Zßkladem tohoto prastarΘho nßpadu je lehk² dut² vßlec, kter²m prochßzφ voln∞ otßΦivß osa. V klasickΘm provedenφ mß osa uprost°ed zalomenφ, v jeho₧ st°edu je uchycena zßt∞₧. Lze se obejφt i bez zalomenφ, ale je nutnΘ uchytit zßt∞₧ pod osou natolik pevn∞, aby se osa v uchycenφ neprotßΦela - po sestavenφ se u₧ dovnit° vßlce nedostanete.
Konce os trΦφcφ ven z vßlce jsou zahnuty nahoru (tj. opaΦn²m sm∞rem ne₧ je uchycena zßt∞₧). Na n∞ mohou b²t uchyceny papφrovΘ siluety, lehounkΘ prout∞nΘ ozdoby nebo plachta z mikrotΘnovΘho sßΦku.
Kdy₧ tento vßlec polo₧φte venku na rovnou plochu a foukß vφtr, rozb∞hne se s v∞trem, p°iΦem₧ se p°ichycenΘ siluety nebo plachta pouze mφrn∞ naklonφ bez ohledu na otßΦenφ vßlce.
![]() |
![]() |
![]() |
Detail osy | Se siluetami | S plachtou |
Pro provedenφ, kterΘ je zachyceno na fotografiφch, jsou pot°eba dv∞ stejnΘ 1,5 litrovΘ PET lßhve, dv∞ Üpejle, r²sovacφ Φtvrtka, mikrotΘnov² sßΦek, n∙₧, n∙₧ky, h°ebφk, kleÜt∞, plamen, krabiΦka od sirek, kus olova nebo plastelφny jako zßt∞₧, kanagon nebo tavnΘ lepidlo.
Jednu lßhev jsem se°φznul asi v polovin∞ a druhou dva centimetry nad dolnφm prstencem. V obou jsem propßlil na₧haven²m h°ebφkem (dr₧te ho v kleÜtφch) ve st°edu dna otvor - musφ b²t p∞kn∞ hladk², jen o mßlo ÜirÜφ ne₧ Üpejle. DelÜφ Φßst lßhve lze p°i troÜe deformace zasunout do kratÜφ - zφskß se tak vßlec.
Se°φznul jsem Üpejli do hrotu a tφm jsem propφchnul st°edy Ükrtacφch ploch vn∞jÜφho dφlu krabiΦky od sirek, otvory jsem protßhnul Üpejli a zalepil. Zespodu krabiΦky jsem zasunul olov∞nou zßt∞₧ a zajistil lepidlem (p°i pou₧itφ plastelφny nacp∞te plastelφny co nejvφc).
Zasunul jsem osu do obou Φßstφ vßlce a ty sesadil dohromady. VyΦnφvajφcφ konce osy jsem se°φznul naplocho a p°ilepil k nim podobn∞ se°φznutΘ p∙lky Üpejle - ty musφ sm∞°ovat vzh∙ru. Konce t∞chto Üpejlφ jsem se°φznul do ÜpiΦky. Na n∞ lze nasunout bu∩to siluety vyst°i₧enΘ z r²sovacφ Φtvrtky (doporuΦuji je vyst°ihovat souΦasn∞) nebo plachtu z poloviny mikrotΘnovΘho sßΦku. Nynφ staΦφ najφt rovnou plochu p°i mφrn∞ v∞trnΘm poΦasφ.