházející stopu jsou určena samostatná tlačítka. Přehrávač iPod nemá žádné možnosti nahrávání ani poslechu rádiového vysílání, je zaměřen čistě na poslech MP3 skladeb, případně ještě doplněných AAC, WAV a AIFF soubory. Čest a body do kolonky příslušenství tak zachraňují funkce pro zobrazování uložených textových souborů, poznámek a kontaktů, případně kalendáře. V prostředí Mac je možné pomocí programu iSync tyto položky synchronizovat automaticky, ve Windows je potřeba tyto soubory ve formátu vCard (kontakty) nebo ICS (kalendář) kopírovat ručně. Přes malé rozměry displeje považujeme hlavně možnost zobrazení kontaktů, ale i čtení elektronických knih za užitečné funkce. Návdavkem pak na přehrávači nalezneme trojici jednoduchých her, a to Brick, Parachute a Solitér. Jak příjemným dojmem působí přehrávač po uchopení do ruky, tak rychle začne ztrácet sympatie při instalaci softwaru. Komunikace přes IEEE 1394 se neobejde bez zvláštního ovladače a použít lze pouze pro přenos dat. Hudbou se přehrávač krmí výhradně přes klienta iTunes v prostředí Macu nebo známého programu Jukebox Musicmatch v prostředí Windows. Tyto balíky programů pro vytváření a současně i správu digitálních souborů nevyhovují úplně každému a hlavně pokročilí uživatelé vyžadují flexibilitu, kterou jim tyto programy nabídnout nemohou. Možná proto existují i jejich náhrady, pro správu souborů například zdarma šířený program EphPod. V průběhu testu jsme byli odkázáni na standardně dodávaný kabel a tím i komunikaci přes IEEE 1394. Při přenosu hudby z prvního použitého počítače byly soubory slyšitelně poškozeny výpadky, což je způsobeno nekompatibilitou přehrávače s některými, firmou Apple necertifikovanými řadiči. Jako řešení pro Windows se ostatně doporučuje za příplatek volitelný kabel pro USB 2.0 komunikaci a dokovací stanice. APPLE IPOD Kapacita 10 GB Podpora formátů MP3, AAC, WAV, AIFF Cena s DPH 12 790 Kč + ROZMĚRY + KOMFORTNÍ OVLÁDÁNÍ + DOPLŇKY V PŘEHRÁVAČI - KONTAKTY, HRY + PODPORUJE MAC I PC - PROBLÉM S IEEE 1394 - VÝDRŽ NA BATERIE - NEMÁ NAHRÁVÁNÍ ANI RÁDIO Creative Nomad Zen Xtra Společnost Creative Labs není v oboru multimédií neznámá a ani její do testu zařazený produkt, Nomad Zen Xtra, není prvním výletem do oblasti harddiskových MP3 přehrávačů. Novinkou, která přehrávač opravňuje použít přídomek Xtra, je opravdu mimořádná kapacita vestavěného pevného disku, celých 60 GB. Dalším příjemným prvkem je uživatelsky výměnný lithiový akumulátor, který nalezneme pod odnímatelným krytem. Po delší době provozu s častým dobíjením totiž akumulátor začne ztrácet kapacitu a možnost jeho výměny je jistě užitečná. Přehrávač má na čelní stěně modře podsvícený LCD displej, ovládací tlačítka se soustředila na obě boční stěny přehrávače. Jestliže má uživatel delší prsty, není problém přehrávač pravou rukou zároveň držet i ovládat. Konektor datového rozhraní v provedení mini USB je umístěn na horní stěně přehrávače, spolu s výstupem na sluchátka a zdířkou pro napájecí adaptér. Nenalezneme zde žádné zvukové vstupy ani mikrofon, přehrávač záznam žádným způsobem nepodporuje. Oproti konkurenčním přístrojům mu také chybí vestavěný radiopřijímač. Co naopak v možnostech nalezneme, je vytváření vlastních playlistů přímo v přehrávači. Jednotlivé skladby nebo celá alba lze zařadit do fronty skladeb pro přehrávání. Odtud je pak lze po dalších úpravách uložit jako playlist, který si, byť poměrně zdlouhavým způsobem, můžeme přímo v přehrávači pojmenovat. Při procházení databáze autorů, alb a skladeb tak máme k dispozici ještě pohled na playlisty. Jejich správa je však samozřejmě pohodlnější přes počítač. Jako zvukové karty stejného výrobce obsahuje i Nomad Zen technologii EAX pro nadstandardní práci se zvukem. Kromě čtyřpásmového ekvalizéru s osmi přednastavenými režimy a vlastní konfigurací lze EAX procesor využít také pro prostorové efekty, simulaci různých poslechových prostředí a také úpravu rychlosti přehrávání bez ztráty kvality. Tato napohled zvláštní funkce se hodí pro výuku jazyků. Základní provozní nastavení je možné uložit do několika profilů a ty rychle přepínat jako u mobilního telefonu. Ačkoli jako přenosové rozhraní slouží USB 2.0 se standardním minikonektorem, přehrávač se po připojení k počítači nijak nepřihlásí, v každém případě je třeba nainstalovat obslužný software. Teprve s ním se v okně Můj počítač objeví ikonka přehrávače, která spouští Jukebox Explorer, vlastní obslužný program pro kopírování hudby a dat. Ani s ním však není přehrávač přístupný jako výměnný disk a nelze na něj data přímo ukládat. Druhý program dodávaný k přehrávači se jmenuje Crative MediaSource a kromě širších možností správy databáze skladeb nabízí i jejich vytváření, tzv. ripování hudby z audio CD včetně automatického pojmenování skladeb pomocí CDDB. Přenos hudebních souborů pomocí těchto programů trvá dosti dlouho, testovací kolekce 7 GB hudebních souborů se přenášela bezmála 40 minut, zatímco na jiných přehrávačích bylo vše hotovo za méně než čtvrthodinu. Přenos stejných souborů v režimu data byl pak přece jen rychlejší, zkopírováno bylo za necelých 25 minut. Důvod pomalejšího přenosu pomocí MediaSource bohužel neznáme, celkově je třeba diskové funkce přehrávače vyhodnotit jako nejpomalejší. CREATIVE NOMAD ZEN XTRA Kapacita 60 GB Podpora formátů MP3, AAC, WAV, AIFF Cena s DPH 14 230 Kč + VELKÁ KAPACITA + VÝMĚNNÝ AKUMULÁTOR + RIPOVÁNÍ HUDEBNÍCH CD - NEPODPORUJE USB STORAGE CLASS - POMALÉ PŘENOSY SOUBORŮ - NEMÁ NAHRÁVÁNÍ ANI RADIOPŘIJÍMAČ - ODNÍMATELNÝ PŘEDNÍ KRYT SE POHYBUJE GoDot M7170 Minimum ovládacích prvků si do testu přinesl přehrávač GoDot M7170. Vystačí si totiž s pouhými dvěma tlačítky a křížovým ovladačem ve tvaru joysticku, který slouží jak k výběru, tak i k potvrzení voleb. Všechny ovladače nalezneme na horní ploché stěně přehrávače, hned pod rozměrným, byť poměrně slabě podsvíceným LCD displejem. Konektory jsou soustředěny na pravé stěně, mnoho jich tam však nenalezneme. Kromě mini USB datového kabelu a nutného napájecího konektoru jsou vyvedeny pouze dva 3,5, jack konektory jako linkový vstup a výstup, který je kombinován se zdířkou pro sluchátka. Tvary tohoto v testu největšího přístroje jsou zaoblené a příjemně hladké, přesto však ovládací joystick nahoře znatelně vystupuje. Uzamčení tlačítek je naštěstí možné delším podržením klávesy menu. Přehrávač načte soubory ve formátu MP3 a WMA, a to včetně textových informací, které soubory obsahují v tagu. Ty jsou dokonce životně důležité pro správu databáze skladeb, které přehrávač nabízí třídit podle názvu skladby, alba i jména interpreta. Jestliže však některé tyto informace v souborech chybí, je problém se ve změti skladeb orientovat. To proto, že nikde nejsou vidět fyzické názvy souborů, pouze údaje z tagu, byť neúplné nebo zcela chybějící. Tohle platí v případě, že skladby kopírujeme pomocí dodané aplikace AudioPhile, která zajistí indexaci souborů v databázi. Jestliže soubory zkopírujeme do správného adresáře ručně, nelze je sice vyhledávat podle výše uvedených kritérií, ale zase lze zachovat plnou stromovou strukturu adresářů a jsou vidět názvy souborů. Dá se proto říci, že sice méně pohodlně, ale přece jen přehrávač podporuje oba způsoby vyhledávání skladeb. Obslužný program AudioPhile je velice jednoduchý, přesto zaslouží několik poznámek. Jeho první část, vlastně záložka, slouží k přenosu souborů do přehrávače a případně i zpět. Soubory zároveň registruje v databázi alb a interpretů. Výběr souborů se provádí v jednoduchém okně, které zobrazuje pouze MP3 nebo WMA soubory, nikoli ale oba podporované typy současně. Nelze také přenášet najednou celé adresáře, takže přenos větší kolekce skladeb chvíli potrvá. Druhá polovina programu pak umožňuje procházení kolekce skladeb s tříděním podle interpretů, názvu alba, skladby nebo žánru. Jestliže některé údaje v tagu souboru chybí, lze je pomocí programu AudioPhile do jednotlivých souborů doplnit, nikoli však hromadně. Navíc se opět vynořuje problém s orientací, protože nikde není vidět fyzický název souboru. Jen samou chválu si zaslouží funkce radiopřijímače. Příslušná volba v nabídce přepne přehrávač do režimu FM přijímače. K dispozici je pak deset pamětí pro stanice s automatickým laděním a rychlým přepínáním stanic. Z vysílání lze přímo nahrávat do MP3 formátu, uložené soubory jsou tříděny podle data a času. Lze aktivovat automatické vypnutí po nastaveném čase, jak pro rádio, tak pro chod MP3 přehrávače. Tuto funkci ocení zvláště ti, kdo poslouchají hudbu před spaním. Nahrané skladby jsou uloženy mimo běžně prohlíženou strukturu dat, nalezneme je ve zvláštním playlistu, nikoli v menu, kde jsme nahrávku pořídili. Nahrávky jsou dále rozděleny na hlas pořízený vestavěným mikrofonem, hudbu nahranou z linkového vstupu a zvlášť jsou uloženy klipy z vysílání rádia. Jestliže je chceme zařadit mezi ostatní soubory, je třeba to provést na počítači. GODOT M7170 Kapacita 20 GB Podpora formátů MP3, WMA Cena s DPH 8990 Kč + RADIOPŘIJÍMAČ SE ZÁZNAMEM + NAHRÁVÁNÍ I Z VESTAVĚNÉHO MIKROFONU +ZÁZNAM DO MP3 - CENA - ORGANIZACE HUDEBNÍCH SOUBORŮ - NEMÁ DÁLKOVÉ OVLÁDÁNÍ - ČITELNOST DISPLEJE, PODSVÍCENÍ - ROZMĚRY iRiver iHP-120 V hořčíkovém kabátku do testu dorazil přehrávač iRiver iHP-120 s kapacitou 20 GB. Nevelký přehrávač se k počítači připojuje pomocí rozhraní USB 2.0 minikonektorem umístěným na spodní straně přístroje. Vedle je umístěn konektor napájecího adaptéru, shora pak sdružené konektory pro přiložené dálkové ovládání. Na horní stěnu pak výrobce umístil i dvojici 3,5" jack konektorů pro analogový linkový vstup a výstup. Vítaným prvkem jsou optické verze obou rozhraní, které jsou v těchto zdířkách také integrovány. iRiver s nimi může s nahráváním do WAV formátu sloužit i jako velmi kvalitní sampler. Na přehrávači, respektive na jeho bocích, nalezneme kromě posuvného zámku ovládání ještě čtveřici tlačítek. Nicméně hlavním ovládacím prvkem na základní jednotce přehrávače je křížový joystick, který je hodně neprakticky a pravděpodobně zcela bezdůvodně vyčnívá uprostřed čelní stěny přehrávače. Kvůli nebezpečí jeho poškození je vhodné přehrávač nosit v přiloženém opaskovém pouzdře, které sice všechny ovládací prvky a většinu konektorů zachová přístupné, ale přece jen zvětšuje hmotnost a rozměry jinak nevelkého přehrávače. Modře podsvícený LCD displej na přehrávači zobrazí až osm řádek textu, a i když samotná komunikace probíhá v angličtině, nečiní mu nejmenší problémy zobrazit diakritiku v názvech a popiscích souborů. Menší, sice pouze třířádkový, ale stejně kvalitní displej nalezneme i na kabelovém dálkovém ovladači. Na něm nalezneme další dvě tlačítka a trojici jog-dial ovladačů (výkyvných tlačítek) pro kompletní ovládání přehrávače. Teprve do dálkového ovladače se zapojují sluchátka. Mezi podporovanými formáty přehrávání nalezneme populární kompresní formáty MP3 a WMA, ale také kompresi Ogg Vobis soubory ogg bývají hodnoceny při shodné velikosti jako kvalitnější. Nic tak nebrání udržovat vlastní kolekci skladeb v tomto slibném formátu. Na nekomprimovaný formát WAV se již z důvodů podpory nahrávání také zapomenout nemohlo. Nahrávání zaslouží také alespoň jeden samostatný odstavec. Přehrávač iRiver iHP120 má nejen vestavěný mikrofon, ale přikládá se k němu ještě druhý, externí. Spolu s linkovým vstupem v analogové i digitální optické podobě tak máme celkem čtyři možné zdroje signálu. Pro záznam si můžeme vybrat MP3 s bitrate podle potřeby nebo WAV v plné kvalitě se vzorkováním podle použitého vstupu 44 nebo 48 kHz. Podle toho, zda zvuk pochází z mikrofonu nebo z linkového vstupu, je v příslušném, nahrávkám určeném adresáři roztříděn jako hlas nebo hudba. Mezi výčtem záznamových možností překvapivě chybí nahrávání z FM rádia. V přehrávači je totiž zabudován poměrně kvalitní přijímač s dvaceti předvolbami a automatickým laděním, slouží však výhradně k poslechu. Jako zdroj skladeb pro rozšíření vlastní kolekce jej bohužel využít nelze. Přenos hudby a datových souborů vůbec je u tohoto přehrávače vyřešen ze všech testovaných přístrojů nejlépe. Soubory prostě odkudkoli pomocí USB Storage class standardu nakopírujeme včetně libovolné adresářové struktury a přehrávač si je při startu sám s informacemi z tagů indexuje. Prvotní databázi je však třeba vytvořit programem iHP Manager, který je k přehrávači jako jediný potřebný softwarový nástroj přiložen. Jeho pomocí však nelze hudební soubory vytvářet, bohužel ani pomocí žádného jiného přiloženého programu. Naše kolekce testovacích skladeb o celkové velikosti 7 GB obsahovala tolik autorů a názvů skladeb, že se oproti databázi interpretů jako rychlejší způsob vyhledání žádaného alba či skupiny jevilo přímé procházení struktury adresářů. Jestliže jsou oba výše uvedené způsoby nedostatečné, zbývá ještě možnost vytvořit například pomocí přehrávače WinAmp playlisty (soubor m3u), které umí iRiver kdekoli na svém disku vyhledat a ve zvláštním seznamu přehledně vypsat. V přístroji nenalezneme žádné hry, jedinou funkcí navíc je čtení textu ze souborů velkých až 240 kb. Elektronická kniha se na osmiřádkovém displeji příliš pohodlně nečte, ale možné to je. Do určité míry se dá zobrazováním textových souborů suplovat seznam kontaktů a úkolů, jak jej nabízí Apple iPod. V obsažné a detailní příručce se mimo jiné dočteme, že přehrávač lze používat i při větších otřesech, například při běhu. Výrobce tím garantuje bezproblémový provoz přehrávače i při joggingu, který by harddisku neměl uškodit. IRIVER IHP-120 Kapacita 20 GB Podpora formátů MP3, WMA, OGG, WAV Cena s DPH 16 990 Kč + DÁLKOVÉ OVLÁDÁNÍ + KOMFORT A MOŽNOSTI OVLÁDÁNÍ + HODNĚ VSTUPŮ A VÝSTUPŮ + TRANSPORTNÍ BRAŠNA - NENAHRÁVÁ Z RÁDIA - PŘEKÁŽEJÍCÍ KŘÍŽOVÝ OVLADAČ - CENA - NEMÁ PROGRAM PRO TVORBU HUDEBNÍCH SOUBORŮ Philips HDD 100 V oblasti spotřební elektroniky je jméno společnosti Philips velmi dobře známo, a proto jsme byli zvědavi, jak se jí povede natolik počítačový produkt, jakým je harddiskový MP3 přehrávač. Již na první pohled se jedná o malý a elegantní přehrávač, vestavěný do plochého magneziového pouzdra černé barvy. Přední stěně vévodí LCD displej s bílým podsvícením, který pro dosažení efektnějšího vzhledu pracuje v inverzním režimu (bílé písmo na černém pozadí). Displej je schopen zobrazit čtyři odstíny šedé, čehož výrobce využil při grafickém návrhu nabídek přístroje. Položky menu jsou logicky rozvržené a dobře čitelné, přechod mezi nimi je ale animovaný, což práci poněkud zdržuje. Ovládací prvky se skládají ze čtyř do kříže rozmístěných navigačních tlačítek pod displejem, vedle nichž je tlačítko play/pause, sloužící jako vypínač. Na pravé stěně jsou pak další čtyři tlačítka pro ovládání hlasitosti, voleb přístroje a pro vstup do kolekce souborů. Kurzorové klávesy mají dva stupně citlivosti na tlak, při silnějším stisku pak například rychleji listují v seznamech. Na tuto vlastnost je třeba si zvyknout, jinak není lehké trefit správnou skladbu napoprvé. Při delším podržení šipek se seznam posouvá ještě rychleji a vpravo na displeji se začne objevovat první písmeno názvu skladby. Tímto způsobem lze uživatele rychle navigovat i velmi rozsáhlým seznamem všech skladeb. Pětici základních tlačítek pro ovládání nalezneme i na jednoduchém dálkovém ovládání, které se zapojuje do vstupu sluchátek. Firmware přístroje je z grafického hlediska povedený, obsahuje dokonce grafický čtyřpásmový ekvalizér a zobrazuje informace o souborech; bohužel chybí diakritika a v souborech označených českými znaky se místo nich zobrazí nesmyslné znaky. Mezi vstupy soustředěnými na horní straně nalezneme mini USB konektor standardu USB 2.0, napájecí konektor, výstup na sluchátka a také linkový konektor s rozhraním pro analogový i digitální optický vstup. Jestliže k tomu přičteme nenápadný integrovaný mikrofon, dostaneme docela obstojné možnosti záznamu. Přehrávač umí vstupy přímo ukládat ve formátu MP3 s bitrate 64, 128 nebo 192 kb/s z linkového vstupu, případně monofonní 64kb MP3 s frekvencí 32 kHz z mikrofonu. V přehrávači jsou k dispozici čtyři režimy ekvalizéru, jejichž volba je ukryta poměrně hluboko v menu nastavení, příjemným doplňkem však je automatické přepnutí ekvalizéru podle žánru uloženého v tagu souboru. Není však třeba procházet všechny soubory a upravovat v nich informace, pomocí obslužného programu Digital Media Manager lze jednomu ze čtyř profilů přiřadit libovolné žánry, které program v kolekci skladeb nalezne. Tím se dostáváme k obslužnému programu, který je nutný pro přenos hudebních skladeb přehrávače. I když se totiž přehrávač přihlásí jako výměnný disk, ručně zkopírované skladby nedovolí přehrát. Naproti tomu jestliže hudbu nahrajeme pomocí manažeru, nelze již (běžnou cestou) soubory z přehrávače kopírovat zpět. Tato uměle vytvořená schizofrenie je zcela zbytečná, protože jestliže nahlédneme do struktury skrytých adresářů přehrávače, skladby tam nalezneme a můžeme libovolně kopírovat, cestou do přehrávače se pouze ztratily původní názvy souborů. Manažer po startu kontroluje obsah knihovny na přehrávači, což při průměrně velké kolekci (testový soubor 7 GB) může zabrat až minutu, s pomalejším USB 1.1 pak ještě déle. Následně zobrazí v levém panelu obsah kolekce hudby v počítači a vpravo skladby na přehrávači, kam lze jednotlivé skladby, alba nebo celé playlisty přetahovat, případně obsah obou oken synchronizovat. PHILIPS HDD 100 Kapacita 15 GB Podpora formátů MP3, WMA Cena s DPH 13 640 Kč + DÁLKOVÉ OVLÁDÁNÍ + MALÉ ROZMĚRY + FUNKCE A VSTUPY PRO ZÁZNAM + RYCHLÝ PŘENOS DAT - PŘENOS HUDBY VLASTNÍM PROGRAMEM - V PŘEHRÁVAČI CHYBÍ DIAKRITIKA - PRÁCE SE SOUBORY BEZ ÚPLNÝCH TAG INFORMACÍ